Pšeničné finále: není nouze o překvapení

Po dvou semifinálových kolech, která se konala v červnu a v červenci, konečně došlo na finále českých pšeničných piv. Opět byla použita osvědčená metodika; každý degustátor hodnotil na stupnici od 1 (božské) do 9 (nepitelné).

Pšeničné pivo (bavorský typ) jako takové dnes vnímáme jako ryze jihoněmeckou záležitost a máme ho bytostně spjaté s tímto regionem. Ještě ale před takovými stopadesáti lety byla pšenice u nás jako doma, pak ji vytlačil veleúspěšný český ležák. Nicméně poslední dobou dochází k jistému vzestupu tohoto pivního stylu na našem trhu.

Hromotluci Dwarf (vlevo) a Hroch spolu před degustací řeší vážná témata

Prvním průmyslovým pivovarem, který se po revoluci pokoušel o jeho renesanci, byl Pivovar Domažlice, vařil ho tehdy pod značkou Prior. Po uzavření tamního pivovaru v roce 1996 byla produkce převedena do mateřské Plzně, kde se pivo produkovalo pod značkou Gambrinus Bílý. Tehdy konzervativní český trh na takovou chuť ještě nebyl zcela připraven. Na trhu řádně uspěl až v novém tisíciletí se svým pšeničným pivem pivovar Primátor následovaný březnickým Heroldem a Velenem z Černé Hory.

Všechny finálové vzorky pěkně pohromadě

Předloni byl na trh uveden pšeničný chlumecký Vít a posledním přírůstkem je pšeničné pivo z Krušovic. To začal Heineken ČR před několika lety nabízet nejprve sezónně (první rok bylo vařené v Rakousku), celoročně je v nabídce až od letošního roku. Z průmyslových pivovarů je také nutno zmínit Vyškov, ten pšeničné pivo nabízel sezónně v loňském roce. Nicméně pšeničná piva jsou dnes stále doménou minipivovarů a ty jmenovat nebudeme, neb by onen výčet laskavého čtenáře velice záhy začal nudit.

Potřeba degustačního skla je extrémní

Část horního výčepu nuselského pivního chrámu zvoucího se Zlý časy nám byla k dispozici druhé srpnové pondělí a finále českých pšeničných piv tak mohlo začít. Ještě před vlastní degustací bylo páně Hanzovi předáno pivo Benno z produkce pivovaru rakouského trapistického kláštera Stift Engelszell. Jaká byla naše všeobecná radost, že chuťové pohárky obdarovaného se ještě s tímto lahodným mokem nesetkaly. Vzhledem k různým absencím zejména díky dovolenkovému času byl povolán do zbraně již jednou hostující Láďa, jenž je studentem jednoho kmenového degustátora. Nakonec se nás tedy sešlo sedm.

Dva profíci v akci

Tabulka celkových výsledků

	Písař	Krušovice	Beznoska	Vísky	Strahov	Líšeň	Třebonice	Herold	Matuška	Suma	Průměr
Hroch	2	3	5	8	7	5	7	8	5	50	5,56
Jana	3	4	2	3	8	4	5	7	4	40	4,44
Dwarf	3	5	4	8	8	2	4	8	7	49	5,44
Kejna	2	4	3	7	6	2	5	7	5	41	4,56
Střevlas	5	7	4	7	8	5	4	8	5	53	5,89
Láďa	4	5	3	6	7	4	5	2	6	42	4,67
Felčar	5	4	3	8	4	6	7	6	3	46	5,11
Suma	24	32	24	47	48	28	37	46	35
Průměr	3,43	4,57	3,43	6,71	6,86	4,00	5,29	6,57	5,00
Sm. odch.	1,18	1,18	0,90	1,67	1,36	1,41	1,16	1,99	1,20
Umístění	1	4	2	8	9	3	6	7	5

Jak je vidno z tabulky, o překvapení rozhodně nebyla nouze, poslední Strahov je nepochybně obrovské zklamání. Kdybych ho sám neobstarával, tak bych si myslel, že je něco špatného na naší straně. Pivo bylo do PETky stočeno dva dny před degustací a „venku“ si pobylo maximálně půl hodiny, byl jsem totiž na Strahově pro něj autem a stejně tak obratem bylo autem převezeno do Zlejch časů, kde ihned putovalo do chlaďáku. Čepování na Strahově jsem moc nesledoval, akorát jsem zaregistroval, že číšník přerážel sud. Škoda, po vítězství o několik tříd v prvním semifinálovém kole jsme očekávali něco poněkud jiného. I Matuška, vítěz druhého semifinále, si celkově také nevedl nijak skvěle.

Jak vidno, u vzorků č. 1 (Písař) a č. 3 (Beznoska ) muselo dojít k rozstřelu, ten vyzněl v poměru 4:3 lépe pro černický minipivovar.

Mytí degustačního skla je zpravidla ta méně příjemná část degustace

Na závěr si ještě dovolím několik subjektivních postřehů tak, jak jsem sám hodnotil jednotlivé vzorky; v závorce je vždy postupně uvedeno mé bodové hodnocení a celkové pořadí: 1) Písař: kvalitní pivo s nestabilní pěnou (5, 1); 2) Krušovice: dosti sladké, hořkost slabá (4, 4); 3) Beznoska: kvalitní pivo ve všech ohledech, není co dodat (3, 2); 4) Ohrada Vísky : na vůni zatuchlé, v chuti snad ještě horší (8, 8); 5) Strahov: senzoricky čisté, slabší říz (4, 9), oproti všem ostatním degustátorům jsem hodnotil velice mírně; 6) Líšeň : dosti sladká prázdná chuť (6, 3), zde jsem zase oproti ostatním hodnotil velice přísně; 7) Třebonice : extrémně kyselé, kvalitní konzistence pěny (7, 6); 8) Herold: chuť zatuchlá, fenolová (6, 7); 9) Matuška: Vynikající pšeničné pivo (3, 5).

Cizí nežádoucí příchutě byly tedy přítomné pouze ve třech vzorcích (Ohrada, Třebonice a Herold), za což nepochybně vděčíme oběma semifinálovým kolům.

Hromotluci už nepochybně přešli na témata poněkud odlehčená

Nejpřísnějším hodnotitelem tentokráte byl Střevlas s průměrnou známkou 5,89 bodů, holt jeho docentskému jazyku je obtížné se jen tak zavděčit, nejmírnější pak byla Jana s průměrným hodnocením 4,44 body. Ta už přece jen bere život s hodně velkým nadhledem, ostatně pokud by nebrala, tak by sem už dávno přestala psát. Nejlépe se do celkového hodnocení trefil Kejna, jako ředitel v komerční firmě musí umět perfektně vystihnout náladu na trhu, on ale dokonce prokázal, že umí skvěle vystihnout i degustační náladu. Nejvíce odlišné hodnocení od celkových výsledků měla moje maličkost, holt géniové bývají ve svých názorech často osamocení.

Na úplný závěr by se slušelo poodkrýti tajemství, cože hodláme degustovati v brzké budoucnosti. Střevlas přispěchal s nápadem polotmavých piv a my zmoženi srpnovým horkem jsme ani moc neprotestovali.

---

[Felčar] [Zobrazeno 5953x] [21. srpen 2013]
[Degustace] [comments: 6] [Verze pro tisk] [Nahoru ↑]

---

Diskuse k článku

Vložit komentář

Jméno:	E-mail:

Komentáře