Na jihozápad za historií…

Pokud člověku přijde mail z pivně-cestovní kanceláře Pivní obzor s last minute nabídkou volného místa zájezdu, pak se v mém případě zpravidla ani neptá, kam se jede. Z e-mailové komunikace pak vychází najevo, že mezi zúčastněnými bude i temná a tajemná postava pivních serverů Hrůzoslav Oprátka alias val-owski a tedy jako sběrateli zážitků mi cíl mohl být vlastně ukradený, vždyť tematika zájezdu je nabíledni. Jenže už je to takový úzus, že člověku v uspěchaném dnešku jest upíráno právo na překvapení či tajuplnost a jsou tedy dodávána veškerá data: pojede se do Kouta a Domažlic.

Koutský areál

Dnes už nevěřím ničemu a zároveň všemu, ambivalence ruku v ruce s rozpolceností: věřím tomu, že Kout může býti v brzku klidně zavřen silami nitek a pavučin velkých hráčů na trhu, aniž by podlehl „pouhé“ neviditelné ruce trhu. Věřím, že je klidně možné, že jej jako funkční uvidím naposledy. Raději tomu věřím, aby mne pak neomráčilo, pokud by se to stalo. Vždyť to vypadá, že to má kdosi nebo cosi zapotřebí a nevěřím, že by to nebylo nemožné…

V Koutě jako obci jsem byl hned brzo po tom, co pivovar začal zase vařit, tuším v létě 2006. Za sebou jsem měl několikadenní dlouhou cestu vlakem s kámošem přes Beroun, Chyši, Velichov, Cheb a tak mi nevadilo, že jsem se do pivovaru nedobouchal. Dali jsme v Korbelce vedle pivovaru pár piv a během pití získali od místních kontakt na správce místního zámku, který měla vládnoucí garnitura minulého režimu „přebudován“ pro účely „politických akcí“.

V zámku „rekonstruovaném“ linem a umakartem se nám spalo zvláštně a to, i protože pohled některých místních na fakt, že mají opět funkční pivovar, nebyl právě nadšený. Nikdo však nedovedl racionálně vysvětlit svůj rezervovaný až chladný postoj. Protože to pivo bylo už tehdy výborné, byl jsem z atmosféry určité nedůvěry skleslý a smutný. Ale dávno už nehledám odpovědi na některé otázky, vím, že bez nich je mi lépe. Nemám jediný důvod pátrat po kauzalitě některých psychologických jevů, protože to vyžaduje nahlédnutí pod závoj temné stránky lidského rozměru, kde bych mohl řičet hrůzou a během vteřiny zešedivět…

Tedy nasedám do vozu a těším se z jarní krajiny, těším se Chodsko, těším se na pivo a těším se na zážitky, na mazlení se s duchem minulosti… Řidič vozu má některé diagnózy podobné mým a tedy zastavujeme na čůrání v Merklíně, kde tento spolu s pivním obzorem a mnou fotí bývalý místní pivovar, abychom se následně vydali hledat sklepy dalšího bývalého místního pivovaru a to toho panského u zámku. Řidič je jak ohař a nebezpečné podzemní prostory nachází. Zůstávám v nich jako poslední trochu déle a v tichu, vlhku a šeru vzývám duchy minulých zašlých časů, abych na Chodsko přijel připraven.

Historické sklepy

V Koutě nás vítá sládek pan Bohuslav Hlavsa a já zjišťuji, že vzývání duchů minulosti bylo zbytečné, protože pan Hlavsa je živoucím mostem mezi tenkrát a nyní a stačí se držet nedaleko od něj, málokdo je tak dobrým médiem pro přenos volání a druhy žalování minulých časů.

