Přes Bulharsko od pivního dna k vrcholu

Během týdenního vandru do Bulharska se mi podařilo ochutnat jedno z nejhorších piv v životě.

Hory, starobylá městečka, zajímavé železnice, moře a balkánský svéráz. Mám tu zemi rád a dlouho jsem tam nebyl. To vše mě letos nakonec přimělo k cestě do Bulharska. A když už někde jsem, snažím se ochutnávat místní pivo.

Řekněme si rovnou, že bulharská piva vesměs nejsou nic moc. To není stížnost, věděl jsem to předem. Co taky chtít od spíše nepivní země, kde si navíc pivní trh rozparcelovali giganti. Takže piva od InBev (např. Kamenitza, Burgasko) chutnají tak nějak jako piva od InBev (přiznávám, že poslední dobou vlivem různých majetkových přeskupování ztrácím přehled, o jaký xxxBev se momentálně přesně jedná). Piva od Carlsbergu (Pirinsko, Šumensko) zase nabídnou přesně takovou tu Carlsbergovitou prázdnost, jakou byste čekali. A tak dále. Je ale třeba zdůraznit, že většina tamních běžných piv se dala bez problému vypít. Ve srovnání s Ukrajinou se jedná o pivní ráj. Mohu dokonce nabídnout tip na opravdu dobré pivo – tmavé 16% Stolichno z produkce pivovaru Zagorka (Heineken).

Nuže ale zpátky k tématu. Chtěl jsem vlastně jen napsat krátký blog o tom, jak se mi během jednoho týdne na cestách podařilo ochutnat pivo hodnocené stupněm 1 i pivo známkované za 9. S klasickou škálou, kde za 1 vaří pán Bůh (dobrá, takže to lepší pivo bylo za 1,5) a za 9 vaří… Za 9 vaří v Sofii v minipivovaru Pri Kmeta. A pokud tam za 9 nevaří, pak se tam za 9 o pivo starají. Nebo jsme zkrátka měli neuvěřitelnou smůlu.

Vchod do sofijského minipivovaru

Podnik Pri Kmeta se nachází v jedné z mála částí Sofie, které lze označit za hezké. V docela pěkném venkovním výčepu nabízejí světlé, pšeničné, tmavé, citrusové a červené pivo. Nejprve jsme U starosty ochutnali pšeničné. Co by se taky za horkého dne hodilo na začátek víc? Půllitr za 2,80 Lv. (asi tak 1,5 €, čili na bulharské poměry dražší pivo). Natěšení na pšeničné osvěžení jsme velkoryse tolerovali čepování do tlustostěnného ušatého skla. Pak ale přišlo přivonění a první lok. Propiska se rozeběhla po papíře. Poznamenal jsem si toto: Zločin proti pšeničnému pivu. Smrdí a chutná jako vyrobené z nějakého krmení pro dobytek. Nejspíš to bude spodní. Ale dopito. Ne. Nedopito.

Nu což, spravíme si chuť ležákem. Jak se to spravení povedlo? Voní napoprvé líp než pšenice. Ale pak trocha ovoce. Ne! Trocha zeleniny. Vlastně, ono to smrdí. Smrdí jak žumpa. Trocha sirovodíku. Děs běs (pasáž s vulgarismem a drobnou úvahou o ČOV vynechávám). Není obvyklé, aby člověk při krknutí cítil sirovodík (zkažená vejce). Pryč od toho! (následuje hluboká omluva pivovarníkům z Ottakringu za nejapné poznámky o močení do plechovek bez požití B-komplexu).

Pšeničné pivo od starosty

Asi čekáte, že bude následovat doporučení typu „vyhněte se tam tomu obloukem.“ Jenže ne, naopak. Zajděte tam! Tohle totiž jinde neochutnáte. A kde jinde si nastavíte – přesněji tedy zahrabete – pomyslnou laťku kvality?

