Únětická pivní kultura

Únětice, tuto malou vísku na sever od Prahy, lze navštíviti autobusem 355 z Dejvické do stanice Únětice, Obecní úřad. Nebo vlakem do Roztok u Prahy a pak pěšky údolím Tichého potoka což je 4,6 km nebo úplně pěšky 3,3 km ze Suchdolského náměstí.

Za pivovarskými humny :) aneb pocit krásna…

Únětice jsou známy vykopávkami artefaktů po kultuře vzniknuvší již na konci eneolitu, znající již bronz a zanechavší po sobě fenomén tzv. stromových rakví. Únětická kultura rozprostírající se v srdci Evropy byla v této oblasti tehdy vedoucím kulturním elementem po pět set let.

Konečně zase únětické pivo

Nyní se ze spárů nicoty a nebytí podařilo v Úněticích vyrvat něco dalšího. Pivovar :)! Pivo se v Úněticích naposledy vařilo před více než šedesáti lety, ačkoliv se zde prokazatelně pivo vařilo již v šestnáctém století. Co mou radost činí nekonečnou jsou mimo jiné dva zásadní body: Pivovar je zbudován v historické budově pivovaru, jejíž některé části pocházejí z roku 1710 a co víc! – pivovar ústy pana vrchního sládka Vladimíra Černohorského, jehož práci jsem měl tu čest poznat před pár lety v Průhonickém pivovaru a jehož samotného pak na loňském Černokosteleckém vykulení, tedy pivovar Únětice zamýšlí jako stěžejní program vařiti česká spíše nízkostupňová, chce se mi říci „konzumní“ a „obyčejná“ piva, zejména klasickou desítku a dvanáctku.

Třista a jeden rok zpět

Obyčejnost, o níž hovořím, je samozřejmě poněkud mimo, neboť již není obyčejem, aby pivovárky malých forem vařily „obyčejnou“ desítku. Ani slovo „konzumní“ jsem nepoužil s pejorativním úmyslem. Jsem vyznavačem především „konzumních“ a „obyčejných“, tedy piv denní potřeby a spotřeby, těch piv, u nichž nevadí, že si jedno vychlazené lahvové dáte k práci na zahradě, či jedno točené na cyklistickém výletě.

Ideální konverzační nápoj, ideální k práci na zahradě…

Dobrá desítka je léta mým jednoznačným favoritem a neznám ani lepšího „konverzačního“ či „sociálního“ nápoje.

Konečně zas únětická pípa!

Do Únětic vyrážíme s nejmenovaným pivním badatelem a Henrim v 9:20 busem 355 z Dejvické. Projíždíme Lysolaje a Horoměřice a jsme na místě. Obcházíme pivovar a fotíme. I industriální památky jsou památkami a pokud nejsou výrazně veliké, po pár staletích splynou z krajinou tak, že působí jako její nedílná součást a máte pocit krásna.

Únětický pivovar 2011-06-11

Únětický pivovar evokuje desítky, možná stovky jiných vesnických pivovárků, byly si tak podobné… Avšak kolik jich dnes zbylo. A kolik z těch zbylých je v takové kondici, že přežijí další stovky let, že… Ten Únětický na to naštěstí má.

Vrchní sládek pan Vladimír Černohorský

Pivovar je před desátouhodinou téměř prázdný a zatím se chystají pípy. Avšak v jedenáct, kdy se má narážet první Únětický novodobý sud je však již plno, odhaduji mezi čtyřmi sty a pěti sty lidmi. Na pivovarském dvoře se již chystá k naražení prvního sudu pan starosta za asistence pana vrchního sládka Vladimíra Černohorského.

První sud Únětického piva

V Úněticích se samozřejmě novodobé pivo již pilo. V úterý jsem potkal v Nejmenované hospodě v Nuslích gurua českých pivních encyklopedií Pavla Jákla, který mi oznámil, že kdybych nebyl hluchý, mohl jsem s ním jet do Únětic již 6.6., neboť v 6 hodin ten den tam byla první neoficiální ochutnávka, jenže v metru, kde mne v pondělí potkal, jsem Pavlovo volání nezaslechl. Když Jarin viděl, jak jsem ze své hluchoty a z absence na neoficiální ochutnávce zdrcen, věnoval mi etiketu novodobé Únětické desítky, abych neplakal.

Dej bůh štěstí! Ó sude náš, posvěť se pípa tvá…

Den či dva na to volám Hanzovi, abych mohl odpovědět na otázku na PI, co bude mít jeho Pivotéka na Broumské pípě a on mi na otázku, zda neruším, odpovídá že ano, protože je v Úněticích. A proč mě s sebou nevzali? Protože je to akce Aliance P.I.V.! Bezva, v těchto hospodách jsem utratil tolik peněz, že kdyby to věděla paní Kloubková, mám na krku pravděpodobně rozvod a oni mě nevezmou…

Ale to už pan starosta naráží první oficiální sud!

