Přímo ve městě nepůsobí žádný sládek. Přesto lze v okolí Boleslavi ochutnat místní pivo.

Vybíjel a drancoval vesnice. Na živu nechal jen mladé panny, s nimiž si se svou družinou užíval. Nejkrásnější z nich mu při úplňku musela uvařit speciální pivo. To rytíři Arturovi, který přišel do českých zemí ve 14. století odněkud ze severu, dodávalo nadlidskou sílu a zvyšovalo chuť na sex.

„Recepturu chtěl získat kdekdo, ale družina byla silná. Když přitáhla do Dětenic, postavil se jí Beneš z Dětenic a Valdštejna. Artura porazil, uvěznil do sklepení a tak dlouho krutě mučil, až mu recept prozradil,“ vypráví kastelánka zámku Dětenice, pod který patří také krčma s vlastním druhem piva, Iva Fialová.

Benešovi mok uvařila jeho mladinká dcera. Zjistil, že funguje a teprve potom Artura zakopal za živa do země. Od té doby se podle pověsti v Dětenicích až do znárodnění vařilo pivo. Tradice pokračuje od roku 2003 podle staré receptury, takže do tamější krčmy přijíždí lidé právě na černé či světlé jedenáctistupňové pivo lásky. Údajně dodnes účinkuje.

Vzniká po dvě stě padesáti litrech na otevřeném ohni ve dvou replikách varny z 19. století. Pak kvasí v kádích a dozrává v dubových sudech.

„Do žaludků tak jde měsíc potom, co jej uvařím,“ říká sládek s dlouhými kníry Aleš Žamlička. Pivo vyráběl devět let v Liberci, v Dětenicích je sedmý rok. „Stále ale člověk objevuje nové drobnosti a může zkoušet různé vychytávky,“ pochvaluje si Žamlička.

„Naše kvasnicové a nefiltrované pivo je hutné a plné. Mně přijde také sladší. Někteří říkají, že nikdy tak dobré nepili. Ale přijedou samozřejmě skalní pivaři, podle kterých není nad Plzeň,“ říká Fialová, která v krčmě obsluhovala po otevření, když měla kapacitu osmdesát lidí. Nyní pojme tisícovku hostů, sládek se proto musí otáčet. V loňském roce vyrobil „na kamnech“ 1474 hektolitrů piva. Ochutnat se dá jedině v Dětenicích. A u toho kvůli příliš živému a reagujícímu pivu i zůstane.

To Pivovar Klášter vyváží dvacet procent produkce do Německa či Ruska. Ročně proteče trubkami podniku osmdesát tisíc hektolitrů piva. V lahvích či sudech se rozváží po celém Česku. Od nového roku také s novými etiketami, na které se vrátil tajemný mnich. S ním lidé lahve kupovali už v první polovině minulého století. Pak ho komunisté zakázali. Nyní opět odkazuje na obyvatele jednoho z největších středoevropských klášterů cisterciáků, na jehož místě vznikl zámeček později přestavěný na pivovar. Ten koncem 19. století patřil mezi sedm největších v českých zemích. Dnes se řadí k těm menším.

„Do přípravy musíme dávat srdce. Pivo vyrábíme klasickou technologií. Z velkých pivovarů už nikdo nepoužívá třeba ležácké tanky, ale mají vše uzavřené v sedmnáct metrů vysokých nádobách, kde pivo kvasí pod obrovským tlakem,“ říká vrchní sládek Lukančo Trifončovski.

Naproti tomu v Klášteře pivo čtyřicet až osmdesát dní dokvašuje v ležáckém sklepě vytesaném do pískovcového masivu osmnáct metrů pod zemí. Kolem jsou nejvýše čtyři stupně Celsia. Nově jej také nepasterizují.

Od varny, do níž se vejde dvě stě padesát hektolitrů, tedy stokrát víc než v Dětenicích, urazí pivo přes spilku, sklep a filtraci až do stáčírny dlouhou cestu.

„Bude to tak dvě stě metrů,“ počítá Jiří Zikmund. V Klášteře pracuje dvaatřicet let. Odvykl si tak chodit do hospody. „Když člověk vidí pořád pivo v práci, nemá na něj chuť,“ říká Zikmund.

V okolí fungují Svijany na Liberecku, Rohozec na Semilsku či Pivovar Nymburk. V Podkováni v Dolním Cetnu se stále nevaří. Od července 2008 podnik opravují.

Zdroj: Sedmička.cz | Autorka: Hana Kružíková

Za západním nádražím vyrostl klimatizovaný sklad, chmel z něj půjde hlavně do Prazdroje.

Největší pěstitel chmele v Evropě, společnost PP Servis, včera odpoledne slavnostně otevřel klimatizovaný sklad chmele za západním vlakovým nádražím v Žatci. Postavila jej tam spolu se společností Arix, která patří mezi největší obchodníky s chmelem v České republice. Klimatizace má zajistit, aby se kvalita chmele při skladování nesnižovala.

V objektu se bude od letošní sklizně skladovat hlavně surový chmel v hranolech dovezených přímo ze sušáren u česaček chmele, v menší míře pak zpracovaný chmel ve formě granulí. Většina chmele z nového skladu půjde do Plzeňského Prazdroje a dalších pivovarů v Evropě, Rusku a Africe společnosti SAB, která Plzeňský Prazdroj vlastní. PP servis je totiž dodavatelem chmele pro SAB.

Kapacita: přes tisíc tun chmele

Celková kapacita nového skladu je 750 tun surového a 320 tun zpracovaného chmele. „Teplota ve skladu bude dva stupně Celsia. Chceme, aby chmel po usušení byl nejpozději do 48 hodin umístěn v klimatizovaném skladu. Docílíme tím tak toho, aby se vlastnosti chmele nezměnily,“ uvedl Jiří Smetana, který spolu se Stanislavem Roháčkem společnosti PP Servis a Arix vlastní. „Z hlediska pivovarnictví je důležité, aby se při skladování zastavil únik alfa hořkých látek z chmele. Toho můžeme v klimatizovaném skladu docílit,“ dodal S. Roháček.

Podle jeho slov se celkové náklady na výstavbu skladu chmele za žateckým západním vlakovým nádražím vyšplhaly na zhruba 40 milionů korun. „Z toho stavba vlastního skladu a jeho vybavení stály 22 milionů korun. Podařilo se nám na to získat z programu rozvoje venkova dotaci ve výši padesáti procent těchto nákladů, tedy 11 milionů korun,“ vysvětlil S. Roháček. Návratnost investice je podle něj čtyři až pět let.

Kromě skladu byla v místě rozšířena silnice, počítá se rovněž s výstavbou administrativní budovy. Do ní se má přestěhovat z Blšan sídlo společnosti PP servis. Ta je největším pěstitelem chmele v Evropě, celkem obhospodařuje čtyři sta hektarů chmelnic na Žatecku a Podbořansku.

Ve skladu bude umístěn jak chmel z produkce společnosti PP servis, tak i chmel od jiných zemědělců, který koupí společnost Arix.

V Žatci už jeden klimatizovaný sklad chmele je. V roce 2004 jej dokončilo Chmelařství, družstvo Žatec. V třináctipatrové budově objektu Chmelařství jsou na místě starého skladu od 4. do 13. patra skladovací prostory, kde se dá udržet teplota kolem plus čtyř stupňů Celsia. Klimatizovaný sklad má kapacitu 1200 tun hranolovaného chmele. Náklady na jeho zřízení vyšly na 33 milionů korun, Evropská unie na něj přispěla 13 miliony korun. Nový sklad chmele za západním nádražím postavený „na zelené louce“ je modernější. Jeho majitelé uvažují, že by elektrickou energii na jeho provoz do budoucna získávali ze slunečního záření pomocí malé fotovoltaické elektrárny.

