Pivní Kočkování

Mikuláše děti tráví u babičky a manželka na služebním výjezdu. V pátek tedy doma zcela osiřuji a přemýšlím, co s nenadále nabyvší svobodou. Samozřejmě, že svou rodinu miluji, ale jasně vnímám ten vnitřní výbuch radosti, lavinu potěšení a tsu-nami rozkoše, že v tuto chvíli „nic nemusím“, naopak „můžu vše“! Jdu mrazivým pátečním večerem na železnici, zpoždění jsou v řádu pouze desítek minut, staré pantografové jednotky oproti jiným pracovním dnům jen poloviční a tak jsou čtyři stařičké vagony jediné soupravy narvány k prasknutí mnohdy kašlajícími a kýchajícími lidmi. Takové chvilky prožívám jako zkoušku od univerza, které mě testuje, zda ztratím tvář a pohodu a zlomím se do negativního nakrknutého blba. Dlužno dodat, že někdy je univerzum úspěšnější, jsem jen pouhopouhý živočich, ale dnes to není ten případ, dnes ve zkoušce obstávám.

Benešovská Melodie hostí dnes Vánoční pivní besídku. Mám v Melodii jako Lízník desetiprocentní slevu, avšak to opravdu není důvod, proč jsem se rozhodl dostihnout seriál Vánočních besídek právě zde. Chci potkat někoho z ostatních Lízníků a chci podpořit Milana v jeho snaze v Benešově provozovat hospodu s proměnnými pípami.

Grodziskie

Pan Kočka, jemuž mám tu čest říkat Honza, již čeká na zájemce o besídku. V Melodii poprvé ochutnávám Grodziskie - pšeničné pivo, které se dříve vyrábělo v Polsku. Honza si ke mně na chvíli přisedá a já si v satelitním pohledu Google maps nechávám na svém SE Vivaz ukázat, kde přesně ve Vanďáku leží Pivovar Kocour a kde by v nedalekém budoucnu měla být u pivovaru zřízena železniční zastávka. Grodziskie by mělo být z pšenice nakuřované, ale protože sladovna Weyermann je schopna dodat minimálně patnáct tun daného sladu, méně nikoliv, sehnal pan Šuráň v polské kvasničné bance ty správné kvasnice a Grodziskie bylo uvařeno z pšenice nenakuřované.

I tohle sladovna Weyermann umí…

Honza žertuje, zda nechci držeti přednášku za něj, neb jistě bych dovedl o pivu vyprávět poutavě, ale to samozřejmě s úsměvem odmítám. Honzovy pivně osvětové činnosti si příliš vážím a pivo samozřejmě zbožňuji – především jako konzument… Nejvíce mi v tomto smyslu vyhovuje pozice píšícího šáši.

K mému stolu si přisedá několik mladých pivařů a nakonec se tedy k mému potěšení dočkávám besídkového besedování. Honza si k nám jednoduše přisedne, hovoří o pivech, které nám při přednášce rozlévá na degustaci. Je to příjemné, s přibývajícím věkem stále hůře a hůře snáším masové akce a míra intimity besídky v Melodii je přesně pro mě.

Míra intimity…

Pak mi Honza připomíná, že zítra je Sraz homebrewářů, což mi mailem včera připomněl i Luděk. Chtěl jsem v sobotu navštívit Žlebské Chvalovice a Hostivice, avšak trochu kolísám. Železnice je mou láskou, ale dnes to bylo opravdu drsné až předrsnělé. Rozhodnu se ráno, neb to bývá moudřejší večera…

Když v duchu děkuji Besídce a Melodii oblékaje svrchník, přistoupí ke mne dosud neznámí dva Lízníci a chtějí můj podpis s odůvodněním, že to jsem přece já, kdo popisuje takové marginality jako jsou rána v Mezihoří. Kdo by někdy nezatoužil podepisovat se nažhaveným fanynkám, ale jako šáša se můžu projednou podepsat i fanouškům, možná za to mohly Grodziskie a Honzovy speciály, ale hihňal jsem se celou cestu na nádraží.

Ráno mi vzhledem k informacím na IDOS o spojení Praha – Žlebské Chvalovice - Hostivice radí jít do Podskalské. Sice nevím, co mezi těmi neznámými lidmi budu dělat, ale proto tam musím, abych to zvěděl. Možná jsem si o tom měl nejprve něco přečíst, abych neměl pocit nepatřičnosti.

V deset hodin jsou dveře do SPŠPT Podskalská zavřené a volám na telefonní číslo vylepené na dveřích. No vida, číslo je Honzovo. Platím Luďkovi kilíčko za vstupné a ocitám se v jiném světě. Ve světě, v pohádkovém světě, kde lze potkati Eilixir, Hrochovo domácí pivo, Svatokopecké pivo, Pokrovar, Rodinný pivovar Hudák, Prádelní pivovar Pachtín, Pivovar Baron Radnice, Kousivar, Vintoperk, Krkavec z Blahovaru a mnohé, mnohé další. Ještě jsem nic dnes neochutnal a už se mi motá hlava!

