8. olomoucké pivní slavnosti

Spousta hudby a převážně dobrého piva na jednom místě? Tak přesně o tom bývají v květnu olomoucké Lazce, resp. tamní bývalá dostihová dráha. A nejinak tomu bylo i letos, kdy se zde konal již osmý ročník největšího pivně - hudebního svátku v zemi.

Oproti předchozímu ročníku došlo k určitým změnám, a to hlavně co se zastoupených pivovarů týče. Nově zde byly např. strakonický Dudák, prostějovský Ječmínek a po roční pauze také velkopivovary z koncernu PPas, chyběly naopak i některé původně avizované pivovary – pelhřimovský Poutník, rýmařovský Excelent a náchodský Primátor. Co však stálo za důvody jejich nepřítomnosti, tak na to odpověď neznám.

Možná se zmiňované pivovary zalekly ne zrovna ideálního počasí a tím i případné nižší návštěvnosti, kvůli níž by umístění svého stánku na této akci (platilo se prý 40 tisíc za 5 dní) bylo spíše prodělečným než ziskovým (je sice fakt, že na akcích tohoto typu by nemělo jít pouze o výdělek, ale lákejte někoho někam, kde zaručeně prodělá), ale možná za tím bylo úplně něco jiného.

Vyškovské pivo

Jako každým rokem, tak i letos jsem na festival zavítal až v sobotu. Jednak proto, že mi to přes týden většinou časově nevyhovuje, a jednak taky proto, že právě v sobotu se zde konává tradiční setkání sběratelů, na kterém coby téměř místní samozřejmě nemohu chybět.

Jak už zde bývá zvykem, vstup na setkání a následně i na festival měli sběratelé zdarma. K dispozici bylo sice jen omezené množství vstupenek, ale kdo přišel zavčasu a navíc se s pořadatelem tohoto setkání znal, dostal se dovnitř bez problémů. Kromě tohoto „dárečku“ dostali sběratelé ještě jeden – soudek světlého Janáčka a soudek světlého Rychtáře. Asi aby se jim lépe měnilo, nakupovalo a prodávalo. :-)

Stánek z Krkonoš

Je po desáté dopolední, první hektické minuty sběratelovy za mnou a tedy nejvyšší čas započnout s ochutnáváním. Na čepu prozatím jen Kopřivnice, ale tu jsem taky dlouho nepil, tak ani dlouho neváhám a zatímco hlídám stánek proti ataku případných zlodějů, což je mnohdy výkonem téměř nadlidským, zvláště u haléřových a korunových položek, kamarád, s kterým mám stůl, mi jde pro jedno světlé.

Mé dnešní první pivo za chvíli přede mnou a už na první přičichnutí tuším, že je něco v nepořádku: zápach po kanálu či spíše senném nálevu a chuťově nakonec taky nic moc, skoro jakoby zvětralé, ale tím bych mu možná dost lichotil.

Kopřivnický stánek

Ještě než dopiju (i špatná piva dopíjím až do dna), zamířím si to ke kopřivnickému stánku, kde bych rád vyjádřil svoji nespokojenost a naznačil obsluze, že by s tím měla něco dělat: „Je to kvasnicové, takhle to má vonět a chutnat!“ na mě jeden z obsluhujících. Chtěl jsem na to ještě zareagovat slovy „Ale já kvasnicová piva piju normálně a to vaše už jsem taky několikrát pil a nikdy tak špatné nebylo“, ale nakonec jsem si uvědomil, že když tu není sládek, který by špatné pivo okamžitě stáhl z čepu, tak by to stejně k ničemu nevedlo a už jsem se dál nehádal a jal jsem se raději ochutnat ještě něco jiného z jejich nabídky. Třeba budou mít i něco pitelného, říkal jsem si. A měli. Tmavá čtrnáctka Uhlo, kterou jsem si objednal, byla bezchybná. Žádný nežádoucí zápach, žádná sladká obarvená vodička, prostě příjemně pitelné černé pivo heroldího typu.

