Pantáta z Průhonic

Průhonice... Hezký zámek a pěkný zámecký park, mají tam např. Borovici Těžkou, jednou za čas má tříkilový šišky... V parku soustava rybníků a sbírka dřevin. A taky místo, kde za kamennou zdí parku byla v devadesátých letech nalezena mrtvá dívka bez některých orgánů, odborně vyjmutých... Průhonice, krásné vily, po sametovce tam bylo sídlo Intersonicu, pamatujete, co vydávali? Dnes tam probíhá výstavba moderních vil, v jižní části je i jedna, vypadá spíš jako moderní zámek s mnoha sty obytných metrů, která má několika hektarový pozemek obehnaný novou kamennou zdí, jen ty miliony za tu zeď mě uvádějí v šokantní úžas...

Každý rok, několikrát do roka, vycházívám pěšky z Prahy, buď z Hájů nebo Petrovic, s cílem Pyšely, kde mám babičku, šest km lesem na jih od Velkých Popovic... Cesta začíná v údolí Botiče, který napájí soustavu rybníků v tom zámeckém parku. Chodím to asi dvacet let alespoň jednou ročně. A za ty roky se změnilo jen to, že rostou ty vily, nejen v Průhonicích, a to, že hlavní zastávkou již nejsou Velké Popovice a hospůdka U České koruny, pivovar či Kozlovna, nýbrž Průhonice a jejich Pivovar U Bezoušků.... Asi víte proč....

U Bezoušků v Průhonicích

Pamatuji si Mokřanský potok, z nějž tekly splašky z Popovického pivovaru, pamatuji si, když pod pivovarem, v Brtnici, stavěli čističku a jak ta voda přestala smrdět. Pamatuji si, jak chutnal Kozel za dvě pade a jak chutná nyní... Pamatuji si, jak v Pyšelské Sokolovně poprvé zdražili, tuším rok 90 nebo 91, ze dvou padesáti na čtyři deset, ale dali vám jedenácté pivo zadara, pokud jste jich dokázali vypít deset. A pamatuji si, jak jsme se spolužáky z vysoké podnikli kvůli tomu jedenáctému pivu nájezd, všichni jsme odpadli, desáté dokázal natlačit jen Vóca, na jedenácté zdarma však jen tupě zíral.... To bylo, když čepovali Jarda s Ilonkou, Ilča byla z Hlinecka a chtěla tam s tím Kozlem čepovat i Rychtáře a já se na to moc těšil, Žďárské vrchy a Rychtář, cíl mých vandrů... A Ilonka, štíhlá a nádherná! Jarda se jednou hodně opil a ubodal ji, sám se pak ve vězení oběsil.... Deset piv, těch deset tehdejších kozlíků, kruci, kde je ta úžasná chuť, stálo po zdražení tedy 41 korun a nosívala je štíhlá, usměvavá a milá, krásná Ilonka.....

Průhonická varna

Já vůbec například prožívám muka, sleduji-li český film z osmdesátých let, tyhle Slavnosti sněženek, Střediskový vesničky.... Když vidím, jak třeba v Slunce seno otevře pan Tříska toho lahváče a paní Růžičková povídá něco jako "..by mě zajímalo, co na tom chlastu máš!!!" a on v klidu odpoví jako že " .... to víš, já ti to řeknu a ty začneš chlastat taky!..." Tak já dycky infantilně volám na tu virtualitu v obrazovce: "Do háje, hoď mi sem taky jedno!!" Protože by to bylo krásný, mít v ruce tehdejšího lahváče a toho dnešního se stejnou obchodní značkou! Abych mohl obejít známé a kámoše a všechny! A dát jim ochutnat! A vyjebat se všema těma kecama, že dneska je pivo lepší, protože má hezký flašky, etikety a trvanlivost jak vojenský konzervy!

Restaurace nabo zahrada?

A pamatuju si na ty vyprávění starejch chlapů, nasranejch už tehdy na začátku devadesátejch let, jak řikali to jejich: "...jasně, hochu, když nebylo, vařilo se pivo i s přídavkem brambor, rejže a tak, ale vařilo se!, snažilo se!, dělalo se všechno!... aby to bylo pivo...!!!!!!"

A někdy trpim, žena mi říká, že si furt stěžuju na totáč, jakej to byl físíz, šit a fujtajbl a přitom vzívám ducha totalitního piva a stejská se mi po těch časech! Tak jistě, něco co říká, je oprávněnou kritikou mě samého, ale já bych pivo nepolitizoval. Mám kopii map pivovarů Zemí Koruny České z roku 1913 a že jich bylo! Od té doby stíhá toto odvětví jedna rána za druhou! Víte, těch pivovarů jen v Čechách byly tehdy stovky!!

