Spolumajitel Rodinného pivovaru Stanislav Bernard se rozhodl opět vyhlásit pivní prémii, tentokrát za zisk zlatých medailí na letošním fotbalovém mistrovství Evropy v Portugalsku.

„Pro odpor „velkých sponzorů“ jsem nechtěl svou motivaci opakovat, i když s ní hokejisté získali v letech 2000 a 2001 dva světové tituly. Poslední dva hokejové šampionáty mě však přesvědčily, že velké peníze nejsou všechno.“ říká Bernard. „Fotbalisté národního družstva měli po loňské skvělé sezóně spoustu zdravotních problémů a mnohým se nedařilo tak, jak by si jistě přáli. Já jim ale věřím a vím, že pro úspěch se vydají ze všech sil a že na trávníku nechají srdce!“

„Proto jsem se letos rozhodl podpořit naše fotbalisty pivní motivací a panu Brücknerovi, kterého si pro jeho přístup k fotbalu a životu velmi vážím, navíc v případě úspěchu doživotní pivní rentou.“

Již za postup ze základní skupiny zaručuje Stanislav Bernard českým hráčům a realizačnímu týmu 80 litrů nepasterizovaného piva Bernard. V případě zisku zlatých medailí obdrží prémii 160 litrů piva a pan Karel Brückner navíc doživotní roční rentu ve stejné výši. Toto množství piva staví Českou republiku již několik let na první příčku ve spotřebě na jednoho obyvatele ve světě.

„Tak jako pivovar potřebuje dobrého sládka, tak i fotbalový tým musí mít zkušeného kormidelníka. Pana Brücknera vnímám jako muže na svém místě, mluví jasnou řečí, nepoužívá podmiňovací způsob, přebírá veškerou zodpovědnost. Na rozdíl od trenéra české hokejové reprezentace na letošním Mistrovství světa si nedělá zadní vrátka smlouvou podepsanou předem s extraligovým družstvem“ dodává Bernard. (Tisková zpráva pivovaru Bernard)

Na počátku 90. let se rozhodl, že zkusí podnikat. Zadlužil se a spolu se dvěma společníky vydražil zchátralý pivovar v Humpolci. Dnes patří Rodinný pivovar Bernard k nejprogresivnějším hráčům na českém pivním trhu.

Než jste vydražil humpolecký pivovar, žil jste v Opavě a pracoval na okresním úřadě. Jak se stal z úředníka podnikatel?

Moje pracovní historie byla ve skutečnosti pestřejší. Coby vystudovaný silnoproudař jsem pracoval v různých technických pozicích. Jednu dobu jsem měl na starosti nákup kusových strojů pro továrnu, což obnášelo nejen zajištění technické stránky, ale i vyjednávání s bankou. Na okresním úřadě jsem pracoval až po revoluci, a to poměrně krátce, asi rok. Podnikatelskou zkušenost jsem tedy neměl a ani jsem ji v podstatě mít nemohl, ale jistý manažerský základ tu byl. A proč jsem s podnikáním začal? Chtěl jsem konečně zkusit něco dělat pořádně, se vším všudy.

Proč zrovna pivovar v Humpolci? Tenkrát na tom nebyl vůbec dobře a vy jste ho navíc koupili za cenu, která jeho účetní hodnotu výrazně převyšovala.

Pivovar v Humpolci byl zařazen do dražby v rámci malé privatizace a my jsme o tom věděli. Vyvolávací cena pivovaru se rovnala účetní hodnotě devět a půl milionu korun. Nakonec jsme ho vydražili za 47 milionů, k tomu bylo nutno přičíst ještě zásoby, takže dohromady jsme zaplatili 52 miliony. Neumím moc vysvětlit, proč jsme do toho tenkrát tímhle způsobem šli, snad že jsme příliš nehleděli na výhodnost samotné investice, ale vnímali jsme to jako příležitost jak začít něco dělat. Naštěstí se nám to podařilo hned od začátku rychle rozběhnout, ale nechtěl bych to prožívat znova - bylo to svým způsobem veliké dobrodružství.

