Tuto sobotu jsem strávil u Rybiček a dokonce tam přenocoval v jejich penziónu. Kdyby měl někdo podobný nápad, doporučuji, ať to dobře zváží. Ale popořadě.

PIVO: Stříbrňák 10% tradičně vynikající záležitost, asi jsem lepší desítku v Česku nepil. Argent 12% světlý ležák byl o poznání horší než Stříbrňák, ale stále ještě ucházející. Horník černá 13ka je vzhledem ke své stupňovitosti poměrně prázdné pivo, navíc mělo velmi nízký říz, chuť měla spíše pražený, nežli karamelový charakter. Duchmaus 14% nyní již svrchně kvašená pšenice snad bavorského typu, nicméně weizen to připomínalo vzdáleně. Chuť byla dosti nasládlá a především byl servírován s citrónem! Fuj.

OBSLUHA: Velmi tristní záležitost. Ačkoli byla hospoda převážnou část dne skoro prázdná a na place byly dvě ženy, pro pivo si člověk musel občas sám dojít. Jelikož Horník pěnil, muselo se dlouho čekat. Jeho mdlá chuť mě přiměla koukat šenkýřce pod ruku. Moje podezření bylo správné. Pod kohoutem stály dva tupláky zpola plné odkapané pěny, když točila pivo pro dalšího hosta, chrstla z tupláku nevábnou tekutinu do půllitru a z kohoutu jen dotočila pěnu. Pšeničný Duchmaus mi byl přinesen s citrónem. Při příští objednávce jsem důrazně řekl, že chci bez citrónu. Asi po dvaceti minutách mi byl přinesen, hádejte - s citronem. Na moji námitku, že jsem žádal bez citronu, ženština odešla a vrátila se asi na minutu se stejným pivem (!) bez citrónu. Mohl jsem jen doufat, že na jeho vylovení použila nějaký nástroj a ne svou ruku. Na další protesty jsem už neměl sílu, nechtěl jsem si kazit svatební den. Dalším překvapením byla hotelová snídaně. Ačkoli stála 150 kč, tedy cena poměrně nevídaná, na stole bylo kromě pečiva jen talíř s třemi kolečky šunkového salámu a nějakým podřadným suchým salámem, dále obvyklé džemíky a máslíčka. Nikde nebylo kafe, natož třeba smažené vejce. Dvě bandasky s čajem obsahovaly průhlednou tekutinu, neboť sáčky s čajem byly vhozeny do polostudené vody. Řídkost čaje byla vynahrazena sílou kafe, které jsem obdržel po reklamaci. Ani čtyři kapucíni v šálku nezměnily odstín černé barvy a po ochutnání lžičky jsem usoudil, že vypít šálek této "kávy", nejspíš skončím na JIPu s akutní otravou kofeinem. Naštěstí reklamace snídaně byla nakonec úspěšná, takže jsme se dočkali i míchaných vajec.

JÍDLO: jídlo je u Rybiček tradičně dobré. To, že biftek ze svíčkové byl jako žoužel, bych jim snad i odpustil, 90% českých restaurací totiž biftek udělat neumí, takže tady jsou stříbrští alespoň v normě. Čekací doba na jídlo se pohybovala asi od 30. do 60. minut, což je v poloprázdné hospodě smutné.

Co říci závěrem? Návštěvu Stříbra lze doporučit pokud si chcete posedět u dobrého piva, stačí vám česká klasika a jste nenároční. Už jen Stříbrňák za to stojí. Pokud se chcete nejíst a nespěcháte, taky dobře. Ostatní služby doporučuji koupit jinde. Někdo se tu podivoval nad špatnými službami v kraji s vysokou nezaměstnaností. Já se naopak dneska nedivím, že tam vysoká nezaměstnanost je.

Pěkně sepsáno. Snad ani nemám co dodat.

Hezky a hlavně rychle jsi to sesumíroval. Já bych k tomu dodal snad jen toto:

Brzký ranní odjezd nezvládli všichni, jak píšeš, jeden z členů našeho klubu totiž jako obvykle zaspal.

Ve Friedenfelsu jsem zkusil Pils a Urtyp a vůbec mě to neoslovilo, doma pak dalších 5 druhů a taky nic moc, akorát pšeničný Zoigl, po něm jsem se oblizoval, ale stejně bych druhé nedal.

K Zoiglu ve Windischeschenbachu:

Vyloženě zlé to nebylo, ale právě kvůli té výrazné tříslovinné chuti, kterou mi to připomínalo např. Dalešice, bych víc než tři piva nedal. Pivovárek je to ale nádherný, na takový u nás nenarazíte, a i přístupem průvodce jsem byl velmi potěšen. Jediné, co mi tam vadilo, byli mouční moli, kteří jim poletovali uvnitř šrotovníku sladu. Ale možná to k Zoiglu taky patří, nevím.

K Rybičkám:

Že mají ve Stříbře výbornou kuchyni, o tom žádná, jinak ale samá negativa, kvůli nimž mě tam asi těžko někdy v budoucnu ještě uvidí. Jak již naznačil Honza, desítka se opravdu nedala, po pár locích jsem ji musel vrátit, Horníka jsem ovšem vracel také, připomínal víc kávu než pivo. Pšenice však byla nezvykle dobrá, byť v ní plavaly dva plátky citronu, a velmi dobrý byl i Burning fish ejl, tedy jestli to vůbec ejl byl.

Jinak nový stříbrský sládek se jmenuje Milan Maršálek a ještě loni v červnu, kdy jsem se s ním setkal poprvé, sládkoval v Bakaláři. Byl velmi ochotný a nebýt nařízení majitele, měli jsme prohlídku zdarma. Jenže když je prázdná hospoda (po našem odjezdu nezůstal plně obsazen ani jeden stůl), musí se vydělávat na něčem jiném. Za 100 korun, které po nás původně chtěli, nechtěl na prohlídku nikdo, nakonec tedy slevili na polovinu, ani to však neoslovilo víc než pět lidí.
---------------------------------
Zpráva byla upravena 07.07.2011 ve 09:17:48

to Malakin: Jo, moli. Taky tam určitě lítaly nad varnou mouchy a není vyloučeno, že po půdě proběhla myš. Je to holt stará otevřená výroba a tohle k tomu tak nějak patří. Z chleba ze starý pekárny nebo párku z jatek na tebe taky může vykouknout myší drápek.. To bys musel opravdu zůstat u Krušovic a spol, kde mají uzavřenou technologii a tak nehrozí, že by někam něco živýho spadlo... Pamatuju, když v Dětěnicích začínal vařit p. Veselý na otevřený varně a ručně to míchal, tak to byl ráj pro mouchy a co se jich tam při várce utopilo.

Zajímavé, na Malakinův výraz kanál jsem si také při cestách za pivem párkrát vzpomněl.

Jen doplním informaci o počtu konaných várek v komunálním pivovaru Windischeschenbach - je jich kolem šedesátky za rok. Várku vařili den před naším příjezdem a cihlové ostění bylo ještě na omak teplé.

Nedávno jsem se dozvěděl, že se mají Rybičky prodávat. Že by nový sládek nějak souvisel s touto skutečností? Víte o tom někdo něco?