O hanušovickém pivovaru aneb poprvé přímo u zdroje

O pivovaru v Hanušovicích se na PI sice již několikrát psalo, žel buď velmi stroze, nebo pouze v kritickém slova smyslu. Jsem „místní“ patriot a jako takový samozřejmě nedám na Holbu dopustit, i když jsem si vědom toho, že ne vždy je bez chyb…

Hanušovice, městečko v podhůří Jeseníků. Člověk by řekl „prdel světa“ a přesto jeho význam přesahuje hranice okresu i samotného kraje. Stojí tu totiž pivovar, jeden z největších u nás, tedy alespoň co se produkce piva týče.

Holba - vchod do areálu

Vystavit za rok 437 tisíc hl (2007), tak to se nepovede jen tak někomu. Na druhou stranu zde široko daleko žádný jiný pivovar nenajdete, proto se není ani čemu divit. Nahlédneme-li navíc do historie, zjistíme, že již ve 30. letech se zde vařilo i 160 tisíc hl (v r. 1938 dokonce 170 tisíc hl), díky čemuž byly Hanušovice co do výstavu třetím největším pivovarem na Moravě (a současně i ve Slezsku). Téměř 200% nárůst produkce v průběhu 70 let tedy není až tak dramatický. Mnohým pivovarům se totéž podařilo mnohem rychleji. (Pozn.: Pivovar je schopen vyrobit cca 470 až 530 tisíc hl piva, „jede“ tedy téměř na plný výkon. Snad i proto prý musí odmítat některé zakázky ze zahraničí. Raději zůstat kolem komína než sázet na export a přitom přijít o domácí trh…)

Předválečný tácek

Co se výroby piva týče, Holba je příkladem pivovaru, který kombinuje klasickou technologii (varna - spilka - sklep) s moderní (varna - CKT). Podle zdejšího stálého průvodce – dlouholetého zaměstnance pivovaru a dnes již pouze příležitostně pracujícího důchodce – pana Eduarda Malíka se zde klasicky vaří až 45 % veškerého piva. To se prý ale povede málokdy. Ve skutečnosti je to obvykle kolem 35 %.

Roman Holoubek na PI před časem hovořil o tom, které značky zde vaří klasicky a které naopak s využitím CKT. Jeho slova v podstatě potvrdil i pan Zíka, výkonný ředitel pivovaru, tak snad to bude pravda. Jak je tomu ale s diskontními pivy (Ambrosius, Dragoun, Královar, Lahváč, Pirát, Světák či Šenkýř), o tom můžeme pouze polemizovat. Nabízí se kombinace CKT + HGB, kterých pro podobná piva využívají i jiné pivovary, žel přesně vám to nikdo neřekne. Výrobní tajemství je holt výrobní tajemství. CKT pivovar samozřejmě vlastní, byli by tedy sami proti sobě, kdyby je nepoužívali na produkci „bezdomoveckých“ piv, ale zda používají i HGB, to netuším. Při své nedávné návštěvě pivovaru jsem toto zařízení sice hledal, ale bohužel – nebo možná naštěstí – nenašel. Ne že bych nic podobného nikdy předtím neviděl, ale těch „chytrých mašinek“ tam mají tolik a navíc od různých výrobců, že už se v tom málokdo vyzná...

Od teorie k praxi aneb poprvé na exkurzi

Do Holby jsem se chystal již dlouho, žel pivovarské slavnosti tuto možnost nabízejí pouze v pátek – takže smůla, protože na ně jezdím až v sobotu – a v normální pracovní den se sem také nedostanu.

Vhodná příležitost nastala tedy až letos. Každoroční Holba party u kamaráda v nedalekém Potůčníku – rozuměj sraz bývalých spolužáků z VŠCHT – se „zkomplikovala“ přírůstkem dalšího člena (rozuměj mimina) do naší bandy, takže plahočení se po kopcích jako obvykle nepřipadalo v úvahu. Vymysleli jsme tedy náhradní program – exkurzi do pivovaru.

V sobotu sice exkurze pivovar nepořádá, ale pan Zíka je naštěstí člověk na správném místě. VIP exkurze pro potravináře a pár „pivovarských“ tedy mohla začít. Vstup zdarma, ochutnávka také. Příjemné to uvítání…

Jak bylo uvedeno v článku pana Felčara („Putování po pivní Moravě 2 “, exkurze začíná u spilky, kam ale návštěvníci nesmí. Někdo tvrdí, že za tím stojí nařízení EU, ale v jiných pivovarech se na spilku normálně může, tak za tím bude určitě něco jiného. Třeba nějaký zahraniční odběratel, kterému se nelíbilo, že se kolem „jeho“ piva jen tak chodí, nebo to možná nařídilo přímo vedení, aby se zabránilo možnému znehodnocení obsahu kvasných kádí (už se jim prý stalo, že museli kvůli něčí škodolibosti likvidovat hektolitry rozkvašené mladiny).

Zasklená spilka vs. venkovní CK tanky

Pan Malík je dost „ukecanej“, pro Holbu doslova žije. Na varnu jsme se tedy dostali až po 30 minutách monologu přerušovaného pouze několika dotazy a odpověďmi na ně.