Opat z Broumova

Uhlo dopito a vyvstává otázka, co koštnout teď. Že by vedlejšího Opata ? Sice ho mám za letošek odzkoušeného už několikrát, ale třeba takové třešňové jsem dosud nepil, tak proč ne. U broumovského stánku zrovna Jarda Nosek, kterého jsem několik let neviděl a s nímž se ihned dávám do řeči.

Vlevo Jarda Nosek, ředitel a sládek Broumova

Ještě než se ho však zeptám, proč letos nebude dělat slavnosti, vznese obligátní otázku: „Co si dáš?“ A já na to: „Třešňové, to jsem ještě nepil“ a za chvilku už se mi pivečko točí a brzy ho i ochutnávám a taky chválím: „Vážně velmi povedené,“ říkám Jardovi, který je samozřejmě rád, že mi jeho pivo chutná, a ještě k tomu dodává: „K výrobě používáme extrakt z indických třešní (s tou zemí původu si nejsem úplně jistý, tak mě kdyžtak opravte), ale třešně nedovážíme, jen ten extrakt...“ A tím, bohužel, náš rozhovor skončil, neb Jarda musel nutně ještě k jednomu sběrateli, u něhož by rád nakoupil něco do své sbírky keramických výčepních stojanů, a nerad by, aby ho někdo předběhl a vyfoukl mu to takříkajíc před nosem (nebo možná taky před Noskem :-)).

Nejlepší minuty burzy za námi a nastává čas balení a počátku „tour de dostihová dráha“, tj. obcházení stánku od stánku. Spousta z nich je však stále ještě uzavřených a výběr tedy skromnější. Ale nevadí. Piva, která mě tady dneska lákají, jsou už dávno na čepu (vlastně až na Bazala, ale toho jsem nakonec stejně neochutnal, protože zpočátku zel stánek Pivovarů Staropramen prázdnotou a když už se přeci jen uráčili otevřít, tak na to nezbyl čas) a případné další ochutnávce tak vůbec nic nebrání.

U krále Ječmínka

Přede mnou stánek s Ječmínkem , pivem z prostějovského minipivovaru. Řekl bych „zdárný pokračovatel tradice prostějovského pivovarnictví“, ale nemohu, neb v době, kdy byl „původní“ Ječmínek vystaven naposledy, jsem vlastně ještě nevěděl, co je to pivo (jednomu až dvěma pivům za měsíc se skutečně nedalo říkat pití), natož pak to, že se někde v Prostějově pivo vůbec vaří, a nemám tedy s čím porovnávat.

Ale ten „novodobý“ Ječmínek mi vážně chutná. Ať už jsem ho pil přímo u zdroje, tak ve Svatováclavském pivovárku či Moritzovi v Olomouci, vždy jsem byl nadmíru spokojen. Dnes však ne. Mé tamní nejoblíbenější – tmavé – už totiž dávno neměli (že by za tím stál problém malé kapacity pivovaru znemožňující uvařit na velkou akci dostatek piva?) a pšenka, kterou jsem počal mé dnešní seznamování se s Ječmínkem, chutnala tak nedomrle, že už ani výborný světlý ležák, kterým jsem se pak ještě snažil zmobilizovat své chuťové buňky k dalšímu výkonu, už můj dnešní pohled na Ječmínka nikterak nezachránil.

Oba dva minipivovary, které byly dneska v Olomouci přítomny, za mnou a já se tak mohl pustit do těch středních.

Litovelská klasika

Hlinsko, Krakonoš, Litovel a vlastně i již zmiňovaný Broumov. Ty všechny měly letos jedno společné: nabízely kvasnicové pivo (Krakonoš jej označoval za speciál, což v případě 12ky není zrovna na místě, ale svým způsobem to pro většinu konzumentů speciál je, tak proč ne), což jen a jen chválím. Pokud totiž chtějí střední pivovárky držet s minipivovary, pro něž je tato forma piva naprostou samozřejmostí, krok, jinak ani nemohou. Zákazníků, kteří nepovažují kvasinkami zakalené pivo za nepovedené, ale naopak jej vyhledávají, totiž přibývá a určitě bude přibývat. A kdo bude chtít přežít, trhu se prostě bude muset přizpůsobit. Jinak to nepůjde.