Jak se na to velké dobrodružství dívala vaše paní? Nevynadala vám, že jste se asi zbláznil?

Ne, nic takového neproběhlo. Musím říct, že manželka se k celé věci postavila naprosto skvěle, vzala to spíš jako příležitost něco dokázat než jako problém.

Dlouho jste bydleli v malém bytě přímo v pivovaru, jak je to dnes?

Už třetí rok bydlíme ve vlastním domě na pěkném místě u lesa. Je to jednoduchý, prostorný dům se zahradou ve funkcionalistickém stylu, žádné podnikatelské baroko. Myslím, že se docela povedl, bohužel samozřejmě není zadarmo, splátky hypotéky dost zatěžují rodinný rozpočet, na druhé straně asi nebylo možné žít pořád v pivovaru a nemít potřebné soukromí.

Pivovar Bernard má v názvu slovo rodinný. Platí to dodnes? A jak vidíte budoucí vývoj?

Je pravda, že moje žena tu vede ekonomický úsek a i ze strany mého společníka Vávry tu dnes pracuje řada rodinných příslušníků. V budoucnu bych byl rád, kdyby se vedení podniku ujal můj syn, který nyní studuje na VŠE. Přívlastek rodinný je důležitý, protože vyjadřuje náš vztah ke značce, k našim zákazníkům a vypovídá o naší firemní kultuře, ale sám o sobě není nejpodstatnější. Hlavní je udržet kontinuitu a rozvíjet se dál, v duchu našeho sloganu: Bernard - jít svou cestou.

Jak se odráží firemní kultura na vnitrofiremních vztazích?

Naší snahou je, aby byla stanovena jasná pravidla, aby každý přesně věděl, co má dělat. Ta pravidla jsou poměrně tvrdá, ale tvrdý je i sám život, pokud odhlédneme od iluzí sociálních demokratů, kteří si malují svou virtuální realitu a přitom bez okolků zadlužují zemi.

Zajímáte se o dění na politické scéně?

Nejsem jen úzce zaměřen na svou firmu, rozhodně mi není jedno, co se děje ve světě kolem mě a záleží mi na tom, aby tento stát prosperoval. O to bolestněji vnímám kroky této vlády, která řídí zemi špatným směrem - k vysoké míře zdanění a vysoké zadluženosti. Odkládá zásadní reformy, jakou je například důchodová reforma. To ale není problém jen této vlády, ale i těch předchozích.

Změnilo vás nějak podnikání?

Myslím si, že dost. Hodně mi vzalo iluze. V pivovarnictví je velmi nezdravé konkurenční prostředí, kde spolu nesoutěží kvalita a dobrá propagace značky, ale mnohem více se o zákazníka bojuje korupčními praktikami, kdy pivovary uplácejí hospodské, aby odebírali jejich pivo. A v konečném důsledku to musíme dělat i my, jinak bychom neobstáli. To mi bere radost z podnikání. Mě nezaráží, že to někdo zkusí. Ani mě nezaráží, že to trh přijme - kdybyste byl hospodský a někdo vám nabídl peníze za to, že budete brát jeho pivo, také nebudete nic namítat. Ale co mi vadí, je to, že totálně selhala kontrolní funkce státu a potažmo Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, který nekoná tam, kde by konat měl a nikomu to nevadí.

Přenášíte si pracovní problémy i domů, nebo umíte vypnout?

Daří se mi vypínat, i když někdy se člověk neubrání a přinese si špatnou náladu domů. Snažím se regenerovat síly, protože jinak to ani nejde. Najdu si čas i na dovolenou, snažím se sportovat. Workoholizmus ve svém důsledku vede ke snížení výkonnosti. To nemluvím o tom, kdy je nárazově nutno zabrat víc než obvykle, aby se udělalo v termínu vše, co je třeba, ale o dlouhodobém přístupu.