To je krása!

Spoustu obličejů již znám a další se přidávají, ochutnávám Sikiho Hřbitovní, Hrochovo domácí. Od Luďka dva typy Rezidenta, který Chutnal jako od tatínka a libozvučná slovenčina mi oznamuje: „Rostik, pre teba mam celú fľašu niečeho špeciálného!“ Pan Hanzel osobně...

Jde to neochutnat?

U dveří jedné z tříd hlídá pan Kozel, aby nikdo nezjistil, jak jsou vzorky označeny a aby byla zajištěna anonymita degustace. Sraz homebrewařů je totiž srazem soutěžním, no toto!

Chutná jako od tatínka

Pro samé ochutnávání vzorků nestíhám první přednášku pana sládka Buriánka a tak si nechávám načepovat Novoveselského hada, jehož pivovar je na této akci vystaven a jehož varna je vyhřívána jednoduše tím jako např. žehličky a mířím spěchaje na přednášku páně Šuráně o svrchně kvašených pivech.

Minipivovar
Staré žehličky nevyhazovat!

Přednáška má opravdu úroveň, přednášející má šarm, grácii, přehled a ačkoliv je obecně příjemné slyšet mluvit inteligentního člověka, pan Šuráň má ještě něco navíc. Při přímé volbě prezidenta bych mu v případě jeho kandidatury určitě dal hlas. Diskutuje s vařiči a odpovídá i jejich otázky. Já nevařím a tedy mi utkví spíše informace o tom, že 90 procent trhu USA jsou ležáky amerického typu gigantických výrobců, přesto podle posledních čísel je v USA 2.500 malých pivovarů.

O pivu typu ALE se mi vrylo konstatování, že se ve světě uchytly hlavně kvůli jednoduchosti varního postupu. Nevím, zda jsem si zapamatoval správně teploty, ale celé je to o ohřátí vody na cca 70 stupňů, vsypání našrotovaného sladu, což sníží teplotu o nějaké stupně, udržení této teploty po cca třičtvrtě hodiny a máme odrmutováno… V Anglii má historicky každý pivovar pro ALE své kvasnice, v současnosti jde o cca 1000 kmenů. Pivovary dodávaly pivo do hospodských sklepů živé a hospodský musel o pivu dosti znát a mít sklep studený a čistý, jinak měl špatné pivo a zpravidla brzy skončil…

O PET jsem se na této přednášce dozvěděl, že je plynopropustný, tedy z piva propouští CO2 a do piva kyslík. Nepropustný PET je stále dražší než sklo… No toto!

Další přednášku drží pan Menšík, sládek Svijanského pivovaru, a tetrahop, HGB, suroviny a další velmi žhavá témata jsou zde diskutována s pravou vášní. Nakonec dochází k jakémusi konsenzu a detaily jsou po přednášce diskutovány i na osobní úrovni.

Jak je to s tetrahopem a HGB doopravdy, pane sládku?

Pro mne byly Svijany v roce 2000 jako zjevení. Práce mne tehdy na tři týdny zavála na zámek Sychrov a tam jsem v podzámčí objevil Svijanský máz! Už ani nevím, proč jsem tehdy Svijany vnímal jako zajímavý podnik a kde jsem k těm informacím přišel. Pivovary Staropramen koupil zahraniční subjekt a český management byl údajně odejit s nějakým tím odstupným či zlatým padákem.

Odstupné však nebylo utraceno za rychlé vozy a reprezentativní domy, nýbrž za Svijany a já jim držel palce ať už to tak bylo nebo ne. Ale když jsem Máz tehdy poprvé ochutnal, staly se Svijany i mou vášní. Subjektivně mi přijde, že tehdy byly lepší, mnohem lepší, avšak chuťová paměť člověka prý sahá maximálně tři měsíce zpět. Všechny velké pivovary mi dnes jaksi přijdou mnohem horší než kdysi a taky, jak mi u dvaceti šesti píp ve Zlejch Časech pravil Hanz: „Ty si jako nemůžeš vybrat, jo? No protože jsi už zmlsanej!“

Bratři v pivu s pěknými triky aneb Stop europivu!

Partička homebrewářů je zajímavá, její představitelé jsou zástupci různých věkových kategorií, zaměstnání a jsou rozprostřeni po celičkém Česku a to i se zástupci ze Slovenska a dvojčaty z nejmenovaného středomořského ostrova, kdy jeden z nich studuje v Praze, druhý v Brně a tatínek vinař z nich musí být dost na větvi, neboť v jeho vinných šlépějích tedy zatím opravdu nejkráčejí a úspěšně revoltují občasným domácím vařením piva. Když pan Šuráň zdůrazňoval, že svrchně kvašená piva rychle stárnou a je vhodné nelenit a konzumovati je mladá, jeden z dvojčat roztomilou češtinou položil otázku: "Jak možné, že mi stalo, že moje ALE bylo dobré, po dvou měsících špatné a po šesti zase dobré?"

