U bojiště 1866 Miletín

Obzorové se modraly a tam kdesi po kolejích v dálavách ležela tiše krajina, vábivá, magická, tajuplná a volající. A ta krajina čekala. Na mě.

Věděl jsem, že cesta bude dlouhá, horká a náročná. Nešetřil jsem tedy tělo pivním půstem, který je velmi vhodný vždy pár dní před větší akcí kvůli následné výdrži a šel jsem se předzavlažit ke Klokočníkovi. Tam přišlo překvapivé a milé zjištění, že Hubertusí litrové petkáče za 30 korun jsou přítomny i zde, nikoliv tedy toliko v Jednotách v bezprostředním kácovském okolí. Tedy zavlažil jsem se a nakoupil zásoby na cestu.

Lahvový Kácov na cestu

Bylo to poprvé, co se mi nepodařilo sehnat doprovod. Ale má-li se člověk rád, vydrží celkem obstojně jen sám se sebou a to navzdory sociálnímu typu své osobnosti. Přitom zpravidla mívám právě opačný problém: někdy mám pocit, že všichni chtějí pařit právě jenom s Rostikem. Navíc ve virtuálním psychosvětě komunity lidí kolem mne jsem jimi velmi často používán i pohříchu nepravdivě jako důvod jejich nepřítomnosti doma. Netajím se svou pivofrenií, je o mne známo, že dobrým pivkem v podstatě neumím pohrdnout, a tak je snadné říci: Přijdu později, jsem s Rostikem na degustaci! Mám i dojem, že co jsem úmysl jeti do Miletína rozhlásil, mám jistě s sebou alespoň jednoho virtuálního spolucestujícího! Jen aby se manželky nerozhodly synchronizavat podávaná data mezi sebou, nevím jak zdůvodním svou eventuální existenci v několika hospůdkách v jednom čase atd.

Vchod na bojiště

V sobotu jsem z časových důvodů musel odmítnout oblíbené služby železnice a vzít za vděk přímým autobusovým spojením. Už za Poděbrady mě krajina přecházející z Polabí do Podkrkonoší přitáhla k sobě a mé já se v ní počalo příjemně ztrácet. Za dvě hodiny jsem byl na náměstí před pivovarem. Juknul jsem na sochu Jiříka z Poděbrad, jenž povýšil Miletín na město, a na bustu u nás nejznámějšího místního rodáka K. J. Erbena.

Zahrádka v Miletíně

A to už jsem nevydržel a vzal pivovar ztečí. Bylo po poledni, horko nabývalo na síle a tak jsem se rozhodl ochutnat Batallion Salve jako první, poněvač je nejsilnější. Pak Pytláka a na dojezd pár Chmelek Vytáhl jsem z batůžku uchatý miletínský půllitr, co jej mám darem od hostinského z Dupačky v Tetíně a zaplatil jednotnou cenu 20 korun. Měl jsem žízeň a nestačil jsem Batallion Salve ani ochutnat. Tak jsem si dal ještě jedno řezané. Prasátko se rožnilo a já u stánku se suvenýry zkompletoval sbírku miletínských tácků o tácek ze slavností. Vyfotil jsem i nový půllitr, neměl ucho a nebyl tak hezký jako můj starý. Obešel jsem si tu malou zahradu za pivovarem a obsadil strategickou výšinu pod lípou s výhledem na pípu, prasátko, pódium, stánek se suvenýry. No a taky kolem něho musely vždycky do zahrady projít servírky…

Pípa na slavnostech

Víte, jako pražák se prostě úzkostlivě vyhýbám masovým akcím, Pražský Veletrh, nebo co to bylo, jsem vynechal zcela programově a tady, v Miletíně, mě ta lokálnost, marginalita, sousedskost, neakčnost a pohoda dokonale ukojila! Seděl jsem, sledoval ten klid a spočítal, že do zahrady se mohlo vejít tak 300 lidí. Bylo víceméně plno, ale nebylo narváno. Trochu na mě dýchl duch C. K. městyse. Trochu hodně.

Batalion Salve, řezané a Pytlák

Tácky stály 10 korun, půllitry stovku a s uchem 120, všechny tři druhy piva 20 korun. Krom klobásek z čoudící udírny a prasátka běžela klasická kuchyně - gulášek, krkovice a tak. Porce jako hrom!

U stánků...

Objednal jsem si Chmelku a odposlouchal jsem od okolosedících tzv. zaručené informace. Že majitelem pivovaru a sládkem je někdo jiný, než majitel hospody v témže objektu. A co hlavně, že slavnosti jsou akcí zcela samostatnou pod taktovkou několika místních nadšenců. Sládek totiž prý vaří vždy jen jeden druh piva. Navštívíte–li tedy Miletín kdykoliv jindy, zřídka se vám dostane více než jednoho druhu piva. Buď je Pytlák nebo Chmelka.

Posezení pod stromy

Pro konání slavností proto příprava piva probíhá sice v zázemí zdejšího pivovaru, ale ten je jaksi majitelem zapůjčen oněm nadšencům, kteří si navaří na akci sami. Nevím, co je na tom pravdy, neboť ani v hospodě samotné nebyl onen známý málomluvný vrchní, se kterým jsem až po několika letech dokázal zapříst hovor, zatím jen o historii Miletína. Faktem je, že kdybyste mi dali zdejší desítku na degustaci, ani náhodou neřeknu, že jde o Chmelku. Typnul bych Pantátovu desítku z Průhonic, možná kvasnicový Kácov. Tatam byla totiž charakteristická hořkost Chmelky. Tím ale nechci říci, že by to bylo pivo špatné, naopak! Dám si další Chmelku.