Zdroj: Žatecký a lounský deník | Autor: Petr Kinšt

V muzikálové verzi Postřižin se na nádvoří pivovaru v Třeboni představí Jan Rosák, Pavel Vítek či Pavel Landovský.

Živá zvířata na jevišti, stařičký náklaďáček, historickou stříkačku, koupel Maryšky v sudu, skok z pivovarského komína i zabijačkové pochoutky. To všechno slibuje muzikál Postřižiny, který hrají divadelníci z Berounska na nádvoří třeboňského pivovaru.

U jeho zrodu stál ochotnický soubor nadšenců z několika poberounských obcí. Ten nejprve v roce 2002 nazkoušel muzikál Noc na Karlštějně. „Bylo to hodně výpravné, se šermíři, koni a ohni. U diváků to mělo úspěch a pro náš soubor to znamenalo přelom,“ popisuje scénárista a režisér Miloslav Frýdl. O dva roky později se ochotníci rozhodli nazkoušet novou hru. Frýdl vybral Hrabalovu předlohu a během jedné jediné zimní noci podle ní napsal scénář.

I Postřižiny uvádí soubor v muzikálovém kabátě, autorem hudby je Jan Martínek. „Protože se muzikál Noc na Karlštejně lidem líbil, chtěli jsme i Postřižiny oživit písničkami. Nejprve jsme se inspirovali známými melodiemi, nyní je tam původní autorská hudba zcela v duchu doby, v níž se příběh odehrává,“ vysvětluje Frýdl.

V roce 2008 se ochotníci rozhodli Postřižiny ozvláštnit a spojit v nich své síly s profesionály. Důležité ale bylo, aby mezi účinkujícími byli stále jen lidé, kteří žijí okolo Berounky. „Zjistil jsem si, kdo tu bydlí. Zaťukal u všech na dveře a zeptal se, jestli s námi nechtějí hrát,“ vypráví Frýdl. Tímto způsobem se mu podařilo získat Jana Rosáka, Petra Jančaříka, Pavla Vítka či Pavla Landovského. „Tu nabídku nešlo odmítnout, pan Frýdl byl velmi vytrvalý a přestože jsem ho několikrát vyhodil, pokaždé se vrátil,“ vzpomíná s úsměvem Landovský, který v Postřižinách hraje člena správní rady pivovaru.

Nejprve napětí

První zkoušky ochotníků s profesionály však podle Frýdla provázelo napětí. „Ani jedna skupina nevěděla, co má od té druhé čekat. Obě party jsou navíc zvyklé zkoušet jinak,“ říká. Nakonec se ale herci dobře sehráli, což dokazuje také to, že Postřižiny společně uvádějí již třetí sezonu a téměř vždy mají vyprodáno.

Divadelníci hrají Postřižiny venku, nejčastěji v pivovarech, které se pro příběh nejvíce hodí. „Dostali jsme spoustu nabídek do kamenných divadel, ale ty vždy odmítám. Je to typicky exteriérové představení,“ podotýká Frýdl. V třeboňském pivovaru se byl před představením podívat a je to podle něj jedno z nejmalebnějších míst, kde se budou Postřižiny hrát.

Kromě přirozených kulis zaplňují berounští divadelníci scénu technikou, objeví se motocykl z 20. let i více než sto let stará hasičská stříkačka. „K tématu hry se to nabízí, Hrabal byl velký poeta, knihu takovými věcmi zaplnil a já jsem se toho nechtěl vzdát,“ vysvětluje Frýdl. Na jevišti se objeví i zvířata. Francina na porouchané motorce například přitáhne koza.

Jediné, co by mohlo divácký zážitek trochu pokazit, je nepřízeň počasí. Podle Frýdla se ale lidé nemusí bát, že by o Postřižiny přišli. „Máme pro diváky připravené pláštěnky,“ říká. Pokud by ani ty nestačily, mají divadelníci v záloze nouzový plán. „Loni nás v Nymburku přepadla průtrž mračen. Lidé ale nechtěli odejít, tak jsme se přesunuli do sladovny a tam improvizací dohráli. Nakonec to bylo fantastické, vládla skvělá atmosféra. Takže to je druhá varianta,“ uzavírá Frýdl.

Představení je součástí Třeboňského divadelního festivalu, začíná ve 20 hodin. Vstupenky stojí 200 korun. Bližší info zde .

Zdroj: Českobudějovický deník.cz | Autor: Andrea Zajíčková

Patnáctitisícová částka, tedy výtěžek Pivních slavností v Litoměřicích, bude odeslána na konto babyboxu, který má být v září vybudován v litoměřické nemocnici.

Pivní slavnosti, pořádané u příležitosti 290. výročí založení litoměřického pivovaru, navštívilo předposlední červencovou sobotu 1400 lidí, tedy vzhledem k nepřízni počasí poměrně překvapivě vysoký počet návštěvníků. Smyslem akce bylo navázat na tradici pivních slavností, a to i přesto, že pivo se v Litoměřicích již od roku 2002 nevaří.

Tradice Pivních slavností proto bude v Litoměřicích pokračovat. „Příští ročník se uskuteční poslední červencovou sobotu. Počítáme s rozšířením akce o další program, prostory i s početnějším zastoupením regionálních pivovarů,“ uvedla ředitelka Městských kulturních zařízení Litoměřice Věra Kmoníčková.

Veškeré náklady na organizaci Pivních slavností v Litoměřicích pokryly sponzoři, za což jim vedení města děkuje.

Zdroj: Litoměřický deník.cz | Autor: Eva Břeňová

V době od 3. září do 14. listopadu se uskuteční ve Vlastivědném muzeu v Nymburce výstava nazvaná Pivovarnictví na Nymbursku.

Uvedený výstavní projekt je tématicky rozčleněn do tří částí. První díl zahrnuje odkaz na historii vaření piva, jeho výrobu ve městě Nymburk a hlavně připomenutí letošního 115.výročí zdejšího novodobého pivovarnictví. Ve své další části výstava prezentuje průřez historií regionálního pivovarnictví.

Představují ho pivovary městské, císařské i šlechtické nebo podnikatelské. Vedle jediného vyrábějícího pivovaru v Nymburce existoval podnik či podniky v Poděbradech, Dymokurech, Křinci, Rožďalovicích, Ronově-Oskořínku, Loučeni, Vlkavě, Dobrovici, Lysé n. Labem, Přerově n. Labem, Kovanicích a nejhůře identifikovatelný v Chotěšicích.

V poslední části výstavy autoři prezentují ukázky ze světa našich hospod a restaurací formou dobových stáčecích zařízení, pivních nádob, fotografií, reklamy a dalšího materiálu, který k tomuto oboru patří. Značná pozornost zde bude věnována vzpomínce na významné nymburské hospody a restaurace.

Zdroj: Nymburský deník.cz | Autor: František Sýkora

Již čtyři roky se v jedné z nenápadných uliček přímo u náměstí v Rabí ukrývá malé muzeum starých řemesel, které zde provozuje Petr Balcar.

„Staré věci mě vždycky lákaly, a tak jsem je sbíral. Nakonec toho bylo tolik, že jsem už neměl kam všechny věci schovávat. Přišel tedy nápad založit si muzeum,“ říká Balcar.