Pivo z tanku a od sládka

To byste koukali, co Domažlický pivovar měl na půdách reklamního zboží! To se však nepoužívalo, domažlickým dealerům bylo lze prodávat jiné koncernové produkty a do roka a do dne se zdůvodnilo zavření Domažlic nerentabilitou, poklesem prodejů a tržeb a tak dále. Je to vlastně stejné už nějakých 150 let. Větší pivovary byly smrtí těch menších. Pak se vymyslely ještě větší, průmyslové pivovary, kterých bylo několik desítek a které byly zase smrtí stovek těch větších než nejmenších. Průmyslové pivovary se následně slučovaly do koncernů, aby byly ještě větší a tedy nastal skon i desítek pivovarů průmyslových nestihnuvších nové trendy. Podivně však cyklí se doba nyní! Za řevu smrtelné agonie desítek průmyslových pivovarů rodí se současně zase stovky těch nejmenších!

Sudy Kout

A člověk oněmí při hledání smyslu všeho toho klokotání! Je možné říci: dobře vám tak, právě zemřevší Louny, kolikpak skonů pivovárků okresu Lounského byly jste příčinou! A hleďte! Sklízíte, co samy zasely jste! Jenže: co na to vlastně to oč tu jde? Co na to samo pivo?

Varna

Pohleďme, co jest čepováno po vesnicích a městech dnes! Můžeme si býti jisti, že to je to pivo s několika tisíci různých přírodních látek v sobě skrývající? A co ty hlasy o tom, že mnohé ze vznikajících malých pivovarů si narodit možná ani nezaslouží? Co na to samo pivo? Já nevím, u všech všudy, já nevím!!! Co na to stovky varen, náduvníků, štoků, hvozdů, humen, šrotovníků, které museli zemřít? Co tisíce hodin lidské práce, lidské víry, umu, snahy, co lásky k řemeslu, co na to? Co na to ten muž, který chodíval leštit starou koutskou varnu věříc, že zase začne vařit? Já nevím! Snad že je pivo tak dlouho s člověkem, snad že pivo je kusem člověka samého a tedy pivovary musí býti jako lidé. Narodit se, žít a zemřít… Třeba je to tak správně, i egyptské pyramidy jednou zemřou samy jsouce pouhými hroby…

Stojaté ležácké tanky

Proto je Kout tak zajímavý. Vedle práchnivějící mrtvoly starého pivovaru klíčí tu nový… Vzejde? Co sudičky mumlaly při jeho zrodu? Já nevím. A nechám to být. Budu zde jen vnímat podivnou symbiózu minula a přítomna. Současný pivovárek je vzadu a jeho výhoda jsou ty jímky vlastní vynikající a jen malinko mineralizované vody.

Ležaté ležácké tanky

Používá slad ze Mšena a granulovaný žatecký poloraný červeňák, který kvůli zachování hořkosti skladují v lednici. A vaří dvourmutově vynikající pivo. Nejvíc to vonělo u vířivky…

Poloraný červeňák
Další technologie

Ale ten starý pivovar se sladovnou! Hraběcí rod mající v léno kraj mezi Železnou Rudou až kamsi k Horšovskému Týnu se sice jmenoval z dnešního pohledu legračně, Stadionové, ale dodnes je patrné, jak úžasným organismem byl starý pivovar se sladovnou. Se sladovnou, kde některé slady i nakuřovali rašelinou, jak dnes už tak činí pouze mimo naše území. Varnu sice nechali rozřezat a prodali předchozí uživatelé objektů, když snad neměli na výplatu zaměstnancům a některé fošny nechali si odvézt nějací jiní správci tohoto dříve národního majetku, avšak duch někdejšího pivovarnictví dosud je přítomen!

Štoky

Fascinující jsou velké štoky dosud spočívající na svém místě, fascinující jsou půdy sladovny, kde dosud tiše odpočívají některé strojní a přístrojní zařízení v prachu a šeru, dosud je všade trochu sladových zrnek…

Historické zařízení pivovaru

Dosud zřetelný je fortel a um předků… Nikdy se v těchto chvílích nemohu rozhodnout, zda poslouchat výklad nebo zůstat stát, opozdit se vzadu, abych poslouchal hlasy minulosti, vůni starého sladového prachu, praskání dřeva krovů, šepot ozvěn dávných kročejí a pak těch dalších zvuků minulosti, protože desítky či stovky let klíčení zrna, válení sudů, chladnutí mladiny či topení pod varnou či hvozdem vpije se nadlouho do trámoví a kamenných zdí a pak tiše snáší se do pavučin v oknech, do zteřelých řemenic, do slepých pivovarských očních jamek po rozřezaných varných nádobách, do starých dřevěných bas… Bylo to smutné a krásné zároveň…

