Na Praskačku
Reportáže z minipivovárků
Na Praskačku
Byl to od Jiřího dobrý nápad dobře organizačně zvládnutý. Jiřího znám po hříchu prakticky jen z internetu a setkávat se někým, kdo je z Buďojc, je přes vzájemné sympatie poněkud komplikované. Jiřího dovolená ve východních Čechách však stála za nápadem setkat se v Praskačce a Jiří ověřil telefonicky víkendovou otvírací dobu v místním pivovárku Propper. No ano, velmi jsem se těšil!
Opakuji se, ale znovu říkám, že mám železnici rád. Přesto mne zlobí, že dostat se do Praskačky dráhou znamená jet z metropole rychlíkem do Chlumce nad Cidlinou a tam si hodinu počkat na osobák, který vás doveze těch posledních pár stanic za několik minut do cíle. Ještě že rád čtu a můj Kindle je tak skladný a ještě že v antikvariátu byl cenově příznivý opus páně Bohuslava Brouka Lidé a věci, který mi v Chlumci nastavil drsné zrcadlo.
Dráha v Praskačce mne překvapila nadstandardním přivítáním, kdy patrně kvůli mému příjezdu bylo nástupiště pokryto modrými květinami, též Jiří mne šokuje svou fotivou činností, neb skutečně nejsem příliš fotogenický ni reprezentativní.
Květiny na uvítanou
Byl to od Rosti dobrý nápad, nechat se přesvědčit jednou jedinou esemeskou pouhé dva dny předem – říká se, že neplánované akce bývají nakonec ty nejlepší. Takže jsme měli postaráno o milého a zábavného společníka. Navíc u piva je vždycky lepší sdílený chuťový zážitek, který mi znuděná třináctiletá budoucnost našeho národa (dále BNN), neustále někde lovící wi-fi připojení, ještě dlouho neposkytne. Začátek akce vypadá asi takto: Horké nedělní odpoledne, ospalé krabicoidní nádraží v na první pohled ničím nezajímavé vesnici u Hradce, modré nástupiště, na něm Rosťa, BNN a já. Do otvíračky zbývá víc než hodina, takže vstříc novému dobrodružství kráčíme pomalu a rozvážně.
Rodinný pivovar Propper
Prohlédneme si na kraji Praskačky chrtí závodní dráhu (na prodej) a pískovnu a již v 15:30 nesměle zevlujeme před pivovárkem, jenž otvírá v 16:00 neb je neděle. Jsme vpuštěni předčasně z přímého slunce do stínu a během čekání na optimální nastavení pípy se pouštíme do hovoru s panem Propperem, spolumajitelem a sládkem.
Otvíračka
A že je pan Propper opravdu milý hostitel: Přišli dva úplně cizí pivní úchyláci, neustále se na něco vyptávali a fotili si každou kravinu a pan Propper si s nimi ochotně a zaníceně povídal nejen o svém pivu a rád jim vysvětlil lecjaký detail ohledně vzniku jeho pivovaru a výroby piva. Jen některé technologické detaily z vaření si nechával pro sebe jako tajemství (pro šťouraly – HáGéBéčko to fakt nebylo!). Snad je to částečně i tím, že na hosty má pouhé tři dny v týdnu. Pátek, sobotu (vždy od 17) a neděli (od 16 hodin).
Pivovárek v hospůdce
Byl to od Jiřího prostě dobrý nápad. Ačkoliv se Jiří pokoušel vymýšlet i plán B pro případ, že by si s praskačským pivkem naše jazyky zrovna nepotykaly, naše jazyky si potykaly jak s jedenáctkou, tak s fantastickou polotmavou čtrnáctkou, které se žel v parnu daly vypít pouhé tři deci stran nutnosti najít k večeru nádraží. 10 let domácího vaření piva a zároveň i stejně dlouhého hledání optimálních chutí „pro vlastní hubu“ (zde cituji vyjádření pana sládka) je znát. Piva jsou pojata komplexně a dbá se detailně i na barvu, protože proč by nemohlo být hezké to, co je zároveň i dobré. Jedenáctka měla mému oku lahodící barvu a mým ústům lahodící plnou chuť se zvláštní nezvyklou hořkostí, jinou než třeba má jedenáctka z Hostivaru a to je co mě na pivu a pivní turistice opravdu baví. Čtrnáctka jen s lehkou jemnou příchutí barvících pražených sladů pak způsobila, že jsem se dopustil společenského faux pas: Mlaskal jsem! Samozřejmě jsem se omluvil!
