Vyškovské smutnění

Měly to být oslavy plné pohody a dobré nálady a také byly. Jenže něco jim přeci jen přebývalo. Něco, co k žádné oslavě pivovarských narozenin nepatří – smutek a beznaděj z toho, že má pivovar za měsíc ukončit svoji činnost. Prý kvůli dlouhodobé ztrátovosti, kterou už nebylo možné přehlížet. Místní to však vidí jinak a za hlavního viníka problémů poslední doby označují především jeho vlastníka, tedy ministerstvo zemědělství a tím i stát.

Akce pořádané vyškovským pivovarem navštěvuji v poslední době celkem pravidelně a ani letošek neměl být výjimkou. Sice jsem tam plánoval cestu až v srpnu, kdy bývá den otevřených dveří, ale události posledních dnů vše změnily a já tak do Vyškova nakonec vyrazil již 29. května a tedy s několikaměsíčním předstihem.

Dopoledne dodělání několika restů na dvorku a na zahradě, pak splnění volební povinnosti vhozením lístku do urny a mohu vyrazit vstříc pivnímu dobrodružství.

Vyškovský pivovar

Dvě hodiny vlakem s přestupem a čekáním v Přerově a jsem na místě, na nádvoří pivovaru. Zde začínám nákupem skleničky na pití, pokračuji vyhledáním kamaráda Romana z Brna, který už by tu měl skoro dvě hodiny být, a po jeho nalezení se již pouštím do vysněného koštu.

Místní nonstop prodejna piva

Ze 7 druhů, které jsou tu dnes na čepu (11ka světlá i tmavá, 12ka kvasnicová i zázvorová, 14ka kvasnicová, 16 kvasnicová a Alkostop), zkouším postupně vše vyjma zázvorového, které mě tak nějak neláká. Možná kdyby bylo se skořicí jako v Nové Pace, tak bych ho i zkusil, ale s pouhým zázvorem ne, to by mi nechutnalo, to už mám odzkoušené na jiných zázvorových pivech.

Dnešní nabídka, aneb vše za 16 Kč

Všechna piva tu dnes stojí stejně - 16 korun za půllitr, 11 za třetinku. Dle degustačních pravidel bych měl asi začít nealkem a ve voltáži pokračovat směrem vzhůru, ale degustační pravidla já neřeším a dávám tedy piva v pořadí, jak mám na ně chuť. Začínám kvasnicovou 12kou, pokračuji tmavou 11kou, kvasnicovou 14kou, kterou prokládám několika loky kvasnicové 16ky od Romana, neboť na koupi celé třetinky nemám pro její sílu vůbec odvahu, dále koštuji světlou 11ku a završuji to Alkostopem. Až na Alkostop, který mě pro svou nepivní chuť samozřejmě zklamal, chutnalo vše, přičemž nejvíc kvasnicová 12ka, byť byla výrazně hořká a já hořká piva moc nemusím. Prostě další důkaz pro to, že i vyloženě hořká piva mohou být dobrá, jen se to musí umět.

Myslelo se také na děti

A zatímco pivečko teče nejen do mě proudem a někteří návštěvníci dnešní akce, z nichž mnozí ani netuší, že jejich oblíbený pivovar má končit, podepisují petici za záchranu pivovaru, snažím se zjistit něco málo aktualit přímo od zaměstnanců. Hovořím s tím a oním, s tou a onou a postupně se tak dozvídám následující:

– Provoz pivovaru má být sice ukončen ke 30.6.2010, o tradiční srpnové slavnosti však zřejmě nepřijdeme.

– Vyškovští mají asi tři měsíce na to, aby našli někoho, kdo by chtěl pivovar namísto státu provozovat. Otázkou však zůstává, zda se vůbec někdo najde, když to prý jedinému takovému zájemci – třeboňskému Regentovi – někdo z těch, co o tom měli rozhodovat, nepřál a tedy překazil.

– Problémy pivovaru prý nesouvisí ani tak se špatnou obchodní politikou, ale spíš s tím, že pivovar musí živit spoustu nepotřebných úředníků a jejich kamarádů ze spřátelených sladoven, reklamních agentur či výrobců pivních suvenýrů. Pivní tácky mají být údajně nakupovány za tři - až čtyřnásobek běžné výrobní ceny, podobně i ubrusy a jiné propagační suvenýry; slad je prý také přeplácen, a to až o 500 korun na tuně. Že by v tomto případě skutečně platilo známé rčení "ze státního krev neteče"? Asi ano, jinak si vážně nedokážu vysvětlit, proč jiné podobně velké průmyslové pivovary a třebas i s nižší produkcí jsou v číslech černých, zatímco Vyškov je dlouhodobě v číslech červených. Nebo že by to souviselo také s tím, že výrobu piva zde obstarává 6 lidí, zatímco zaměstnanců je zde 33 a že je tu tak jistý nepoměr?

