V Jeseníku nejsou jenom lázně
Reportáže z minipivovárků
V Jeseníku nejsou jenom lázně
Lázeňské město Jeseník si již několik týdnů může připsat do seznamu atraktivit místa i minipivovar. Minipivovar Lichtwitz . A ač je otevřen teprve od svátku sv.Václava, inzerci na veřejnosti ještě nemá a nachází se na místě poněkud stranou od centra, zájemce o netradiční pivo si už našel. O víkendech prý bývá nouze o místa.
Jak to ale všechno začalo? Před osmi lety si řekl milovník dobrého moku, jesenický výpravčí pan Stanislav Orel, že si uvaří vlastní pivo. Po letech pokusů i omylů (ostatně, domovarníci vědí, jak to chodí) se rozhodl koníčka povýšit na řemeslo. Spojil se s majitelem objektu, který původně pivovarem byl a po jeho rekonstrukci znova je – pan Orel je tu s minipivovarem a hospodou v nájmu, byť výpravky se stále drží. Hospodu provozuje jeho manželka, on sám je sládkem. Vydatnou pomoc má ve svém synovi, studentu VŠCHT.
Pan Orel
V 19. století byly v Jeseníku dokonce pivovary dva, které ovšem postupně zanikly. Biskupský byl zbourán v šedesátých letech minulého století, ten současný navazuje na tradici místního pivovaru Lichtwitz. Nejprve se pivo vařilo v místě dnešní jídelny Praděd v centru města, kde Julius Lichtwitz v roce 1827 rozšířil původní sladovnu a otevřel pivovar. Pro malou kapacitu pak v roce 1868 začal budovat pivovar na místě současném, který byl v provozu od roku 1870, sladovna pak od roku 1874. Uzavřen byl v roce 1930. Posléze se v areálu vystřídaly různé výrobní podniky – např. výroba rohoží, mlékárna - provoz zrání sýrů a neposledně i stáčírna Hanušovického pivovaru, která zde byla do roku 1975. V hlavní budově pivovaru byla ještě v roce 2002 pekárna. Novodobá historie se pak počíná od 13 hodin, dne 28. září, L.P. 2011, kdy byla stočena první várka polotmavé Svatováclavské 13°.
Paní Orlová za pultem...
Jeseník je sice trochu „z ruky“, jen tak na výlet z Prahy, zvláště v letošním listopadovém počasí, které rozhodně k výletům nelákalo. Do Olomouckého kraje mne však zavála úplně jiná záležitost, veskrze drážní. Na části tratě z Dolní Lipky do Štítů bude zastaven od nového grafikonu provoz, tak jsme si ještě celou trať jeli naposledy projet. A právě v době plánování výletu, který měl posléze směřovat na jih, do okolí Prostějova, se objevila zprávička o novém minipivovaru v Jeseníku, takže bylo rozhodnuto. Místo na jih se obracíme na sever! Sehnat nocleh v Jeseníku mimo sezónu pak už je hračkou.
... a už se nám nese pivo
Pan výpravčí v den naší návštěvy má sice službu, ale večer prý přijde a pivovarem nás provede, raději si schůzku domlouváme předem. Krátce po 19 hodině dorážíme na místo. Trochu ve finální části cesty bloudíme, neboť minipivovar je opravdu pro neznalého dosti „zastrčený“. Když pak ve tmě zasvítí poutač na poličské pivo, tak už jdeme na jisto. Polička je prý v Jeseníku právě zde jedině na čepu.
Pivovarská restaurace
Masívní ocelové dveře opravdu vedou do restaurace, byť se to v první chvíli nezdá. Možná za to může tma a nevalné osvětlení okolí. Vítáme se s Orlovými (podobnost s českými Vorly čistě náhodná, na Moravě si prý na -V- nepotrpí) a usedáme do pěkně zařízené restaurace, nacházející se na místě bývalé varny. Kamenný, klenutý strop, stylové vybavení, na výčepním pultě letopočet původního založení pivovaru (bohužel chybné, stavitel se „sekl“ o 5 let).