Muzeum připomíná tradice starých řemesel, bydlení, oblékání a život lidí nejen na Sušicku. „Každý, kdo k nám zavítá, si určitě přijde na své. Uvidíte tu expozice plné módy, dobových výstřižků z novin, reklamních cedulí i plakátů a různých obecních, městských i státních vyhlášek. V muzeu najdete košíky, ošatky, nůše, žehličky, šicí stroje, nádobí a spoustu dalších věcí týkajících se života lidí na Šumavě v minulém a předminulém století. Sbíral jsem to po půdách, stodolách, spousty věcí sem nanosili sami místní občané nebo návštěvníci. Mám z té mé sbírky opravdu velikou radost,“ pokračuje muzejník.

„Největší radost mám z letošních přírůstků v expozici, kterými jsou lámačka, motovidlo z roku 1826, puchle, pradlena. Radost mám z ruční pračky či plně funkčního „stabiláku“ na pohon zemědělských strojů. Uvidíte zde také mnoho vybavení ze starých domácností, představíme, jak se vyráběly dřeváky či šindele, jak se sváželo dříví na Šumavě a mnoho dalšího. Máme tu mnoho fotografií, dokonce i z dob, kdy Šumaváci chodili za prací k cirkusu do ciziny. Zvláštní část expozice je věnována ševcovské dílně a šumavským pivovarům. Velmi cenné jsou dochované pivní lahve pivovarů z Nalžovských Hor, Sušice a dalších míst. Je tu pivní sklo, různé reklamní cedule, tácky pod pivo, dýmky, vývrtky, otvíráky, prostě vše, nač si vzpomenete,“ dodal Balcar.

Zdroj: Klatovský deník.cz | Autor & Foto: Ludvík Pouza

Při kopání studny se našlo ohořelé dříví a spálené obilí

Historie mladovožických domů.

Vážení čtenáři, nabízíme vám unikátní možnost nahlédnout do téměř sto let starého rukopisu mladovožického rodáka, historika a spisovatele Richarda Hrdličky. Text se dostal šťastnou souhrou osudu do rukou vedení města, které chce ještě letos podle něj vydat knihu. Ještě před jejím vydáním se ale můžete i vy prostřednictvím pravidelného seriálu Táborského deníku seznámit s historií mladovožických domů a domků tak, jak ji popsal na začátku minulého století Richard Hrdlička (1868–1967).

Čís. nové 4, staré 4, josefinské 3. – Bývalý panský pivovar

Když stál zde královský hrad, měl snad podobně jako jiné hrady také své hospodářské příslušenství, k němuž patříval také pivovar.

Zdali při zboření hradu r. 1425 vzaly zkázu také jeho hospodářské budovy a zdali snad potom dělo se vaření piva v městečku měšťany, kteří měli společnou sladovnu u rybníka, kde louka neb zahrada znaná „sladovna“ dosud ji připomíná, o tom nezachovalo se žádných zpráv.

Sladovny pro nebezpečí ohně při sušení sladu stávaly vždy blíže vody, buď řeky nebo rybníka. Když majitel zahrady „sladovny“ při dělání studny kopal hluboko v zemi, přišel na ohořelé zbytky stavebního dříví a spálené obilí, což by potvrzovalo mínění, že tu skutečně sladovna stávala. Byla-li to sladovna panská, nebo obecní, nelze pověděti.

Zdali zápisní držitelové Vožice nemající zde stálého sídla pěstovali při statku pivovarnictví, o tom rovněž naše prameny mlčí, neboť ani ze století 16. nemáme listiny, která by nám něco pověděla o vnitřních poměrech městečka. V listině z r. 1559 čteme: „Když jmenovaný Šebestián z Leskovce v držení Vožice vejde, to bude s lidmi, s ouroky, kurmi, robotami, se cly nebo mejty, jakýmiž koli platy a dědinami, lukami všelijakými, pustinami, lesy, háji, rybníky, potoky a jiným příslušenstvím.“

O pivovaře samotném není tu zmínky. V kupní smlouvě z r. 1579, kdy nestál tu ještě nový zámek s pivovarem, psáno je, že Michal Španovský koupil zámek pustý a městečko Vožici se clem a várkou piva. Těmto posledním slovům rozuměl bych tak, že značí snad jen poplatek z vaření piva, který odváděli měšťané k vaření piva oprávnění, ačkoli ve zprávách vožických nenalezl jsem zmínky, která by se k bývalému vaření piva vztahovala. Jedině při domě č. 100 n. čteme zprávu z r. 1629: „Berně z várek, kteráž je přijata z domu nebožtíka Adama Lykaona 2 denáry malý“. (V domě tom byla hospoda), r. 1620 z domu č. 25 n. platí se poplatek „z kotla“ za 7 let po 2 kopách.

Pivovar v zámku

Měšťané mívali snad právo pivovařiti a je šenkovati jeden po druhém, vařili je v pivovaru panském a měli sladovnu u rybníka. V privilegiu Michala Španovského daném obci r. 1581 praví se: „Jestliže by šenkování vína tak zhusta bylo, že by tudy překážka pivovaru panskému a vystavování piva se dála, tehdy to pán v moci sobě pozůstavuje, aby v té příčině řád se vymeziti mohl, aby podle vína šenkování várka přitom také mírným časem vycházeti mohla.“

Jednalo se tu patrně o pivovar zřízený v novém zámku. R. 1590 v privilegiích Michalem Španovským potvrzených čteme zprávu o pivovaru tomto: „…. aby mohli sůl, železo nebo ocel kupovati a opět prodávati buď za peníze nebo obilí směňovati, však nečiníc pšenicemi nebo ječmeny újmu pivovaru mému vožickému nebo pacovskému.“ Také ve smlouvě o koupi panství z r. 1603 čteme jež o pivovaru, sladovně, humnech, spilkách atd.

Poplatek z kotle

V urbáři Fünfkircherově z r. 1620 čteme: „Šenkýři a hospodáři, kteříž hostinský domy mají, platí z haltýřů po 12 groších.“ Byly tu tedy domy šenkovní a hostinské, kde se ryby potřebovaly. V témže urbáři nalezl jsem také zápis o „poplatku z kotle“, který platili asi výrobci „páleného“ (kořalky). Bývalo to obyčejně zaměstnání žen, hlavně vdov.

V účtech čteme, že r. 1620 platil „každej vinopal z kotle 2 kopy, Dorota Brodníkova byla dlužna z kotle 1 kopu, 5 gr. V Táboře r. 1683 utržili pověrného z várek sousedských 67 zl. 30 kr., od kotlů v pivovaře 24 zl. Měšťané vařili pivo v pivovaře za plat. V té době jmenují se také „vejsadní krčmy“ ve vsích: Bělče, Buková, Bzová, Janov, Křtěnovice, Lbančice, Mutice, Pojbuky, Radostovice, Staniměřice, Třítež, Voldřichov.

Pokračování z min. týdne:

Když bylo řídké pivo na prodej, zvonilo se na zvonici

Sládkem byl ve Vožici r. 1606 Václav Špála, r. 1620 Václav Dvořáků. Z každé várky platívalo se tzv. posudné ve prospěch královské komory dle usnesení sněmu.

R. 1604 upomínán byl Mikuláš Španovský o zaplacení posudného do král. komory. (Arch. min. vn. S 139/23.) R. 1605 píše Václav Dvořecký z Olbramovic, Jacís. výběrčí posudného kraje bechyňského majiteli Vožice J. B. Fünfkircherovi, že ode dne Filipa Jakuba r. 1601 až do téhož dne r. 1605 z pivovaru vožického za 16 kvartálů posudného dluhuje. Aby je odeslal do Tábora do jeho domu a když by se to nestalo, píše „ …musil bych, ač nerad, MVti. list zatýkací na Vožici odeslati. Ale však vědouce o tom, nesmejšlím pro škodu Vaši, abyste k tomu přijíti dopustiti ráčili. S tím se VMti. na všem dobře šťastně míti vinšuji. Datum v městě Hradišti Hory Tábor v pondělí po květné neděli leta 1605“.

