Friesovky, europivo které chutná

Když jsem se nedávno s partičkou svých přátel a našimi rodinami ocitl na společném víkendu v Peci na Pražské boudě, tak na mě, jako již tradičně, všichni spoléhali s trasou sobotního výletu. Rozhodně jsem nikoho nepřekvapil, když jsem dal na výběr buď delší výlet do pivovaru na Luční nebo kratší do pivovaru na Friesovky. Celkem bez sporů pak ze dvou možností volíme tu kratší cca šestnáctikilometrovou trasu.

Ač květen, počasí je typicky aprílové a bojíme se přeháněk, na druhou stranu je potěšující, že turistů je vskutku pomálu a jde se nám příjemně. Do kopce už ovšem některé děti začínají remcat, strach z přeháněk je zředěn akceptací faktu, že je počasí typu „voda všude“, tedy že už ani nerozlišujeme, jestli mží, či je mlha tak vlhká a já dostávám strach z nedosažení cíle, takže celkem rezolutně odmítám občerstvení rychlým Krakonošem na Lyžařské a mančaft se mi začíná trošku drolit.

Počasí typu voda všude

Po tříkilometrovém „přehoupnutí“ Liščí hory pak nemám jinou volbu, než zastavit na bufáči. Chalupu Na Rozcestí jsem po předchozích zkušenostech s odpornou předraženou Plzní vnímal jako jednu z nejhorších možností občerstvení, ale příjemné překvapení v podobě Rychnovského sortimentu, celkem příznivých cen a vlídného personálu katalyzované roztopeným krbem, dává na všechna minulá příkoří zapomenout.

Rychnovské Na rozcestí

Takto osvěženi se dále drolíme a tak nás nakonec na Friesovky doráží ani ne polovina. Jsem dopředu vybaven informací, že pivovar se nachází v dolní části sjezdovky na chalupě Andula a díky moderním technologiím a krátkému telefonátu mám ověřeno, že je otevřeno. Když pak konečně dorážíme, je Andula pro všechny i vizuálním překvapením. Moderní architektura vtěsnaná do tvaru krkonošských chalup je jistě poměrně nevídanou zajímavostí a nelze v této souvislosti neporovnávat s MMX či Hostivarem.

Moje pocity jsou tentokrát ovšem přinejmenším ambivalentní, vlastně se mi to všechno líbí, ale do KRNAPu mi to prostě nepasuje. Je něco jiného podobně zaexperimentovat v průmyslové zóně u Dobřichovic nebo za sídlištěm v Hostiku, ale na hřebenech Krkonoš jsem z toho, velmi mírně řečeno, rozpačitý.

Andula

No nic jsem zvědavý hlavně na pivo a tak si hned objednávám světlou dvanáctku za 40,-K - jakože vlajkovou loď podniku. Mezitím ovšem již také okukuji varnu a zjevně se nudící servírku oslovuji s dotazem, jak často se vaří a zda stolitrová varna vůbec stačí na pokrytí kapacit. Jsem vcelku dobře naladěn a rád bych se něco dozvěděl, takže na mě jako dost nečekaná studená sprcha působí břitké odseknutí, tyto informace nepodáváme, pouze po zaplacení prohlídky!

Varna a (ne)komunikativní slečna

Vytřeštil jsem na ní nechápavě oči, nicméně pokud jsem se měl něco dozvědět, bylo nezbytné se i vyslovit. Zkouším to tedy stále slušně „Slečno nechápu, co mám zaplatit?“, slov už na ní ovšem bylo zřejmě dost, takže mě mlčky obchází, ze stojánku na stole vytahuje zatavený letáček a beze slova jej pokládá na stůl. Vzápětí však už její kolegyně přináší žádaný nápoj a tak se mohu věnovat poněkud příjemnějším věcem a poprvé ochutnat Friese.

Zatavený leták na prohlídku

Chutná mi. Před lety bych hýkal nadšením, dnes už je naštěstí těchto dobrot u nás k sehnání vícero, což však Friese nikterak nehaní. Trochu mě překvapuje sortiment sklenic, do kterých je nám pivo přineseno, já mám místní, ale jiní plzeňskou či hendrychovu vrchlabskou. Využívám této zvláštnosti, a s poukazem na tu hendrychovskou oslovuji nápojovou slečnu. Ta mě ovšem vehementně ujišťuje, že rozhodně veškeré prodávané pivo je vařeno zde a z Vrchlabí určitě ani kapička! No budiž...