Rychtář a Janáček poprvé spolu

Aniž bych však z výše uvedeného něco ochutnal – přeci jen jsou to pro mě celkem dostupné značky – přesunul jsem se ke stánku s Janáčkem , který je pro mě naopak velmi nedostupným a nebýt zdejšího festivalu a občasných ochutnávek lahvových Beerberry, v podstatě bych ho za celý rok ani neochutnal.

Stánek s Janáčkem mě však zarazil na první pohled. Barvy jeho hlineckého soukmenovce, jež s ním stánek sdílel, zde totiž převládaly natolik, že nebýt cedule s dnešní nabídkou, asi bych jej úplně přehlédl. Že by KBG, která oba tyto pivovary vlastní, chystala nějaký útlum? Snad ne. O Janáčka, z jehož produkce jsem dnes ochutnal světlou dvanáctku a s kterou jsem byl jako obvykle velmi spokojen, bych nerad přišel.

Následovala ještě kratičká rozprava s výčepákem z hlineckého stánku a pak už zase cesta o kus dále, tentokrát ke stánku s Hostanem .

Skrovný stánek Heinekenu

Stejně jako v předchozím případě, tak i v tomto nebyl stánek nikterak označen. Když mě posílali od jednoho heinekenního stánku ke druhému, připadal jsem si skoro jako „Alenka v říši divů“. Ale mírné běhání sem a tam se nakonec vyplatilo. Čekala na mě totiž špičková Hradní 11ka. Sice je to zřejmě naposledy, co Hostana piju – až bude znojemský pivovar za pár měsíců uzavřen a výroba piva přesunuta do Starobrna, už mě k němu vážně nic nepotáhne – ale aspoň na něho budu moci vzpomínat v dobrém, což je také pocit k nezaplacení.

Strakonický Dudák

Hostánek dopit a já se pomalu přemísťuji ke stánku s 12kou Dudákem . Ta je sice chuťově sladší, ale jinak velmi pitelná, takže i v tomto případě spokojenost. A s posledním lokem Dudáka mé dnešní ochutnávání skončilo. Pak už následovalo jen kratičké zastavení se ve stánku s Novou Pakou za účelem zakoupení jejich únorové novinky Hemp BrouCzech (chtěl jsem dovézt něco na košt rodičům, ale nepotěšil jsem je: extrémně výrazná konopná chuť, která přebíjela všechny ostatní, je prostě neoslovila a vlastně ani mě ne) a cesta s krosnou, cestovní taškou a dvěma plnými igelitkami olomouckou MHD a pak vlakem k domovu.

Únorová novinka z Nové Paky

A jak dnešní pivní festival hodnotím celkově? I přes mírnou nepřízeň počasí v podobě několika přeháněk bych řekl, že se povedl. Ať už kvůli zajímavé nabídce piv, která u nás v ČR nemívá obdoby, tak kvůli spoustě nových suvenýrů do sbírky (nejvíc asi potěšily kelímky s logem BrouCzka a Bazala), které jsem zde ulovil.

Co se množství okoštovaného piva týče, tak za 6 hodin mého zdejšího setrvání jsem vypil dvě velká a šest malých, což v porovnání s 2,42 litrů na hlavu (podle informací od pořadatele prošlo branami od ST do PÁ 14 tisíc lidí a v průběhu víkendu dalších 6 a vypilo se 484 hl piva) bylo mírným nadprůměrem a já tedy nezklamal a mohu tak být spokojen i po této stránce. :-)

Další pivovarské stánky

Takže fesťáku v „Holomócu“, pokud se budeš příští rok konat (kvůli mnoha nespokojencům – viz odkaz – je jeho další pokračování možná ve hvězdách), určitě zase přijedu. Ostatně jako pokaždé za posledních 6 let...

---

[Marek Kamlar] [Zobrazeno 9779x] [24. květen 2009]
[Pivní slavnosti] [comments: 7] [Verze pro tisk] [Nahoru ↑]

---

Diskuse k článku

Vložit komentář

Jméno:	E-mail:

Komentáře