STANISLAV BERNARD

Narodil se 14. 10. 1955 v Opavě, maturoval na opavském gymnáziu, poté vystudoval Vysokou školu dopravy a spojů v Žilině. Do roku 1990 působil na různých technických pozicích. Roku 1990-1991 byl úředníkem okresního úřadu v Opavě, souběžně šéfoval vydavatelství regionálních týdeníků Region. Od konce roku 1991 je spolumajitelem Rodinného pivovaru v Humpolci. Založil Český svaz nezávislých pivovarů, stál u zrodu rádia Vysočina, za prosazení diferencované spotřební daně pro malé nezávislé pivovary získal titul Pivovarská osobnost století, roku 2000 získal ocenění Brand manager roku. Je ženatý, s manželkou Helenou má dvě již dospělé děti - dceru Hanu a syna Filipa. (Profit)

Chcete Prazdroj, nebo Bernard? Ta otázka zní tak samozřejmě. Málokdo si vzpomene, že ještě před patnácti lety by se při ní asi hodně zarazil. Značka Bernard vznikla až po pádu komunismu a stala se jednou zmála, kterou majitelé dokázali prosadit v tvrdém konkurenčním prostředí.

Nových domácích značek, které se uchytily a dostaly se do obecného povědomí, je podle odborníků na reklamu několik desítek. Od značky nádobí Tescoma přes kosmetiku Ryor až po jízdní kola Author.

Ve většině případů jsou spojeny s příběhy podnikatelů, kteří začínali v 90. letech od nuly, našli si volné místo na trhu, ale na propagaci své značky neměli zpočátku mnoho peněz, nejvýš tak několik stovek tisíc až pár milionů.

Pro srovnání v USA stojí zavedení nové značky podle předního světového reklamního odborníka Philipa Kotlera mezi padesáti a stem milionů dolarů. I v Česku se dnes už kvůli rostoucí konkurenci nové značky nerodí tak rychle jako před deseti lety.

Hlavní je odlišnost. "Když jsem s kolegou před dvanácti lety kupoval pivovar v Humpolci, který byl tehdy na zavření, začínali jsme úplně od nuly. Hledali jsme jednoduché jméno a probrali všechno od jmen hradů v okolí až po botanické a přírodopisné názvy. Nakonec můj společník navrhl mé příjmení, tedy krátký název, který se nikde nemusí překládat. Nejdřív se mi do toho nechtělo, ale uznal jsem, že to nezní tak blbě," vzpomíná Stanislav Bernard. Na začátku neměl peníze ani na nové technologie, ani na drahé televizní reklamy. Rozhodl se, že z nedostatku udělá výhodu a začal nabízet originální nepasterizované pivo. Reklamu za první vydělané peníze umístil na billboardy podél dálnice. Kolik ho to stálo, si Bernard nevzpomíná, ale mnohamilionová částka to rozhodně nebyla. "Reklama se vyplatila, prodej se hned zdvojnásobil," říká Bernard.

"Byla to už od počátku skvělá strategie. Ten název zní velmi dobře, má dvě písmena r, která jsou ve značkách nejzvučnější. Je tam i jasný důraz na odlišnost, kterou bylo v počátku nepasterizované pivo. Nedávno přišel další zajímavý krok, když Bernard začal dělat pivo se zavíratelnými víčky jako z první republiky. Je na velmi konkurenčním trhu, a přesto se dokázal prosadit, v Česku je to učebnicový příklad prosazení značky," říká šéf asociace komunikačních agentur Jiří Mikeš.

Podobných příběhů, kdy se podnikatelé v tuzemsku dokázali prosadit mezi bohatými velkými hráči, není tolik. Většina podnikatelů s novými značkami prorazila v oborech, kde byla po pádu komunismu slabá konkurence. Tak se zavedly třeba džusy Toma a Relax nebo Dobrá voda. Bez výrazné reklamy lze značku budovat jen krátce. "Do určité doby je možné sázet na to, že o kvalitním výrobku, který ale musí být jedinečný, si lidé mezi sebou řeknou. V určité chvíli se však už bez reklamy nedá jít dál a dostat se do obecného povědomí. Navíc hrozí, že podobný výrobek zavede konkurence," říká šéf reklamní agentury Leo Burnett pro střední Evropu Josef Havelka.

