Výprava za kroměřížským pivem

Již delší dobu jsem měl v kalendáři zaškrtnuto datum 1. 12. 2009. Tento den byl vybrán jako termín otevření nového pivovárku a pro mě v nedaleké Kroměříži. Na internetové stránce www.cerny-orel.eu jsem sledoval odpočet této události. Celý týden bylo krásné počasí, jen občas více fouknul vítr.

Ráno jsem se probudil do šedivé oblohy a k zemi padaly proudy vody. Vyrazil jsem do práce, kde jsem se po brzkém obědě rozloučil a vydal se směrem na vlakové nádraží. Po přestupu v Hulíně jsem načas dorazil na nádraží v Kroměříži. České dráhy překvapily. Vlakem jsem již dlouho nejel a kultura cestování se za tu dobu nikterak nezměnila. Za vytrvalého deště procházím okolo zámeckých zahrad a mé kroky vedou na Velké náměstí. Zde se pod číslem popisným 24 skrývá restaurace, penzion a pivovar Černý orel.

Kroměříž při mém příjezdu

Kroměříž má dlouhou pivovarnickou historii. V šedesátých letech 13. století v souvislosti s rozvojem městečka vznikalo hospodářské zázemí biskupské rezidence, jako například selský dvůr, mlýn, valcha, kovárna a také biskupský pivovar. Každý dům uvnitř hradeb vlastnil nejen právo várečné, ale i výčepní. Vaření piva nebylo považováno za městskou živnost, a proto se toto právo vztahovalo na každého měšťana. Ne v každém domě se ale pivovarské zázemí nacházelo. Na přelomu 16. a 17. století se objevují zprávy o existenci společného pivovaru, který se nacházel v zadních traktech při radnici.

Za první světové války skončila jedna etapa kroměřížského pivovarnictví. V roce 1917 vlivem válečných událostí vzdal svou pouť staletími měšťanský pivovar. V roce 1987 probíhala v bývalém arcibiskupském, poté národním podniku Brno, závod 06 Kroměříž, várka, která naposled prošla spilkou, sklepy a stáčírnou pivovaru. Dlouhověkou historií vaření piva, jakou měl arcibiskupský pivovar, se mohl pochlubit jen málokterý pivovar v českých zemích.

Arcibiskupský pivovar Kroměříž (foto: V. Kopřiva)

Dům s číslem popisným 24 má také za sebou dlouhou historii. Dům U černého orla, od roku 1958 chráněný jako kulturní památka, náleží k nejzachovalejším měšťanským domům v centru Kroměříže. Stavební proměny, jimiž objekt za více než půl tisíciletí své existence prošel, dobře ilustrují dobově se měnící požadavky na kvalitu měšťanského obydlí.

Pro období konce 13.–14. století lze na parcele dnešního domu patrně počítat s převážně dřevěnou zástavbou. Koncem 15. století zde již stál zděný dům, z něhož se dodnes dochoval valeně zaklenutý sklep při náměstí a kamenná zdiva s odlehčovacími pasy v přízemí. V prvních desetiletích 16. století byl objekt výrazně přestavěn – průčelí do náměstí tehdy dostalo podloubí, z něhož zůstaly střední pilíř s částí cihlového záklenku se zbytkem původních omítek, viditelné ještě dnes pod mladším výkladcem.

Starší dům byl počátkem 16. století rozšířen do dvora a patrně i zvýšen do jednopatrové podoby. Při této přestavbě se používalo pro Kroměříž typických vysokých cihel – tzv. „buchet“, jak je patrno např. na klenbě schodiště do sklepa. Ve druhé polovině 16. století proběhla rozsáhlá renesanční přestavba domu. Z této doby se dodnes dochovala hřebínková klenba v bývalém podloubí a některé další klenby přízemí, stejně jako střední díl dvorního křídla s pozůstatkem otevřené arkádové chodby.

Ve druhé polovině 17. století, kdy dům vlastnili úředníci biskupského dvora, probíhaly další úpravy, prezentované dnes některými klenbami v přízemí. Další, pozdně barokní přestavby datuje letopočet 1764 na kamenném portálu do sklepa. Již od roku 1734 se v domě nacházela lékárna, později zvaná U černého orla. Počátkem 19. století dům přístavbou dvorního křídla nabyl současné velikosti. Následně, v 90. letech 19. století, dostal novou fasádu do náměstí a výkladec, dnes nahrazený kvalitní kopií. Současnou podobu domu určila rekonstrukce provedená podle návrhu Ing. arch. Jan Konečného CSc. v letech 2008–2009.

