Koulelo se koulelo

Nikoli ovšem známé červené jablíčko, ale sudy na Černokosteleckém vykulení. V sobotu 10. září v Černokosteleckém zájezdním pivovaru, v pořadí již osmém. Nemáme to do Kostelce až zas tak daleko, tak jsme si řekli, že se dokulíme také. Inzerovaná hodina začátku mi připadla silně ”vražedná”, nevím, nevím, kolik lidí tam už na devátou ranní, kdy se mělo vykulit, bylo. Ale třeba jsou organizátoři ranní ptáčata a předpokládají totéž u ostatních.

Samotné vykulení jsme tedy programově zmeškali. V 10 hod. dopoledne nasedáme u metra v Hájích na příměstský autobus s vidinou, že během asi tři čtvrtě hodinky dorazíme do Kostelce. Skutečnost byla ovšem poněkud jiná. Po více než hodinové jízdě jsem docela chápala Š+G ”šedovlasého staříka, který poklekl a děkoval Bohu, že přežil tu jízdu”. Nejsem znalec motorových vozidel, ale přirovnání k JAK-42, letící (bohudík) ve výšce 0 mi připadalo docela adekvátní. Hlavní ovšem je, že na místo určení jsme nakonec dorazili.

Posezení na pivovarském dvoře

Zdravíme se s kamarády, zapůjčujeme sklo a jdeme spláchnout zážitky z jízdy. Zábava se pomalu rozjíždí, na pódiu vystupují malé mažoretky. Ty nejmenší holčičky jsem tipovala tak na 5 let, těm se trochu ještě nožičky pletly, ale přesto sklidily velký potlesk přítomných i žádosti o společné foto. Neodolal ani věhlasný sládek V.Č. (i když ho na fotce není přes korbel poznat). V programu dále následovala přehršle kapel, více či méně hlučných. Za sebe musím přiznat, že bez tohoto druhu programu (a hlavně nadměrné hlučnosti) bych se obešla, často nebylo slyšet ani vlastního slova, o možnosti popovídat si s někým ani nemluvě. Ale ”proti gustu žádný dišputát”!

Utajený sládek V.Č.

Přijeli jsme ovšem kvůli nabídce piva, tak do toho: na plakátě seznam účastnících se pivovarů pořadatelé korigovali slovy ”některá piva možná nebudou, ale budou jiná” a měli pravdu. I počet uváděných pivovarů byl trochu zredukovaný, leč stále výběr velmi široký, aby bylo co ochutnávat (i když ochutnat alespoň po jednom vzorku od každého bylo jen pro opravdové pivní borce). Kromě samotné restaurace se pivo čepovalo na dalších třech místech v areálu pivovaru, takže fronty na pivo se tvořily jen ojediněle (na rozdíl od jídla).

Stánky s pivní nabídkou

Mycí pultík byl zde samozřejmostí. Nebyli jsme v Kostelci až do konce, do odpoledne jsem si poznamenala účast těchto pivovarů (kromě stálého sortimentu v restauraci): Dobruška, Chýně, Dalešice, Březnice, Hukvaldy, Broumov, Podkováň, Žamberk, Suchdol, Lipník n.B., oba olomoucké, Slaný, Hlučín, Vojkovice, Velké Meziříčí, Únětice, Šťáhlavy, Rychnov n.K., Přerov a Qásek s různým sortimentem.

Umýt sklo nebyl problém

Ochutnávali jsme samozřejmě piva vzdálenější (celkem 14 kousků ve dvou lidech), která nejsou až tak běžná ve zdejších krajích, příp. ta, která se běžně točená nedostanou. Z posledně uvedených mne dost zklamal Suchdolský Jeník (12° sv. kvasnicová). Do stejné kategorie – nic moc- bych řadila i Vilijama Šejkspíra ze Šťáhlav a broumovského Vykulence, vařeného specielně pro tuto akci. Chýňská pšenice jako pšenice nechutnala. Naopak, nejvíce mi chutnala 11° polotmavá, kvasnicová, z Rychnova. Z tmavých piv (těm já neholduji) prý byl nejlepší přerovský Negr (13° žitná). Ceny piva se pohybovaly od 15 do 25 Kč/0,3l, od 25 do 39 Kč/0,5l.

V restauraci

Jídla bylo sice hojně, ale organizace výdeje byla trochu zmatečná. Sortiment je inzerován na více místech, ale placení pouze na jednom (to byly ty fronty). Pro příště by bylo vhodné celý sortiment nabízených pokrmů vypsat u místa pokladen, aby návštěvník nemusel běhat po areálu a zjišťovat, jaké jsou kde dobroty. Hladem se tu ale umřít rozhodně nedalo. Maxibramborák z mláta byl vynikající, ale porce (30 Kč) tak pro regiment.

Etiketa Vykulence

Ke koupi bylo sklo, trička, čepice a dokonce i dámské spodní prádlo s logem pivovaru! Jakož i tácky (19 kč/ks), etiketa Vykulence (10 Kč) i samotné pivo v PETce. Snad jako memento visela (a prodávala se) i reflexní vesta s dvojjazyčným nápisem: ”Bezpečně z hospody” (Safely from the pub”). Za 90 Kč bylo možno vylézt na pivovarský komín, jištění lanem bylo v ceně! V průběhu dne probíhaly exkurze pivovarem. Kromě toho byli v akci bednáři, projížděl zedník s dvoukolákem, plným svého nádobíčka, keramici točili výrobky na hrnčířském kruhu, potulný malíř maloval (nejen) dětské obličeje a v chodu byl občas i stabilní motor.

Vzhůru na komín

Výstava a posléze kavalkáda historických automobilů přilákala též nejednoho zájemce. Podlipansko se prezentovalo místními produkty i propagačním materiálem. Stánků z jiných regionů s uměleckými předměty (keramika, textil) i kulinářskými výrobky (medovina, sladkosti aj.) tu bylo k navštívení také dost. Pro děti bylo v areálu vyčleněno místo pro různé radovánky i dětské programy. Bylo toho k vidění i ochutnávání hodně, pokud jsem na něco, či někoho zapomněla, tak se omlouvám.

Vaření kamenného piva

Zlatým hřebem Vykulení bylo slibované vaření ”kamenného piva” (Steinbier). Petr Buriánek a Jarin Šnajdr aplikovali jednu z nejstarších technik vaření piva, kdy během jeho výroby pro ohřev byly používány rozpálené kameny, které se vhazovaly přímo do kotle. Samotná technologie je popsaná mj.zde...

Bednáři

Nezbývá, než pořadatelům poděkovat za mnohostranný zážitek. Dej Bůh štěstí a ať se koulí úspěšně i nadále!

---

[Jana Běhounková] [Zobrazeno 10443x] [13. září 2011]
[Pivní slavnosti] [comments: 25] [Verze pro tisk] [Nahoru ↑]

---

Diskuse k článku

Vložit komentář

Jméno:	E-mail:

Komentáře