Do Vsetína na Valáška
Reportáže z minipivovárků
Do Vsetína na Valáška
Vsetínský Valášek byl posledním z minipivovarů v našem kraji, jehož návštěva mi doposud unikala. To musím napravit. Čekal jsem jen na vhodnou příležitost, kdy tak učiním. Ta se nabídla minulou středu, poněvadž jsem měl celý týden dovolenou. Sběr hřibů v okolních lesích mne již unavil, hlavně proto, že jejich množství překračovalo moji roční spotřebu. Což se o kvasnicovém pivu říct nedá.
Jak už je mým dobrým zvykem, našel jsem si na internetu Valáškovu polohu a ráno vlakem vyrazil i s mou přítelkyní. Ta je mi věrnou souputkyní na těchto pivních cestách, čehož si velmi vážím. Kdo se tímto privilegiem může pochlubit? Vystoupili jsme ve Vsetíně a šli mnou vytipovanou cestou. Narazili jsme hned u nádraží na ceduli Rychtáře - hospůdka V patře. Ale o ní až později.
Valáškova budova
Prošli jsme náměstí, kruhový objezd a vidíme Černou Horu. Tedy její vývěsní štít. Říkám si, to je město! Ne jak u nás v Těšíně, kde porušily nadvládu Radegastu teď „už“ dvě hospody s Bernardem. I tak je to úspěch, vždyť tak hořké pivo, jako R, ani nemůže být. Smějeme se s kolegou, jaký falešný patriotismus tady vládne. Nalít jim cokoliv do skla s logem Radegastu ani to nepoznají. Ale to jsem odbočil.
Budovu Valáška jsme poznali na první pohled a vstoupili do ní. Interiér, ač po pěti letech, pořád čpěl novotou. Líbivý, varny v lokále. Usedli jsme k volnému stolu a čekali. Tři mladé servírky na place nabízely hned menu. Ale hlad nás ještě nepřepadal, tak jsme si objednali pivo. Já světlý ležák a drahá polovička višňové. Možná někomu lezu na nervy a vypadám jak ČOIka, ale hodnotím následovně. To, co ve mně nechává dojem.
Výčep a varna
V první řadě interiér, pak obsluha a samozřejmě v neposlední řadě kvalita piva. Donesené pivo bylo výborné. Vonělo kvasnicemi, skoro úplně čiré a spíš sladší chuti. Višňové od přítelkyně, polotmavé, řekl bych velmi dobré. Mezitím se mě zeptala servírka asi třikrát, jestli si dáme něco k jídlu. Možná to byla pokaždé jiná dívčina, krev a mlíko,to by je omlouvalo.
Višňové a světlý ležák
Následovalo černé a mandlové, to bylo opět velmi dobré. Tmavý Valášek mi připadl nějak nakyslý. Znám lepší. Konečně dozrál čas na oběd. K objednanému menu za 79,- podávají 0,3 l piva zdarma. Trochu mě zarazila cena třetinky - 18,-Kč, když 0,5 l bylo za 22,-Kč. Každý středně vzdělaný člověk vytuší nepoměr. Budiž.
Mandlové a tmavé
Abychom nemuseli objednávat poslední ochucené pivo, a to kávové, zeptal jsem se číšnice, zda by ho nemohla přinést místo světlého k menu. Že rozdíl 1,- Kč doplatím. A tady už nastal problém, prý by se to špatně počítalo. Moje drahá, velmi mírné povahy, mi rozmlouvala mé, mírně řečeno, rozhořčení. Dal jsem na ni, ač nerad.
Jídlo bylo dobré a bylo ho tak akorát. Po ještě jednom světlém jsem poprosil o nepoužité tácky. Sám je ani nesbírám, ale moje děti. Dostal jsem dva, že by jinak neměli co na stůl. Samozřejmě s „úsměvem“. Na půllitr za 150,- Kč mě už totálně přešla chuť, i když jsem ho původně chtěl.
Valáškovo sklo
Odnesl jsem si dojem velmi dobrého piva a prostředí, ale obsluhy, která udělá jen, co musí. Každopádně jsem nesmírně rád, že tradice vaření piva ve Vsetíně nezanikla.
Prostory restaurace
Cestou zpět na nádraží jsme zašli na Rychtáře, o kterém byla řeč již v úvodu. To pivo mi fakt chutná, ale míň ta hospoda, kde se točil. Byla vytvořena snad z nějakého bytu, bez základních hygienických pravidel.
Rychtář V patře
Číšník mi tvrdil, že mají desítku, přitom měli jedenáctku za 17,- Kč. Dobrý mok, nebýt tedy toho CO2L. Zajímavé, že měli sklo, ubrusy, pípu i popelníky s logem. Jedno stačilo, nešlo ani vypít. Krkal jsem celou cestu domů.
[Mantas] [Zobrazeno 8313x] [18. září 2007]
[Minipivovary] [comments: 2] [Verze pro tisk] [Nahoru ↑]