Reportáž psaná na marodce

Uzrálo již mnoho piva od doby, kdy jsem naposledy čtenáře PI obohatil o své zážitky z cest. Ač jsem měl pár pivně – poznávacích zájezdů v plánu, osud tomu chtěl jinak. Dvouměsíční domácí vězení, způsobené lednovým úrazem kotníku, jsem nazval „dobou pivního temna“. Po ní obvykle následuje období osvícení a renesance a nejinak tomu bylo i v mém případě. Ostatně posuďte sami.

Démon a Lobkowicz

Nejhořčímu pivu se bohudík snažím obloukem vyhýbat. S nohou v sádře se ale můj akční rádius zmenšil jen na nejbližší okolí. Naštěstí se i v mém bydlišti začíná blýskat na lepší časy. Vcelku pravidelně jsem popíjel Lobkowicze a nově přibyvšího Rebela. V tomto kraji jev téměř nevídaný. Občas mi kamarádi zpestřili stereotyp PETkou něčeho poctivého z minipivovaru a jeden z nich mne dokonce zavezl do zajímavé dětmarovické hospůdky U mnicha.

Bar U mnicha

V minulosti se zde vystřídal Zlatovar, Opat, Černá Hora a nově Bon. Majiteli se zřejmě zželelo momentálního invalidy a tak mě světlým i tmavým zašovským bohatě zásoboval. Nestává se mi často, že bych se piva přepil. Návdavkem jsem si přivezl domů několik pivních sklenic a pozůstatky lahvové Černé Hory. Velmi vydařený výlet. V neposlední řadě jsem v den mých narozenin narazil soudek svibického polotmavého Hořčáku. Mnou uvařeného, spodně kvašeného ležáku s přídavkem medu. Chutnal nejen mně, ale kupodivu i zarytým nošovickým patriotům.

Hořčák dokvašuje

Když mi po dvou měsících sundali sádru, jako bych se zbavil koule u nohy. Berle sice ještě mám, ale mé pivní obzory se značně rozšířily. V blízkém Třinci pro změnu točí Černou Horu a Svijany. Obojí jsem poctil svou návštěvou a zase bylo o něco veseleji. S hojící se nohou ale rostla chuť na něco nefiltrovaného. Nejschůdnějším řešením bylo navštívit Vojkovice a minipivovar U Koníčka. Tamní pivo mi moc chutná, obzvláště polotmavá čtrnáctka Grošák. S berlemi jsem se přece jen nechtěl pouštět do žádných větších akcí, a tak jsem tentokrát raději zůstal u Ryzáka.

Slezan U Brášků

Pak jsem se z webu dozvěděl, že v Ostravě - Třebovicích U Brášků zakotvil Slezan. Do Leskovce jsem se zatím nepodíval, proto mé další kroky vedly právě do Ostravy. Pivo bylo výborné, ale pili jsme ho sami. Zbytek zaplněné hospody měl před sebou Ostravar nebo Radegast. Mé obavy, že se tady kvasnicové pivo neudrží, se zřejmě naplnily. Od té doby tam nebylo. Při odchodu jsem zjistil, že v přilehlé banketce probíhá nějaká akce s naraženým sudem litultovického medového Privilegia. BB Doris mi dal alespoň ochutnat. Po 7 třináctistupňových Slezanech a jednom kvasnicovém Avaru už ale soudit nemůžu.

Chacharek v Kenkenu

Kopřivnický Lašský vulkán se teď na Ostravsku jmenuje Chacharek a stále ho mají v Kenkenu poblíž autobusového nádraží. Několikrát mě sice zklamal (byl už zkažený), ale přesto jsem neodolal a jel ho vyzkoušet. Tentokrát jsem udělal dobře, nic mu nechybělo. Sice maličko podražil a zhořkl, ale zato byl v nových sklenicích. Jednu jsem si odvezl domů do sbírky.

Radnická se zaplňuje

To nejlepší při mé pracovní neschopnosti však mělo teprve přijít. Brněnské Radniční dny a pivní slavnosti v Miletíně. Berle jsem již odhodil, ale chůze na delší vzdálenosti byla ještě bolestivá. Od hlavního nádraží v Brně to naštěstí na Zelný trh a do přilehlé Radnické ulice není daleko. Dorazili jsme ve 14 hodin na oficiální začátek a moravská metropole nás přivítala rozpálenými ulicemi. V úzké uličce se již tísnilo poměrně velké množství lidí, které neustále narůstalo. Hned zkraje stály stánky Klášterního pivovaru Želiv, pivovaru U Fleků, Chodovaru, Žatce, Pegasu, Sentic a Svijan. Za průchodem do dvora Staré radnice pak Primátora, Vyškova, Poličky a Černé Hory. Všechno vyzkoušet nešlo. Zaměřil jsem se tedy na piva, která jsem ještě nepil točená.

Poličský výčep

Ochutnal jsem postupně Želiv (30,- za 0,3 l), sentický Kvasar, Primátor Premium a Weizenbier, kvasnicový Vyškov a Záviš, Chodovar a Žatec (18 – 24,- za 0,5 l). V tom horku toho bylo až nad hlavu. Zklamala mě trochu prezentace jednotlivých pivovarů. Až na výjimky se nedaly koupit žádné propagační předměty nebo lahvové pivo. Dále musím organizátorům vytknout velmi stísněné podmínky. S přibývajícím počtem lidí se už nedalo uličkou ani projít, natož se postavit do narůstajících řad u stánků.

Sousedský dům v Miletíně

Hned druhý den se v Miletíně konaly pivní slavnosti místního pivovaru U bojiště 1866. Na náměstí K. J. Erbena jsme po strastiplné cestě vystoupili z autobusu půl hodiny před polednem. Vévodila mu růžová budova restaurace Sousedský dům, v jejímž rohu se nachází vchod do dvora, kde se akce konala. Nezbývalo, než vejít. Uvítala nás spoře zaplněná, poměrně prostorná zahrada, a tak jsme se usadili ve stínu košaté lípy.

Chmelky

Příjemný číšník nás rychle obsloužil na úvod desetistupňovou Chmelkou. Na desítku velmi pitelné pivo, dosti nasycené přírodním CO2. O dva stupně silnější Pytlák byl také dobrý, zato tmavý Battalion Salve mě moc neoslovil. Téměř bez řízu s rychle klesající pěnou. S ohledem na velké parno jsem se vrátil k desítce. Jak přibývalo žíznivých příchozích, úměrně klesala rychlost obsluhy a pivo teplalo. V tom počasí se nebylo čemu divit. K jídlu byly k dispozici, kromě hotových jídel z restaurace, klobásy a maso z roštu. Zakoupili jsme tedy dva půllitry, nechali si natočit PETky Pytláka a s Miletínem se rozloučili. Čekala nás šestihodinová cesta domů. Musím podotknout, že i doma pivo pěkně pěnilo.

Já a Bon

Nezbývá, než doufat, že se stejně dobře vydaří i nadcházející Den Koníčka ve Vojkovicích, a věřit, že si tento článek nepřečte nějaký kontrolor nad dodržováním léčebného režimu.

---

[Mantas] [Zobrazeno 9838x] [6. červen 2008]
[Pivní cesty] [comments: 10] [Verze pro tisk] [Nahoru ↑]

---

Diskuse k článku

Vložit komentář

Jméno:	E-mail:

Komentáře