Teprve r. 1616 odvedl Fünfkircher 500 kop míš. za posudné a jiné škody a náklady s dobýváním jeho vzniklé. Omlouvá se, že mu od bratří Španovských při postupování statku vožického žádná varní registra odvedena nebyla. Tím byla věc vyřízena.

R. 1643 byl zde sládkem Pavel Hájek, před ním r. 1623 Václav Hošek. R. 1650 připomíná se Jan Sychra jinak Skřivan, sládek panský a Vít, bečvář panský. R. 1653 pokřtěna Anna, dcera Jana sládka zámku vožického (na jiném místě „při zámku vožickém“) a kmotrem byl jí sládek z Kamberka Jakub Nezavdal. R. 1656 při křtu dcery Alžběty zapsán otec Tomáš Holub, sládek panský v zámku a matka Dorota.

Chtěl do Tábora

R. 1667 je tu sládek Martin Lhoták zemřelý r. 1687. R. 1678 sládek z Ml. Vožice žádal o místo sládka „do verkštatu táborského“, ale byl povinen na tři léta od své vrchnosti povolení k tomu si objednati. R. 1680 byl sládek z Ml. Vožice do pivovaru táborského přijat. (K. Thir. Děj. pivov. táb. 40.), ale byl tu jen do r. 1683.

R. 1688 vařil pivo Vojt. Koníček a r. 1701 Jak. Hrach. R. 1742 zemřel Pavel Holub, sládek ve věku 78 let a r. 1745 jeho manželka Dorota.

Táborský děkan Bartoloměj Zelenka napsal ve svém deníku z r. 1681: „Vyprávěl mi uroz. pan Kryštof Přehořovský, že na panství vožickém, když je koupil jeho otec, zvyk měli zvoniti jedním z posvěcených zvonů, ve zvonici vožické, když řídké pivo bylo na prodej. Horlivý katolík ovšem ihned zlozvyk tento odstranil.“ (K. Thir ve Zprávě mus. táb.)

Nový pivovar

Stavba nového pivovaru projektována r. 1682. Hospod. inspektor Jan Ladislav Krinner píše vrchnosti z Krumlova dne 1. srpna 1682, že stavitel z Hluboké ( de Maggi) je nemocen a nemohl plán nakresliti, aby tedy vožický hejtman přijel na Hlubokou a Krumlov a zde věc projednal. Stavbu pivovaru se špýcharem nemůže stavitel pod 10 tisíc zl. dověsti a vystaví pivovar ve dvou letech.

Dne 24. března 1683 dokládá inspektor Krinner nutnost stavby Nového pivovaru: Je známo, že jest zde nutno vystaviti nový pivovar se špýcharem, který p. Přehořovský již dávno chtěl uskutečniti, když viděl a seznal, že panstvím vládnouti bude a sice z těchto důvodů:

1) že starý pivovárek v zámku je těsný a ohněm nebezpečný pro zámek, dvůr, kostel a městečko, také není dosti místa pro sladovnu a jiné.

2) Nemohou se dělati zásoby sladu, neboť není pro to místa, není tu byt pro sládka, dříví složené na zámeckém nádvoří zabírá místo a znečisťuje je.

3) V zámku pro slabost zdí nemůže se dáti více obilí na půdu, takže obilí se kazí a ztrácí. Zruší-li se pivovárek v zámku, může se pěkná galerie in quadro malým nákladem provésti a chodba ze zámku přímo do kostela skrze půdu nového pivovaru časem zříditi. Nyní je k tomu nejlepší příležitost a předkládá se k tomu plán.

Jelikož bude třeba velkého nákladu zvláště na sklepy a hluboké základy, sotva mohl by býti v pěti letech vystavěn. Stavitel p. Pausách chce býti za tři léta se stavbou hotov a náklad by byl 12 až 15 tisíc zlatých.

Zdroj: Táborský deník.cz | Foto: archiv města Mladá Vožice

Majitel rozpadajícího se objektu v Chýnově tu chce postavit ozdravné centrum. Zároveň ho nabízí na internetu ke koupi. Prý je to obchodní strategie.

Neví, co chce, nebo zkouší, která možnost je průchodnější? Zatímco na svých internetových stránkách informuje majitel objektu bývalého pivovaru v Chýnově na Táborsku o plánované velkolepé přestavbě na ozdravné zařízení a nabízí odprodej lukrativních podkrovních bytů, na realitních serverech nabízí za necelých 13 milionů korun celou nemovitost k prodeji.

„Schován v malebných jižních Čechách, ale přitom velmi dobře dostupný, se nachází náš starý pivovar. Zcela unikátní stavba v sobě skrývá nečekaná tajemství... Pojďte je s námi objevovat...,“ takto láká v úvodu svých webových stránek společnost Walboria případné návštěvníky údajně ojedinělého wellness centra. Areál je ale ve skutečnosti z velké části prakticky před likvidací. Hrozí mu zřícení.

Nejjednodušší by bylo srovnat celý areál se zemí

„Není na tom nic divného, jde o taktiku, jak nalákat případné investory. Je to součást obchodní strategie,“ reaguje na dotaz, co vlastně s objektem zamýšlí, majitel chýnovského areálu Stanislav Valek z Prahy, který vlastní společnost Walboria. Víc informací říci odmítá. Oficiální vyjádření prý poskytne až koncem září.

Obdobně pokulhává i nabídka na zakoupení apartmánu, který by v pivovaru umožňoval rekreaci či trvalé bydlení. „V obou případech vám pomůžeme s financováním. Nekupujete plány či nějaké představy jako u klasických developerských projektů, ale již konkrétní nemovitost,“ holedbá se na internetu společnost Walboria.

Namísto luxusních bytů však v Chýnově na náměstí stojí rozpadající se ruina, na jejíž záchranu by podle odborníků bylo potřeba okolo 100 milionů korun.

„Části střechy hrozilo na jaře zřícení na dětské hřiště a hlavní silniční tah z Tábora do Pelhřimova. Na naše výzvy k jejímu odstranění majitel vůbec nereagoval. Částečnou nápravu sjednal teprve ve chvíli, kdy místní policie podala trestní oznámení na neznámého pachatele pro obecné ohrožení,“ přibližuje stav údajného budoucího originálního wellness centra starosta Chýnova Pavel Eybert.

Podle jeho názoru je málo pravděpodobné, že se podaří celý areál zachránit. „Myslím, že přežijí jen hospodářské budovy, které jsou docela zachovalé a v jejichž části už funguje kadeřnictví a masáže. Samotný objekt pivovaru nejspíš skončí demolicí,“ míní starosta. Podotýká přitom, že město svého času také uvažovalo o odkoupení objektu, ale při ekonomické rozvaze došlo k názoru, že neexistuje projekt, který by za současných nákladů potřebných k rekonstrukci byl životaschopný.

„Musela by to být superzáležitost nadregionálního významu, ale na nic takového jsme nepřišli,“ dodal Eybert.

K záchraně objektu by bylo potřeba minimálně kolem 100 milionů korun. „Jen záchranné stavební práce odhaduji na 30 až 40 milionů korun. Nejjednodušší by bylo areál srovnat se zemí,“ uvedl zástupce jedné z táborských stavebních firem, který si ale přál zůstat v anonymitě.

