Jarní Praha

Ano, šedivá paní zima se vzdala vlády a mé depresivní psychično se konečně pročistilo a počalo nabývati alespoň jakýs entuziasmus. Zbavení se deseti kil nadváhy nebylo úplně splněným předsevzetím, ale pivního půstu bylo již dost. Dražíčský Lipan považuji za skvělé pivo a tedy jsem si jej ve Zlejch časech ujít nenechal, výborný byl jak světlý tak tmavý. Ještě jsem podlehl lákadlu ve formě Pátera z Černé Hory a kocouřího stoutu a rozhodl se vydržet ještě chvíli bez piva a pacifikovat ještě pár kil.

Piva za Zlých časů

Ale už za pár dní obdržuji telefonát ze Zlejch časů, že Pumpescu z Třebonic se uvolil uvolnit pár decilitrů slavné a vítězné Eržiky k degustaci a že i já patřím k šťastným zvaným. Ano, předsevzetí bylo to tam a já nelitoval. Po pomalém startu, který zařídil 11 - ti stupňový Hastrman, to začalo. Eržika byla výtečná, není divu, že z ní byli ve Zvíkově vyřízení.

Eržika

Byl jsem rád, že jsem nevzal s sebou manželku. Pumpescu vypadal přímo ušlechtile, jeho kadeře esteticky rámovaly jeho ježíšovský obličej a to je přesně ten typ, který dokáže rozdráždit emocionalitu mé milované. Jistě, nakonec si vzala mě, který jako jéžíšek opravdu nevypadá. Jistá Pumpescova ušlechtilost ve vzezření se patrně i nějak odrazila v ušlechtilosti Eržiky.

Eržika prostě chutná!

Sám autor se vyjádřil v tom smyslu, že se její chuť pokusil vyvážit tak, aby zcela skryla vyšší alkoholovou potenci Eržiky. A opravdu, člověk vůbec neměl pocit, že je to sedmnáctka, holčina jedna tmavá! Byla moc dobrá, člověk jí vychutnával a když chuť pomalu vymizela a pijan si již myslel, že je po legraci, pojednou kdesi hluboko vzadu na jazyku pomaloučku vyvstávala příjemná chuť. Ale co to bylo vůbec nevím, ani káva, ani čokoška, ani cikorka, ani karamel ani nic, co bych prostě poznal!

Pumpescu nalévá vřesový Ale

Pumpescu byl opravdu charakter, neboť dovláčel ve svém batohu ještě vřesový Ale, Ale, ovesný speciál a snad dokonce 13° třebonické Leffe Bruin a tím mi dokonale zamotal hlavu. Snad to tedy není jen nějaký psychologický moment, že jsem si zapamatoval hlavně chuť Eržiky, na kterou jsem primárně šel. Ptal jsem se dvakrát, kdy zase bude Eržika, ale slyšel jsem dobře. Pumpescu vaří jen v zimě pár litříků v místech, kde se v létě živí zcela jinou činností. Prostě smůla! Vidíte, jak je člověk primárně věčně nespokojený? Byl jsem pozván na báječnou Eržiku a píšu tady: smůla! Omlouvám se, uteklo mi to, Pumpescu, děkuji ti!

Vřesový Ale

Nu, a jelikož tu máme jaro a Velikonoce a jsme ignoranty reklamy, nebereme v potaz jakési údajné zelené šílenství a jdeme naopak pěkně Ke Klokočníkovi na kácovský velikonoční speciálek. V sobotu po poledni tam můžete klidně vzít na oběd i děti. Je tam v tento čas téměř prázdno a zakouřenost je toliko stopová z prokouřených zdí a záclon.

Oni vám tam udělají poloviční porce za poloviční(!) cenu, které děti stejně nesnědí, a protože to vím, dávám si za pouhých 35 korun celý Romadúr, k němuž je servírována i hořčice, máslo a cibule, čerstvý kvasový chléb a to je fakt k pivu mňamka. Dojíždím se zbytkem řízku a smažáku po dětech a musím konstatovat, že vánoční speciál mi chutnal víc. Ale to nevadí, dnes totiž slaví tři roky Zlý časy!

Velikonoční pils ze Strahova

Odevzdávám děti manželce a abych měl jarní Prahu pěkně kompletní, beru to do Zlejch časů přes Strahov, neboť dopisovatelé Pivního.infa hovoří jasnou řečí – Velikonoční čili Easter Pils je prý báječný. Nevěřil jsem skoro vlastním chuťovým buňkám, toho bych se snad upil!. Těch šesti pětek za něj jsem nelitoval. Musím tam zajít ještě jednou, nejlépe s doktorem a jeho slevovou kartou a chvíli u něj posedět, protože si to opravdu zaslouží. Vyžebral jsem Velikonoční tácek a hurá do Časů.

Honza Kočka a u svého Zabijáka pan sládek Petr

Bylo tam opravdu narváno. Takového lidu! Registruji i Tramwayáka Jirku „Bejčka“ či Honzu Kočku. Hanz mi věnovává originální sklenici Zabijáka z Nuslí, já jemu starou pípu na aluminiové sudy jako dekoraci. Začínám dešťovkou ale pak už Zabiják, 19 stupňů.

Tak tohle je Zabiják! Z Nuslí!

Uvědomuji si, že před třemi lety jsem zdaleka a zdaleka nebyl takto šťastný pivař. Dopřávám si to potěšení a jdu k Petrovi, jednomu ze sládků, který v Chýni zabijáka vařil a ptám se jej z čeho to je. Dělám to hlavně kvůli svým obsesím, které mi dělají prostě dobře.

Tramwayák Bejček

Kolik dnešních pivařů se v hospodě může zeptat sládka, z čeho že je to pivko a věřit mu každé slovo? Pár set? Petr mi klidným hlasem říká něco o třech sladech, plzeňském, bavorském a nakuřovaném a dvou chmelech, žateckém poloraném červeňákovi a sládkovi, což je také poloraný červeňák ale snad poněkud jiná odrůda. Díky ti, jaro a Praho…

---

[Rosťa Kloubek] [Zobrazeno 7627x] [22. duben 2009]
[Pivní cesty] [comments: 6] [Verze pro tisk] [Nahoru ↑]

---

Diskuse k článku

Vložit komentář

Jméno:	E-mail:

Komentáře