To už se ale přiblížila šestá hodina a s ní i dnešní druhá a současně poslední prohlídka pivovaru, kterou jsem si nechtěl nechat ujít. Ne že bych nitro pivovaru dosud neviděl, ale dnes měl provázet přímo sládek, což je rozhodně o něčem jiném, než když se člověk s pivovarem seznamuje jenom prostřednictvím informačních cedulek jako tomu bylo např. loni.

Sládek v akci

Dopíjím tedy pivo, pak rychle ještě na záchod, neboť hodinu až hodinu a půl, což měla být dle informací Petra Melichárka, který už to měl za sebou, délka trvání prohlídky, bych to asi nevydržel, a hurá k vrátnici, kde má být sraz. Tam již několik desítek nedočkavců a za chvíli i osoba nejpovolanější, tedy sládek.

Nejen na nádvoří bylo dneska plno

S prohlídkou začínáme na varně, kde jsou nám celkem srozumitelnou formou vysvětleny prvotní kroky výroby zdejšího moku a také připomenuta některá z ocenění, jimiž se vyškovská piva mohou pochlubit. Z varny se potom přesouváme na sýpku, kde je nám nabídnuta, byť toho v pivovaru již moc nezbývá, ochutnávka několika druhů sladů.

Ukázka ocenenění vyškovského Havrana

Ze sýpky pak putujeme k vířivé kádi a následně přes dvůr také na spilku a nakonec i do sklepa, kde jsou nám kromě ležáckých tanků ukázány i tanky přetlačné a také křemelinový filtr. Případní zájemci zde dostávají i vzorek výborné tankové 14ky, která je sice dost o pěně, ale jak mi normálně pěna u piva příliš nechutná, tak tady je to prostě lahůdka. Na stáčírnu lahví a sudů však z nějakého důvodu nemůžeme, dostává se nám tedy pouze obecných informací o tom, jak to tam chodí, a tím prohlídka končí.

Poslední zbytky sladu
Rozkvašená mladina na spilce
Vyškovské sklepní

Pokud by toho na vás bylo málo, tak kromě výše uvedeného článku a informací na webu vyškovského pivovaru můžete kouknout také na fotky, jejichž autorem by měl být některý ze zaměstnanců pivovaru, dnes již možný bývalý, a z nichž některé určitě stojí za zhlédnutí. A pokud jste nadšenci do pivovarské historie, nezapomeňte mrknout také sem.

Na závěr kupuji ještě nějaké to pivko na doma a pro jistotu ještě od každého druhu piva jedno do svého pivního archivu piv ze zaniklých pivovarů vyjma desítky, která už nebyla, a s Romanem vyrážíme na nádraží.

Do odjezdu vlaku zbývá asi 10 minut, ale na pivo už není chuť, takže rychlému malému v místní nádražce nakonec odolám a kupuji pouze lahvovou desítku, kterou jsem v pivovaru nesehnal. Pak už jen nástup do vlaku a hurá domů.

Místní nádražka

A co pořadatelům vytknout? Ač mám pro spoustu věcí pochopení a nejsem moc náročný, tak jedna věc mi dost vadila, a sice uzavřené WC na pánské šatně, které bývalo na všech slavnostech, které jsem v pivovaru dosud navštívil, vždy otevřené. Člověk tak kvůli vymytí skleničky od piva musel běhat až na vrátnici, kde bylo pořád obsazeno. Jinak bez výhrad.

Kroměřížská prodejna nápojů

Na úplný závěr snad jen dvě fotky z kroměřížské nápojky. Už jsem zde byl třikrát (naposledy 30. prosince loňského roku krátce po desáté hodině dopolední) a ani jednou nebylo otevřeno, byť zde má být dle informací na dveřích provozní doba od nevidím do nevidím.

Provozní doba od nevidím do nevidím

Předloni tu bylo vidět ještě telefonní číslo, na které člověk mohl volat, pokud chtěl vědět, kdeže se prodejce "fláká", jenže to je dnes vybledlé natolik, že už to přečíst nelze. A malá perlička na závěr: Kamarád zde byl na sklonku loňského roku, že si koupí nějaký ten půllitr do sbírky, a odešel s nepořízenou, neboť mu bylo sděleno, že zatím neznají ceny a že se má tedy stavit jindy. Prostě nápojka snů. :-)

---

Autor je pivním turistou, sběratelem pivních suvenýrů a členem KSPS Praha

---

[Marek Kamlar] [Zobrazeno 9979x] [1. červen 2010]
[Pivní slavnosti] [comments: 14] [Verze pro tisk] [Nahoru ↑]

---

Diskuse k článku

Vložit komentář

Jméno:	E-mail:

Komentáře