Chmelka

Je zde jistě vhodné pohovořit, proč se pivovar jmenuje Na bojišti 1866. I zde prošly armády, Benedek měl v Miletíně nějakou dobu i hlavní stan! Nechci otravovat nudnými vlastivědnými pasážemi, ale prusko–rakouská válka a zejména pak bitva u Sadové, resp. u Hradce Králové byla v některých ohledech největším vojenským střetnutím 19. stol. U Sadové proti sobě tehdy stálo 430.000 lidí, jen u Lipska 1813 jich bylo o něco více. Kadence pruských jehlovek byla 5x větší, než rakouských zadovek a tak nejen proto v této válce ve všech bitvách padlo přibližně pět Rakušanů na jednoho Prusa. Za Rakušany tehdy bojovali samozřejmě i Češi a za Prusy zase třeba Poláci. V katastru 12 vesniček pak padlo během několika hodin cca. 5.660 vojáků rakouské Severní armády, 1.500 vojáků spojenecké saské armády, 2.000 pruských vojáků a několik tisíc koní. Raněných byly desetitisíce.

Nové sklo a logo

Byl červenec a horko, Rakousko tehdy tvrdošíjně odmítalo podepsat Ženevskou konvenci a tak vítězní Prusové se nejprve starali o své raněné. Prý už nikdo nespočítá, kolik při „úklidových pracích“ bylo pochováno domněle mrtvých a kolik zraněných lidí zůstalo i déle než 10 dní bez pomoci. Protože politika mě nezajímá, spíše lidský rozměr, krátkou exkurzi do děsivých událostí zakončím citátem z knihy Otto Urbana Vzpomínka na Hradec Králové – „…mrtví byli pochováváni většinou do společných velkých a dlouhých šachet, mělkých 25-30 cm… v květnu následujícího roku se oteplilo a noviny přinesly z „českých bojišť“ zprávu o tom „kterak za oteplení z četných hrobů vynikají nesnesitelné výpary otravující vzduch po celém okolí, ano, kterak za vlažných nocí nynějších nad rozsáhlými šachtami plyny z mrtvol svítívají jako velké bludičky“…

Ládínek a jeho bicykl

Dal jsem si raději dalšího Pytláka a sledoval servírky. Nakonec nezůstávám sám. Přisedne si ke mně velocipedista. Jeden z těch chlapíků, kteří pořádají tzv. distanční jízdy na bicyklech ne mladších než předválečných a to v dobovém oblečení. Ládínek, jak se mile sám představil, měl i hodinky na řetízku, cvikříček, dýmčičku a bylo fajn, že staré časy dýchly zase tím lepším…. Povídáme si a a ten chlapík užívá i jazyk jakoby bylo mínus sto let. Ládínka jsem obdivoval nejen proto, že v 31 stupních ve stínu měl stále košili i vestičku. Velmi mne pobavilo, když přijeli moderní bikeři. Měli vypolstrované šponovky jakoby plínou proti otlačení a opruzení a batůžek s vakem na vodu s hadičkou do pusy. Vedle Ládínka vypadali jako inkontinentní dementi na kapačkách. Smál jsem se tak, že jsem je nestihl vyfotit, než si ty hadičky vyndali. Jo, to jsem si upytlačil náladičku s Ládínkem!

Chmelka a spol.

Už jsem se viděl, kterak uléhám pod pískovcový převis v okolních lesích, bouřka z vedra v noci osvětluje skučící les blesky, hromy ohlušují tak, že není slyšet krupobití rvoucí listy starých dubů, vichřice prozpěvuje skalám děsivé sonáty a nad šachtami plyny z mrtvol svítí jako zrůdné obří bludičky, až se mi to snění začínalo líbit, samozřejmě z čistě estetického hlediska, ale to už pro Rostika, který má kámoše všude, přijíždí Péťa z Bílé Třemešné, kde bude Rostik spinkat při bouřce pěkně v obýváčku na gaučíku! Takže beru PETky s Pytlákem, loučím se s dosud neurožněným pašíkem, to až po Péťově slibu, že budeme rožnit u něj na zahradě a že to bude vonět ještě lépe.

Krákora v Třemešné

V Bílé Třemešné jsem pro Vás rekognoskoval pivní terén a nejvíc se mi líbil koloniál U Žižků. Přijde mi fér kupovat si u nich soudek Krakonoše, desítku za 7,20 a dvandu za devět a něco za půllitr…. Měli i lahvovou Novou Paku, Náchod…

Jen o jedno Vás prosím, děti moje takřka vlastní, nejezděte mi napřesrok do Miletína, ano? Nerad bych z toho měl masovou akci :) Uvidíme se v Budějovicích!

---

[Rosťa Kloubek] [Zobrazeno 10723x] [4. červen 2008]
[Pivní slavnosti] [comments: 23] [Verze pro tisk] [Nahoru ↑]

---

Diskuse k článku

Vložit komentář

Jméno:	E-mail:

Komentáře