FAKTA Historie pivovaru

Byl založen v roce 1581. Nechal jej vystavět majitel chýnovského hradu Zdeněk Malovec z Chýnova. Pivovar často střídal majitele. Rozmach mu přinesli Schwarzenbergové, kteří jej vlastnili do II. světové války - posledním majitelem byl Adolf, kníže Schwarzenberg. Poté byla na pivovar uvalena národní správa. Poslední várka zde byla uvařena tři dny před koncem roku 1948. Poté jej přeměnili na sklad třeboňského piva. Od 70. let využívalo jeho část JZD jako sklady a kanceláře. Od začátku 90. let objekt chátral. Společnost Walboria ho koupila začátkem léta loňského roku.

Zdroj: Zprávy iDnes.cz | Autor: René Flášar

Roštín na Kroměřížsku bude o víkendu hostit tradiční Slavnosti piva, na které míří tisíce návštěvníků. Letošní ročník je ale trošku komplikovanější. Ve vesnici totiž silničáři opravují průtah, platí tam tak kompletní uzavírka.

„Do tamního rekreačního areálu Kamínka, kde se slavnosti konají, budou lidé moci přijet jen ve směru od Zdounek, ze Střílek ne,“ upozornila kroměřížská policejní mluvčí Simona Kyšnerová.

Kvůli akci bude pro lepší průjezdnost také posunuta uzavírka. „Omezení bude platit až za křižovatkou s cestou vedoucí na Kamínka,“ vysvětlila.

Dvoudenní roštínské Slavnosti piva začínají už v pátek odpoledne a nabídnou vystoupení mnoha kapel a zhruba desítku druhů pěnivého moku. „Čepovat se bude Budějovický Budvar, Velkopopovický Kozel, Svijany, Bernard, Černý Orel či Pernštejn. Sudy narážíme v osmnáct hodin,“ láká Jarmila Dozbabová z Kamínky. Z kapel budou podle ní největším lákadlem slovenská Tublatanka a Desmod.

Kráceno. Další informace o této akci zde .

Zdroj: Kroměřížský deník.cz | Autor: Jarmila Kuncová

Starostové obou měst včera podepsali prohlášení o spolupráci v cestovním ruchu.

Historie chmele a jeho pěstování, propagace piva i vína, cyklostezky pro vyznavače jízdních kol, chmelová dráha pro příznivce výletního cestování na železnici – to jsou jen některé z dílčích projektů, které chtějí společně prosazovat severočeská města Litoměřice a Žatec. Představitelé obou měst včera v Žatci podepsali prohlášení o dlouhodobé vzájemné spolupráci v oblasti cestovního ruchu a snahy o přilákání většího počtu turistů a návštěvníků do regionu Poohří.

„Obě města mají řadu společných vlastností – jsou to historická sídla s památkovými zónami, obě jsou střediska chmelařství a stále sílícího zájmu turistů. Vzájemná spolupráce bude mít regionální i nadregionální přínos. Společně mohou obě sídla vyvinout účinnější tlak na krajskou samosprávu či další instituce, než kdyby o vše žádala jednotlivě,“ uvedl starosta Žatce Erich Knoblauch.

„Pro město Litoměřice je to už třetí podobné memorandum o spolupráci v cestovním ruchu. První jsme podepsali s církevním biskupstvím v Litoměřicích a druhé se sousedním městem Terezín, kde je známý národní památník. Žatec byl hned třetí na řadě,“ uvedl starosta Litoměřic Ladislav Chlupáč.

Stezka podél řeky má spojit obě města

Obě města spojuje také řeka Ohře. Společně chtějí dosáhnout, aby podél ní – celou trasu mezi oběma sídly – vedla kvalitní cyklostezka s moderním značením a dobrými službami pro výletníky.

Spolupráci chtějí postavit také na vztahu pivo – víno, dvou celosvětově oblíbených nápojích. Litoměřice jsou střediskem vinařství v Čechách a vzniká tam Svatostánek českého vinařství, v Žatci je zase v provozu Chrám chmele a piva. Obě tyto instituce budou spolupracovat. „V Žatci budou moci turisté ochutnávat i víno z Litoměřicka a v Litoměřicích zase pivo ze Žatce. Produkty si budou moci odvážet i jako suvenýry. Obě města se budou i vzájemně propagovat a nabízet zájemcům možnost návštěvy,“ uvedl Jan Novotný, vedoucí turistického informačního centra na žatecké radnici. Prohlášení bylo včera podepsáno právě v prostorách Chrámu chmele a piva.

„Ústecký kraj bývá u řady lidí ze vzdálenějších míst republiky neustále vnímán jako oblast průmyslová, zdevastovaná, se špatným ovzduším, turisticky nezajímavá. My, kteří tu žijeme, ale víme, že to už dávno tak není. I tento předsudek chceme změnit ve spolupráci se Žatcem a nabízet atraktivní programy pro turisty a návštěvníky,“ řekl Jaroslav Tvrdík, místostarosta Litoměřic.

V Žatci žije necelých 20 tisíc obyvatel, v Litoměřicích je jich 24 tisíc. Obě města leží na řece Ohři, jsou vzdálena od sebe asi 60 kilometrů. Ohře právě v Litoměřicích končí a vlévá se tam do Labe.

Zdroj: Žatecký a lounský deník | Autor: Libor Želinský

Toulovcovo náměstí v Litomyšli přivítá v sobotu Litomyšlský pivní festiválek aneb Litomyšlí napříč hudebními žánry. Od deseti hodin dopoledne až do noci budou účinkovat dechovka Bekras, Mužský pěvecký sbor, Xilt, Věneband, Rosa, Trilobajt, Rufus, Pendl, Bohemia Faria, Flumen a další kapely. Odpolední program zpestří několik pivních soutěží, jako například Lahváč turbobrkem či Držení tupláku na čas.

Více informací o této akci včetně seznamu zúčastněných pivovarů zde .

Zdroj: Zprávy iDnes.cz | Autor: jah

V úterý starosta i místostarosta Matek města Roudnice nad Labem podali Radě České televize i Radě pro rozhlasové a televizní vysílání stížnost proti obsahové stránce odvysílané reportáže publicistického pořadu Reportéři ČT Dne 19.7.2010 od 21:35hod. na televizní stanici ČT1 s názvem „Chráněný pivovar bez střechy“.

Oba považují odvysílanou reportáž za zcela neobjektivní, neposkytující vyvážené informace, když tvrzení a zveřejněné informace Město Roudnici n. L. i oba stěžovatele znevýhodňují a poškozují.

Oba žádají Radu pro rozhlasové a televizní vysílání, aby tato v rámci svých zákonem svěřených pravomocí celou věc projednala a následně rozhodla, že byl porušen zákon a uložila provozovateli vysílání sankce podle zákona, a dále uložila provozovateli vysílání přiměřenou pokutu.

Současný stav bývalého roudnického pivovaru můžete posoudit z fotografií, které naleznete zde.

Zdroj: Litoměřický deník.cz

Unikátní podzemní prostory budou moci návštěvníci spatřit o plaské pouti.

V případě, že by se koncem padesátých let minulého století studená válka změnila ve válku opravdovou, měli tehdejší funkcionáři vládnoucí Západočeskému kraji o úkrytu jasno. Azyl by jim poskytl kryt civilní obrany maskovaný cisterciáckým klášterem v severoplzeňských Plasích. Do těchto unikátních prostor se budou moci lidé podívat o příštím víkendu v rámci tradiční plaské pouti.

