8. Harrachovské slavnosti

Sklárna a minipivovar Novosad & syn Harrachov s.r.o., toť oficiální název jednoho z nejseverněji položených pivovarů u nás. Zatímco sklárna letos slaví již 299 let existence, resp. trvání zdejší sklářské tradice, pivovar je výrazně mladší - je mu teprve 9. Za tu dobu jsem Harrachovské ochutnal nejednou, ale u zdroje nikdy, proto byl nejvyšší čas to změnit. Můj diář naštěstí hlásil, že mám 23. 7. ještě volno, můj tradiční souputník Jarda taky nic jiného neměl, slovo tedy dalo slovo a mohlo se jet.

Na akce tohoto typu jezdím raději hned zkraje, kdy se člověku ještě nepletou pod nohy místní, kteří to neberou coby výlet za poznáním či šanci na získání něčeho nového do sbírky, nýbrž jenom jako kulturní vložku jinak stereotypního života, cestu jsme tedy naplánovali tak, abychom dorazili už na desátou, kdy to mělo začínat.

Jízdní řád nám sice příliš nepřál - odjezd v brzkých ranních hodinách a k tomu 4 přestupy - za ta léta společných putování za pivem či pivními suvenýry jsme si však již zvykli, něco takového nás odradit nemohlo.

Až do Tanvaldu cestujeme vlakem. Zde jsme plánovali přestup na tzv. zubačku, jenže nevyšlo to - jedna odjela pár minut před příjezdem našeho vlaku, no a další měla jet až za hodinu, což se nám samozřejmě čekat nechtělo. Ale že prý mě to nijak mrzet nemusí, na mě Jarda, že bych stejně rozdíl od klasického vlaku nepoznal...

Nu což, tak třeba někdy jindy a vydáváme se před nádraží a pár minut nato už si to razíme busem směr Harrachov, který nám zastavuje přímo před sklárnou, resp. pivovarem, což je velmi příjemné.

Slavnosti začínají

Do začátku slavností zbývá necelá půlhodina, dovnitř ale zatím nemůžeme, že prý ještě není kasa, na nás paní u vstupu. Stačí však deset minut, 120 korun, resp. 5 Euro, a coby první dva platící hosté jsme za branou.

Hned na první pohled nás upoutává komín sklárny, hlavní dominanta areálu, a pak samozřejmě i pivovar. Ten zvenku sice nevypadá zrovna vábně, navíc to přeplácání všemožnými vlajkami, které dává jasně najevo, že si tady na nějakou národní hrdost příliš nehrají, ale třeba miniaturní komínek s párníkem se mi jako obvykle líbí, byť bych ho raději viděl na hvozdu nějaké sladovny než na varně, kam historicky tak nějak nepatří.

Harrachovský pivovar Novosad, dnes v obležení všemožných stánků

První dojmy za námi, nejvyšší čas ochutnat nějaké to pivo

Míjíme stánek s kořením, pak jakési asijské bistro, ovocný lihovar až se konečně dostáváme k prvním dvěma stánkům, kde bychom mohli smočit hrdlo. Svijany s Rohozcem nás ovšem vůbec nelákají, kvůli nim jsme sem nejeli, pokračujeme tedy dál až k velkému oranžovému pivnímu stanu, kde konečně nacházíme vytoužené Harrachovské pivo.

Převažovalo místní Harrachovské pivo
K ochutnání však byly i Svijany s Rohozcem

Na čepu tři druhy, takže nijaká závratná nabídka, ale aspoň to nebude tak náročné jako jinde, říkáme si a na úvod objednáváme jejich osmičku.

Jako na většině pivních slavností je zde standardem pivo z kelímku, koho však tento způsob konzumace neoslovuje, ten má možnost si oproti vratné záloze 20 korun nechat natočit i do skla. To však tvarem připomíná spíš skleničku na víno, což mě vůbec neláká a šátrám tedy v batohu a lovím oblíbenou třetinku Bakaláře.

