Minipivovar roku 2007

Když jsem klikl na odkaz o zvíkovských pivních soutěžích, otevřel jsem si Podskaláka od jednoho z vítězů, Pivovaru Rohozec, a prohrabal fotky z léta.

Za to může doktor Bohl, který po té, co jsem mu pomohl odhalit taje přírodních piv a zejména Suchdolského Jeníka, počal fenomén původního piva zkoumat blíže. Doktor totiž v létě nedal jinak, než že musím, pochopitelně s ním, ochutnat Strahovské pšeničné. A nyní, když je Strahovský klášterní pivovar Mini roku, dovolte mi, prosím, se o fota podělit.

Klášter na Strahově

Byl nádherný červencový den a doktor, jako vždy v doprovodu svého psa a s akademickou čtvrthodinkou zpoždění, dorazil na Pohořelec. Pak jsme svorně zamířili ku klášteru a doktor vyprávěl o panu Matuškovi, který je tvůrcem všech strahovských piv, ale především oblíbeného doktorova pšeničného.

Bez mučení se přiznám, že Strahovu jsem se programově vyhýbal - pivní servery hovořily jasnou řečí. V představách jsem měl předraženou turistickou atrakci a nic se nezdálo nasvědčovat, že strahovské pivo je více vyjímečné, než piva jiných mini.... Jak se nejen v onom červencovém dnu, alebrž i nyní ve Zvíkově ukázalo, mýlil jsem se, to pivo vyjímečné je...

Je libo Sv. Norberta či Budvar?

Začali jsme s doktorem pšeničným a doktor si pomlaskával, že tohle je přesně to pití, který celý život shání do parného léta. Bylo zbytečné s doktorem diskutovat, z doktořího až dětsky šťastného obličeje vyzařovala bezhlavá zamilovanost k pšeničnému svatému Norbertovi. Mě také chutnalo a abych doktora naprdnul, poukázal jsem na cenu. Doktor se na mne něžně usmál a vytáhl kouzelnou kartu, která nositeli přináší dvacetiprocentní slevu.

Doktorova karta

"A kruci, jak jsi to dokázal, doktore?"

"To samo. Já jen pohovořil s panem provozním Křížem o ušlechtilosti svrchního kvašení!"

Vzpomněl jsem na svého anglického exšéfa, tak jako on i já jsem tehdy v klášterním pivovárku obrátil zbožně oči k nebi a zvolal: "Oh my fuckin' God!" Doktor má každý pátý zadarmo! Pak jsem přešel na Jantara.

"O.K.! Ochutnej si to!" řekl doktor: "Ale řikám ti, nejlepší dítě pana Matušky je pšeničný, tak nebuď jantar!" Mně jel Jantar jedna báseň, takže jsem se opatrně doktora zeptal, zda jeho pozvání včetně platby platí i v případě, že budu za jantara. Doktor mou invektivu přešel po anglicku, náhle vstal a provázen svým psem vyšel v ústrety patrně nějakému známému.

Jantar a Weizen

Poté mne doktor seznámil: "Tak tohle, Rostiku, je pan Matuška. Má, chudák, těsně před dovolenou a tak má strašnou, ale strašnou hoňku všechno připravit. Přesto jsem ti zařídil návštěvu pivovaru!" Pan Matuška se omluvil za spousty práce a za to, že to bude tedy jen rychlovka. Pivovárek byl úplně nejmenší, co jsem kdy viděl.

Výrobní prostory byly zvíce mého panelákového 3+1. Pan Matuška byl skvělý, o to víc mne mrzelo, že jej tlačil čas.

Prohlídka

Vynechám všem notoricky známé věci kolem výroby piva, už jsem si zvykl, že jsem jediný, kdo o tom nic neví a soustředím se na nabídku. V té je stále Norbert jantarový 5,3% a Norbert tmavý 5,5%. A dále sezónní speciály, vzhledem ke klášternímu systému, sezonami se myslí spíše období dle církevního kalendáře. Tedy je zde vždy týden před Velkým pátkem Norbert velikonoční 5,3%, od 6.6. na svátek Sv. Norberta ono doktorovo milované "letní" Norbert pšeničné pivo - Weizen 5,3%, od 28. 9. na svátek Sv. Václava Norbert podzimní tmavý 6,3% a každoročně od 5.12. i Norbert vánoční 7,7%. Jo, abych nezapomněl, všichni tito Norbertové jsou Svatí!

Klášterní pivní menu

Pak jsme seděli s doktorem venku, on u své pšenice, já u svých jantarů a svorně jsme neřešili cenu. Pivo bylo výtečné, bylo kolem poledního, nikde žádné davy turistů a pak, ač jsem se tomu bránil jsem to pocítil. Ten neslyšný tepot, mokvání prastaré krve, skryté městnání dávných emocí, spodní dech staletí.... Jo jo, tam u hradu, nad strahovskými zahradami, kousek od Lorety, pod hradbami, tam někde tepe srdce staré Prahy.

Nemluvím o nějakém pragocentrismu, mluvím o srdci království, kde malý národ, tu a tam pár století "úpící" pod jhem uchvatitelů, stále přežívá, náhle slyším poděšený křik defenestrovaných místodržitelů, ach ano, ti padali do odpadků v hradním příkopu támhle, slyším válečný řev plenících Švédů a spěšné stavění barikády studenty Univerzity krále Karla na Karlově mostě, a nemůžu se nenechat unést vzpomínkou na dětské létací sny.

Nashledanou u Norberta

Jako dítě jsem je míval létací sny. Tam, spící mezi panely, uprostřed architektonického vředu na těle stařičké Prahy, doprovázeli mne létací snové po nocích z šedě nad vnitřní Prahu, nad věže, nad parky, nad paláce.... To pivo je tam drahé, ale jeho chuť a zřetelný duch toho místa, to se vyjádřit penězi nedá...

A tak jsem si našel, jsa pražanem, vhodný vztah ku strahovskému pivu. Řídím se církevním kalendářem a co čtvrtrok jej navštívím s doktorem a jeho kouzelnou kartou. Pošmáknem si na sezónním speciálku, do toho jantárek, prohovoříme důležitá themata jako význam tištěného slova pro pamět národa a další peníze negenerující fenomény a, jsa ze stejného ranku, pak spolu mlčíme, mlčíme a posloucháme starou Prahu, tady, v místech strahovského pivovaru, neboť zde není ničím znásilňována a kdo chce či může poslouchati, tomu poví mnohé...

---

[Rosťa Kloubek] [Zobrazeno 7323x] [14. listopad 2007]
[Minipivovary] [comments: 3] [Verze pro tisk] [Nahoru ↑]

---

Diskuse k článku

Vložit komentář

Jméno:	E-mail:

Komentáře