Tábor 2011

Sezona pivovarských slavností začíná až s májem. První kvartál každého roku je tak na pivní slavnosti velmi chudý. Pivní turistiku v nejromantičtější podobě, kdy si turista vezme pouze spacák, čisté trencle a ponožky, nějaké ty peníze a jede, zase znemožňují noční mrazy, brzká tma a v nížinách obvykle nepřívětivo.

Lízníky to však nezaskočí. Jeden z nich má v Táboře rodiče a já nakonec nepotřeboval ani spacák. Fido navzdory slibu že hrozně chrápe nechrápal, alebrž chroptěl jako startující sovětský buldozer a Kulda si mě místy ze spaní pletl s Kačenkou, ale stálo to za to (ty slavnosti!).

Hotel Palcát v zajetí piva

A tak 3. února před 4 hodinou odpolední stanuli jsme před  Palcátem. Kulda nám rozdal vstupenky, já vyfotil talentovanou harmonikářku (u nohou měla sice PETku s nealkem, ale nedalo moc práce najít, kam si schovávala pivko) a byli jsme letos poprvé ve víru pivních slavností a to je prostě bezva!

Slečno, já to pivo vidím! :)

Hned vedle výstavky lahváčů mě zaskočil pohled na beer station. Copak o to, psali, že je v tom Lipan a kelímek jsem nepotřeboval, páč jsem měl svou degustační BONovskou třetinku, co mi před lety dal Roman Holoubek, když v BON u ještě řediteloval (kruci, já ho od té doby neviděl!). Ale opravdu mě nic nelákalo na tom, vhodit do aparátu dvaciáše, vyslechnout si plechové „vaše pivo je připraveno…“ a jít. Na slavnosti přeci jezdíme kvůli lidskému faktoru, ne? Možná to bylo u vstupu vystavené, aby se pivaři starých forem měli možnost připravit na výzvy nové doby… (Nová doba! Přístroj od společnosti Drinks International Worldbeer odmítl obsloužit Čecha! :))

Na milost to vezmu, až to z toho poteče zadarmo… Vezmu si to domů!

Postmodernismus se projevil mj. tím, že náš stůl č. 211, jehož židle skvěle posloužily jako stojany pro naše bundy a kdy jsme seděli asi minutu, byl umístěn v prostorách asijské restaurace hotelu Palcát. Zde jsem přemýšlel, zda nepatřičnost pít pivo v takových prostorách je pouhou funkcí zvyku, kterou je nutno zkušeností poslat do věčných lovišť či nikoliv. Ale nepřišel jsem na to.

Přátelé piva…

U stánku Sdružení přátel piva měli i časopis Pivo, Bier & Ale, čímž mě velmi potěšili, protože tomuto časopisu přeji jen to nejlepší. Asi před dvěmi či už třemi(?) lety jsem na výzvu Honzy Kočky napsal článeček pro časopis Pivař. Jenže než jsem ho napsal, časopis Pivař umřel. Nikdy jsem neměl přílišné ambice, doufám. Ale když se P,B&A křtil v Nejmenované hospodě v Nuslích, časopis  se mi tak nějak zalíbil a já zalitoval, že na pivo nejsem odborník. I Max Bahnson se rozplýval, že je to sice dětinská hloupost, ale stejně je krásné tam být. Jenže to jsem nahranej, když o tom pivu nic nevím a jen ho piju. Tak jsem na Maxe koukal a abych mu udělal radost, říkám mu: Hele, Maxi, kamaráde, prosim tě, byl bys tak hodný a podepsal se mi?

Warning: preg_replace(): Unknown modifier '0' in /mnt/data/accounts/c/chodypi/data/www/pivni.info/www/conf/functions_general.php on line 704

A ačkoliv v dobách působení v dělnické profesi u filmu jsem měl mj. tu možnost poobědvat se sirem Anthonym Hopkinsem, popít Šató Dipardijé s Geraldem nebo poplácat po zádech pana Bonda čili Daniela Craiga, popřípadě sledovat naživo jak se ve své kůži cítí John Malkowich a nikdy mě nenapadlo si kohokoliv z nich nechat podepsat, v Nejmenované jsem nelenil a nechal si do prvního čísla prvního ročníku podepsat i mistra Šuráně, pana sládka Zárubu, Pavla Borowiece či Jarina Šnajdra, na což nevěřícně hleděl Hanz a trval na tom, že se mi podepíše pod foto Pivkupectví… Ale já vymyslim nějakej neodbornej pivní formát, kterej mi otisknou, určitě!:-)

Slezsko v Palcátu

Degustaci začínám kvasnicovým světlým Slezanem, který mi chutnal a následně odcházím zkontrolovat jak se projevila změna sládka v Mutějovicích. Dvanáctka byla pro mé pohárky chuťové přímo vzorná a bramborová medaile proto neudivila. Má všeználkova otázka: Tak jak novej sládek? hochy nezaskočila a já si pana sládka a později i pana majitele fotím.