Malá osmička za příjemných 10 korun natočena, první loky a... nepatrná mladinová chuť, k tomu absence řízu a plnosti, jako pivo to vůbec nechutná, spíš jako nealko, ale zatímco od nealka většinou dokážu vypít jedno dvě, v tomto případě je i třetinka moc. Abych si tedy nějak spravil chuť, krátce nato objednávám Františka, zdejší světlou 12ku. Ta sice taky příliš neoslovuje, chutná tak nějak lacině hořce, výrazně prokvašeně a navíc zvětrale, ale určitě lepší než osmička. Dvě piva na začátek však bohatě stačí, jdeme zkusit omrknout pivovar.

Zatímco prohlídka sklárny byla samozřejmostí, do pivovaru jsme se museli vnutit

Dle pozvánky zveřejněné na webu pivovaru a následně i na plakátech přímo na místě mají mít návštěvníci dnešních slavností možnost zhlédnout jak muzeum skla, tak celý provoz. Na muzeum jaksi není chuť, když tam prý není k vidění nic od piva, no a sklárnu chceme nechat na později, ta nám neuteče, přemisťujeme se tedy do restaurace v prvním patře, kde by měla být k vidění varna.

Dle očekávání dvě nádoby, nadto celkem povedená malůvka schématicky zobrazující zdejší výrobní proces, jinak ale nic, co by ještě stálo za vidění. Ještě než však restauraci opustíme, jen tak letmo nahlédneme do nápojového a jídelního lístku, že bychom se tu třeba později zkusili zastavit, ale již cena 39 korun za pivo, čili o 14 korun víc než na dvoře v pivním stanu, nás od dalšího zdejšího setrvání odrazuje a pokračujeme raději v prohlídce.

Harrachovská varna

Přes ochoz sklárny scházíme do přízemí, kde před vstupem do sklepa opět nacházíme malůvku zobrazující zdejší výrobní proces. Vypadá obdobně jako ta předchozí, v jednom se ale liší výrazně: zatímco na varně bylo správně uvedeno "scezovací káď", tady chybně uvádějí "zcezovací" a je až s podivem, že s tím za těch 9 let, co pivovar funguje, nikdo nic neudělal...

Jednou zcezují, jindy scezují

Ze sklepa zrovna vychází jakýsi mladík, tak se ho hned ptáme, zda by bylo možné se tu porozhlédnout, ale smůla. Sládek zrovna, bohužel, přítomen není - prý musel nečekaně do porodnice a vrátí se až ve dvě, kdy už tady dávno nebudeme - no a on že nás dovnitř jen tak pustit nemůže, ale když prý se domluvíme přímo s majitelem, panem Novosadem, tak by to snad šlo.

Pan Novosad je naštěstí poblíž, zrovna se kochá jejich novou skleněnou fontánou, a kupodivu proti ukázce pivovaru s výkladem nic nemá, ba naopak, dokonce jde hned s námi, ale překvapení z toho, že sem dneska přijel někdo, kdo má o prohlídku pivovaru vůbec zájem, rozhodně neskrývá.

Jak to v harrachovském pivovaru chodí a vypadá, na PI předloni naznačil již Libor Vojáček, já bych k tomu snad jen připojil několik dalších fotek a pak taky doplnil, že ku chlazení tu používají jak ledovou vodu, tak glykol, a že máte-li štěstí, můžete ve sklepě narazit i na polotmavé pivo, které ovšem nestáčejí do lahví ani nejde na čep nahoru do restaurace, maximálně ho můžete ochutnat ve zdejších pivních lázních.

Vířivá káď s chladičem
Výrobníky ledové vody
Tanky kam se podíváš
"Stáčení" z přetlačného tanku do 3litrových lahví v praxi

Prohlídka pivovaru za námi. Děkujeme panu majiteli za ochotu, s kterou se nás ujal, a jdeme pokračovat v ochutnávce.

Ze tří dneska nabízených piv máme již dvě za sebou a jelikož zbývá už jen jedno, volba je jasná - Čerťák. Čekám lehkou nasládlost, ale nekoná se, jenom silné kafe a nic k tomu, takže bohužel i v tomto případě nespokojenost.

