Těžký psychoživot pivního tůristy

Mám rád celé Čechy. Nepodléhám poměrně častému názoru, že nejhezčí jsou Čechy jižní, zejména pak Šumava. Starousedlíci v Krušnohoří Vám řeknou, že než začala těžba uhlí, bylo nejhezčeji u nich a vedle ve Středohoří. Na jihu nebylo ve třetihorách moře a tak tam nenajdete pískovcové skály, kdo zná Ralsko a vůbec celý Máchův kraj a Kokořínsko, kdo zná Ádr a Broumovsko, Český ráj, řekne jen, že je v Čechách všude krásně... Vždyť vzpomeňme i Vysočiny, ne ten salám, chlapci, ale tam, Vrchy Žďárské, nebo Posázaví, Orlické Hory a vůbec tu krásu vůkol!

Byly díky věrozvěstům a panu Husovi čtyři dny volna a já se nechal ženou pozvat do jižních Čech za jejími přáteli, na Prachaticko, Křišťanovický rybník, protože mi do sbírky chybí Lipan a Zvíkov....

Lipan nebo Zvíkov?

Nyní, když je venku 35 stupňů Celsiových, mile vzpomínám, kterak v 8 večer bylo u Křišťanovického rybníka 11 stupňů a teplota stále klesala. V noci byla normálně kosa! Dny šli v Pošumaví krásně, jen snad nějak rychle, navštívil jsem kopec Bobík, přes 1264 m n.m., ale mraky, pršelo a viditelnost nula. To v sobotu na rozhledně na Libíně byl rozhled krásnej. Ještě jsem se stačil pohádat s lesníkem v Boubínské oboře, který tvrdil, že se tam nesmí. Nesmí, ale jen v červnu a září a já byl navíc na turistické stezce....

Varna na Zvíkově

Prohlídka Prachatic, nádherné náměstí, byla z pivního hlediska zklamáním. Jedním z mála piv z větších pivovarů, které jsem nepil, je Strakonický Dudák a toho jsem v Prachaticích hledal marně. Všude G, PU, B. Nakonec jsem se spokojil s velmi dobrým točeným Platanem 11, alespoň něco!

Žena, neb byla opravdu kosa, se rozhodla, že se nebude koupat za účelem hygieny v rybníce, nýbrž že zajedem do Volar do bazénu, krytého. To proběhlo, ale ani Volary neměli krom PU,G a B jiný výběr! Bylo to opravdu zklamání.... Já snad ty Strakonice neochutnám. Mám kámoše, co pochází z Kašperských hor a ten tvrdí, že nejhorší pivo za totáče byly Strakonice. Já ale pochybuji, že dnes může být něco horšího než Krušovice či Géčko z Polska...

Varna v Dražíči

Jižní Čechy, musel jsem uznat, mají své kouzlo a centra městeček jakbysmet. Prodloužený víkend uplynul, byla tu neděle ráno, ale já neměl depresi z návratu do pražského paneláku. Na cestě mě něco čekalo! Chtěl jsem vidět Bavorov, Vodňany a zámek Kratochvíle. Dobrý! Za Dívčicemi byl na rybníku ostrov s mrtvými stromy a na nich hnízdilo několik desítek obrovských ptáků. Byly poměrně daleko a tak nevím co to bylo za opeřenou havěť....

Jihočeský pivovarský dvůr

Nu a potom mě temelínské chladící věže neomylně navigovaly. Dražíč! Opravený a malý, s pravým pivovarským komínem! Něčím mi připomínal Svinišťanský Meloun, prostě jen pěkný dům. Zatímco Svinišťany, jedny z prvních s vlastním minipivovarem po sametovce, již o svůj skvost dávno přišly, když zakladatel a majitel zemřel a dědicové nepokračovali, Dražíč má pivovárek stále a jako ze škatulky. Připadal mi rekonstruovaný velmi vkusně, ale samozřejmě nejsem žádný estét!