Nápis na pultě
Při úvodní konzumaci polotmavé 11°, která je momentálně jako jediná na čepu, zpovídám pana Orla. Současná kapacita ještě nedovoluje, aby bylo na čepu více druhů, prý až později, zatím jsou stále ve zkušebním provozu. Třináctka se vypila krátce po otevření a 12° zraje v sudech. A pak už se vydáváme do zázemí pivovárku.
Varna
Technologie pochází ze zrušeného minipivovaru v Příboře, jedna várka činí 200 litrů. Slad, světlý a karamelový (piva se zde vaří výhradně polotmavá) je ze Zábřehu, chmel je žatecký poloraný červeňák, chmelí se granulemi, vaří na jeden rmut. Mladina kvasí v otevřených plastových kádích a finální produkt zraje v sudech, ze kterých se posléze rovnou čepuje. Z restaurace je ostatně za proskleným výčepním pultem do zázemí vidět.
Spilka
Sklep
Vracíme se zpět k dalšímu půllitru jesenického piva. Název je zatím pracovní, ale několik variant názvu je prý už na světě. Zatím jej sládek shledává ještě nedokonalým, není prý zatím takové, jaké by ho chtěl mít. Neměl by se ale tak podceňovat, pivo je dobře pitelné, lehčí, s výraznou hořkostí. Chutná nám. A jak je vidět, u okolních stolů hostům též. I přesto přeji sládkovi, aby se mu dařilo vařit podle jeho přání. Restaurace je od samého začátku výhradně nekuřácká! V létě přibude venkovní zahrádka - místní, turisté i lázeňští hosté se mají na co těšit. K pivu (26 Kč/0,5l) si můžete dát obvyklé chuťovky, nevaří se tady. Otevřeno je od úterý do neděle od 14 do 22 hod. Napoprvé doporučuji minipivovar hledat za světla!
Jesenické pivo
Zpátky nás pan Orel vede zkratkou rovnou na nádraží, kde na jeho doporučení ještě ochutnáváme v místní nádražce polotmavý vánoční speciál Šerák 13,51°. Je chuti mdlé a hodně sladový.
Další den za slunečného počasí (večer i ráno jsme konečně po dlouhé době zas viděli, že slunce existuje) odjíždíme z Jeseníku. Mlha však na sebe nenechá dlouho čekat. Ještě zastávka v Olomouci ve Svatováclavském pivovaru, kde si pochutnáváme na výborném Vídeňském ležáku, speciální to nabídce k Vánocům. Dojem však kazí poněkud liknavá obsluha.
[Jana Běhounková] [Zobrazeno 10357x] [11. prosinec 2011]
[Minipivovary] [comments: 28] [Verze pro tisk] [Nahoru ↑]
Diskuse k článku
Vložit komentář
Komentáře
Jana
středa, 14. prosinec 2011
15:22
Dovolím si zde trochu železniční , resp. šotoušské osvěty. )
"Šotouši jsou živočichové trpící úchylkou, projevující se vysokou náklonností k šalinám, autobusům, trolejbusům, vlakům, jakož i dalším druhům a prostředkům veřejné dopravy. Tato úchylka se v lepším případě na sexualitě šotoušů nijak neprojevuje, nicméně každý šotouš si tajně přeje provozovat sex v jedoucím dopravním prostředku nejlépe plně obsazeném. Úchylka se veřejně projevuje hlavně fotografováním těchto prostředků a diskuzí o nich s ostatními šotouši, především na internetu. Opravdoví šotouši obyčejně nejsou schopni konverzace na jakákoli "nešotoušská" témata. Hlavním nepřítelem šotouše jsou křoviny kolem cest a tratí, které kazí dokonalou kompozici, a proto někteří s sebou nosí mačetu a vidí-li někde křovisko, začnou kolem sebe sekat hlava nehlava.
Výskyt
Šotouše lze potkat skoro v každém menším či větším městě, poznat je lze především podle fotoaparátu v ruce či na krku a podivného oblečení. Obyčejní šotouši u sebe stále mají permanentní železniční slevovou průkazku, šotouši stylu hard-core nosí na krku náhrdelník s kusem kolejnice. Občas se vyskytují ve větších tlupách."
A HLAVNĚ. šotouš o sobě nikdy neřílá, že JE šotouš.))