Kompletní pivní nabídka v nás, abychom ale nebyli jak u Suchánků, Jarda dává Rohozec, no a já zkouším pivo z nouze, tedy řezané. Nejprve chci otestovat Čerťáka s osmičkou, poté Čerťáka s Františkem. Zatímco druhé provedení dostávám téměř okamžitě, na to první musím obsluhu nejprve ukecat, neboť se ukazuje, že na to nemají cenu. Když jim však nabídnu 15 korun, které bych dal za jakoukoliv jinou třetinku, již s tím problém není a hnedle mám svůj vzorek natočen.

Co se chuti těchto míchanin týče, s první velká spokojenost, druhá ale taková nijaká, byť to již bylo výrazně lepší než jednotlivé složky zvlášť.

Nic dalšího od piva už nedávám, ale jablečný mošt přejít jen tak nešlo a bomba, řekl bych zatím nejlepší pití dneška.

Na chvíli se ještě stavujeme ve sklárně, že by mě však její interiér nějak moc zaujal, to opravdu říci nemohu. Možná tak pece, ty člověk nevidí každý den, ale stěny a strop, doslova hrůza hrůz a dost se divím, že s tím majitel něco neudělá, ba co víc, že má dokonce odvahu tam pouštět lidi... Jinak ale s ukázkou sklářského řemesla spokojenost. Výrobu něčeho ve stylu výše zmiňované skleněné fontány či nevšedního lustru z pivních lahví (po Gambáči teprve druhý pivovar, kde jsem na něco takového narazil) sice nevidíme, ale je nám jasné, že jenom o tom to tady není, že tu normálně vyrábějí hlavně všemožné užitkové či dekorační předměty, zvláště pak dnes, kdy tu mát být tombola.

Harrachovská sklárna

Dle tohoto článku měla být součástí programu i možnost zkusit si fouknout do sklářské píšťaly, ale co si vybavuju, tak nic takového zde možné nebylo. Hledali jsme špatně, nebo snad tato atrakce byla určena jenom novinářům?

Ukázka práce zdejších mistrů sklářů, skleněná fontána a nevšední lustr z pivních lahví

Na závěr slavností ještě dáváme něco malého k snědku, v muzeu, resp. v jedné ze dvou zdejších prodejen, kupujeme pár nových etiket a sklenic do sbírky a s odchodem na autobus směr Kořenov se s Harrachovem loučíme.

Chata Pohoda v Kořenově

Zatímco v Harrachově jsem si dneska příliš nepochutnal, v nedalekém Kořenově, kam jsme se ze slavností vydali, to bylo o něčem jiném. Tedy ne že by to byl nějaký zázrak, to rozhodně ne, ale na domácího vařiče dobré, už jsem pil mnohem horší výtvory.

Chata Pohoda, kde se má dle informací na Pivním.infu nacházet domácí pivovárek pana Přemysla Klenora, je od autobusové zastávky Kořenov-odbočka vzdálen necelý kilometr, a byť obtěžkáni všemožnými pivními suvenýry, jsme tam za deset minut.

Pohoda U Klenorů v Kořenově

Kdybychom nebyli domluveni předem, dneska bychom tady neuspěli, neboť pan Klenor se taky chystá na harrachovské slavnosti, ale Jarda naštěstí myslel na vše, takže úspěch a svým způsobem i spokojenost.

Jak už tady bývá zvykem, pan Klenor se svými pivy velmi rád chlubí. Čekáme sice nějaký světlý ležák, ale bohužel, aktuálně je k dispozici pouze medové, kopřivové a meltové, tedy nic klasického. Když už jsme ale tady, samozřejmě neodmítáme a postupně koštujeme od každého trochu.