Světlý Fries v originálním skle

Po prostudování letáčku se, nenacházeje plausibilní odpovědi na otázku „proč ne?“, rozhodnu 150,-K obětovat a prohlídku absolvovat a s touto žádostí se na „informační“ slečnu též obracím. Jaké je mé překvapení, když mi tato následně sděluje, že sládkovi není dobře a prohlídky se nekonají. Nechci si kazit den, takže se neptám, proč mi ten leták nabízela, vlastně se už neptám na nic, radši se na ní už ani nedívám a věnuji se druhému pivu – tentokrát polotmavému a musím přiznat, že ani to mě nezklamalo. Je až zarážející, jak jsou si obě podobná, ale musím říci – podobně dobrá.

Polotmavý Fries

Ke cti tohoto nového podniku chci poznamenat, že kuchyně je vynikající. Nemám rád podniky s jídelními lístky formátu Ottova slovníku a zde je to dle mých představ, dvě polévky (za 30,-K), pět jídel (za 120,- K) a dva deserty (za 45,- K) a vzhledem k tomu, že jsem díky dětem ochutnal vícero pokrmů, je má pochvala respektive spokojenost ještě relevantnější. Podobně se pak vyjadřují všichni mí spolustolovníci a tak nezbývá než pojmenovat gastronomickou zkušenost z Anduly jako kvalitu za dobrou cenu, všeobecná spokojenost od bramboračky s domácími škvarkovými plackami až po moučník jak od babičky – paráda. Pomyslná rtuť na stupnici nálady je tímto zážitkem opět pozvednuta, a protože inzerovaná svrchně kvašená čtrnáctka není, dávám si na závěr ještě jednou světlé a užívám si jeho příjemnosti na svém patře.

Menu (bramboračka, skvělá krkovice, rybičky s br. kaší a parmezánové rizoto)

Po zaplacení a v rámci všeobecného zvedání, pak přichází ještě jedna perlička v podobě nabídky prohlídky pivovaru, že prý za půl hodiny bude sládek v pohodě, tak jestli nechci počkat. No nic za půl hodiny jsme už v lesích a já tento závěr beru jako dokreslení zvláštního rámečku tohoto podniku, kde se dobře vaří, mají tu dobré pivo, ale tím to bohužel tak nějak hasne.

Bar a pípy

Nedá mi to se při odchodu znovu nepozastavit nad architektonickým řešením, rozum mi zůstává stát, jak mohl tuto Andulu KRNAP povolit, nechápu, nechci chápat. Kolena se mi však už podlomí při spatření „evropských cedulek“ a u sousedního hotelu Fries i velké informační tabule. O nesmyslech, které se ukrývají uvnitř, už zde bylo pár vět napsáno, ale já si pamatuji, když tuhle „chaloupku“ v osmdesátých letech stavěli, ale to že na tu nádheru na krkonošských hřebenech bylo panu Robertu Matuškovi z Brna vyplaceno na dotacích víc než 31 milionů už mi může opravdu hlavu ukroutit.

Mám bohužel tu sebedestruktivní vlastnost, že si v těchto případech představuji i částku, která musela být vybrána na daních a kterou celý ten aparát spotřeboval, aby těch 31M takto „úspěšně“ v rámci ROP SV použil. Když si čtu příslušné internetové stránky tohoto programu, ocitám se lingvisticky rázem o čtvrtstoletí zpátky, to jsou obraty hodné Pěrestrojkopřestavby. Ach jo, cestu do evropskosocialistických pekel si dláždíme sami, důležité ovšem je při ní splnit vytyčený cíl, totiž, cituji „zvýšit atraktivitu regionu pro investice, podnikání a život obyvatel“ … no, zejména tedy těch příjemců dotací, protože nejen všichni místní boudaři jsou z takového zvýšení atraktivity pro podnikání rozhodně nadšení.

Plzeňský a vrchlabský Fries

Závěr je za mne tedy takový – dorazíte-li na Friesovky, dejte si dobré jídlo a dobré pivo, nic víc ovšem nečekejte, moc se nerozhlížejte, na nic se ve vlastním zájmu neptejte a užívejte si krásný výhled na protější kopce. Ti kdož jsou náhodou na nich, takové štěstí jako Vy nemají, jim totiž výhled kazí skleněnorudá Andula a na pivo nedosáhnou.

---

[Jan Kejnovský] [Zobrazeno 6758x] [21. červenec 2014]
[Minipivovary] [comments: 9] [Verze pro tisk] [Nahoru ↑]

---

Diskuse k článku

Vložit komentář

Jméno:	E-mail:

Komentáře