Mutějovický pan sládek a pan majitel

Ale to už byl čas opustit druhé patro a sejít do velkého sálu v přízemí. Tam poprvé vidím stánek Dobrušky! Možná už někde Dobruška byla, ale pro mne je to poprvé a já doufám, že se dítě pana Vedry už nikdy neztratí a ani neuhoří…

Dej Bůh štěstí!

Stánek Poličky mě přinutí vzpomenout si na Romana. Obsluha mi říká, že tu samozřejmě je, ale na degustacích a ty jsou neveřejné. Ale už je to opravdu dlouho, co jsem Romana viděl a tak zanechávám na účtence lakonický vzkaz: Rosťa, dole u Vítka. A nechávám si do BONovské třetinky načepovat Hradební desítku a to nejen kvůli tomu prvnímu místu :)

Co dát a neopít se?

Ve velkém sále probíhá vystoupení opiček či jablíček, přeslechl jsem, zda to bylo The Apples či The Apes. Děvčata však Rock and Roll  opravdu milovala a uměla to dát najevo a navíc zatraceně dobře vypadala. Když to srovnám s následující dechovkou, děvčata předvedla opravdu bezva šou. Jejich vystoupení v Táboře partičky hostů, pivních fandů z Portugalska, původně hodně pohodových, způsobilo určité rozepře. Pánská část portugalských turistů v rozporu s dobrými mravy nedokázala skrýt úžas z českých děvčat, někteří dokonce dlouhé minuty nedokázali zavřít doširoka rozevřená ústa, což u ženské části portugalských turistů vyvolávalo hlasité rozčarování, některé na chvíli dokonce kamsi odešly…

Go, Johnny, Go, Go, Go!!!

Portugalští přátelé dobrého piva nakonec malou kulturní vložku rozdýchali, potkávám je posléze zase družně pospolu a bylo vidět, že je české pivo hodně sblížilo. Byli to první turisté, kteří uměli anglicky ještě méně než já, ale stejně jsme si tak nějak rozuměli.

Někteří lízníci a někteří portugalští pivní turisté

Ale abych neprobendil Romana, pokud by se stavil, spouštím se do suterénu k Vítkovi z Prčice. Díky tomuto pivovaru již nezní tak hrozně, pokud vás do Prčice někdo pošle. Vítka jsem měl již v nejmenované a ten pán, co se za mne občas úspěšně vydává, by jistě o tom pivu prohlásil své typické: Další zbytečné pivo! viď, bratře? Ale je ošidné jakoukoliv chuť spojit na tvrdo s malým pivovárkem. Každá várka je jiná!

Pěticípý květ vedle pěticípé hvězdy…

Vítek, takový jako byl zde v Táboře, některými okomentován jako obyčejný německý pils, je nádherně hořký a moc mi chutná, dávám dohromady 3 třetinky a tato trpělivost se vyplácí! Romane? Ještě je tu totiž možnost, že sem nepřišel kvůli mně, že! Sedá si k nám, ale ostatní lízníci mi Romana v podstatě ani na chvíli nepůjčí, zpovídají jej, Roman musí zapsat něco chytrého do Líznické knihy atd., ale stejně je to příjemné setkání. Tak zase za tři roky! ‚-)

Tu BONovskou třetinku tu máš kvůli mně?

Pro mě je Tábor o lidech a dobrém pivu, které zde piji. Tedy nezjišťuji ani od Romana, jak dopadly degustace. Pravděpodobně tím spáši intelektuální sebevraždu, ale je mi v podstatě jedno, jak to dopadlo. Zmínit se ale jistě sluší, že dle kuloárních zpráv někteří vyhráli co mohli a mají šest či sedm „placek“… Asi se neradi dělí, nebo co… .-)

Kolik máte placek, kluci? Asi byste jí dostali i kdybyste uvařili tmavé s bergamotem :)

Časem potkávám na balkoně i odpočívajícího Honzu Kočku a říkám si, že sice vypadá hezky být placen za degustování, ale degustovat dny o rána do večera je možné vnímat i jako řeholi a kdoví jak dlouho by mě to bavilo.

Ahoj klucííí!

Děkuji vám, lidičky, děkuji ti Tábore, bylo to bezva! Škoda, že tam nešlo pokecat se všemi, ochutnat všechno a tady publikovat všechny foto, ale to už je život. Jako poslední foto tu dám pana Fialu, sice je jeho podoba dobře známa, ale protože ani trochu neskrývá radost ze setkání, bude holt i tady…

---

[Rosťa Kloubek] [Zobrazeno 8108x] [5. únor 2011]
[Pivní slavnosti] [comments: 23] [Verze pro tisk] [Nahoru ↑]

---

Diskuse k článku

Vložit komentář

Jméno:	E-mail:

Komentáře