Kořenovské meltové a medové

Medové s přídavkem lesního medu barvou pivo příliš nepřipomíná, nicméně po medu docela příjemně voní i chutná, iale je to spíš na ochutnání než na nějaké velké pití. Obdobně kopřivové, výrazně hnědá nepivní barva doprovázená dost nelibou vůní, chuťově to ale zas tak špatné nebylo, už jsem pil horší pokusy o kopřivové pivo. Poslední meltové je s přídavkem melty, tedy kávovinové směsi, jejímž základem je pražený kořen čekanky. Zajímavostí tohoto piva je zajisté i to, že jeho hořké chuti je docilováno pouze zmiňovanou meltou, že v něm není ani zbla chmele, no a pak nás dost zaujala i jeho výrazně černá barva. Přidat k tomu mléko, ani bych nepoznal, že piju pivo. :-)

A jak tak ochutnáváme, pan Klenor nám mj. naznačuje, že už za jedno ze svých piv, konkrétně spodně kvašeného Valdštejna, obdržel ocenění, a to na loňském Dni D domovarníků, současně ale dodává, že i když akce proběhla již před osmi měsíci, stále čeká na to, až mu nespolehlivý Honza Kočka pošle slíbený diplom...

Dopito jest. Následuje ukázka technologie i prostor budoucího minipivovárku, poděkování a pak cesta na vlak směr Tanvald, resp. Praha.

Shrnutí

Abych to celé nějak shrnul, tak výlet to byl bezpochyby přínosný, ale že by to ve mně zanechalo potřebu se sem v budoucnu vrátit, to říci nemohu. Pokud v Kořenově někdy vznikne minipivovar, tak asi ano, ale Harrachov nemám zapotřebí znovu vidět, záporů (velmi průměrné až podprůměrné pivo * pivo s sebou jenom v lahvích o objemu větším než 0,5 l a navíc plastových * vysoké vstupné skoro za nic * k tomu absolutní nepřipravenost na potenciální zájemce o prohlídku pivovaru či sběratele pivních suvenýrů - byli jsme posíláni od jednoho člověka k druhému, z jednoho místa na druhé * navíc žádné ukazatele, jak se dostat k záchodům, o jejich nedostatku ani nemluvě * dále pak nejednotnost v cenách piva * výdej věcí z tomboly až od jedné hodiny, kdy už jsme byli na cestě pryč * pivní soutěže bez nápadu atd. atd.) bylo opravdu víc než kladů (čepování piva do skla, navíc bez přirážky za to, že jste nechtěli "lemtat" z půllitru, ale jenom z třetinky * k tomu vcelku ochotný majitel * solidní ceny pivních suvenýrů * v ceně vstupného prý i doprava zubačkou z Tanvaldu, čehož jsme ale nakonec využít nemohli * a možná by se našlo ještě něco dalšího, i když bych asi musel dlouho vzpomínat), a to dělá hodně. Možná kdyby se jednalo o první ročník slavností, člověk by pořadatelům leccos odpustil, ale bylo to již poosmé, v takovém případě se příliš odpouštět nedá. Bohužel.

Pokud jsem vás ale výše uvedeným příliš neodradil a přeci jen to budete chtít v Harrachově sami odzkoušet, tak zde ještě několik zajímavostí z jejich webu. Netýkají se sice slavností, ale to by vám zas až tak moc nemuselo vadit, slavnosti byly v článku podle mě popsány víc než dost.

Takže:

1) Máte-li štěstí a sládek zrovna vaří, můžete zde ochutnat i tzv. sladinu neboli extrakt ze sladu podávaný buď samostatně, nebo s přídavkem rumu.

2) Kvašení a zrání piva v pivovarském sklepě prý můžete sledovat přímo ze vstupní haly. Jakým způsobem to ale probíhá, když jsou tanky několik metrů od vás a navíc neprůhledné, to už se na webu neuvádí.

3) Prohlídka provozu (sklárny, brusírny, lázní i pivovaru) s muzeem zde během roku vychází na 120 korun a má v tom být i jedno malé pivo - více zde... Pokud navíc v prodejně sklárny týž den nakoupíte zboží za více než 600 korun na osobu, slouží vstupenka současně i jako doklad pro poskytnutí slevy ve výši 150 Kč.

---

Autor je pivním turistou, sběratelem pivních suvenýrů a členem KSPS Praha o.s.

---

[Marek Kamlar] [Zobrazeno 8983x] [13. srpen 2011]
[Pivní slavnosti] [comments: 13] [Verze pro tisk] [Nahoru ↑]

---

Diskuse k článku

Vložit komentář

Jméno:	E-mail:

Komentáře