Jedničkové pivo jsme si dali téměř přesně o týden později. Na cestě mezi Sofií a Českými Budějovicemi se totiž nachází pěkné město jménem Wien a v něm progresivní minipivovar jménem 1516 (číslovka odkazuje na Reinheitsgebot). V 1516 průběžně – a mohu-li soudit, víceméně úspěšně – zkoušejí stálý sortiment obohatit různými pivními styly. Ovšem obohacení pivem Hop Devil IPA se jim povedlo natolik, že si „skákajícího čerta“ nechali ve stálém sortimentu. A právě tento IPA se měl stát důstojnou tečkou za naším výletem. A taky že se jí stal!

IPA z 1516, to je PIVO! Už jen přivonění je požitkem, první lok pak připomíná zakousnutí se do šťavnatého hořkého pomeranče. A poslední lok pak doufá, že není poslední. Neznám moc lepších způsobů, jak do sebe investovat čtyři eura dvacet.

České pivo Schweik

Na závěr by se asi hodil nějaký pokus o shrnutí či snad zasazení celého příběhu do nějakých souvislostí. Nabízí se české minipivovarnictví. I zde nacházíme propastné rozdíly, aniž bychom museli cestovat přes půlku Evropy. Kolikrát narazíme na echt žumpu a kolikrát na skutečný skvost? Není všechno zlato, co se minipivovarsky třpytí. Cestujte a ochutnávejte. Nejspíš jako já zjistíte, že jsme na tom z jedné strany velmi dobře, přičemž je ale pořád co dohánět.

Poznámka k třetí fotografii: "České pivo" Schweik. Vařeno v pivovaru Veliko Tarnovo. Docela pitelné, stejně jako další piva z jeho sortimentu - Boljarka (tu v plastu ale nebrat, smrdí!) a licenční Kaltenberg Pils (náš favorit).

Diskuse k článku

Vložit komentář

Komentáře

Míša

neděle, 2. únor 2014
01:05

Ahoj zajmá mě ten mini piv. 1516 je možno přiblížit kde se v městě nachází děkuju

---

napsal(a): Míša (mi.cerm(a)seznam.cz) [Odpovědět]

Jana

neděle, 2. únor 2014
10:00

to Míša:
Wien, Krugerstrasse 18.

---

napsal(a): Jana [Odpovědět]

RoCa

pátek, 17. srpen 2012
10:55

V Sofii jsem dva roky bydlel a piva z minipivovaru "U starosty" patrila k tomu lepsimu, co se dalo zakoupit, ale je pravda, ze uz je to 6 let zpatky! Jinak Stolichno bylo opravdu jedno z nejlepsich piv na trhu.

---

napsal(a): RoCa [Odpovědět]

Adsense

21. listopad 2024
09:40

---

posted by: Inzerce

jiri.kana

pátek, 17. srpen 2012
22:33

to RoCa:No jo, za 6 let se asi může leccos změnit. Na druhou stranu, třeba jsme fakt měli smůlu. Já tady vlastně hodnotím nějaké pivo na základě jen jedné zkušenosti. Která ošem byla příšerná (Což neznamená, že to tam příště nepůjdu zkusit zas. Naopak!).
Tak mě napadá - máme u nás nějakou podobnou minipivovarskou zkušenost? Že co se ze začátku jevilo být skvělé, spadlo během let v lepším případě do průměru, v tom horším do žumpy? A nebo naopak?
U těch větších pivovarů těch cyklů možná bylo leckdy i víc...

---

napsal(a): jiri.kana [Odpovědět]

Pazzy

čtvrtek, 16. srpen 2012
20:07

Já měl na ukrajině Černivecký a nebylo to tak zlý, ale třeba v Rumunsku to bylo snad ještě horší... Výběr byl veliký, ale kvalita nic moc... Ve Švédsku mám opačný problém, dobrá piva, ale strašné ceny...

---

napsal(a): Pazzy [Odpovědět]