Podle Adriany Šmejkalové z Národního technického muzea převzalo muzeum kryt v loňském roce od Hasičského záchranného sboru Plzeňského kraje. „V době, kdy spuštění jaderného konfliktu mohlo být otázkou pouhého nedorozumění, hledaly kompetentní orgány vhodné místo pro válečný úkryt reprezentantů státní správy Západočeského kraje. Našly je právě v areálu kláštera v Plasích – památky položené dostatečně daleko od západočeské metropole, ale přesto odtud dobře dostupné,“ vysvětluje Šmejkalová. „V roce 1963 proto byly někdejší prelátské, později zámecké sklepy pod objektem nového opatství kláštera přebudovány na kryt civilní obrany. Ve vložených betonových konstrukcích mělo sto padesát krajských soudruhů přečkat šest kritických dnů radioaktivního nebo chemického zamoření,“ pokračuje pracovnice.

I poté, co napětí studené války pominulo, byl kryt podle Šmejkalové udržován v pohotovostním stavu jako krizové útočiště Okresního úřadu Plzeň–sever. „Návštěvníkům bude umožněno si kryt prohlédnout o tradiční plaské pouti během víkendu 14.–15. srpna. Prohlídky budou vycházet každou půlhodinu od 9 do 17 hodin. S ohledem na omezený počet míst je vhodné si prohlídku rezervovat telefonicky nebo e–mailem,“ pokračuje.

Kromě mimořádných prohlídek krytu bude možné navštívit rovněž další objekty spravované Národním technickým muzeem. „Klášterní sýpka s královskou kaplí a hodinovou věží je přístupná prohlídkovým okruhem. Návštěvníci zde mají navíc možnost zhlédnout výstavu věnovanou minulosti, současnosti a budoucnosti plaského pivovaru. Součástí instalace je také výběr exponátů ze sbírek Muzea architektury a stavitelství, které budou od roku 2015 prezentovány v adaptovaných prostorech pivovarského areálu v rámci Centra stavitelského dědictví,“ zve Šmejkalová.

Jako tradičně se návštěvníci kláštera mohou podívat také do dalších unikátních prostor – vodního a podzemního vzdušného systému. „Prohlídky jsou opět určené osobám starším 10 let, bez klaustrofobie a podpatků. Vycházet budou čtrnáctičlenné skupiny, takže i v tomto případě je dobré si rezervovat místo,“ dodal plzeňský památkář David Růžička.

Zdroj: Plzeňský deník.cz | Autor: Pavel Korelus

Přehlídku českých pivovarů, koncerty domácích i zahraničních kapel či pouťovou zábavu u kostela připravili pro návštěvníky organizátoři 13. ročníku Krkonošských pivních slavností. Tradiční vrchlabská akce vypukne v centru města už tuto sobotu.

Pořadatelé chtějí navázat na loňský formát akce, který se blíží spíš hudebnímu festivalu. „Původně malá městská slavnost dnes patří mezi nejvyhledávanější regionální události. Návštěvníci přivítali loňské novinky s nadšením, a proto jsme se rozhodli zachovat nové pojetí akce i v letošním 13. ročníku,“ říká Vladimír Paulů z pořádající agentury P. Production.

Stejně jako v loňském roce se proto program bude odehrávat na dvou pódiích. Náměstí bude patřit především stálicím české hudební scény. „Letos se po mnoha letech do Vrchlabí vrátí oblíbená kapela Yo Yo Band, zahraje také Michal Hrůza s Kapelou Hrůzy. Mimo jiné dále vystoupí Karel Kahovec s legendárními George and Beatovens a hostujícím Viktorem Sodomou, o dobrou zábavu a podiovou show se postará retro-kapela The Peripeties,“ vypočítává Paulů.

V zámeckém parku Za Konírnou dostanou prostor alternativní hudební žánry a dýdžejové z krkonošského labelu Sunlab.cz. Hlavním lákadlem je legendární anglická space funková parta Kava Kava. Zahraje také česká rock´n´rollová formace s britským zpěvákem The Roads, elektropopová Cartonnage nebo domácí Cémur Šámur.

Součástí programu bude pouť u kostela sv. Vavřince, která navazuje na tradici vrchlabské Vavřinecké poutě. Po celou dobu slavností lidé mohou ochutnávat z rekordní nabídky 16 tuzemských pivovarů, zastoupeni budou samozřejmě i výrobci z Krkonoš a okolí. Nejoblíbenější značku si návštěvníci tradičně zvolí v pivním referendu, jež se koná už od roku 2001. Na své si přijdou také gurmáni. Kromě jiného na ně čekají krkonošské vepřové hody. Lidé nebudou zlatavý mok jen popíjet a hodnotit, ale přímo na náměstí si navíc budou moci prohlédnout výrobu typicky českého nápoje. Místní pivovar totiž do centra města přiveze mobilní varnu a proces vaření piva zájemcům ukáže.

Slavnosti začnou na hlavním pódiu úderem 9. hodiny, vedlejší scéna se rozjede ve 13.00. Vstupné zůstává na loňské úrovni, tedy 150 korun. Náměstí T. G. Masaryka bude od sobotního do nedělního rána pro motoristy uzavřeno. Také pěší bez platné vstupenky musejí centrum obejít.

Bližší informace o této akci včetně programu a seznamu zúčastněných pivovarů najdete zde .

Zdroj: Krkonošský deník.cz | Autor: Tomáš Plecháč

Novotou svítící orloj zdobí motivy z pěstování a sklizně chmele, dvanáct apoštolů nahrazují hrací karty, nechybí kostlivec se zvonkem stejně jako na pražském díle mistra Hanuše. Nápad architekta Vaníčka vybudovat v Žatci orloj uvedl v život pražský umělecký kovář Petr Podzemský.

Orloj tvoří ocelová konstrukce o rozměrech 4 krát 7 metrů potažená měděným reliéfem, rarita přišla zhruba na dva miliony korun. Postavy na orloji znázorňují oslavu ukončení sklizně chmele, takzvanou dočesnou. Pohyblivé osoby si připíjejí půllitry piva. Pod nimi se otevírá peklo, jak si ho představují žatečtí pivaři, a latinský nápis Pamatuj piva z žateckého chmele. Nad postavami se rozprostírá pivařské nebe.

Nechybí mu zvěrokruh ani kostlivec

Nový hodinářský stroj bude součástí turistické atrakce Chrám chmele a piva, která se pro návštěvníky otevře na konci srpna. "Tak jako se v Praze chodí do slavné hospody U Fleků pod hodinami, bude se do Chrámu chmele vcházet pod chmelovým orlojem," řekl Jiří Vaníček, architekt celého projektu. Moderní orloj ukazuje nejen hodiny, ale díky zvěrokruhu také astronomický čas, podobně stroje v Praze či v Olomouci.

"A pohybující se figurky symbolizují práce, jaké se v tom kterém čase právě mají provádět na chmelnicích. Třeba zavádění, česání nebo balení chmele," vysvětlil architekt města. Každou celou hodinu se stejně jako na Staroměstském náměstí v Praze rozklinká zvoneček v ruce kostlivce. Místo apoštolů se ale zpoza dvířek ve dně sudu objeví mariášové karty; jen motiv zelených listů jejich tvůrci vyměnili za chmelové šišky.

Žatec už myslí na příští sezonu

Chmelový orloj je jen součástí rozsáhlého projektu, kterým chce město Žatec od příští letní sezony lákat turisty. Novou dominantou města bude Chmelový maják s unikátním výtahem a 3D projekcí letu nad Žatcem. Hned u rozhledny a naproti Muzeu chmele, kam se turisté podívat mohou již dnes, předělávají tvůrci projektu jednu ze sušáren chmele na Regionální informační centrum. To bude návštěvníky lákat na bludiště z chmelových žoků nebo největší křišťálovou šišku chmele na světě. Celkem projekt přijde na 210 milionů korun. Náklady hradí zejména Regionální operační program Severozápad, přispívá i město Žatec.

Chmelový orloj v reálu můžete shlédnout mj. i na tomto videu.