Netradiční logo Vás upozorní

Já vím, měl bych si nechat kecy (možná i keci) na koledu a říct něco o Pantátovi. Tak poslední. Pamatuju si na to Hlinecký pivo. Jel jsem na kole až z Prahy do Ctětínku na tábor, pionýrskej... Nasavrky, už jsem byl blízko, pak Nová Ves a ty její zatopený lomy dobrý na koupání a noční výlety s praktikantkama.... Zabočím doleva a jsem tam. Celou dobu jsem odolával pivnímu pokušení. Za á budu po pivu na další šlapání línej a za bé jako účastník silničního provozu bych neměl být pod vlivem. Ve šlapkách již desítky kiláků, horko a slanej pot... Fixoval jsem se na Novou Ves, tam slezu a dám si místní pivo, na tábor je to už kousek! Já si dodnes všude dávám místní pivo. Hlášky, jako že "se po tom poděláš, dej radši osvědčené géčko!" řeším obvykle mentální vraždou hlasatele. Prostě mu dám čočku, jako že je fakt minimálně imbecilní pitomec a něco navíc... Takže slezu v Nový Vsi z kola, vyprahlej jak savana a ono zavříno. Dle otvírací doby měli otvírat za hodinu. Slez jsem, sedl si na schůdky a jal se čekati. Za minutu se blížil stopadesátikilovej chlap se džbánkem. Řikám mu:

"Je zavříno, až za hoďku!"

"Já vim!" řekne chlapík a o odemkne hospodu.

Celej život byl "za koláčem". Řídil kamion. A těšil se na důchod, jak bude doma, tam na severu Žďárských vrchů u Železných hor, chodit na pivo.

"Kdybys, mladej, věděl, co dobrejch chlapů kamioňáků zařvalo, třeba v Turecku, tam je mafie, celník ti prohlídne papíry a dá echo ostrejm hochům tam v horách, protože i ví kam jedeš a co vezeš... Co se jich nevrátilo!... A teď jsem v důchodu a voni mi tu hospodu zavřeli!"....

"Takže co teda jako?"

"Vodevřel sem si jí pro sebe!" Víte, byl to hrozně hodnej člověk....

Byla tam tehdy se mnou i matka mého prvního syna.

"Co si dáte?" říká ten chlapík, měl psa, jinak byl sám, on a jeho hospoda...

"Pivo a ona limošku!"

"Nemam limošku!"

"Tak malý pivo!"

"Mam jen velký pivo!"

"Tak dvě piva!"

"...ste měli říct hnedka!..."

Já jen, že ten tehdejší Rychtář... no radši toho fakt nechám. Děti v mém oddíle na tom táboře našli štěně, vyřízený štěně opuštěný v lese. Druhej den mi ten starej kamioňák při Rychtáři řekl, že mu přejeli toho psa, co se k němu přidal v Sýrii..... Asi víte, co jsme s dětma udělali, že, takže omlouvám se, měl jsem kecavou, pojďme na Pantátu, toho Průhonickýho!

Pantátův výčep

Klíčové bude patrně jméno Ing. Černohorského. Začalo to nějak jako prodloužená ruka Humpoleckého Bernarda. Ing. Černohorský se však vykoupil a osamostatnil se. A tak Průhoničtí mají již léta svůj minipivovar, ten typ, co se tu uvaří, to se tu i vypije. Osobně mi přijde, že Průhonický pivovar je neprávem opomíjen pivními fanoušky. Jejich kvasnicová Pantátova desítka, je, nebojím se říci, fenoménem. No kdo má, krom Kácova, leta vynikající kvasnicovou desítku ve stálém sortimentu?

Tmavé pivo, na pípě úplně vlevo, neměli. Vysvětlení, že tmavé pivo nebylo vlastní, dováželi je z Humpolce. Zákazníci však preferovali místní piva, tmavé nemělo odběr...

Je to krásná hospoda, prakticky v Praze, avšak s vesnickým duchem. Průhonice dostali minimálně dvě velké rány: jejím katastrem je tažena dálnice D1 a v polích mezi Průhonicemi a Čestlicemi je jedna z prvních komerčních zón, kde mají ty Makra, Hypernovy, Gigasporty, Kiky, Bauhausy, Centra, Spektrumy atd. patrně větší rozlohu než Průhonice a Čestlice dohromady!

Vyprávět o chuti Pantátovy desítky i jejich dvanáctky nemá smysl. Je bezpodmínečně nutná vlastní zkušenost. Naleznete ji v Průhonicích na náměstí........

A jak mají v Průhonicích U Bezoušků otevřeno? Každý den od 11 do 23 hodin, kromě neděle, kdy se zavírá již v 21:00.

---

[Rosťa Kloubek] [Zobrazeno 8416x] [26. červen 2007]
[Minipivovary] [comments: 13] [Verze pro tisk] [Nahoru ↑]

---

Diskuse k článku

Vložit komentář

Jméno:	E-mail:

Komentáře