A zatímco se přednášející snažili, snažila se i degustační komise a tedy mohlo dojít k vyhlášení vítězů jednotlivých kategorií domácích piv.

Zatleskáme si!

Kdo někdy dělal anonymní degustaci ví, že to má mnohdy překvapující průběh a ještě překvapivější výsledky. Fanoušek minipivovarů může klidně anonymně vyzvednout na bednu produkty velkovýrobců a naopak. Totéž pivo jednou poznáte a hodnotíte vysoko, o tři týdny později můžete pivo nepoznat a ohodnotit jako špatné. Nicméně zde přítomná komise není složena z pivních amatérů a lze předpokládat, že výsledky jsou relevantní.

Ja som na tomto podujatiu dostal diplom dva razy!!! :)

Výsledková listina akce Den D domovarníků

Světlý Speciál

3) Petr Franěk – Písecké pivo sv. 18

2) Petr Kousal – Kousivar sv. 13

1) Peter Hudák - Hudák

Weizen

3) Dalibor Hanzel – Vartáš jesenné pšeničné herbsweizen

2) Dalibor Hanzel – Vartáš herbsweizen vol. 2

1) Zdenek Böhm - Ondráš

Světlý ležák

3) Jan Kuruc - Kurucovo pivo 12

2) Jan Klajl – Hrochovo domácí světlé 12

1) Ivo Hrdlička – Svatokopecký Hanibal 11

Tmavé a polotmavé pivo

3) Jan Klajl – Hrochovo domácí tmavé 12

2) Zdeněk Mulač – Radnický Baron polotmavý 12

1) Petr Kořínek – Pivkor 11

ALE

3) Dan Merc - Imperial IPA 18

2) Evan Rail - Elegantní starý mládenec

1) Chris Baerwaldt – Smoke Beer

Absolutní vítěz (nejvíce hlasů)

Chris Baerwaldt

Siki se mi na foto nevešel, ale radost měli všichni!

V kategorii světlý speciál byl první pan Hudák a zlato tedy putuje na Slovensko. V kategorii weizen zlato pro Česko „utrhl“ pan Böhm. Pro mě v nejzajímavější kategorii světlý ležák zvítězil pan Hrdlička za svůj ležák Svatokopecký Hanibal. Kategorie tmavého a polotmavého ležáku má vítěze v panu Kořínkovi a jeho Pivkoru. Nejobsazenější kategorie ALE vyhrál pan Chris Bearwaldt, který si odnesl i cenu pro absolutního vítěze díky největšímu počtu hlasů a já doufám, že o pivovaru Zhůřák bude v budoucnu slyšet více a že tento do Česka přiženěný Američan jednou dostane svá piva i mimo homebrewingovou komunitu.

Hlavním vítězem dne však bylo jednoznačně pivo a dopíjení vzorků byl zážitek.

Zatímco pan profesor upouštěl tlaky, my dopíjeli vzorky…

Všechno jednou končí, ale je dost času ještě dnes něco stihnout. Vyrážíme tedy s pár dalšími pivníky do Hostivic, abychom okusili vítěze Pohádkového piva. Obzory některých jsou natolik rozsáhlé, že nám je interpretována smutná zpráva předsunuté hlídky o tom, že Hostivické pivo je již vypito a další bude nejdříve na jaře. Zklamaně tedy u božích muk otáčíme, chytáme druhý dech a stěhujeme se do Zlejch Časů.

Degustační vzorky

Obsluhy ve „Zlejch“ mi bylo líto. V sobotu se otvírá v pět a personální obsazení zvyklé na pomalý sobotní rozjezd je tomu poplatné a tedy k jediné obsluhující je naplánována posila od šesti a další od sedmi. Dnes je tu v pět již narváno. Domovarníci ZČ doslova ucpali. Ale slečna není žádné ořezávátko a domovarníci žádní milovníci fastfoodů. Nakonec se napili všichni. A moje dnešní pivní kočkování končí darovaným Mnešickým Vinckem od Libora a výrokem stříbrovlasého dříve narozeného muže ve Zlejch Časech: „Ježíš tady je narváno! Tady bude asi dobrý pivo!“ Myslím, že se brzy probudím, určitě je to celé jen pěkný sen…

Tady bude asi dobrý pivo!

---

[Rosťa Kloubek] [Zobrazeno 9814x] [7. prosinec 2010]
[Události] [comments: 14] [Verze pro tisk] [Nahoru ↑]

---

Diskuse k článku

Vložit komentář

Jméno:	E-mail:

Komentáře