Dětenice - český ráj ...

Je pátek 13. července 2007 a my vyrážíme autem za kamarády do Českého ráje. Cíl naší cesty je kemp Sedmihorky. Ten již dobře známe. Po třech hodinách jízdy jsme na místě. Máme rezervovanou chatku, ubytováváme se a spěcháme na Svijanský Máz. Ten nám s nelibostí nalili do kelímku a byl strašně studený. Ale žízeň byla větší. Kopu dvě téměř na ex a jdeme za našimi známými na bowling. Tam na čepu Staropramen. Za dvě hodiny jsem vypil jednoho a těšil se do vedlejší hospůdky na Svijany. Po osmé večerní se již na mě smějí. Lahoda. Sedíme tam něco přes dvě hodiny a poté se vracíme do kempu. Jdeme ochutnat do další hospůdky vratislavského Konráda. Ten mi moc nechutnal. Byl na mě moc sladký. Unaveni jdeme spát.

Ráno nás čeká snídaně a poté přesun za kamarády do Lázní Sedmihorek. Nakupujeme nějaké koupelové směsi do vany a jede se na pivo do Malého Rohozce. Zde je otevřený jak kiosek, tak i pivovarská restaurace. Dáváme Skaláka jedenáctku, řidiči chutnají Svijanské nealko.

Pivovar Malý Rohozec

Jednomu chutná, druhému ne. Skalák je dobré pití. Sedáme do auta a jedeme do cíle tohoto víkendového putování. Do Dětenic.

V Dětenicích jsme za chvíli. Dle typu na internetu jdeme na parkoviště a místní výběrčí poplatků se ptáme na ubytování v soukromí. Dostáváme kontakt a ihned si domlouváme nocleh pro 4 lidi. Ubytování je na kraji Dětenic, v podkroví a k dispozici máme vše, co potřebujeme. Na osobu to vyšlo za 300 i se snídaní. Po ubytování jedeme na oběd do vedlejšího městečka Libáň. V hospodě mají poloprázdno, v nabídce pět minutek a po dotazu na větší jídelní lístek nám je stroze odpovězeno, že nic víc není, že tam mají zájezd a i na minutky se bude dlouho čekat. Odjíždíme pryč a jedeme do Jičína. Tam následuje procházka po městě a oběd. Okolo 16 hodiny se vracíme zpět do Dětenic a asi v 17 hodin jsme v pivovaru.

Zámecký pivovar Dětenice

My tady byli naposledy v roce 2003 a hodně se tu změnilo. Všude je narváno a na večerní program jsou rezervace. Jdeme se podívat na zahrádku a tam nacházíme stůl bez rezervace. Coby holota si objednáváme piva, žrádlo až na později a ukecáváme šenkýře, aby nám našel volný stůl na večer. To se mu také podařilo a my se již v klidu můžeme oddávat místní středověké atmosféře a bavit se při hláškách, které vypouští šenkýři z pusy.

Zahrádka pivovaru Dětenice

Při objednávce vody se optají, jestli do ní má naprdět bublinky, cigarety jsou ďáblovy tyčinky, pito je pivo bez piva, kafe jsou zpražený bukvice, džus jsou kozí chcanky, černé pivo jsou prsa a podobně. Člověk se opravdu baví. A to pivo. To se pije samo. Ani nevím, kolik jsem jich lupnul. Pivo se dodnes vyrábí podle receptu z 18. století vařením na otevřeném ohni.

Legenda vypráví o kouzelném pivu lásky, které loupeživému rytíři Arturovi vždy vařila nejkrásnější panna ve vesnici, když ji rytíř právě přepadl a u níž do vyjedení zásob zůstal. Pivo nechával uležet do příštího úplňku, kdy jej v hojné míře popíjel a ono mu dodávalo sílu nadlidské chuti na sex, a proto údajně páchal všechny násilnosti.

Kdekdo chtěl vlastnit recept na výrobu kouzelného nápoje. Až mocný Beneš z Dětenic Artura a jeho družinu porazil, nechal ukrutně mučit a posléze nechal svou krásnou dceru ve starém sklepě pod zdejšími hradbami pivo vařit. To byla pověst a nyní trochu historie.

První zmínka o vaření piva v Dětenicích pochází z roku 1307 za panování Beneše z Dětenic a Valdštejna. V roce 1790 byla hrabětem Clam-Gallasem postavena vedle Starého sklepa budova varny s ležáckými sklepy, spilkou a ledárnou, a tak byla výroba piva rozšířena na 1000 hl ročně. V roce 1822 nechal baron Wessenberg přistavět sladovnu. Poslední stavební úpravy převážně na sladovně proběhly koncem 19. století za maltézských rytířů. V této době byla výroba piva zvýšena na 8000 hl ročně. V roce 1903 výstav piva dosahoval 12000 hl ročně. Po roce 1927 se spotřeba piva rok od roku zmenšovala a pohyboval se okolo 6000 hl ročně.

Dětenické zámecké pivo bylo po staletí perlou mezi českými pivy. Pak přišel rok 1948, začalo znárodňování a pozdější masové rušení mnoha pivovarů. To potkalo i dětenický pivovar v roce 1955. Od té doby pivovar chátral a pustnul až do roku 2000, kdy ho koupili noví majitelé, manželé Ondráčkovi, kteří obnovili tradiční výrobu piva.

Blíží se sedmá hodina večerní a mezi lidmi je možno zahlédnout první břišní tanečnice. Objednáváme si jídlo. Dvakrát talíř loupeživého rytíře, jedenkrát medová žebírka a jedenkrát obyčejná žebírka.

To je žrádlo …

Nedalo se to všechno sníst a jako mnoho jiných si balíme zbytky sebou. A pak to začalo. Středověká kapela rozjíždí své hity, břišní tanečnice rozhýbe své boky na stole a vybízí hosty, aby se přidali. Jsou tací, kteří na ten stůl vylezou a řádí s nimi. Po chvíli přichází kněz a hledá mezi hosty čarodějnici. Nachází ji a jeho pomocníci ji pokládají na stůl. Úžasné představení, kdy se vyhání ďábel očistou těla a následným bičováním. Dále nás čeká pohlazení hada, kouzelník, otravný žebrák, ohňová šou a vše je prokládáno vystoupením živé hudby a tancem. Večer nám rychle utekl. Teď už to jen zaplatit 1200 Kč za dva lidi, ale ten zážitek za to opravdu stojí. Jdeme unaveně spát.

Ohnivá šou

Ještě pár rad. Než pojedete do Dětenic, zarezervujte si stůl na večer a to do nitra pivovaru. Ne na zahrádku. Uvnitř je program bohatší, ale v létě je tam nepředstavitelné horko a zakouřeno. Je otevřeno denně od jedenácti hodin a vystoupení se nekonají v neděli a v pondělí. Levné ubytování se dá zajistit u paní na parkovišti. Nenechte si ujít exkurzi, jak do zámku, tak i do pivovaru.

Pár Medlešických piv domů

V neděli se balíme a jedeme domů přes naše oblíbené Medlešice. Nakupujeme hromadu PET lahví a hasíme si to domů.

Ten víkend stál za to a vřele všem doporučuji návštěvu Dětenic.

---

[Petr Melichárek] [Zobrazeno 12349x] [22. červenec 2007]
[Minipivovary] [comments: 9] [Verze pro tisk] [Nahoru ↑]

---

Diskuse k článku

Vložit komentář

Jméno:	E-mail:

Komentáře