Ale to už pan starosta naráží první oficiální sud! Potlesk na otevřeném pivovarském dvoře je upřímný, mocný a radostný! Pan vrchní sládek Černohorský drží též krátký proslov a jeho slova o snaze vařit především klasická česká piva nižší stupňovitosti, čili desinu a dvandu, hladí mou pivní duši…

Za pípou sám pan ředitel

Nečekám na finále oficiální ceremonie a přesouvám se mazaně do útrob patrně někdejších sladových humen a tiše a spořádaně cirka pět vteřin zcela sám čekám před opuštěnou pípou uvnitř. Během několika pikosekund se za mnou vytvoří fronta mnoha desítek a desítek pivně lačnících lidí. Za zálohu padesáti korun za sklo a dvacetipěti korun za Únětickou desítku dostávám to po čem mé nitro tolik touží a tuto skvostnou kombinaci zakupuji i pro Nejmenovaného pivního badatele. Toho však v davech nakonec nenacházím a tedy s ohledem na horko a pomalu padající pěnu získává jedno z prvních oficiálních pivek Henri.

Desítka nefiltrovaná, Únětická…

Co mě potěšilo, že pivo uvnitř (točilo se i venku) osobně čepoval pan ředitel Únětického pivovaru Štěpán Tkadlec. Uměl točit i se otáčet a nešetřil charismatem ani energií. Šel příkladem ostatním pracovníkům pivovaru, laťku nasadil opravdu vysoko a myslím, že pracovat pod takovým panem ředitelem musí být radost, náročný k sobě i ostatním, ale spravedlivý a vždy tam kde je potřeba, i čelem k masám :).

Vy dokážete všechno, pane řediteli!

Samotné pivko bylo dobré, ta surová syrovost ingrediencí… Jen mi přišlo ještě mladé, což ostatně sládkové potvrdili na prohlídce pivovaru s tím, že vařeno bylo 15. května a mohlo ještě nějakou tu dobu poležet. Nicméně opakuji, mě desítka jela náramně, nikoliv nepřipomínala Pantátovu desítku z Průhonic z před pár lety a vidina, že chutí půjde ještě nahoru, až si poleží další várky déle, mne jasně vybízí k další návštěvě ať už Únětic, nebo Roztocké hospody Zvířátka či Tuchoměřické restaurace Zahrádka na hřišti, kde se Únětické pivko též čepuje a kde tento den též probíhá slavnostní naražení. Taktéž uvidíme, jak se k tvorbě Únětického pivovaru postaví Aliance P.I.V., kde dobré desítky na čepech pohříchu zpravidla chybí.

Fronta na 12 byla až před pivovar, ale rychle se jí podařilo zvládnout…

Přestože některá média uvedla, že Únětická dvanáctka bude slavnostně naražena až v neděli, na nádvoří pivovaru ji čepovali již v sobotu a to za 30 korun. A přestože zpočátku byly fronta až před pivovar, okamžitým zprovozněním další pípy uvnitř fronty během cca 40 minut opadly na minimum.

Technologie pivovaru je převážně od firmy Destila

Prohlídku pivovaru vedou osobně sládkové. Pan vrchní sládek Černohorský zde předává své zkušenosti mladým sládkům, pánům Janu Lumbertovi a Martinu Masáčkovi. Dej Bůh štěstí, pánové!

Únětická varna

Na prohlídce mne zaujme, že krom vlajkových lodí desítky a dvanáctky se bude doplňkově vařit i něco speciálního směrem k tmavější barvě, ostatně přítomnost pytlů sladu ze sladovny Weyermann Bamberg, konkrétně slady Münchner Malz typ 1, Caramünch typ 2 či Carafa typ 3 lecčemus napovídá. Slad pro desinu a dvandu je však Pilsner Malt od Ing. Karla Klusáčka z Kounic, čili jako ve Slaném. A také připravené skleněné lahve, čili se bude i lahvovat, zatím to vypadá na speciální dárkové lahve s patentním uzávěrem.

Pivovarská krása

Vzhledem k zájmu o pivo s sebou jeden s mladých sládků neváhal a jal se plnit PET lahve přímo z tanku s toužebným přáním, aby tak nemusel činit až do večera. Pivovar považuji za úžasný prototyp malého vesnického průmyslového pivovárku obnoveného v původním objektu. Ačkoliv se již místy spekuluje, kdy boom nových malých pivovarů opadne, já bych si moc přál, aby takových, jako je ten v Úněticích, bylo takto obnoveno ještě alespoň desítky a desítky! Dej Bůh štěstí!

Lidé a slad

Pro mne byla návštěva Únětického pivovaru už téměř jako vždy velmi milá i po lidské stránce. Krom Nejmenovaného pivního badatele potěšila seznámení s Janou, tak hezky píšící na PI, znovusetkání se Slávistou či Valem, setkání po letech s Tomášem Maierem a jeho kouzelnou malou princeznou. Hezkou tečkou toho dne bylo seznámení s Rashem, tajuplnou osobou, která na PI ví o pivu jak na Benešovsku, tak v Praze tak na Krásnolipsku. Slíbená ochutnávka některé z příštích várek Bubenského partyzána už je jen milou třešničkou na dortu. Děkuji vám všem. A nashledanou na Únětické desítce!

To nebude CO2, to bude rajský plyn! :)

---

[Rosťa Kloubek] [Zobrazeno 13087x] [12. červen 2011]
[Události] [comments: 18] [Verze pro tisk] [Nahoru ↑]

---

Diskuse k článku

Vložit komentář

Jméno:	E-mail:

Komentáře