Zlatá pivní neděle

Poslední neděle před Štedrým dnem neboli Zlatá. Někdo ji vítá, neboť se při ní řádně napakuje, jiný naopak proklíná, protože při ní propadá hysterii, že ještě nemá všechny dárky, napečeno nějaké to cukroví, příp. uklizen dům či byt. Mě se naštěstí netýká ani jedno, díky tomu si mohu dopřát oddychový den a vyrazit s kamarády Evženem a Jardou na výlet.

Předmětem našeho prvotního zájmu měl být Karlštejn, kde jsme chtěli využít příležitosti () ochutnat místní domácí pivo Karlíček , protože se však jednalo o informační šum a nějaké to pivo bude nejdříve na Tři krále, skončili jsme nakonec jenom v Dobřichovicích, resp. v přilehlých Letech, kde se měl nacházet teprve nedávno zprovozněný minipivovárek.

Od dobřichovického vlakového nádraží je to do Let asi 2,5 kilometru, což by se v létě možná dalo zvládnout za nějakou půlhodinu, ale při sněhu a ledu jsme na to nakonec potřebovali téměř 3/4 hodiny.

Nikde žádná cedule, nikde žádná směrovka, nebýt Jardovy informovanosti, že se má pivovar nacházet kousek od letské benzínky, asi jsme se tady ani nedoptali. Číslo popisné, podle něhož by si to člověk našel předem v mapě, zřejmě zatím nemají a jiné indicie, jak pivovar najít, na svém webu plném překlepů (checeme, lahvovaáním, výjímčných) a nepřesností (Reiheitsgebot namísto Reinheitsgebot) ani na svém profilu na Facebooku (FB) k mému nepochopení neposkytují.

Pivovar na první pohled nevypadá zrovna vábně, na pohled druhý to však není o mnoho lepší. Prostě moderna se vším všudy, tedy sklo, beton a něco málo k tomu ve tvaru krabice, takže nic pro staromilce mého typu.

Pivovar Lety zvnějšku

Hned u vstupu do objektu se nachází varna se dvěma 10hl nádobami a jak je patrné z níže uvedené informační cedulky, dodavatelem technologie je bamberská firma Kaspar Schulz. Ohřev má být dle jednoho z číšníků zdejší restaurace na plyn, ale nebyl si úplně jist, pouze na to usuzoval z přívodních trubek nad rmuto-mladinovou (?) pánví. Lépe by nám to zřejmě vysvětlil zdejší sládek, pan Josef Korbel, který prý dříve pracoval v Plzeňském Prazdroji coby technolog a sládek tamního pokusného pivovaru a pokud se nepletu, tak krátce i jako sládek v Praze U Valšů, ten však dnes přítomen nebyl, takže smůla.

Letská varna
Letská varna podruhé
Technologie je německého původu

Spilku, kterou by tu měly tvořit kvasné tanky, ani sklep s tanky ležáckými jsme neviděli, neboť nebyly klíče, ale jednu fotku jsem přeci jen dohledal, tak snad vám to zatím takto bude stačit.

Součástí pivovaru je i hotel, který dle informací na FB nabízí ubytování v cenách mezi 0 a 10 dolary a jako specialitu i obědy, večeře a nápoje (nebo že by se to týkalo dále popisované restaurace?), a také restaurace, jejíž existenci jsem naznačil již v pasáži o varně.

Vnitřek hotelu jsem neviděl, takže nemohu soudit, ale restaurace vypadala dost nedodělaně, skoro jsem si připadal jako v nějaké podzemní garáži. Dle informací z netu má být koncipována na 230 hostů, v době naší návštěvy, tj. těsně před polednem, nás tu však sedělo jenom 5. V průběhu dalších dvou hodin, které jsme tu strávili, se to zlepšilo na nějakých 20 až 25 lidí, i tak si ale myslím, že je to při pěti obsluhujících a nejméně jednom kuchaři na nedělní poledne či krátce po něm velmi málo. Ale dejme tomu čas, třeba se sem lidé naučí chodit a až sem pojedu příště, nebude zde k hnutí. Uvidíme.

V nabídce byla kromě nic moc světlé 11ky (36 Kč) ještě docela dobrá světlá 12ka (38 Kč), jako nejlepší pivo v republice bych to po vzoru jednatele společnosti určitě neoznačil, zatím bych to spíš zařadil do sekce "za hodně peněz málo muziky".

