Týden netržního pivaře

Jasně, věděl jsem to předem. Tento týden budu zlobit! Doma jsem byl totiž poslední dobou hrozně hodnej a tak bylo ve vzduchu, tak nějak všichni doma cítili, že tatánek si zaslouží vyhodit si z kopýtka! Věnovat se svému oblíbenému! Bez výčitek, bez zbytečných otázek, bez náznaků, avšak s láskou, s uznáním, s přejícným moudrým úsměvem: Běž si tatánku, užij si, zasloužíš si to! Všichni přece víme, že pivo máš rád, ale nás miluješ!

Nebyl čas váhat a rozjel jsem to hned v pondělí. Vždycky pociťuji těžko definovatelnou rozkoš při tom, když tvořím itinerář, jízdní řád, či snad lépe řečeno harmonogram zlobivého týdne. Chvěl jsem se opět jako prvnička, jako pampeliškové chmíří ve vánku, jako hladové slepé štěně před kojením! Je to tu, zlobivý týden!!!

V pondělí měl čas Sam. Je ode mne zvyklý na pozvání Ke Klokočníkovi, ale na mou vizi ztéci Svobodnou republiku Žižkov, místo s naprosto snovou hustotou příjemných hospod, se tvářil jen mírně překvapeně. Vizí byla především restaurace U radnice, pohrobek pražských Podkováňských hospod, neboť internet hovořil vábivou řečí: chybí sice můj milovaný Malý Rohozec, ale přibyl stejně milovaný Klášter a Krakonoš, prostě K & K! Sam dorazil se svou typickou inženýrskou přesností a jasně vyjádřil svůj skeptický názor na mé počínání. "Sem zvědavej, co je v Praze lepší než Klokočník!?"

Dnešní nabídka U Radnice

Ta hospoda byla mile krásná, relativně malá, ale víceméně prázdná! Sednem si a ptáme se obsluhy: "Máte, prosím i nějaké kvasnicové pivo?" Dámu otázka nezaskočila: "Ano, Klášter dvanáctku!". Nuže sem s ní! Dvanda kvasnicová z Kláštera, stařičkého pivovaru se sklepy dávno vyhloubenými v pískovci, je mojí slabostí. Ale chtělo se mi hořce zaplakat! Byla zkyslá! Byla tak hrozně kyselá, že se prakticky nedala pít! Sam naštěstí zachoval svůj stoický klid a nic nevyčítal, jen se kysele křenil, stejně jako já! Pivo jen piju a tak nevím, co se asi mohlo stát, neboť v létě na Žižkovském pivobraní byla dvanda kvasnicová z Kláštera pro mne luxusním pitím.

Snad se toto vynikající pivo stalo obětí nezájmu konzumentů, tak typickému v době, kdy pivo, které nelemtají f t f t f televizi zaplacené osobnosti v reklamách, ani nesponzorují team nějakých čutálistů, není prostě trhem žádoucí. Snad jej tedy nikdo nepil a naše dvě piva, dlící před objednávkou pár dní v trubkách, byla z toho nespravedlivého nezájmu prostě kyselá.

Točenej Krákora v Praze

"Promiňte! To pivo je zoufale kyselé! Zkusíme nyní jedenáctku Krakonoše!", dím ku obsluze, která nemrkla brvou, odnesla naše poloplné půllitry a připsala čárku za Krákoru. Ten měl onu svojí jedinečnou příchuť, vytkl bych této várce snad jen poněkud větší obilný akcent. Nakonec jsem skončil u Podkováně, měli poslední exhumované kusy desítky a dvanáctky a víte, ta jejich chuť, byť již nedosahující kvality chuti Podkováně z dob, kdy byl ve formě, ta nezaměnitelná chuť mě prostě dojala! Pokud snad Podkováň začne ještě někdy vařit, bude to v nových technologiích a tak to bylo opravdu patrně naposledy, kdy tuto chuť převaluji s rozkoší na jazyku, nevěřím na nemožné.

Stejně jako nerozumím debatám o CKT versus klasika, prostě pravda na úrovni pouhé víry a nevíry, nevěřím tomu, že ty týdny trvající přírodní procesy mohou nové technologie nahradit co do obsahu užitných látek, že ta klasická kvasba, macerace, fermentace a další blíže nespecifikovatelné přírodní procesy jsoucí s to naplnit pivo těmi stovkami tělu prospěšných výluhů, macerátů, fermentátů, sloučenin atd. jsou jen z půlky nahraditelné tržním pokrokem... Ach jo!