Zdroj: Hobby iDnes.cz

Žatec, Louny - Mezi nimi je ovšem velká konkurence, a tak bojují o zakázky i o zviditelnění v reklamě.

Teplé slunečné léto přeje spotřebě studeného piva a pivovarníkům zvyšuje tržby. Naopak když je léto chladné a deštivé, piva se vypije méně.

Letošní ráz léta výrobcům piva přeje, pivovary mají sice plno práce, ale na tržbách zase mají doslova žně. Zároveň je ovšem mezi českými pivovary velká konkurence a podniky se musejí předhánět jak v kvalitě nabídky, tak například i ve „zviditelnění“ formou reklamy či třeba sponzoringu veřejných událostí. To se týká i pivovarů v okrese Louny.

„Počet značek i druhů piv v České republice trvale roste. Momentálně jich je na trhu přibližně 450,“ uvedl včera Jan Veselý, ředitel českého svazu pivovarů a sladoven.

Pivní značka Louny například dlouhodobě spolupracuje s hipodromem v Mostě. „Pořádáme národní závod o Pohár piva Louny a dlouhodobě podporujeme místní jezdecký oddíl,“ uvedla Daniela Klančíková, manažerka značky Louny. Přímo v Lounech se přitom už žádné pivo nevaří, výroba v tamním pivovaru byla ukončena. V areálu vzniklo distribuční centrum pro rozvoz piva. Pivo s etiketou Louny se ve skutečnosti vaří v jiných městech. Jiný pivovar zase zve zájemce na letní turistickou návštěvu do Žatce, na prohlídku metropole chmelařství a pivovarnictví a na ochutnávku piva Master ve vybraných restauracích. „Po předchozí prohlídce města chmele – kam jinam než na pivo. Pojďte se přesvědčit o pravdivosti tvrzení Tadeáše Hájka z Hájku o místním chmelu a ochutnejte naše novinky,“ uvedla Lucie Neubergová, zastupující značku Master.

Pivovary se také doslova perou o to, kdo bude přes léto zásobovat tuzemské hudební festivaly. „Během prázdnin jich v Česku proběhne téměř stovka a vytočí se na nich tisíce hektolitrů piva,“ napsal server Lidovky.cz. To je další zakázka s obrovským výdělkem, další pivovarské žně.

Zdroj: Žatecký a lounský deník | Autor: Libor Želinský

Holandskému pivovaru Koelschip so sídlom v meste Almere sa podarilo vyrobiť pivo so 60-percentným obsahom alkoholu, čo je nový svetový rekord v danej kategórii.

Doteraz najsilnejšie pivo s obsahom 55 percent alkoholu uviedol na trh minulý týždeň (19.-25. 7.) malý škótsky pivovar BrewDog - viz tento odkaz. Z tohto produktu s názvom The End of History (Koniec dejín) sa vyrobilo iba 12 kusov a cena každého balenia, ktoré je umiestnené v mŕtvolkách lesných zvieratiek, začína pri 500 librách.

Holanďania sú podstatne ľudovejší - za ich trojdecové pivo zaplatia záujemcovia "iba" 34 eur. Majiteľ pivovaru Jan Nijboer, s ktorého menom sa spája už jeden niekdajší rekord v rovnakej oblasti - 45-stupňové pivo Oblix, prostredníctvom holandskej agentúry ANP vyzval, aby sa jeho produkt nekonzumoval ako pivo, ale vychutnával ako koktail z krásneho pohára na koňak alebo whisky. V reakcii na výrobok škótskeho rivala nazval svoj produkt Start the Future (Začiatok budúcnosti). Obe strany však súboj na diaľku vnímajú viac-menej z tej humornej stránky.

Zdroj: HN Online.sk | Autor: TASR

V Polabí teď fungují tři pivovary. Týdeník Sedmička navštívil ten největší a nejmenší.

Komplex budov, u vjezdu závora a místnost s vrátným. Osmdesát zaměstnanců, z toho přibližně polovina ve výrobě.

Rodinný dům se zvonkem, který přivolá rovnou majitele. Žádní brigádníci, natožpak lidé zaměstnaní „na stálo“.

Dva rozdílné popisy charakterizují totéž: pivovar. V prvním případě ten vůbec největší v Polabí, podnik v Nymburce, kde vaří Postřižinské pivo. A jeho protipól? Minipivovar Svatý Ján v Polepech, vesničce u Kolína. V čem se oba liší?

Původní i moderní

„Exkurzi obvykle začínáme u pamětní desky spisovatele Bohumila Hrabala,“ poukazuje Bohumil Valenta, sládek v nymburském pivovaru, na malé místo u takzvané sladovny. „Ještě než Hrabal umřel, dal souhlas k užívání názvu Postřižinské pivo,“ říká Valenta.

A jak působí areál, který se stal slavným právě díky románu Postřižiny, v „moderní době“? „Varna je plně automatizovaná, všechno se dá pohlídat přes počítač. Přesto tady pracují vařič a jeho pomocník,“ popisuje Valenta. Příznačná slova: v Nymburce se snaží jít s dobou, ale zároveň zachovat co možná nejvíc původního.

Přesto pivovar, řadící se mezi střední, působí jako továrna. Zvlášť když člověk v ten samý den navštíví i minipivovar Svatý Ján…

Polepský podnik vybudoval Martin Karaivanov. Coby strojař si sám vyrobil celou technologii, vařit pivo začal v roce 1996. O svých produktech – dvousladové dvanáctce Fešák, pšeničné, spodně kvašené dvanáctce Oliver, polotmavé čtrnáctce Mazel, polotmavé žitné třináctce Mates či jednosladové dvanáctce Povstalec – mluví s láskou. „Ne vždy jsem udělal ideální pivo, zvlášť ze začátku,“ říká s úsměvem Karaivanov. „Žádnou várku jsem však vylít do kanálu ještě nemusel.“

Vaří dvakrát či třikrát do měsíce, o nabídce informuje na internetu. Zájemci o jeho pivo chodí s pet lahvemi přímo k němu domů. „Nechci výrobu zvětšovat, takhle jsem spokojený. Jsem nezávislý, na různé výtky můžu, ale nemusím reagovat,“ pochvaluje si Karaivanov, který prodává půllitr piva v průměru za pětadvacet korun.

Na výrobu nápoje, který nefiltruje, stačí Karavainovi pár místností. Kádě ve varně působí jako zmenšeniny těch v Nymburce. Teplota v minipivovaru je prakticky stejná. Zato v nymburském komplexu hosta při přechodu z varny do spilky studí rozdíl přibližně pětadvaceti stupňů. „Obvykle si beru bundu,“ říká Valenta.

„Chystají se tady přes léto opravy. Investice bude přes devět set tisíc,“ hlásí „nymburský“ Valenta. „Potřebuju do sklepa přidat ještě jednu bečku. Tři jsou málo. Když dělám ležák, jsou všechny na dlouho obsazené a to nemůžu vařit,“ říká „polepský“ Karaivanov.

Srovnávat pivovary, v nichž jsou oba muži sládky, dost dobře nejde. Oni dva však mají mnoho společného. Preferují pivo z menších pivovarů, oba mohou hovořit o zahraničních zákaznících. Pivo z Nymburka se vyváží do Německa, Skandinávie, Francie, Ruska nebo do Itálie, Karaivanovovu technologii už koupili ruský a vietnamský zájemce.

A také exkurzi po pivovaru Valenta i Karaivanov zakončují shodně: „Ochutnáte?“ neopomenou se zeptat…

Návrat na „pivní mapu“

Kromě těchhle dvou funguje pivovar ještě na Kutnohorsku – Hubertus v Kácově. Jinde v Polabí se momentálně zlatavý mok nevaří. V příštích měsících by se to však mělo změnit.