Jídelní lístek toho mnoho nenabízel, ale říká se, že čím skromnější nabídka, tím větší záruka čerstvosti, tak snad to platí i tady. Z polévek jsme zkusili jedinou, kterou dneska měli, tj. Staročeskou česnečku s krutony (26 Kč). Chuťově to bylo víc o uzeném (že by vývar z uzeného?) než o česneku a brambory aby v tom člověk taky hledal, navíc tomu přebývala sůl a hlavně v tom plavaly kousky slaniny, které jsme v tom vůbec nečekali a s jejichž lovením a následným odkládáním na jiný talíř jsme si užili spoustu legrace. Dalším chodem byl v mém a Evženově případě řízek se salátem (128 Kč), příjemná vůně řízku přitom dávala tušit, že o nějakém obyčejném sójovém oleji to v Letech vskutku není, no a Jarda namísto toho zkusil bramboráčky se škvarky, které sice dost připomínaly slaninu, kterou jsme předtím vylovili z česnečky, ale to by si snad nedovolili, aspoň doufám, a pak ještě žebra v pikantní omáčce (135 Kč), která však kvůli velikosti porce nedojedl a musel si je nechat zabalit s sebou.

Jak jsme měli s česnečkou velký problém, což jsme dali najevo nejen jednomu z číšníků, ale též panu provoznímu, tak k hlavním jídlům jsme výhrady neměli, ta zde očividně umějí.

Co se obsluhy týče, byla sice trochu zmatená a také ne moc informovaná, ale aniž bych to od nich čekal, při odnášení talířů se nás automaticky zeptali, zda jsme byli spokojeni, zda bylo vše v pořádku, což jsem dosud zažil jenom ve čtyřech českých mini, a že jsem jich už objel...

Tolik má či spíše naše kratičká zkušenost s pivovarem Ememix v Letech. Závěrem jsme ještě nakoupili pár poměrně ošklivých půllitrů pro nás a naše kamarády (půllitry zde mají za 150, třetinky za 130), poprosili o několik čistých tácků, které jsou tu sice zatím zdarma, ale po zkušenostech z jiných minipivovarů bych si tipnul, že tomu tak dlouho nebude, a dle instrukcí zdejší servírky vyrazili na nádraží do Řevnic, které podle ní mělo být blíž než to v Dobřichovicích. Že se slečna zmýlila (zřejmě to v okolí příliš nezná), jsme naštěstí zjistili včas a cesta do Berouna tak netrvala déle, než jsme původně plánovali.

Půllitr a tácek

V Berouně už jsem letos jednou byl, po Středočeských pivních slavnostech, a i když jsem tehdy nebyl tak nespokojen jako jiní zde diskutující, také jsem si nepochutnal a pivo nedopité vrátil. Dneska to však bylo úplně o něčem jiném, jako by to vůbec nebylo z Berouna. Výborná polotmavá 14ka Klepáček a ještě lepší tmavá 18ka Grizzly, to jsem nečekal ani ve snu. No a když se pak k tomu přidal dobrý pocit z velké porce povedeného jídla (kuřecí číny) za lidových 69 korun, nebylo si nač stěžovat. Snad jen na trošku pomalejší obsluhu, za kterou však mohl spíš někdo z vedení než číšník, který tu byl na přeplněnou hospodu chudák zcela sám a který tak nevěděl, kam dřív skočit.

Dvě malá pivka proložená jídlem za námi, mohli jsme tedy vyrazit na vlak a s ním pak ku Praze. Zatímco Jarda s Evženem jeli až na hlavní, já vystoupil již na Smíchově, odkud jsem pak pokračoval k pivovaru, resp. k nedaleké pivnici Jamajka. Měl jsem tam totiž ještě sraz s kamarádem Pavlem, kterému jsem chtěl předat nějaké ty dárečky a při té příležitosti pokecat u trochu zajímavějšího piva.

V Jamajce jsem nebyl aspoň 10 let, byl jsem tedy dost překvapen, když tu většinu přítomných netvořili hospodští povaleči jako kdysi, nýbrž náctiletá či nepatrně starší omladina. Čím to, netuším. Možná za to může právě nymburské pivo, které nemusí každého Smíchováka zvyklého na euroStaropramen oslovovat, možná něco jiného. Ať už je to ale tím či oním, nejdůležitější je fakt, že si mladí našli cestu k pivu z malého pivovaru, na kterém - konkrétně 10ce s 12kou - jsme si s Pavlem také dost pochutnali.

Toť vše, co jsem vám chtěl dneska sdělit. Dojmy z pivovaru v Letech mám sice dost smíšené a nějakou dobu mě tam určitě neuvidí neboli jak říká zde Píra, zatím není proč se tam vracet, ale ten berounský mě po několika letech naopak mile překvapil a rád se do něho zase někdy vypravím.

---

Autor je pivním turistou, sběratelem pivních suvenýrů a členem KSPS Praha

---

[Marek Kamlar] [Zobrazeno 8031x] [21. prosinec 2010]
[Minipivovary] [comments: 17] [Verze pro tisk] [Nahoru ↑]

---

Diskuse k článku

Vložit komentář

Jméno:	E-mail:

Komentáře