Nevraživost budějovických výrobců piva se projevuje nejen známkovými boji například o „B. B.“ či „Budweiser“. Zasáhla i archivy.

Budějovický Budvar, n. p., a Jihočeské pivovary, a. s., uzavřely 17. října 2000 dohodu, kterou snad lze laicky označit jako „o vypořádání společné minulosti“.

Podle ní se Jihočeské pivovary zavázaly vyklidit nebytové prostory s archivem v přízemí budovy u areálu Budějovického Budvaru.

Co předat?

Budějovickému Budvaru měly dále do 30. listopadu 2000 předat část archivních dokumentů, týkající se výhradně činnosti tohoto pivovaru.

Má jít například o veškerou dokumentaci jeho známkoprávních sporů. Z listin týkajících se let, kdy byl Budějovický Budvar jen výrobním závodem Jihočeských pivovarů, má mít Budvar možnost na vlastní náklady si pořídit kopie.

Dohoda se opírala o rozhodnutí Ministerstva vnitra ČR z 15. prosince 1994, které navazovalo na „delimitační“ jednání v rámci kontroly sekce archivní správy ministerstva vnitra v archivu Budějovického Budvaru.

Tehdy bylo rozhodnuto, že archivní fond Budvaru do roku 1948, uložený v podnikovém archivu Jihočeských pivovarů, bude předán Státnímu oblastnímu archivu v Třeboni a následně depozitní dohodou uložen v archivu Budějovického Budvaru.

Rozhodnuto bylo i o předisponování dalších archiválií, jak to později vyjádřila zmíněná dohoda pivovarů ze 17. října 2000.

Spor o pokutu

V této dohodě pak bylo dále sjednáno, že při prodlení v jejím plnění má Budvar právo žádat smluvní pokutu ve výši 500 korun za den do 31. března 2001, od 1. dubna 2001 pak 1000 korun za den.

V červnu 2001 Budvar konkurentovi nafakturoval podle těchto sazeb první smluvní pokuty za 272 dnů prodlení. BMP je v lednu 2002 zaplatil.

Plnění dohody pak „zamrzlo“. Budvar uplatil v lednu 2005 žalobou na Budějovický měšťanský pivovar jako právního nástupce Jihočeských pivovarů nárok na zaplacení další smluvní pokuty za období od 1. května 2002 do 30. září 2003.

„Měšťani“ namítali neplatnost dohody pro její neurčitost. Mluví sice o „veškeré dokumentaci“ a „veškerých písemnostech“, ale žalobce prý přes opakované výzvy nespecifikoval, jaké konkrétní dokumenty požaduje vydat.

Dohoda je tak prý absolutně neplatná

Budějovický Budvar oponoval, že text dohody je oběma stranám zcela srozumitelný, a pro případ potřeby upřesnění konkrétních listin navrhoval umožnění návštěvy archiváře Budvaru v archivu „měšťanů“ k pořízení jejich výčtu.

Okresní soud v Českých Budějovicích v listopadu 2005 Budvaru nárok na plnění ve výši 426.000 Kč přiznal a krajský soud odvolání zamítl. Oba soudy označily zmiňovanou dohodu o předání archiválií dostatečně určitou a platnou.

Mezi tím v roce 2004 Budvar začal rivalovi fakturovat další sjednanou smluvní pokutu.

Budějovický měšťanský pivovar platit odmítl a naopak požadoval vrácení dosud vyplacených částek. Ty prý při absolutní neplatnosti dohody představují obohacení Budvaru bez právního důvodu.

Opět k soudu

Budvar tedy loni v únoru znovu zažaloval.

Za navazující období od 1. října 2003 do konce roku 2005 uplatňuje nárok na 823.000 korun zmíněné pokuty.

Krajský soud mu 30. listopadu nárok znovu přiznal. Mimo jiné poukazoval na to, že v předchozí již pravomocně rozsouzené obdobné věci obou účastníků byla kladně vyřešena jako předběžná otázka platnost zmiňované dohody, podle níž je pokuta účtována. Mínil, že toto vyřešení je závazné i pro projednávání sporu o plnění ze smlouvy v dalším období.

Vrchní soud v Praze ale tentokrát rozsudek krajského soudu zrušil a přikázal mu, aby se zabýval platností zmíněné smlouvy z namítaného hlediska její (ne)určitosti.

Právní zástupci znesvářených pivovarů tedy znovu stanuli před českobudějovickým soudcem – se zakonzervovanými stanovisky.

Žalovaný tvrdil, že text dohody o předání dokumentů ze 17. října 2000, připravené Budvarem, nevyjadřoval vůli žalovaného.

K tezi o nemožnosti popsat přesně jednotlivé listiny dodal, že archivář žalobce měl ve společném archivu vždycky přístup k veškerým dokumentům a mohl tedy ty požadované přesně určit...

Pod nátlakem?