Penzion, restaurace a pivovar Černý orel

To by bylo něco málo o historii a nyní se přesuneme do současnosti. Nyní objekt vlastní firma Davaz a jedná se o tři společníky. Restaurace je rozdělena na dvě části - na nekuřáckou Židovnu a kuřáckou Lékárnu. Židovna je umístěna v přední části, které dominuje varna, velký výčep a dřevěný model sladovny. Lékárna je umístěna v zadní části u kuchyně (vaří se hotovky i minutky) a její dominantou je mobiliář z původní lékárny. Sládkem je pan Martin Hrubeš, který prošel několika pivovarskými provozy v Česku (Český Krumlov, Samson) i v zahraničí (např. sládkoval v Gruzii). Jako sládek pracuje v Česku poprvé. Od něj jsem získal několik cenných informací.

Židovna

Jak již bylo zmíněno, hlavní dominantou restaurace je varna. Ta má objem 550 l, dodala ji firma Mini Brewery System z Prostějova a vaří se v ní klasicky na dva rmuty. Slad se nakupuje v Záhlinicích a kvasnice jsou odebírány z Budvaru. Co se týká chmelu, při vaření se z 10 % procent používá extrakt, poté následuje žatecký poloraný červeňák a žatecký premiant. Oboje je používáno v granulové podobě. Ve sklepě se nachází spilka a ležácké tanky.

Varna
Spilka
Tanky

Pro zájemce je na objednání možno pivo dodat v KEG sudech a na dotaz lze naplnit i pětilitrový soudek či petku. To však pouze klasickým čepováním ve výčepu, což dlouho trvá a pivo ztrácí senzorické vlastnosti. Plničku pětilitrových soudků nemají. Uvažuje se o plnění piva do skleněných či keramických lahví, protože neradi vidí transport piva v petkách. Ale to je budoucnost.

Pro sběratele nejsou zatím žádné reklamní předměty, ale budou vyrobeny nejpozději v lednu. Důvod je prozaický – zatím neexistuje logo pivovaru. Architekt má nyní plné ruce práce s interiérem restaurace a na logo zatím není čas.

Ceník 1.12.2009 (osmička nebyla)

Jako první ochutnávám světlou kvasnicovou jedenáctku. Dle slov sládka se jedná o belgicko-holandský typ. Po napití výrazná hořkost, která postupně ustupuje a povzbuzuje k dalšímu napití. Dalším ochutnaným pivem byla světlá dvanáctka. Opět dle komentáře sládka spíše bavorský styl plnější chuti. Poslední ochutnaný druh je polotmavá dvanáctka, klasický český ležák. Ten mi chutnal ze všech nejvíce a u něj jsem zůstal, ale všechna nabízená piva měla vysokou kvalitu.

Jedenáctka a dvanáctky světlá a polotmavá

Polotmavou dvanáctku jsem ochutnal až po exkurzi, kterou jsem absolvoval s panem Borisem Zubíkem, jedním ze společníků. Prošli jsme kompletní pivovar, sklepení a penzion. Zde se nachází např. konferenční místnost se soukromým výčepem a několik pohodlně vybavených pokojů. Termín otevření penzionu je začátek roku 2010.

Na celém podniku se mi líbilo, že se majitelé nebáli otevřít, i když neměli vše doděláno. Na záchodech chyběly dodělané lišty, na dveřích záchodů byly ručně namalované symboly holčičky a chlapečka (malovala dcera pana Borise Zubíka), místo světel trčely dráty se žárovkami a mnoho jiných nedodělaných detailů. Ale na funkčnost celého komplexu to nemělo žádný vliv a vše šlapalo jako hodinky. Restaurace se od začátku zaplňovala a večer si již nebylo kam sednout. Otevírací doba je od 10 hodin, jakmile bude v provozu penzion, bude otevřeno od 7 hodin.

Se sládkem

A co závěrem? Ještě jedno polotmavé a cesta na vlak. České dráhy na zpáteční cestě nepřekvapily a do Olomouce jsem dojel se 70minutovým zpožděním. Normálně cesta z Olomouce do Kroměříže trvá 45 minut. K tomu není co dodat.

Kroměříž při mém odchodu

Chci poděkovat panu Zubíkovi a panu Hrubešovi za čas, který mi věnovali. Za příjemné posezení na baru a uvolněnou atmosféru. Budu se rád vracet a pevně věřím, že nebudu sám. Na začátku roku určitě zase přijedu, abych mohl porovnat provedené změny. Dej bůh štěstí.

Autor je sběratelem pivního skla a jeho stránky naleznete zde...

---

[Petr Melichárek] [Zobrazeno 11775x] [8. prosinec 2009]
[Minipivovary] [comments: 8] [Verze pro tisk] [Nahoru ↑]

---

Diskuse k článku

Vložit komentář

Jméno:	E-mail:

Komentáře