Tož jsem okoštoval Beltaimové pivo

Tichá, Hukvaldy, Janáček, Kozlovice, aneb Má letošní první jarní procházka za pivem

Kozlovický pivovárek začal svou éru v období, kdy jsem cyklisticky velmi neaktivní. Ačkoli k němu nemám daleko, doposud jsem jej proto nenavštívil a neochutnal pivo vycházející z jeho varny. Říkali jsme si s kamarádem, že počkáme, až ze silnic zmizí sníh, až bude přijatelnější a především teplejší počasí. Ale anonce na nové jarní pivo, pivo, které by mělo mít v sobě i něco z dubové kůry, nás natolik zaujala, že jsme uskutečnili náš letošní první jarní výlet nikoli kolmo, ale autobusem. Abychom utišili naše špatné svědomí, že do sebe vložíme něco kalorií bez jejich vydatnějšího výdeje, tak jsme část cesty za novým pivem absolvovali pěšky. Opustili jsme teplo dopravce ve vesničce Tichá a zamířili vstříc nejbližšímu kopci, pak dalšímu a dalšímu. Cestou jsme nasávali jarní atmosféru, nabírali bláto nejen na boty, ale i na nohavice. Přeskakovali potoky i krtince. Trochu pomrzli, sledovali koně, kance i muflony v hukvaldské oboře. Spíše než na třetí jarní den to vypadalo na návrat paní zimy, ale okolní příroda a ptáci se nedali zmást a svým rozpukem a zpěvem dávali najevo, že toto už jistě bude její poslední záchvěv.

Tohle nás čeká

Pozoroval jsem na sobě zajímavý jev. Čím více jsme se blížili ke středu obce Kozlovice, tím více jsem zrychloval své kroky. Vyřkl jsem poznámku, která mi už chvíli vrhala stín do jinak radostné pohody způsobené malým sportovním výkonem. „Davide, to jarní pivo už čepují třetí den. Co když nám řeknou, že se před hodinou vypil poslední doušek?“ A opět jsem zrychlil. Neb jsem to byl já, díky komu přicházíme k pivovaru skoro o 3 hodiny později, ačkoli by nás řidič busu dovezl přímo před pivovar, kde má zastávku.

Konečně jsme dorazili

Ale to už vstupujeme do prostor, jejichž výstavbu jsme v létě pozorovali. Poměrně dost lidí u stolů a u zbývajících byly rezervační lístky. Vzadu dokonce okupují stůl dva Valaši a jak vidno – už hodně, hodně dlouho, až z toho celí ztuhli.

Štamgasti

Hle, zrovna přímo u pramene, těsně u varen zákazníci platí a odchází. Usedáme a hned se dotazuji: „Máte ještě jarní pivo? A máte jej dost?“. Po kladných odpovědích již s klidem a chutí objednáváme nejprve světlý ležák. Přeci jen, piva mají jít do žaludku po pořádku, jen ať se chutě vybičovávají. Stačíme si ještě objednat jídlo, letmo shlédnout pohledem interiér a už nám na stole přistály dva kousky. Bylo to nějaké kalné a smrdělo to po kvasnicích (projevil se ve mně duch Karla Kvapila). Ano sytě zlatá v průsvitném závoji kvasnicové mlhy. Ve vůni i chuti se projevovala sladová s odstínem medu (ačkoli v pivu jistě není). Oproti jeho příbuznému ze Štramberka je méně chmelené, zato však hutnější a chmelová hořkost se projevuje v příjemném doznění. Kvituji, že je dobře, že společnost ŠMÍRA-PRINT nevyrábí pivo podle jedné šablony, ale vytvořili jiný charakter.

Kozlovické varny

Objednané jídlo bylo zajímavě a originálně upravené. To ale nastal čas na další pivo. Tím měl být tmavý ležák. Po jeho objednávce jsme jej sice dostali, ale rubínová barva spíše odpovídala polotmavému. Vysvětlení jsme záhy obdrželi. Mají na čepu jen dvě piva. Tmavý ležák byl po dobu jarního polotmavého speciálu vysazen a nenabízí se. Přes toto nedorozumění s obsluhou jsme se vydali zkoumat chuťové záhyby předloženého piva. Plnost odpovídala deklarovanému extraktu (13%), v chuti se prolínala karamelová nasládlost, hebké pražení a jemná mírná hořkost, to vše doprovázené kvasničnou chlebnatostí. Přiznám se, ačkoli jsme hledali v chuti stopy po něčem, co bychom mohli nazvat dubovou kůrou, nic takového jsme neobjevili. Přesto se jedná o velmi chutné a pitelné pivo, u kterého jsme zůstali po zbylou část příjemného jarního nedělního pozdního odpoledne.

Starý desky jsou hezký

Tetelily si nejen naše chuťové pohárky, ale i oči příjemným interiérem a naše uši se mohly zaposlouchat do občas chrastících tónů starého jazzu pouštěnému z vinylových gramodesek. Jak říká klasik – pokoj na duši.

Kozlovice - další z našich budoucích oblíbených zastávek za dobrým pivem. Přejeme zdejšímu sládkovi spokojené zákazníky, nepolevit ve snaze a nesnižovat nastavenou laťku.

Tož tak …

Diskuse k článku

Vložit komentář

Komentáře

Roman Holoubek

pondělí, 20. duben 2009
08:32

Včera jsem navštívil Kozlovice už standardním způsobem. Tj. na kole (předem se omlouvám weetkovi ). Mimo stále skvělý světlý ležák byl již na čepu i tmavý ležák. Opět o něco jemnější než Štramberk, ale také velmi chutné. Doporučuji.

PS: Vzkaz pro majitele. Bylo by vcelku vhodné instalovat dobré stojany na kola (ne ty tvořící osmičky na kolech) a vyřešit venkovní posezení. Sedět na kočičích hlavách se zády opřenými o obecnou školu je sice romantické, nikoli pohodlné.

---

napsal(a): Roman Holoubek [Odpovědět]

Roman Holoubek

pátek, 3. duben 2009
06:30

To Rosťa: Dík. Ale Nemůžu Ti potvrdit ani vyvrátit nic z Tvých myšlenek o hemeroidech. Neb je (zatím) nemám, a doufám ani mít nebudu.

To JR: Také jsem měl Slezana s dubovou kůrou (loni v létě), tam jsem skutečně cítil něco odlišného, co v pivu běžně nebývá, zde ne.

To Luděk: není to můj výmysl, ale takto si to vymysleli ve společnosti ŠMÍRA-PRINT. Snad jak zdůrazňují: "Keltové ...pro hořkost piva nepoužívali, tak jako dnes my, chmel, ale kůru svého posvátného stromu – dubu."

---

napsal(a): Roman Holoubek [Odpovědět]

JR

čtvrtek, 2. duben 2009
15:21

Ta chuť dubové kůry se asi nedá moc specifikovat, měl jsem ji v pivu od Slezana a Sv. Jána, dala se vypozorovat jakási jinčí surovina v obsahu, ale neuhodl jsem, chce to cvik a lesní stravu.

---

napsal(a): JR [Odpovědět]

Rosťa

čtvrtek, 2. duben 2009
15:07

Jsem velmi rád, že zvěděl jsem, kterak prožitkovává pivní cesty muž tvého formátu, Romane. Děkuji za příjemné počtení. Prosím, můžeš ještě potvrdit či vyvrátit, že pivo s dubovou kůrou jest vařeno specielně pro cyklisty s akcentem na prevenci hemeroidů?

---

napsal(a): Rosťa [Odpovědět]

Adsense

21. listopad 2024
09:53

---

posted by: Inzerce