Ve středu jsem měl v harmonogramu další akci, avšak žena se zdržela na jakémsi výběrovém řízení. Neřeším to, když někoho milujete, dopřejete mu i eventuálního milence. Hlídal jsem děti a hrál si s nimi do pozdních hodin a nikam nešel...

Obžerství od Staropramene

V pátek jsem si to ale vynahradil. Podnikl jsem frontální atak na Obžerství. Vypruzen Markovým článkem jsem tam zašel minulý týden a na tabuli už nebyl ani Kvasar ani Podkováň, nýbrž jen Jihoměšťan. Ale ani toho neměli, nesmazali ho jen proto, že příště zase bude. Po letech jsem tak zkousnul dvandu Staráče řezanou Staroušem tmavým.

Když jsem se srazil s Karlánkem, již dopředu jsem jej připravoval na možné zklamání. Nápis v Obžerství zněl skvěle: Lipnický kvasnicový! Kruci, oni v Haškově Lipnici vařej pivo? Nebo snad na Lipně pro turisty? "Dobrý den, je ten Lipnickej Kvasnicovej?", táži se. "No jasné, ne!" zní odpověď libozvučnou jihomoravštinou. Již dávinko mi neva být za nevědomce a ihned se táži:"A odkud je?" Z Lipníku nad Bečvou! No vida! A to jsem si myslel, že mapu pivovarů ČR mám v bedně! Na Lipníček jsem nevzpomněl!

Točený Lipnický ležák v Praze

Lipnické přistálo v půllitru pivovaru Černá Hora a bylo chuťově nesmírně podobné původnímu dvanáctistupňovému Gambrinusu čepovanému v roce 1989 v hostinci U třech bojovníků ve Vyšehradské ulici, snad o něco lepší! Tehdy

byl pro nás s Karlánkem svátek jíti na plzeňský Gambrinus!!! Pan hostinský s námi ztratí i pár slov, vypráví, že tu měl Ječmínka, že mu chutnal ještě o něco víc než Lipničák, že je z Moravy, kam obchodně jezdí a že brzy odtud zase přiveze nějaký ten soudek z malého pivovárku!

Rozněžnil jsem se, můj člověk! Internetové stránky se zatím chystají, tak vyjadřuji svůj nelíčený smutek, že nezvím, kdy tu bude nějaká dobrůtka. Bere si ode mne telefonní číslo... Lipničáků jsem urazil asi šest, nebo tak nějak.

7 kulí v Kostelci

Zlobivý týden vyvrcholil nedělí. Zabijačkové hody aneb Bohapustá přežíračka v Černokosteleckém pivováru. O tomto pivováru, který nevaří vlastní pivo, toho bylo paradoxně napsáno dost a dost. Budu tedy stručný, ty příjemné klenuté prostory, vytopené kamny z těch pro kamna správných dob, byly oslavou jídla a pití, pospolitosti, pohody a zábavy.

Lednice plná zabijačkových dobrot

Nápojový chlaďák byl narván místo pitím dobrůtkami, jelítka dvou druhů, jitrnice, klobásy, žebírka či uzené. Na čepu Třináct kulí z Benešova, slíbený Opat 17 granátové a jako vždy Konrád, světlý 12 a 14. U mě a kosteleckého kámoše, který opět nabídl ubytování pro celou mou rodinu, vítězí 13 kulí, prdelačka narvaná česnekem a majoránkou a po boji mezi pikantní klobáskou, zabijačkovým gulášem, ovarem s vejmrdou si vybíráme pečená žebra na kofole a Konrad. Luxusní dobrůtky a tak mi bylo jedno, kdo ta prasátka zabil, či byly-li potřebné chuťovky zakoupeny v Makru.

Dnešní pivní menu v pivováře

Uvařeny, upečeny, ohřáty a usmaženy byly jak se na Bohapustou přežíračku sluší. Když jsem fotil Našeho furianta, dědečka z pohádky, usmál se na mě a já nabyl dojmu, že se stane ještě nějaké kouzlo. Jako hypererotik jsem se ještě pídil po tom, co je to vejmrda. Prostota odpovědi mne odrovnala: křen s jablky. Když už mě skoro těšilo, že zlobivý týden končí, přišla SMS z Obžerství: "Na čepu je Jihoměšťan..."

---

[Rosťa Kloubek] [Zobrazeno 7939x] [9. prosinec 2007]
[Pivní cesty] [comments: 7] [Verze pro tisk] [Nahoru ↑]

---

Diskuse k článku

Vložit komentář

Jméno:	E-mail:

Komentáře