„Od roku 2001 pracujeme na rekonstrukci. Žádný termín ale radši nepovím,“ říká Milan Starec, spolumajitel pivovaru v Kostelci nad Černými lesy, který by se měl v dohledné době vrátit na „pivní mapu“. Teď místo slouží jako muzeum, kam se může vypravit na exkurzi každý, koho zajímá historie pivovarnictví v Česku.

O obnovu pivovaru se snaží i v Kutné Hoře. Ten koupila a následně po 436 letech uzavřela společnost Heineken, výrobu piva Dačický přesunula do Velkého Března. Areál stále patří městu, které jej nyní nabízí k prodeji.

Zdroj: Sedmička.cz | Autor: Jan Hamrník

Minipivovary už zdaleka nejsou lákadlem jen pro milovníky piva. Stávají se oblíbeným cílem turistů.

Do minipivovarů už nemíří jen milovníci zlatavého moku, ale i turisté za neobvyklými zážitky. S chutí piva připravovaného podle několik set let starých receptur se mohou vrátit do minulosti.

„Středověká krčma Dětenice, pozdrav Pánbůh,“ ozývá se příjemný ženský hlas v telefonu.

Na místě si ale dobově oděná obsluha žádné servítky nebere.

„Co budeš žrát a chlastat, holoto?“ ptá se hostů. Ve stylové dětenické hospodě mohou mít skutečně pocit, že se ocitli o několik století nazpět.

Pivo vaří tamní minipivovar. „Je to pivo lásky,“ tvrdí jeho ředitel Petr Jindrák.

Pivo v Dětenicích se vařilo už v roce 1307. Podle pověsti podle receptury loupeživého rytíře Artura, přepadal vesnice a naživu nechával jen mladé panny, které jemu a jeho mužům musely být po vůli. Při každém úplňku mu ta nejkrásnější musela uvařit zázračné pivo lásky, prý podporovalo potenci. Historickou metodu výroby piva z tradičních surovin na otevřeném ohni lze spatřit na vlastní oči při exkurzi v pivovaru a přitom si prohlédnout dobové interiéry sladovny, bednárny, varny, laboratoře, chmelnice, ležáckých sklepů, spilky, ledárny, historické sklepy a originální pivovarnické muzeum.

Na exkurzi do muzea piva láká také jeden z nejmodernějších minipivovarů v Evropě ve Vrchlabí a zájemcům ochotně ukážou varnu, spilku s kvasnými káděmi a pivní sklep i v rychnovském minipivovaru.

„Vedle pivovaru máme také letní pivní šenk, kde se pivo točí přímo z tanků a asi na dvou stovkách fotografií je tam zobrazena historie vaření rychnovského piva od roku 1913 do roku 1948,“ říká jednatel rychnovského Městského Podorlického pivovaru Tomáš Konvalina.

Zdroj: Sedmička.cz | Autorka: Jana Krejčová

Malé pivovary s vlastními restauracemi či pivnicemi jsou vítaným zpestřením pro turisty, některým pivovarníkům stačí zájem sousedů z nejbližšího okolí. Minipivovary obvykle sázejí na tradiční receptury staré desítky i stovky let.

V Královéhradeckém kraji je několik minipivovarů, které nabízejí své pivo ve vlastních hospodách. Mnohé, třeba dětenický pivovar se středověkou krčmou, se těší značné oblibě. V Dobrušce je k zase vidění historická varna z roku 1936 a nejmenší sladovna v republice.

Kněžna, Kaštan a Zilvar, tak se jmenují piva, která mohou lidé ochutnat v Rychnově nad Kněžnou v hospůdce přímo u pivovaru nebo v tamním hotelu Havel.

Tajemství rychnovského piva?

Původní receptury

Jsou to klasická kvasnicová nefiltrovaná piva vařená starou českou technologií. Jejich tajemství spočívá v původních recepturách sládka JanaMikše z 20. a 40. let minulého století. Ten pivovar koupil v roce 1918 od šlechtického rodu Kolowratů, ale s nástupem komunistů k moci o něj v roce 1948 přišel. Pivo se tam vařilo až do roku 1962.

Piva tam připravují bez náhražek a konzervačních látek, chmel odebírají ze žatecké oblasti a vodu čerpají z vrtu u nedalekého Synkova. Dvanáctistupňového kvasnicového Rampušáka podle původní receptury vaří Staročeský pivovárek v Dobrušce. Světlý ležák už ochutnali v mnoha městech, točí ho i některé hospody v Hradci Králové. Prodává se v pivovarské prodejně a u několika odběratelů. V dobrušském pivovaře si návštěvníci mohou chvílemi připadat jako ve skanzenu. Kromě posezení a ochutnávky piva si totiž mohou prohlédnout i varnu z roku 1936, kde se Rampušák vyrábí, a pivovarský klenot - sladovnu. Ta je nejmenší v České republice a převažuje v ní ruční práce.

Za „medvědím“ pivem do vrchlabské bašty

Hotel s minipivovarem Pivovarská bašta se nachází na břehu Labe na severním okraji Vrchlabí. Minipivovar dodává pivo do restaurací v širokém okolí, především však zásobuje vlastní zařízení. Interiér restaurace je rozdělen do tří sálů. V pivnici mohou návštěvníci vidět varnu, ve sklepě je Rytířský sál, odkud je prosklenými okny vidět další část sklepení s kvasnými káděmi i ležáckými a stáčecími tanky. Do restaurace a pivnice v areálu minipivovaru míří především zahraniční návštěvníci Krkonoš. Lahvové pivo a upomínkové předměty je možno koupit v tamní prodejně.

V minipivovaru se čepuje Krkonošský medvěd tmavý ležák s příchutí třešní, Krkonošský medvěd tmavý ležák, Krkonošský medvěd granát s příchutí medu a Krkonošský medvěd světlý kvasnicový ležák. Pivovar pořádá také prohlídky provozu.

Kdo z Hradečáků by neznal malebný hostinec s pivovarem u Hušků, který stojí na návsi vesničky Běleč nad Orlicí, nedaleko krajského města. Mnoho cyklistů prohánějících se hradeckými lesy si v tomto pivovaru dá jedno pivo na osvěžení. Vaří tam světlý kvasnicový ležák Car, příležitostně i tmavé amedové pivo. Pivovar byl založen roku 1994.

K nejpopulárnějším v kraji patří zámecký pivovar v Dětenicích na Jičínsku. Jeho majitelé vsadili na výrobu piva podle receptu z 18. století. Pivo se tam vaří z tradičních surovin původním postupem na otevřeném ohni. Pivovar svým návštěvníkům nabízí prohlídku dobových interiérů, sladovny, bednárny, varny, laboratoře, chmelnice, ležáckých sklepů, spilky a ledárny.

Co budete chlastat a žrát?

ptají se krčmáři v Dětenicích

Středověk pak dýchne na příchozí především v historických sklepích, v nichž vznikla středověká krčma a kde stylově oděná obsluha oslovuje hosty jadrnou staročeštinou. Krčma je útočištěm "žebráků", návštěvníky baví tanečnice, šermíři, kejklíři či fakír.

Pivovarnickou tradici vMiletíně oprášil sládek Svatopluk Ďupal, který vaří pivo v nově založeném sousedském pivovaru. Zatímco jiné pivovary s vlastními restauracemi sázejí na propagaci, aby přitáhly turisty, v Miletíně se vaří pivo hlavně pro sousedy.

Zdroj: Zprávy iDnes.cz | Autor: Petr Broulík s přispěním Pavla Bednáře