Firma Moira podnikatele Maria Vlčka před lety přišla s ojedinělým výrobkem, tričky odvádějícími pot, která si získala pověst mezi sportovci, turisty a horolezci. Reklamu mají jen minimální a nyní proti nim stojí mnoho konkurentů. Ještě o něco horší výchozí pozici mají firmy, jejichž výrobky nejsou tak jedinečné. "Obecně platí, že čím jedinečnější produkt, tím snáze lze značku prosadit," říká Mikeš. Například výrobce sportovního oblečení, firma Hannah, nemá vlastní patentovaný textil jako Moira, ale šije bundy, stany a spacáky z dostupných materiálů.

Majitel Stanislav Krpejš říká, že i jeho cesta prosazování se díky dobrému jménu mezi sportovci už nestačí. "Před rokem a půl jsme udělali první billboardovou kampaň na zimní bundy a výsledek byl na prodeji znát," uvedl Krpejš.

Kolik stojí značka? Značka je to nejcennější, co firma má, praví učebnice. Nejceněnější známkou na světě je Coca-Cola, jejíž cenu nedávno odborníci odhadli na 80 až 90 miliard dolarů. Cenu značek v Česku je podle odborníka na značky Ladislava Kopeckého těžké stanovit. "Firmy nejsou na burze a často se prodávají s různými závazky. Obecně platí, že značka tvoří osmdesát procent hodnoty fungující firmy," doplňuje Kopecký.

I v Česku už podnikatelé prodali několik svých značek velkým konkurentům. Džusy Toma koupila Pepsi a cena se pohybovala podle neoficiálních zdrojů v řádech desítek milionů korun. (iDnes)

Rodinný pivovar Bernard obhájil prvenství z loňského a předloňského roku v prestižní soutěži CZECH TOP 100 a stal se pro rok 2004 nejobdivovanější firmou kraje Vysočina. K úspěšnému hattricku přidal další významné ocenění, když se v kategorii „Potravinářský a tabákový průmysl“ umístil na 4.místě.

„Jako jediná firma v ČR jsme dokázali obhájit krajské prvenství a to dokonce po třetí za sebou, sportovní terminologií řečeno jsme dosáhli hattricku.“ hodnotí výsledek spolumajitel pivovaru Stanislav Bernard a dodává: „Velice si rovněž ceníme čtvrtého místa v kategorii potravinářských firem. Obě umístění nás velice těší.“

Letošní 6. ročník soutěže CZECH TOP 100, která již tradičně patří mezi prestižní evropské žebříčky hodnocení firem, probíhá pravidelně v 25 odvětvích. Soutěže se zúčastnilo přibližně 1000 firem z celé České republiky a pro hodnocení bylo vybráno 1500 odborníků, především vrcholových manažerů, ekonomických a finančních analytiků, zástupců profesních asociací a vysokých odborných škol. (Tisková zpráva pivovaru Bernard)

Humpolecký Rodinný pivovar Bernard od poloviny března zvedne ceny sudového piva. K úpravě dochází kvůli růstu výrobních nákladů, investic a s ohledem na vývoj cen na trhu, řekl včera mluvčí Zdeněk Mikulášek. Zdražení v průměru o 5,9 procenta se pro obchodníky na půllitru promítne od 0,50 po necelých 0,80 korun, podle druhu piva. Zákazník v restauraci si připlatí asi jednu korunu. Ceny lahvového piva se zvedat nebudou. "U lahvového piva jsou kvůli velké konkurenci ceny dlouhodobě nízké," zdůvodnil Mikulášek. Pivovar naposled zdražil loni v lednu. Přesto se jeho roční výstav meziročně zvýšil o 13 procent na 123 000 hektolitrů a s dalším růstem výroby se počítá také letos."Máme dlouhodobě kvalitní pivo, vysoké investice a rozšířili jsme počet restaurací, které zásobujeme," uvedl mluvčí. Zvýšením cen pivovar navazuje na Plzeňský Prazdroj. Gigant s téměř polovičním podílem na domácím trhu zdražil od března půllitr točeného i lahvového piva Pilsner Urquell o jednu korunu a Gambrinus o 40 haléřů. (Právo)