Podepsání dohody o vydání části archivu zarámoval předseda představenstva BMP Miroslav Leština do doby finanční krize společnosti, které hrozil konkurz. Tehdy byl BMP nucen prodat nemovitost v Ulici Karoliny Světlé,v níž se nacházel také archiv Jihočeských pivovarů. Kupující Budvar prý souhlas vázal podpisem dohody o archivu.

„To jsem řešil jen okrajově, prioritní bylo odvrátit konkurz,“ uvedl Leština. Dohodu prý podepsal, „aniž se zabýval samotnou možností požadované věci vydat“.

Zmiňované smluvní pokuty pak prý platili „v omylu“. Až následné šetření v archivu údajně ukázalo, že požadované dokumenty nejsou nezaměnitelně určeny.

Nechali si udělat právní rozbor a dozvěděli se, že dohoda je neplatná pro neurčitost. Tedy včetně ujednání o smluvní pokutě.

Soudce vyslechl tehdejšího finančního ředitele BMP Martina Trešla. I ten dohodu o předání archiválií podepsal.

Potvrdil, že se tehdy v tíživé situaci snažili prodat majetek nikoliv nezbytný pro provoz a mezi ním byla i bývalá budova ředitelství Jihočeských pivovarů v sousedství Budvaru.

Ten „z pozice silnějšího“ v té souvislosti mj. připravil i onu dohodu o archiváliích. Jejím uzavřením prý Budvar podmiňoval dohodu o koupi nemovitosti za 25 milionů korun. Kupní smlouva i dohoda byly podepsány ve stejný den.

Svědek sám se v této části dohody neangažoval.

Zástupce Budvaru u soudu zopakoval, že BMP bylo „za účasti orgánů veřejné moci“ (ministerstva vnitra) uloženo, aby vydal Budvaru jeho archiv, který spravoval.

To, že BMP dobrovolně uhradil 232.000 korun smluvní pokuty za období do 30. prosince 2001, podle Budvaru potvrzuje, že si byl vědom, že porušuje dohodu, jíž se zavázal archiválie vydat.

BMP v závěrečném návrhu zopakoval názor, že dohoda o vydání archivu je neurčitá a tedy absolutně neplatná. Nezavinil to žalovaný, ale Budvar, který dohodu zpracoval. Žalobce měl do archivu dlouhá léta přístup, mohl tedy vyhotovit přesný seznam toho, co požaduje.

První pokuty platil BMP

v omylu a proto, aby mu v době existenčního ohrožení nevznikaly další závazky k případnému vymáhání.

Dnes prý není možné určit, co se má z dokladů vydat. A je–li některá položka ve výčtu přece jen určitější, pak stanovená smluvní pokuta kryje celý závazek a bude–li BMP zavázán k nějakému plnění z ní, měla by prý být výše poměrně redukována.

Dohoda platí

Krajský soud poté vynesl rozsudek, jímž uložil BMP zaplatit Budějovickému Budvaru požadovaných 823.000 korun s úroky z prodlení.

Soud tedy rozhodl stejně jako v listopadu. Na pokyn Vrchního soudu se přitom znovu zabýval (ne)platností zmíněné dohody o archiváliích ze 17. října 2000.

„Na první pohled se zdá, že je neplatná pro neurčitost, když se v ní hovoří o ,všech´ dokladech, ,všech´ propagačních předmětech a tak dál,“ řekl soudce v odůvodnění.

Otázkou však podle něho je, zda je toto ujednání neurčité jako celek, nebo jen částečně. „A nelze říci, že by bylo neurčité ve svém celku,“ řekl soudce. BMP podle něho rozhodně mohl vydat alespoň některé z požadovaných věcí.

Soudce upozornil příkladmo na požadavek vydat archiválie týkající se výhradně problematiky Budvaru či jeho známkoprávních sporů. „To je jednoznačné vymezení, nelze říci, že by žalovaný nevěděl, o jaké konkrétní věci se jedná,“ pokračoval. Obdobně požadoval–li Budvar doklady o činnosti do roku 1948, kdy byl samostatným subjektem.

„Je možné, že by došlo k tomu, že žalovaný by tvrdil, že to či ono nemá k dispozici, a prokazoval to třeba seznamy svých archiválií. Možná by vznikly pochybnosti, zda vydal opravdu vše, co měl. O to tu ale nejde – on žalobci nevydal nic. Dohoda je přitom dostatečně určitá, aby věděl, co z ní má plnit...“

Nad rámec rozhodnutí soudce poznamenal, že by v atypické věci byla potřebná vstřícnost žalovaného k tomu, aby se ledy pohnuly. „Jenže nebyla dobrá vůle, v tom je problém,“ uzavřel.

Od věci by také nejspíš nebyl nějaký prostředník, nezávislá osoba, která by situaci v archivu prověřila. To už je ale nad kompetence a zadání soudu...

Rozhodnutí není pravomocné.

Zdroj: Českobudějovický deník.cz | Autor: Vladimír Majer