Původně slovo šotouš ovšem vzniklo z anglického slova shot (ve smyslu "cvaknutí závěrky fotoaparátu") a označovali se jím fotografové železnic.
Adsense
21. listopad 2024
10:31
posted by: Inzerce
Dan
středa, 14. prosinec 2011
23:31
to Jana:
Tak jsem si text věnovaný šotoušské osvětě, přečetl raději dvakrát, abych se ujistil, kam patřím.
Uf, naštěstí nejsem šotouš Mašiny se mi sice líbí, i ten foťák často nosím, ale mačetu na křoví už ne. A líbí se mi i jiné věci...
Tak mně ale napadá, jestli neexistuje nějaké "pivní šotoušství", protože tam už bych asi dopadl jinak.
Pivo se mi líbí, fotím ho, jezdím za ním, čtu o něm, diskutuji o něm a sdružuji se s podobně postiženými jedinci...
Silesia
středa, 14. prosinec 2011
14:42
Tak se trochu vrátíme k tématu, ne každý je zde šotouš (označuje člověka, který má silnou zálibu v železniční, případně i jiné veřejné dopravě.)
Včera jsme byli v Jesenickém pivovaru a pivo mají opravdu super je vidět že se pan Orel o pivo stará s láskou.
Dan
středa, 14. prosinec 2011
10:23
to jiri.kana:
Nezbývá než plně souhlasit. Né všechno co je parní, musí nutně jezdit po kolejích
A takový víkend na Šumavě se zastávku v Železné Rudě a zajetím kousek za hranice do Zwieselu, nemá chybu.
To mi připomnělo, že jsem tam delší dobu nebyl, budu to muset napravit
---------------------------------
Zpráva byla upravena 14.12.2011 ve 10:28:19
Kozel 14
pondělí, 12. prosinec 2011
13:48
Sekal: Rovněž se hlásím k obojímu...
napsal(a): Kozel 14 [Odpovědět]
jiri.kana
úterý, 13. prosinec 2011
08:29
to Rosťa:Jak se pohybuji v obou komunitách, tak jsem vypozoroval, že skalní pivní úchyláctví a skalní železniční úchyláctví vykazují některé zajímavé analogie v přístupu k problému.
Když to trochu přitáhnu za vlasy, tak například: Pořádný pivo musí kvasit na otevřený spilce - vlak bez koženky a bez stahovacích oken není pořádnej vlak.
Dan
úterý, 13. prosinec 2011
11:59
to Jana: A což takhle parním vlakem na hrad Křivoklát. Tažen lokomotivou Albatros, vagóny s dřevěnejma sedačkama, okanama otevíracíma, parou vytápěné a brzděné... A na hradě piva od Matušky, jedno lepší než druhé...
To je lepší než letadlem na Kanáry
Dan
úterý, 13. prosinec 2011
14:12
to jiri.kana:
Také se mi to nezdálo, ale ubezpečili mne o tom, když se při jedné cestě z Křivoklátu brzdy na jednom vagónu neodbrzdily a do Berouna jsme přijeli se zakalenými koly. Tam to provizorně rozpojovali, aby vagon do Prahy nebrzdil. Dříve to byl problém u vagónů, které stály dlouho odstavené a zkondenzovaná voda způsobila v brzdových válcích korozi. Vagony které jezdily denně tím netrpěly, protože to nestihlo zrezivět.
Ale abych tu nešířil nějaké bludy, zavolám kamaráda který se podílel na rekonstrukci Albatrosu a případně upřesním.
Dan
úterý, 13. prosinec 2011
23:18
to jiri.kana:
Dovolím si malé upřesnění. Brzdy u parního vlaku jsou vzduchové. Stlačený vzduch je získáván z kompresoru na mašině, poháněného malým parním strojem. A odtud pochází ta zvýšená vlhkost v potrubí, protože je často nasáván velmi vlhký vzduch a po stlačení dochází ke kondenzaci vody.
Jinak problematika je poněkud složitější, ale tady jsme na pivním webu a asi bychom tu neměli řešit konstrukci parních vlaků.
Omlouvám se za nepřesnost v mém prvním příspěvku.