Rodinný pivovar Bernard získal významné ocenění na 14. ročníku soutěže Česká pivní pečeť 2004, která se konala ve dnech 27.-30. ledna v rámci Reprezentačních slavností piva v hotelu Palcát v Táboře. Nepasterizované pivo Bernard opět triumfovalo v kategorii tmavých speciálů, když Speciální černé pivo 13% vyhrálo soutěž a obhájilo tak své loňské a předloňské prvenství. V kategorii tmavých speciálů bylo do soutěže přihlášeno 12 vzorků.

Česká pivní pečeť je jedna z nejvýznamnějších degustačních soutěží v České republice, která tradičně přilákala velké množství soutěžících, celkem 47 pivovarů. Soutěže se zúčastnilo více jak 200 vzorků a značka Bernard tak opět potvrdila svoji vysokou kvalitou. (Pivovar Bernard)

Pivovary přeplácejí hostinské, aby odebírali jejich pivo. Tvrdí to Stanislav Bernard, spolumajitel stejnojmenného rodinného pivovaru v Humpolci.

Ročně to podle něj stojí stamilióny a stal se z toho začarovaný kruh. Nepřináší to žádnou zásadní změnu podílu na trhu, jen udržení dosažených pozic. "Ta praxe k nám přišla z Německa," vysvětluje. Upozorňuje, že střední a malé pivovary na tyto "investice" nemají. Způsobuje jim to trvalý pokles prodeje a ohrožení samotné podstaty jejich existence.

Antimonopolní úřad je podle Bernarda o situaci informován, nepodnikl však zatím žádné dostatečně rázné kroky. Pivo se v Humpolci stáčí z větší části do sudů než do láhví. Nejvíc roční produkce se tedy vypije právě v hospodách. "Těžko bychom přeplatili částky, které poskytly pivovarské giganty v eurech," říká zakladatel. Co může hospoda dostat Přetahování zavedených pivnic k jiné značce se mu navíc osobně příčí. Za přijatelnou ale považuje investiční podporu začínajících podnikatelů v pohostinství. Znamená to dodávku výčepního a chladicího zařízení s montáží, samozřejmostí jsou sklenice, ubrusy a další reklamní předměty s užitnou hodnotou. Takový vklad v řádu desítek a stovek tisíc může podle Bernarda podnikatelský start velmi usnadnit. I když je obvyklé, že se zároveň smluvně upraví budoucí dodavatelský vztah a sankce za případný přechod k jiné značce. Ale další peníze - tentokrát od konkurence - mohou mít větší moc než smluvní ujednání. Spoluzakladatel rodinného pivovaru v Humpolci se obává, že by taková finanční injekce mohla být lákavá v době, kdy se pohoštění v restauraci dostane do vyššího pásma DPH. "Některým restauracím by to mohlo pomoci zdražit méně než ostatní a přilákat tak více zákazníků."

Pravdou ovšem je, že humpolecký pivovar za poslední dva a půl roku -od kapitálového vstupu belgické společnosti Duvel Moortgat - také získal několik set hostinců na svou stranu. Na jaře roku 2001 dodával asi 800 odběratelům z pohostinství, dnes je jich na 1500.

Kritických 100 000 hektolitrů "Neměli jsme jinou šanci než získávat nové hospody, pokud jsme nechtěli ukončit výrobu jako jiné malé pivovary," krčí Bernard rameny. Roční produkce po úspěšných začátcích v 90. létech postupně klesala až pod hranici 100 000 hl. Tu tady považují za kritickou. Loni to už zase bylo 123 000 hektolitrů a brzy by se chtěli dostat na 140 000. To je také hranice, za kterou začnou montovat technologii do stavebně připravených nových kapacit. Stanislav Bernard se svým společníkem Josefem Vávrou se poté, co se dohodli s Belgičany na vzájemném 50% podílu ve firmě, necítí odsunuti na vedlejší kolej. Bernard se stále věnuje hlavně marketingu, ve kterém slavil úspěchy.

