Jak se jezdí pro pivo 1

Ten den jsem šel na Javořický ležák z pivovaru Kozlíček v Horních Dubenkách. Nejen proto, že název sám o sobě je koncentrát poetiky a dává tušit, že pivečko bude mazlivé, hladivé a miloučké. Také proto, že nemám zrovna teď možnost jet některý čtvrtek k Jihlavě a také proto, že jej přivezl Hanz do Zlejch časů. Oželel jsem tedy pivní turistiku a šel „jen“ na pivo. A dobře, moc dobře jsem udělal! Chuťově to byl pro mě jeden z vrcholů léta!

„Hele, pan Kozlíček mě žádal o reakce pivařů, co mu mám říct?“ praví Hanz. „Že jsem jich měl osum a že jsem ti dal za úkol to zase brzo objednat!“ „Poslední víkend v září jedu pro pivo na severovýchod a ty jedeš s námi!“ oznámil pak ještě. Znovu jsem pečlivě pohledem přeměřil jeho postavu a následně zavrhl sebemenší odpor, dokonce jsem mu odpustil i jak byl na mě minule ošklivej a řekl mi ty věci o tloušťce a prasátku v relaci s mou osobou. Kdo by se dnes pro pravdu zlobil, že?

Javořický ležák ve Zlejch časech

Jen jsem se trochu obával, že z vědomostního hlediska budu nejslabším členem výpravy. Ačkoliv vždy zdůrazňuji, že pivo pouze piji, jest očekáváno, že když o něm píšu, musím být i chodící encyklopedií. Členy výpravy byli totiž i lidé graduovaní vysokoškolskými tituly, ba co dím i vědečtí pracovníci. Jenže já si myslím, že na fanouškovském pivním webu mají své místo i tvůrci z řad pouhých prostých konzumentů, aby se tak web nestal výsadou úzkého kruhu lidí z branže, neboť pivo jest nápojem veškerého lidu.

Před stanoveným datem výpravy mi bylo oznámeno, že se jede v pátek ráno a že pro mě přijede vůz lehce po čtvrt na devět. V praxi jsem pak byl vzbuzen telefonem po půl osmé s lakonickým sdělením: “Jsme tam za pět minut!“. Bylo jim uplně fuk, že mám dovolenou!

Výprava byla šestimužná a dvouvozová. Před Medlešicemi jsem pochopil, proč se muselo jet tak brzo, neboť před desátou přišel první vůz o klínový řemen a krátce po jedenácté přímo před Paramem v Pardubkách na tý velký křižovatce přišel druhý vůz o tažné zařízení. První vůz jsme za dohledu kroužícího vrtulníku Zelené vlny tedy odtlačili do ústraní ručně a kontaktovali servis a druhý vůz neohroženě pokračoval dál i bez tažného zařízení.

Následně se poněkud rozplynuly mé obavy, že v týmu budu otloukánkem pro myšlenkovou a vědomostní topornost, když vědecký pracovník vyjádřil názor, že vynálezcem HGB byl jednoznačně Jan Drda, protože a jelikož jako první nechal v Dařbujánovi a Pandrholovi zředit panskou třinácku v potoce na sprostou osmičku pro vesnickou chudinu! V tomto duchu totiž intelektuálně sekundovat dokážu a byl jsem moc rád, že ani vědci netrpí nedostatkem smyslu pro žertování.

V Medlešicích bylo ještě zavřeno, otvírají ve dvě, ale paní Zemanová nám vydala první PETku se světlým kvasnicovým, jež nedožilo se ni další hodiny. Dlužno dodat, že bylo dobré. Protože bylo zavřeno, vyfotil jsem v Medlešicích pouze starý i stávající pivovar a zámek. Nakonec i před zámkem rostoucí divoký chmel. Hanz vrátil sud a jelo se dál.

Medlešice

Pokračovalo se stále na východ. Žamberk. Já se moc těšil, pivovar otvírá ve čtyři a to je čas, který je pro člověka jsoucího z daleka nepříznivý, takže mi Kanec stále unikal. Projížděl jsem tudy několikrát, leč vždy před čtvrtou. Musel jsem tak za vděk vždy brát jinou restaurací, kde jsem se vždy ptal místních. Jednou mi bylo sděleno, že Kanec to je sranec. Podle mě je to názor člověka buď poznamenaný závistí, nebo poznamenaný letitou konzumací chemie, která má za následek nastavení metabolismu zcela odlišně od pravidelného konzumenta přírodnin. Cizí názory mi však již nějakou dobu nedělají starosti.

Světelný poutač
Kančí varna

Pan inženýr Kalous rozhodně není typ suchého nepraktického inženýrka s brýličkami. Dohoda byla, že si Hanz přiveze sudy své, které budou panem sládkem vymyty a následně naplněny. To se také dělo s fortelem letitého praktika. Velmi příjemná byla i jistá bodrost v tom nejlepším slova smyslu, kdy nám byl panem Kalousem ukázán pivovárek, hospůdka i předveden způsob louhování a vymývání lahví.

Hanz a pan Kalous
Žamberské sudy

I fotit nám bylo povoleno pod podmínkou, že nezapálíme nic od blesků. Pan Kalous jest patrně i lučebníkem, soudě podle různobarevných baněk a bání a nabídky koštování vlastní pivovice či chrumu, tedy toho, co se před EU jmenovalo rum…

Technologie
Technologie
Technologie
Lihovar?
Koštněte...

V pivovarské prodejně jsme zakoupili celý sortiment a jali se degustovat, jediné co mě neoslovilo, bylo to konopné, protože ta dominatní chuť i vůně sena a čerstvých kopřiv mi nesedí. Na otázku, kde bere kvasnice, odpověděl pan sládek, že v Náchodě a že tam byl nyní poprvé uvařen Náchodský dvanáctistupňový stout, jenž bude hotov cca za měsíc. Rozloučení s tímto pracovitým mužem, který má dvě zaměstnankyně – prodavačku v prodejně a hostinskou v hospůdce, jinak který si vše dělá sám, bylo srdečné a to asi nevadilo nikomu.

Výčep s Kancem
Lahvoví Kanci

Pokračování zítra ...

---

[Rosťa Kloubek] [Zobrazeno 8070x] [2. říjen 2008]
[Pivní cesty] [comments: 5] [Verze pro tisk] [Nahoru ↑]

---

Diskuse k článku

Vložit komentář

Jméno:	E-mail:

Komentáře