Pivovary přeplácejí hostinské, aby odebírali jejich pivo. Tvrdí to Stanislav Bernard, spolumajitel stejnojmenného rodinného pivovaru v Humpolci.

Ročně to podle něj stojí stamilióny a stal se z toho začarovaný kruh. Nepřináší to žádnou zásadní změnu podílu na trhu, jen udržení dosažených pozic. "Ta praxe k nám přišla z Německa," vysvětluje. Upozorňuje, že střední a malé pivovary na tyto "investice" nemají. Způsobuje jim to trvalý pokles prodeje a ohrožení samotné podstaty jejich existence.

Antimonopolní úřad je podle Bernarda o situaci informován, nepodnikl však zatím žádné dostatečně rázné kroky. Pivo se v Humpolci stáčí z větší části do sudů než do láhví. Nejvíc roční produkce se tedy vypije právě v hospodách. "Těžko bychom přeplatili částky, které poskytly pivovarské giganty v eurech," říká zakladatel. Co může hospoda dostat Přetahování zavedených pivnic k jiné značce se mu navíc osobně příčí. Za přijatelnou ale považuje investiční podporu začínajících podnikatelů v pohostinství. Znamená to dodávku výčepního a chladicího zařízení s montáží, samozřejmostí jsou sklenice, ubrusy a další reklamní předměty s užitnou hodnotou. Takový vklad v řádu desítek a stovek tisíc může podle Bernarda podnikatelský start velmi usnadnit. I když je obvyklé, že se zároveň smluvně upraví budoucí dodavatelský vztah a sankce za případný přechod k jiné značce. Ale další peníze - tentokrát od konkurence - mohou mít větší moc než smluvní ujednání. Spoluzakladatel rodinného pivovaru v Humpolci se obává, že by taková finanční injekce mohla být lákavá v době, kdy se pohoštění v restauraci dostane do vyššího pásma DPH. "Některým restauracím by to mohlo pomoci zdražit méně než ostatní a přilákat tak více zákazníků."

Pravdou ovšem je, že humpolecký pivovar za poslední dva a půl roku -od kapitálového vstupu belgické společnosti Duvel Moortgat - také získal několik set hostinců na svou stranu. Na jaře roku 2001 dodával asi 800 odběratelům z pohostinství, dnes je jich na 1500.

Kritických 100 000 hektolitrů "Neměli jsme jinou šanci než získávat nové hospody, pokud jsme nechtěli ukončit výrobu jako jiné malé pivovary," krčí Bernard rameny. Roční produkce po úspěšných začátcích v 90. létech postupně klesala až pod hranici 100 000 hl. Tu tady považují za kritickou. Loni to už zase bylo 123 000 hektolitrů a brzy by se chtěli dostat na 140 000. To je také hranice, za kterou začnou montovat technologii do stavebně připravených nových kapacit. Stanislav Bernard se svým společníkem Josefem Vávrou se poté, co se dohodli s Belgičany na vzájemném 50% podílu ve firmě, necítí odsunuti na vedlejší kolej. Bernard se stále věnuje hlavně marketingu, ve kterém slavil úspěchy.

V minulosti docílil spojením vlastního jména s názvem firmy a usilovným parlamentním lobbováním ve prospěch malých pivovarů stupně povědomí o značce Bernard, jakého nedosáhl žádný jiný produkt s pouhým jedním procentem podílu na trhu. To vedlo k daňové úlevě po německém vzoru, pivovar Bernard o ni paradoxně spojením s Belgičany na čas přišel. Jednou za dva měsíce se radí se zahraničními partnery o dalším postupu, jinak se kompetence managementu nezměnily. Firma se zbavila většiny úvěrů, investuje a roste. "To mne baví, tak proč bych měl ztrácet čas zkoumáním výše podílů na výpisu z obchodního rejstříku?" dodává. (Právo)