Varna – srdce pivovaru – vypadá opravdu úchvatně. Měď je holt měď. Není sice tolik inertní jako nerez, ale bez „měděné“ či „měděnkové příchuti“ by to pivo možná chutnalo úplně jinak.

Varna

Na varně se mj. dozvídáme, že zde – na rozdíl od jiných velkopivovarů – nepoužívají ani „infuzi“, ani „jednormut“.

Další zajímavostí je také zmínka o používané vodě. Ta je prý čerpána přímo z podzemního jezera a není nikterak upravována. A právě díky tomu vděčí Holba svému označení „ryzí pivo z hor“. S vařením piva „v kopcích“, jak jsem si donedávna také myslel, to vážně nemá nic společného.

Žádnou další perličku již průvodce na varně nezmínil, ptáme se tedy my:

A co zábřežská sladovna? Už je Holby nebo ještě ne? O snahách hanušovického pivovaru koupit tuto sladovnu se na Zábřežsku mluví již několik let, ale pořád to prý bylo předmětem jednání. Pan Malík mě ale mile potěšil. Sladovna je prý konečně jejich. Obchodní rejstřík sice stále ještě „mluví“ jinak, ale i tam mohou být informace neúplné, tak třeba je to vážně pravda. Myslím si, že pro jakoukoliv firmu je vymanění z konkurzu jedině spásou. Navíc pod Holbou by jistě měla tato sladovna otevřenu cestu k dalšímu rozvoji. No a při dnešních cenách sladu je skutečně lepší sladovnu vlastnit a prodejem sladu vydělávat než jej draze nakupovat…

Vířivá káď s chladičem

Po varně následuje přesun do místnosti s „vířivkou“ a dále pak do ležáckých sklepů, filtrační stanice a nakonec i do stáčírny KEGů a expedice piva.

Ležácký sklep
Stáčírna KEGů
Expedice

Závěr exkurze patří v Hanušovicích ochutnávce piva v degustační místnosti pivovaru (tedy pokud ji neodmítnete – součástí základního vstupného totiž není, připlácí se za ni). Na čepu to nejlepší, co pivovar má, tedy Šerák „kvasničák“. Ten ovšem brzy dochází a narážíme tedy klasického. Během 1,5-hodinové degustace jsme se „naučili“ pivo správně točit a hlavně pít. Zda si z toho někdo vezme ponaučení, těžko říci. Ale pít pivo tak, aby jeho kontakt s chuťovými buňkami byl co nejkratší a přitom pivo klouzalo krásně po jazyku, tak to bych vážně dokázal jen pár minut. Tímto způsobem prostě pít nemůžu. Raději slastně vychutnávat plnými doušky se vším, co k tomu patří, než se nutit do něčeho, co mi připadá nepřirozené…

Degustační místnost

Tím pro nás exkurze skončila. Já jsem si ještě něco vyřídil s panem Hasoněm, novým „správcem“ pivovarské prodejny (nic proti paní Mackové, která zde donedávna působila, ale když provozuje prodejnu sběratel a milovník piva v jedné osobě, je to vážně o něčem jiném) a přesunuli jsme se o dům nebo spíš o hospodu dál, a sice do hanušovické Formanky, nejluxusnější restaurace ve městě.

Restaurace Formanka

A hodnocení závěrem?

Ad pivovar – nainvestované peníze je vidět, takže nemám výtek, snad jen k CKT, ale pokrok prostě nezastavíme

Ad degustační místnost – ochutnávka k exkurzi určitě patří, osobně bych ale uvítal spíše degustaci přímo z ležáckého tanku, ze sudu/bečky to prostě není ono, ztrácí to svoje kouzlo

Ad pivovarská prodejna – i zde pěji chválu. Pan Hasoň, jeden z našich předních sběratelů všeho kolem hanušovického piva a dnes už i můj vzor (podobně jako Pepa Sokol, další z významných sběratelů hanušovických suvenýrů), mi udělal velkou radost. Nejen super výzdobou „svého krámku“, ale také rozprodejem přebytků svých sklenic. I po nájezdu několika sběratelů – včetně obchodníků, kteří se jako sběratelé tváří – jsem zde našel něco, čeho si nevšimli. Sice jen jeden kousek, ale o to víc potěšil. Takže ještě jednou díky. (Pozn.: Již jsem o tom před časem psal na SP, ale raději to zmíním i zde: pokud budete mít chuť na netradiční hanušovické pivo, můžete si zde objednat soudek s „kvasničákem“, musíte tak ale učinit dostatečně dopředu, aby Vám jej v pivovaru stihli stočit.)

Ad restaurace Formanka – jako obvykle výtečné jídlo, dobře natočené pivo i příjemná obsluha; navíc jedno z mála míst, kde vám natočí litovelskou Holbu free, vřele doporučuji

Cisterny PMS Přerov

Ad hanušovické pivo jako takové – pokud mám na výběr, bez váhání volím „kvasničák“. Ne že by ostatní bylo nepitelné, ale asi už jsem moc zmlsaný či spíše navyklý na pivo z minipivovarů, takže to „obyčejné“ už mě tolik neoslovuje…

---

[Marek Kamlar] [Zobrazeno 11758x] [16. srpen 2008]
[Exkurze] [comments: 15] [Verze pro tisk] [Nahoru ↑]

---

Diskuse k článku

Vložit komentář

Jméno:	E-mail:

Komentáře