Etika v podnikání aneb Eden jen pro někoho
Hospody, hospody a restaurace ...
Etika v podnikání aneb Eden jen pro někoho
Celý následující příběh zní jako nepěkná a ošklivá pohádka, žel jde o ryzí skutečnost, která se udála v letošním roce.
Byl jednou jeden hostinský, který uměl obratně mazat med okolo úst. Obchodníkovi vyhlédnutého pivovaru se jeho plány náramně krásně poslouchaly. „Vy můj obchodníku, já podnikatel z dalekého velkého města jsem obklopen jen uniformním velkokapacitním pivem, jež někteří jeho současní neuživatelé nazývají Ghnus. Ale já jsem jiný, nechci čepovat něco, co mi nechutná a při jisté příležitosti jsem měl tu čest, ano čest, okoštovat váš jedinečný lahodný mok, ba co více, mám ke kraji, kde se vyrábí, citový vztah. A to není vše, rád bych udělal vašemu pivovaru a jeho pivu výkladní skříň. Nikde se v tomto městě velikém váš truňk netočí. Vzorně bych piva ošetřoval, byl bych pilný v propagaci. A kdo ví, časem bych se rád stal i Vaším obchodním zástupcem šířícím věhlas a hektolitry tohoto skvělého pivovaru vyrábějícího neméně skvělá piva.“
Který obchodník by při těchto větách nezjihl, ba málem slzu neuronil? Který obchodník by do toho nešel? Otevřít nový region, časem každý týden vozit dodávku piva, co dodávku, možná i kamion? Nádhera.
Po ekonomické kalkulaci nákladů na dopravu a provoz, po zvážení rizik i možných výnosů, byla odpověď kalkulačky a úvah spíše na straně s plusy. Nezbylo než sepsat smlouvu, instalovat chlazení, dodat potřebné vybavení, zavézt pivem. Aby byl rozjezd jednodušší, tak podpořit počátek reklamou a těšit se, jak tato spolupráce začne přinášet svá ovoce.
Krásná budoucnost…
Ale proč tato pohádka nemá šťastný konec? V čem je jiná? V čem je ten rub? V čem je ten háček?
Je lepší si půjčit peníze od banky nebo neplatit svému dodavateli? V prvním případě zaplatím nemalé úroky a ve druhém ne. A při rychlostech našich soudů to „nadaným“ jedincům může dlouho a dlouho procházet. Nu, a pokud mi to projde, začnu vesele podnikat s nedomluvenou a nechtěnou dotací od pivovaru.
A tak náš milý podnikatel nezaplatil v datu splatnosti, nezaplatil ani 2 týdny po splatnosti a ještě požadoval další závoz piva. To už med na tváři obchodníka začal hořknout a náš obchodník začal přemýšlet o čestnosti a plnění domluveného. Začal přemýšlet nahlas a zažádal hostinského, zda by přeci jen nenašel peníze na platbu odebraného zboží, jež mezitím bylo vyčepováno spokojeným konzumentům. A dokonce měl pivovarský zaměstnanec tu drzost a dal podmínku: „Nejprve zaplaťte již dávno prodané pivo a pak dostanete další“.
Zkrátím to. Po několika málo dnech od tohoto rozhovoru se restaurace přebarvila ze zelených do červených barev jiného (kupodivu také vzdáleného) pivovaru (copak asi ten vykuk napovídal jejich obchodníkovi, že by stejnou pohádku?).
Myslíte děti, že hostinský zavolal obchodníkovi, že už s ním nechce spolupracovat, že se chce vyrovnat a rozloučit? Ne, ne milá robátka, tak jednoduché to nebylo. Obchodník jedouc v tu dobu na dovolené na kole obdržel telefonát od zákazníka podniku: „Proč už není v tom Ráji Vaše pivo, co mi tak chutnalo? Přivedl jsem na něj své kamarády a místo „zeleného“ piva je zde „červené“. Pročpak jej nechcete dodávat?“ Obchodník při těchto slovech nejenže měl co dělat, aby nespadl z kola, ale zároveň se jal telefonovat velkopodnikateli, cože se stalo, že tak rychle změnil dodavatele a ani mu nedal vědět. Telefonáty nikdo nebral, na SMS nikdo nereagoval.
Až na telefonát volaný z jiného čísla se dostalo jen strohé odpovědi: „Přijeďte si pro své věci, odvezte si je, srovnáme se“. Nu což, dojel jsem, převzal věci patřící zelenému pivovaru a dožadoval se platby za dodané pivo. Pokud bych v tu chvíli seděl na kole, pak bych při následujících slovech zajisté z něj spadl. „Já nemám peníze, musíte počkat týden, dva… No nic jiného vám stejně nezbývá. Než čekat až vám je pošlu.“
A jak to dopadlo?
Uplynulo několik měsíců a mnoho hektolitrů piva bylo mezitím vypito a i přes urgence stále nedošlo k vyrovnání. Obchodníkovi nezbylo, než se domáhat svého práva soudně.