V minulosti docílil spojením vlastního jména s názvem firmy a usilovným parlamentním lobbováním ve prospěch malých pivovarů stupně povědomí o značce Bernard, jakého nedosáhl žádný jiný produkt s pouhým jedním procentem podílu na trhu. To vedlo k daňové úlevě po německém vzoru, pivovar Bernard o ni paradoxně spojením s Belgičany na čas přišel. Jednou za dva měsíce se radí se zahraničními partnery o dalším postupu, jinak se kompetence managementu nezměnily. Firma se zbavila většiny úvěrů, investuje a roste. "To mne baví, tak proč bych měl ztrácet čas zkoumáním výše podílů na výpisu z obchodního rejstříku?" dodává. (Právo)

Říká v rozhovoru HN Stanislav Bernard, spolumajitel Rodinného pivovaru Bernard, o boji o hostinské, do kterého se sám pustil.. Pivovarníci jsou spokojeni, léto zvedlo prodej. Spolumajitel humpoleckého pivovaru Bernard, Stanislav Bernard, byl vždy zastáncem malých českých pivovarů a brojil proti přeplácení hostinských. V polovině roku 2001 však padesát procent firmy prodal belgickému pivovaru Duvel Moortgat, tím přišel o daňové úlevy, které pro drobné producenty v parlamentu vyloboval. Ve stejné době se po vzoru konkurence pustil do boje o hospody. "Jiná cesta možná nebyla," říká.

- Jaké jsou největší plusy působení Belgičanů ve firmě?

V době, kdy jsme se rozhodli hledat partnera, tak naším hlavním motivem bylo to, že celý obor je vysoce konkurenční, vede se velmi tvrdý boj o restaurace, a jednání s obchodními řetězci jsou velmi náročná. Nechtěli jsme ustrnout, ale akcelerovat. To se nám podařilo a považuji to za největší plus našeho spojení s Duvelem.

- Kolik finančních prostředků jste od vstupu Duvela investovali?

Za tu dobu jsme splatili všechny úvěry, oddlužili firmu a poměrně výrazně investovali. Jenom loni to bylo přes šedesát miliónů korun.

- Dá se tedy říct, že pokud by žádný investor nepřišel, tak byste na investice neměli?

Měli, ale ne na tak výrazné. Mohli jsme si dovolit novou stáčírnu sudů, kterou jsme dokončili loni v létě, nové sklady, novou jídelnu či sociální zařízení pro zaměstnance.

- Dodáváte pivo na belgický trh?

Ne. Samozřejmě jsme tyto věci diskutovali, ale export nebyl primárním záměrem. Ale belgického Duvela jsme přivedli do České republiky.

- S jakým úspěchem?

Dostali jsme se do sítí a některých restaurací. Duvel je však odlišné pivo od klasického českého ležáku, které chuťově připomíná pšeničná piva a má vysoký obsah alkoholu. Prodeje nejdou do velkých objemů.

- Vy jste byl odpůrcem přeplácením hostinských. O hospody jste nakonec začali intenzivně bojovat. Proč?

Já jsem byl vždy proti tomu, ono to degraduje celý trh. O tom, kde se čepuje dané pivo totiž nerozhoduje jeho kvalita, ale míra investic ze strany pivovaru. Rozhodnutí, že to musíme začít také dělat nebylo lehké, ale jiná cesta možná již nebyla.

- Kolik jste získali od té doby hospod?

Na jaře 2001, kdy jsme začali investovat, jsme měli osm set hospod a nyní jich máme patnáct set.

- Vy říkáte slovo investovat. Co si pod tím mám představit? Co mi jako pivovar dodáte?