Tady je nejlepší Lipan

Měli jsme se ženou vynikající gulášek s brambory za 55,- a světlý Lipan byl řádný! Skutečný ležák koncentrované plné chuti! Barva byla spíše jantarová než světlá a za 25 korun mě nadělal radosti! Zklamáním pro mne naopak byl Lipan tmavý. Karamelová příchuť drsně dominovala a to já nerad! Kdepak, tohle nejsou zkaramelizované cukry z ječmene uzeného v kouři... Takže jsem rychle spláchl tento zážitek dalšími dvěma světlými s jantarovou barvou.

Dražíčský duch?!

Pivovar nabízí i ubytování a měl jsem pocit, že má především rakouskou klientelu. Bylo zrovna poledne a hosté se trousili na oběd. Byli to většinou opravdu jižní sousedé. Ono asi není lehké přežít v tak malé vesničce! Snad tedy má majitel vazby na cestovní kanceláře v Rakousku. Po dobu oběda v neděli tam nebyl nikdo místní.....

Lipanův čep

Já si o tom myslím, že by v portfoliu neměla chybět klasická desítka, pro desítkové našince... I já piji většinou desítku a to nikoliv pouze kvůli ceně... Obsluha měla co dělat s roznášením obědů a tak se mi nezadařilo zapříst rozhovor, snad tedy příště, kvůli tomu světlému pivu se tam jistě vyplatí zajet znovu. Stačil jsem se jen zeptat, zda bych si nemohl koupit tácek, ale nemohl, neměli, lidé jim je rozkradli...

Líbí? Nelíbí?

Kousek na sever, slepou cestou, dostal se vůz řízený manželkou ku Zvíkovskému Podhradí. A ku Zvíkovskému Pivovarskému dvoru. Smíšené pocity přikvačili ku mě. Novostavba na zelené louce, kde se prý ve středověku pěstoval chmel. Novostavby tohoto typu mě neoslovují.

Zvíkovská nástěnka

A neoslovila mě ani všudypřítomná atmosféra turistické atrakce, ta jakási prvoplánovitost, takové to, máme tu autobus, rychle odbavit, ať se nacpou a nalemtaj a rychle, už jedou další dva autobusy! Zato mě oslovil Rarášek, 11 stupňové svrchně kvašené pivo i Zlatá Labuť, 11 stupňové spodně kvašené pivo. Ta piva byla dobrá. Samozřejmě, desítku nevařej..... Chtěl jsem tácek, nabídli mi ke koupi samolepku Raráška za 50,- korun nebo etikety za 20,-. No, nedohodli jsme se. Ve Zvíkově bylo dobré snad jen to pivo...

Labutí a Raráškův výčep

Pak jsem váhal, zda na Benešov či Vysoký Chlumec. V Benešově je nyní ten krizový management, chtějí ze sta lidí 70 propustit a vyrábět novými technologiemi, čili cilindrokónický Benešov za 3 dny od spilky k lahvi, ne to ne, já, kluk z půlky po mámě od Sázavy, já který si Benešov zamiloval od nácti let pro jeho naslanělou, svojí, specifickou chuť, nechci vidět tu agónii a smrt originality, nebudu svědkem vítězství globalizace tam, mezi Ladovskými kopečky...

Zámek ve Vysokém Chlumci

Takže Chlumec. Jenže nakonec jsem si vyfotil jen Vysokochlumecký zámek, když jsem viděl ten pivovar, byl jsem rázem v roce 1980 a nic na tom nezměnilo ani to šlechtické jméno... Snad za to může i ten přibližující se pražský panelák, že jsem tak zvadnul, ale opravdu se mi ho nechtělo fotit, chtěl jsem pryč... Přitom chvíli před tím jsme projížděli Křečovice, poručil jsem ženě zastavit a našel jsem ty vrata, z nichž János Bán čili Otík odcházel do práce, když na něj "starej" Marián Labuda hvízdnul a to mi nevadilo, že jsem byl ve střediskové vesničce, v témže roce 1980....

Pražská tramvaj, tedy Tramway

Ještě že mám hodnou ženu, když mě viděla, zavezla mě v Praze k První pivní tramway a počala mě léčit náchodským pšeničným qasničákem.....

---

[Rosťa Kloubek] [Zobrazeno 7105x] [24. červenec 2007]
[Pivní cesty] [comments: 7] [Verze pro tisk] [Nahoru ↑]

---

Diskuse k článku

Vložit komentář

Jméno:	E-mail:

Komentáře