Tož tak…
PS: Malá douška závěrem. Zdá se, že už došla trpělivost i červenému pivovaru. Co vy na to pane Nadrchale, toho času z Plzně, se zavřenou hospůdkou Eden?
[Roman Holoubek] [Zobrazeno 8295x] [24. listopad 2009]
[Restaurace] [comments: 16] [Verze pro tisk] [Nahoru ↑]
Diskuse k článku
Vložit komentář
Komentáře
Weetek
středa, 25. listopad 2009
11:39
Bohužel, v našem právním prostředí je tohle docela běžný úkaz. Smutný, ale nikoliv nečekaný. Kultura podnikání v této zemi je, jaká je, mudrovat nad tím, kdo za to může by přesahovalo zaměření tohoto webu.
je dobře, že tenhle případ byl zveřejněn, aspoň si spotřebitelé i potenciální dodavatelé udělají obrázek...
Adsense
21. listopad 2024
09:55
posted by: Inzerce
jiri.kana
středa, 25. listopad 2009
12:20
to Weetek:..v našem právním prostředí je tohle docela běžný úkaz... Mám proto obavu, aby jediným hmatatelným výsledkem celé kauzy nebylo jen popotahování autora za její zveřejnění. Představuju si to tak, že Roman nakonec vysolí za pomluvu, poškození dobrého jména, poškození něčích práv a kdoví čeho ještě násobně víc, než kolik činí pohledávka pivovaru.
Roman Holoubek
středa, 25. listopad 2009
13:22
to jiri.kana: Já Jirko, ale nikde nejmenuji v kterém městě se to stalo, kdo je onen podvodník. Dokonce se nezmiňuji ani o druhém pivovaru o koho se jedná. Pouze se ptám pana Nadrchala na jeho názor. Nic víc nic míň.
A pokud někdo něco zkonkretizoval, pak je to Chody, který (nevím proč) do článku vsunul nějaké své privátní snímky, ani nevím odkud jsou. Ale určitě jsou pouze ilustrativní a nemají žádnou souvislost s obsahem článku. Že Chody?
Ach jo ... ach jo ...
napsal(a): Roman Holoubek [Odpovědět]
laďa
úterý, 24. listopad 2009
20:58
zrovna jsem dočetl knížku z prostředí Londýna, hemží se to v ní dealery s drogami, mafiány, prostitutkami a vymahači dluhů, ti poslední předvádí často drsné metody, když si jdou pro odkoupený dluh, občas někomu i ublíží. člověk by je docela odsoudil za často přehnanou brutalitu, ale jak je vidět z našeho příběhu na některé lidi platí jen domluva basebolovou pálkou, na slušný slovo prostě hajzli neslyší
Jarda
úterý, 24. listopad 2009
20:54
Já se pohybuji v jiné branži. Svařování, pájení, navařování. Např. do žateckého pivovaru jsme dodávali stříbrné pájky a svařovací elektrody na měď. Kotel ve varně jsem si prohlédl zevnitř To jen na okraj, s tímto to nesouvisí, platba proběhla bez problémů. Jen že jsem v jiné branži, ale řeším stejné problémy. Od jisté doby "okolohubymedmazače" prudím již dva dny po termínu splatnosti. Jak mi někdo začne vykládat, že ten druhý spojí za prd, chce nás, zná nás třicet let, srdeční záležitost, atd. atd., spíš mě to nabádá k ostražitosti, než abych byl potěšen. Měl bych následující radu, asi si člověk k narovnání "dodavatelsko-odběratelských vztahů" nepomůže, ale může to být docela prča a satisfakce. A není co trestat, narozdíl od vyražených zubů Určitě se občas najde reklamovaný sud, prošlý či zkyslý sajrat atd. Stejně by se to odepsalo. Tak se tvářím, že mu tedy dodám, a hodím mu do skládku netěsný soudek. Než to vyteče, než na to přijde, a víme dobře, že smrad piva jen tak neuklidí. Takhle jsme kdysi s kámošema natlačili větrací mřížkou do Favorita romadůr a zalili pivem. Ten frajírek už hodně dlouho dívenku v autě nepovozil
---------------------------------
Zpráva byla upravena 24.11.2009 ve 20:55:47
Moro
úterý, 24. listopad 2009
19:56
Bohužel verbež se najde všude a jsem rád, že se Roman odhodlal sem podobný článek napsat. PI je oblíbený portál a chodí sem za vědomostmi i diskusemi spousta lidí, takže darebáky je třeba pranýřovat.
PS: My, registrovaní na spřáteleném BB tam máme taky jednoho takového vykuka, jmenovat ho nebudu, protože zase by plakal a jal se psát výstražné dopisy a Chody by mi vynadal, že jsem jej "zavlekl" (jako odporný hmyz) i na tento server.
---------------------------------
Zpráva byla upravena 24.11.2009 ve 19:56:40
Pavo
úterý, 24. listopad 2009
19:50
Opravdu neveselý příběh,pan Nadrchal by zasloužil trošku pošmodrchat. Jinak tento případ není v této pohádkové zemi ojedinělý.
napsal(a): Pavo [Odpovědět]