Chladící zařízení, výčep, montáž, prvotní vybavení reklamními materiály - to jsou věci, které se poskytují standardně. Investice, to jsou peníze navíc.

- Takže investice rovná se úplatku.

To jste řekl vy. Je potřeba přísně odlišovat dvě věci. Pokud je to nová hospoda a hostinský se rozhoduje o značce piva, tak vybavení pro něj znamená poměrně dost peněz. Jestliže mu pivovar v daném okamžiku pomůže s tím, že část investic pokryje, tak to nemá korupční charakter. To je čistě podnikatelské riziko pivovaru. Pokud ale přijde zástupce pivovaru a hostinskému řekne, "kolik chcete peněz, když přejdete ze značky X na naši značku", tak to vnímám, že to korupční charakter je. Ale po právní stránce je to samozřejmě oše-třené.

- Tento postup je obvyklou praxí na českém trhu?

Ano.

- Po fúzi Prazdroje, Radegastu a Velkých Popovic jste prohlásil, že se obáváte deformace českého trhu. Vyplnila se tato vaše obava?

Skutečnost je taková, že skupina Plzeňského Prazdroje každoročně roste o dvě až tři procenta. Ale v jejich objemech to je ročně několik malých pivovarů, jejichž kapacitu získají. Takže růst tu je, oni sílí a skupina malých pivovarů oslabuje. Na trhu je nyní 48 průmyslových pivovarů, bývalo jich 72. Podle mého odhadu, tak zhruba desítka z nich má výrazné ekonomické problémy.

- Když jsme u trendů. Kde by se mohla zastavit spotřeba na hlavu? Poslední číslo hovoří o 162 litrech na osobu za rok.

Moc prostoru tu není, již v tuto chvíli je to světový rekord. Svaz pivovarů a sladoven však v posledních letech začal dělat osvětovou kampaň s názvem České pivo, naše pivo. To má zlepšit image piva. Po revoluci mělo pivo pověst levného nápoje, který se konzumuje v putykách. Nyní se komunikuje lepší kultura prodeje - pivní zařízení, sklenice, ubrusy apod. Zdůrazňujeme také zdravotní aspekty - podle lékařů jsou dva půllitry denně pro zdravého muže přínosem, pro ženu je to o čtvrtinu méně.

- Mají podle vašeho názoru šanci prosadit se na českém trhu speciální piva?

Záleží na trhu, jak je bude přijímat. A není to pouze o dovozových speciálech, ale i tom, jaké speciály budou nabízet české pivovary.

- Vy máte ve svém portfoliu i sváteční ležák v láhvi s patentním uzávěrem. Je to speciální pivo?

Ano. Toto pivo je s přídavkem jemných kvasnic a sekundárně dokvašuje přímo v lahvi. Mohl jste to před chvílí vidět (pan Bernard jednu z láhví při rozhovoru otevřel - pozn. red.), jak se pivo chová, jako pivo šampaňského typu, na dně se usadí kvasinková sedlinka, má to vliv na chuť a vůni - tím je zajímavé.

- Zaujalo zákazníky toto pivo?

Loni jsme ho prodali přes pět tisíc hektolitrů. Pro velký pivovar to není nijak zajímavé číslo, ale pro nás ano.

- Pivo se prodává ve speciálních lahvích, ve dřevěných bednách a s patentním uzávěrem. Kolik vás to stálo?

Náklady na obaly, úpravy stáčecí linky a dalších věcí nás do těchto dnů přišli na zhruba 25 miliónů korun.

- Vyplatí se taková investice?

Odpovím naším sloganem - chceme jít vlastní cestou. (iHNed.cz)

V závěru roku 2003 obdržel Rodinný pivovar Bernard další ocenění kvality svého nepasterizovaného piva, tentokrát od Sdružení přátel piva. Sdružení udělilo 2.místo polotmavému ležáku Bernard v kategorii polotmavých piv. Soutěž piv, minipivovarů, hospod a sládků probíhá celoročně a má dvojkolový systém hodnocení. Pivovar tím završil velice úspěšný rok, ve kterém získal celkem 10 různých ocenění.

