O Kohoutech z České Třebové
Reportáže z minipivovárků
O Kohoutech z České Třebové
Dlouho plánovaný a mockrát odložený výlet směr Česká Třebová je za námi a já jsem docela řešila, zda z něj něco napsat, či si vše nechat pro sebe. Českotřebovský pivovar Faltus je dostatečně známý, již skoro dva roky otevřený a navíc o něm bylo i leccos napsáno… Tedy žádný nový objev. Leč, jsou kamarádi, co se výletu neúčastnili a jelikož mám někdy i trochu radost, že mi návštěvu tuhle či tamhle závidí, tak co je trochu nepotěšit pár řádky…
Definitivní rozhodnutí, že jedeme směr Česká Třebová padlo poté, co jsme zjistili, že zde staví od ledna vlak Student agency. Tento bonus, oproti cestám jinam autem či busem jiných dopravců, rozhodl ve prospěch návštěvy pivovaru Faltus. Hrála roli i nabídka ubytování v pensionu přímo v pivovaru. Po výstupu z vlaku jsme neotáleli a ihned zamířili na cílové místo… Byl čas oběda, ale pro nás dosti časně, tedy doba jen na menší jídlo. Polévka – houbový krém, byla však spíše hustá houbová omáčka, které chyběl k plnohodnotnému polednímu jídlu již jen knedlík. Ale dorazili jsme přeci jen spíše kvůli pivku, i když kuchyň, jak jsme se následně přesvědčili, tu mají více než slušnou.
Pivovar Faltus
O Kohoutovi světlé 10 jsme již četli chválu i zde na Pivním.infu. A opravdu vynikající 10, pila by se jedna za druhou, lehkost a zároveň říz a příjemná hořkost, neskutečně vydařené. Jenže přes poledne se šetříme. Druhý kousek zkoušíme ještě Kohouta 11. Ta je pro naše chutě o něco méně zajímavá, než 10. Ale stále je velmi dobrá. Oproti 10 chutná o dost jinak, první nával chuti je sladký, pak přijde druhá vlna a chuť prudce padá do výrazné hořkosti. Říkáme si ale, že 11 musíme zkusit ještě večer, abychom hned netlačili, že 10 je o tolik lepší.
Po obědě nás v penzionu ochotně ubytovali. Ubytování docela překvapilo, pokoj pro dva byl obří a k tomu koupelna také překvapivě velká. Vlastně takový zařízený byt, s kuchyňskou linkou, spotřebiči, žádný skromný holopenzion. Napadalo nás, zda to byl úmysl, zda přeci jen nebydlíme v něčím bytě…
Posezení u vchodu
Na odpoledne máme naplánovaný lehký trek do okolí České Třebové, délka dle plánu a turistických instrukcí na stránkách města ČT max. 8,5 km. Realita dle Endomonda (aplikace v telefonu) ale 13,5 km. Trasa ČT náměstí, rotunda sv. Kateřiny, letiště, Studená hůřa, údolí Skuhrovského potoka, restaurace na Hrázi- známé místo procházek (narvaná lidmi a psy ovšem s nabídkou nedopitelného polotmavého Bernarda ) a zpět ČT. Brali jsme trasu docela tempem, byla trochu nahoru a dolů, tak jsme při návratu pocítili lehkou únavu. Leč na večer jsme máme rezervaci v pivnici…
Pivnice je zavádějící název, spíše jde o divně tyrkysovou restauraci v patře v zadní části pivovaru. Je to místo, kam chodí návštěvníci, když vpředu u vchodu je plno. Což prý je o víkendu pravidlem. V tyrkysové pivnici se mi nelíbilo, obsluha sice byla milá a super rychlá, ale puštěné TV Óčko a prostředí mě nenechávalo v klidu sedět. Navíc nebyl k dispozici plný sortiment piv… Objednali jsme si Kouhouta 13, 12 totiž nebyla na čepu a to ani dole v hlavním výčepu. 13 nám chuťově vůbec nesedla, nezajímavá, málo vychlazená, žádná radost. Bylo jasné, že tady v té pivnici nevydržíme, naštěstí na požádání nám milá paní vedoucí zjistila, že má pro nás volný stolek u varny.
Varna
To nás zachránilo od postávání u spodního výčepu či bloudění městem. Po usazení v chodbě u varen objednáváme Kohouta černou 14. Byl fajn, studený, s příjemnou kávovinou a pěknou hutností. Následoval exkurz do svrchně kvašených piv, která byla aktuálně na čepu. Kryštof 16 a IPA Miroslav 17. Kryštof ve vůni neuvěřitelně dokonale karamelový a v chuti taktéž, ale nebylo nám to úplně příjemné, tlačila se do chutě přílišná cukrová sladkost. IPA ve vůni nádherně ovocná, ale v chuti opět přílišná sladkost, které do charakteristické závěrečné hořkosti ne a ne důrazně přejít.
Svrchňáci tedy na nás nezabrali. Pokorně se vracíme k 10 a 11, které jsme si dávali v poledne. 10 Kohout je extra třída, u té se dá vysedávat dlouho a Kohouta 11 oceňujeme v probíhajícím večeru také více než v poledne. Tahle 2 pivka u nás zvítězila. Nebývá vůbec běžné, že na nás nezabere žádné silnější pivo, ale nerada bych opomenula pochválit ještě jednou Kohouta 14 černé, ten se podařil. Z návštěvy pivovaru jsme celkově spokojení, stálo to za výlet.
Výčep
Cestou zpět vlakem sedíme v kupé s chlapíky, co si vezou papírový basy Litovle, které se snaží v průběhu cesty vyprázdnit. Nezávidíme jim ani trochu, víme, co teď pijí… A vzpomínka na dobu, kdy Litovel měl dosti dobrá piva, na která jsme chodili třeba i přes půl Prahy, či kvůli nim spali v šílené ubytovně v Litovli, abychom je mohli ochutnat v pivovarské hospodě, nás utvrdila, že naše návštěvy pivovarů je třeba opakovat…
Pozn. PI: Foto převzato z webu Pivovaru Faltus
[Lucie Ditrychová] [Zobrazeno 6180x] [13. únor 2014]
[Minipivovary] [comments: 10] [Verze pro tisk] [Nahoru ↑]
Diskuse k článku
Vložit komentář
Komentáře
Adsense
8. říjen 2024
00:58
posted by: Inzerce
našinec
pondělí, 17. únor 2014
15:15
Mimo toho žlutého "zázraku" tam snad jezdí i jiné vlaky...
napsal(a): našinec [Odpovědět]
sasa
pondělí, 17. únor 2014
10:55
U Litovle nedošlo k žádnéu zhoršení, alespoň so se týká jedenáctky nefiltrované, Gustava třináctky polotmavé a dvanáctky nefiltrované. Všechno jsou to výborná piva, mluvím ovšem o točeném pivu. Chutnají nejen mě. Ve Faltusovi u IPA Miroslav 17° jsem tedy žádnou sladkost nezaznamenal, včera jsem ji ve Faltusovi chutnal. Co člověk, to jiná chuť.
Kama
pátek, 14. únor 2014
08:55
to yerka: Když už sme u té Litovle, nevíte někdo, kde by se v Praze dalo jejich lahvové pivko sehnat?
napsal(a): Kama [Odpovědět]
Rashid
neděle, 16. únor 2014
08:15
to Kama: Dvanáctku z Litovle mají v nápojích Charvát v Bubenči na Praze 6.
napsal(a): Rashid [Odpovědět]