Stará varna

Ze sna jsem se probudil až v hospůdce Na vobíralce, která se nachází asi třista metrů doprava a pak doleva nad Korbelkou, jejíž provoz je nejistý a v čase naší návštěva byla zavřená. Česnečka a moc dobrá Koutská desítka…

Než jsem se vzpamatoval z Kouta, parkovali jsme na bývalém pivovarském dvoře domažlického pivovaru, který dnes slouží jako parkoviště Kauflandu, jenž nahradil některé budovy pivovaru. Zde se podivně snoubí současnost s minulostí, příliš to tu žaluje a tak raději rychle mizím v útrobách bývalé sladovny.

Domažlický pivovar

A smutně krásný sen pokračuje: Vidím šrotovník, který už nic nerozšrotuje, náduvník, který už nic nenaduje, šnekový dopravník, který už nic nedopraví, hvozd, který už nic neusuší, poslouchám zvuky sladovny, která už nic nenasladuje…

Svědkové času

Vidím krb s rokem vzniku 1941, hle, i za války bylo na zbytné investice, k čemu krb ve sladovně, že… Vidím malbu na zdi, její smysl je jasný: Hrdost na historii, na vydobytá práva, na řád, na statut, na Domažlice, na sladovnu a pivovar… Co z toho zbývá nyní…? Už je to víc smutné než krásné… A temně funerální postava valowskiho na mne hledí krz skla brýlí zvětšujících tichý smutek v jeho očích…

Krb ve sladovně
Co z toho zůstalo?

Jdu raději k výčepům, u Vyšebrodsko-Jakubského výčepu se ptám mladíka, zda-li není panem Fojtlem mladším, na nějž jsem loni v létě neměl štěstí. Nyní štěstí mám a zvím, že poslední sud červeného Jakuba, jenž ozvláštněn je tajnorecepturními bylinami přidávanými do chmelovaru, by měly mít Zlý Časy. Přeji panu Fojtlovi vše dobré.

Z pajzlu dorazil vyšebrodský Jakub...

Velmi dobrým pivem je Chyšský Märzen kořeněný ochotou a naladěním slečny výčepní a velmi dobrou krmí je bílá bavorská klobása u venkovního stánku Purkmistra, jenž jest hlavním sponzorem těchto slavností. U výčepu Pivních cest je zatím žamberecká jedenáctka a naražení tmavé Carevny z Bělče nakonec nestíhám. Registruji výčep Rybiček ze Stříbra, ale jdu si pro Jakuba. Na přednášce o využití objektu sladovny vydržím jen chvíli, protože slova o multifunkčnosti, konferenčních sálech atd. slýchám v posledních letech příliš často…

... a ze zámku Chyšské

Odjíždíme a lovec obrázků zaniklých pivovarů za volantem nám zařizuje zastávku ještě v Horšovském Týně, kde fotí bývalou sladovnu i budovy dvou pivovarů a takovou zastávku zažíváme ještě v dalším městečku Staňkově, pivovar vypadá, že je pěkně opraven, ale vůbec není patrné, k čemu je v současnosti využíván a jaký má nyní smysl…

Prospekt z Týna
Pivovar ve Staňkově

Řidič snad tuší cosi o mém rozpoložení a sám navrhuje zastávku ještě v Dobřanech. Po Koutě, kde je pivovarská minulost a současnost tak tajnosnubná, konečně navštěvujeme zase funkční pivovar. Sjedu nefiltrovanou desítku, pšeničné a dvanáctku… A začíná mi být konečně o něco lépe…

---

[Rosťa Kloubek] [Zobrazeno 8772x] [9. květen 2010]
[Pivní cesty] [comments: 7] [Verze pro tisk] [Nahoru ↑]

---

Diskuse k článku

Vložit komentář

Jméno:	E-mail:

Komentáře