„Za kvalitu piva jsme získali tři první, dvě druhá a jedno třetí místo. V novinářské anketě „Naše pivo 2003“, ve které hlasovalo 81 redakcí a nezávislých novinářů, se umístila značka Bernard na 5. místě mezi 41 značkami piv z celé České republiky. Za kreativní reklamu, kterou se pivovar v současné době prezentuje, např. motivem Smrt otvíráku na billboardech, získala reklamní agentura EURO RSCG a.s. další dvě ceny - Zlatou pecku a Stříbrný louskáček,“ hodnotí úspěšný loňský rok spolumajitel pivovaru Ing. Stanislav Bernard a dodává:“ Velice cenný je rovněž zisk národní značky kvality pro české potraviny a zemědělské produkty KlasA od Ministerstva zemědělství. Tento certifikát získal Sváteční ležák Bernard s přísadou jemných kulturních kvasinek v lahvi s patentním uzávěrem při výstavě Země živitelka.“

Seznam získaných ocenění v roce 2003:

2.místo Česká pivní pečeť Tábor, výčepní světlé pivo 10°

1.místo Česká pivní pečeť Tábor, speciální černé pivo 13°

Zisk dvou stříbrných Louskáčků za reklamní motiv Pisoár a Smrt otvíráku, motiv - EURO RSCG a.s.

1.místo Pivo České republiky, speciální černé pivo 13°

Zisk certifikátu Klasa, značka nejvyšší kvality výrobku, Sváteční ležák Bernard s přísadou jemných kulturních kvasinek

1.místo Odborná degustační soutěž v Žatci, světlý ležák 12°

3.místo Odborná degustační soutěž v Žatci, polotmavý ležák 11°

5.místo v Novinářské anketě „Naše pivo 2003“ – značka Bernard

Ocenění - Zlatá pecka za tiskovou reklamu Smrt otvíráku motiv - EURO RSCG a.s.

2.místo v hodnocení Sdružení přátel piva pro rok 2003, polotmavý ležák 11°

(Tisková zpráva pivovaru Bernard)

Rodinný pivovar Bernard dnes překonal svůj loňský výstav nepasterizovaného piva 108 820,4 hl. „Již v loňském roce se nám podařilo hmatatelně zvýšit výstav piva. Letošní nárůst bude cca 12 procent.“ hodnotí výsledek spolumajitel pivovaru Ing. Stanislav Bernard a dodává: „ V roce 2003 očekáváme výstav piva okolo 122 tis.hl. Dnes je již jisté, že to bude nejlepší výsledek Rodinného pivovaru Bernard od roku 1994. Zároveň se jedná o třetí nejlepší výsledek ve čtyřsetleté historii humpoleckého pivovaru.“

Pivovar byl založen v roce 1597 a v roce 1991 byl zprivatizován. Dnes vaří sedm druhů nepasterizovaného piva Bernard a distribuuje je přibližně do 1400 restaurací po celé České republice. Zaměstnává 85 zaměstnanců a za prvních 9 měsíců letošního roku utržil za pivo 129,5 mil. Kč, což je meziroční nárůst o 32 procent. Od roku 2000 je akciovou společností a vlastní Sladovnu Bernard v Rajhradě u Brna.

Reklamní motiv „Smrt otvíráku“ Rodinného pivovaru Bernard získal v Praze na Žofíně prestižní ocenění Zlatou pecku za tiskovou inzerci. Na letošním 9.ročníku soutěže Pecky, pořádané Asociací českých reklamních agentur a marketingové komunikace, uspěl kreativní motiv vytvořený pro pivovar reklamní agentura EURO RSCG, a.s.

„Po zisku dvou stříbrných Louskáčků je to již třetí ocenění v oblasti reklamy pro pivovar v letošním roce.“ říká spolumajitel pivovaru Ing. Stanislav Bernard a dodává „Oceněný reklamní motiv „Smrt otvíráku“ můžete v prosinci vidět na 240 reklamních plochách po celé České republice.“