Pan sládek Propper a jeho varna
Ano, jazyky si potykaly a místy se i vášnivě proplétaly s chuťově svérázným, ale chutným a pitelným pivem. Jedenáctka spíš polotmavé barvy zaujala už vůní. Voněla chmelem, ale ne naším. Trocha citrusů ve vůni naznačovala nějakou exotiku. A skutečně – specifickou vůni má na svědomí aromatický chmel odrůdy Styrian Golding, nakupovaný prý z oblasti v podhůří Triglavu, doplňující klasický Žatecký poloraný červeňák. Příjemně hořký na dva rmuty vařený ležák chutnal znamenitě a díky slovinskému chmelu mi pak celý večer v hlavě zněl jugoslávský šlágr „Od Vardara pa do Triglava“. Polotmavá čtrnáctka pak představovala velmi milé pivní pohlazení. Ač mě polotmavá piva poslední dobou moc nebaví, na tomhle jsem si pochutnal. Ale Rosťa se ho trochu bál…
Pan Jiří a jeho jedenáctka
Nic mi však nebránilo nechat si nakonec čtrnáctku načepovat do PET (ano, ohavné, ale praktické) pro kolegy z Pivní revizní komise. Bude to pro ně taková hezká tečka po degustaci pšenic. PET mi byla zabalena nejen do novin, nýbrž i do zbytku jakéhosi izolačního pěnového materiálu a tedy jsem neměl strach, že bych ji nedovezl v přijatelné kondici. à propos pšenice: V Propperu měli na čepu i pšenici pod značkou připravovaného pivovaru Pivovarská brána v Hradci Králové, kterou si dle slov pana Proppera však sládek tohoto připravovaného pivovaru zkoušel uvařit po vzoru Nomádu v Břevnovském pivovaru. Jiří se vyjádřil, že malinko „drhla“ a já marně hledám lepší slovo pro popis toho, co ji v pitelnosti do dokonalosti chybělo. Patrně k vypilování této dokonalosti sloužila i tato várka a domnívám se, že se v Hradci mají na co těšit.
Na Sibiři
Ale zpátky od cizího piva k místnímu. Návštěvník příjemně chladného podúrovňového lokálu jistě zaregistruje pivovarské zařízení – čtveřici válcovitých ocelových nádob. Varnu a vpravo od ní tři tančíky. Pivovárek přímo v hospodě, to už dnes dávno není žádná novinka. Ale tenhle se těm běžným dost vymyká.
Pivovarská krása
Stolitrová varna je kousek, který v minulosti sloužil panu Rambouskovi a i nadále je ve velmi dobrých rukou. Spilkoležácké tanky jsou vlastní výroby, na kterou byly použity mj. i části autoklávu. Jsou dvouplášťové a chlazené vodou z výrobníku studené vody. Ležácký sklep v podobě velkého chladícího kontejneru se stále ještě dovybavuje potřebnou ležební kapacitou a jmenuje se Sibiř.
Český výrobek neobsahuje methanol
Spilkoležácký tank prosím neplést s CKT. Tato v zásadě jednoduchá technologická vymoženost mě okouzlila. Po ukončení otevřeného hlavního kvašení přímo ve výčepu (hej, minipivovary – kdo z vás to má?) se autokláv prostě zavře. Místo tepelné sterilizace za vysokého tlaku v něm však po zchlazení začne probíhat studené dokvašování. Kdyby si autoklávy mezi sebou vyprávěly nějaké legendy, příběh těchto tří z Praskačky by jistě patřil mezi ty nejzajímavější, s nečekanými životními zvraty. Zmíněná stolitrová varna má pak svůj původ v atypickém 80l KEGu.
Že jste to Vy, dám Vám panáka něčeho dobrého!
V pivovarské hospůdce je striktně zakázáno kouřit a otevřená spilka vedle pípy tomu poskytuje neprůstřelnou záminku. Toho dne jsem mimochodem v oné spilce přistihnul při kvašení rakytníkové pivo, které je však uvařeno na objednávku společnosti zabývající se zpracováváním právě rakytníku a tedy tato várka nebude na čepu pro veřejnost. Což ale nevylučuje nějaké příští, veřejnosti přístupnější várky rakytníkového piva.
Rakytníkové
Rosťu dost rajcovalo to připravované rakytníkové pivo. Mne až tak ne, dávám u ležáků přednost vodosladochmelové čistotě. Na druhou stranu, nápad to není špatný. Rakytník řešetlákový je silný přírodní zdroj kyseliny askorbové. Nedojde-li během přípravy piva k jejímu znehodnocení, napájíte se mocným antioxidantem. Z jedné strany tak organismus drobet poškozujete alkoholem a z druhé strany jej podporujete v boji proti volným radikálům dodávkou vitaminu C. Taky mě napadá, že by takové pivo mohlo být i maličko trvanlivější.
Autoklávové měření
Moc se mi líbilo, jak pan sládek reagoval na BNN ohledně možnosti připojení k Wifi: “Ta wifina je zabezpečená záměrně, hospoda není od toho, aby tam lidi surfovali na internetu, ale aby se bavili mezi sebou!“ Správný postup v boji proti digitální demenci! Co mi taky mluvilo z duše, bylo vyprávění pana sládka o motivu vaření vlastního piva, kterým bylo uzavření hradeckého pivovaru a nesmíření se s europivními produkty nadnárodních korporací. Já osobně v současnosti na Hradecku vyhledávám Votroka ač je vařen v Havlbrodu a jsem Rebelovi velmi vděčný, že... Nyní je však na Hradecku Praskačka mým zásadním pivním punktem a doufám, že se železnice polepší s návazností spojů!
Vaříme podle vlastních úst...
Pivo z Praskačky je jedním z těch, jejichž ochutnání si musíte nejprve tak trochu zasloužit. Tedy něco pro jeho dosažení udělat, samo za vámi nepřijede. Nemá důvod, poptávka spíš převyšuje nabídku. Ta trocha snahy pro dosažení pivovaru někdy během sporadických otvíraček se ale vyplatí – není to tam nudné a fádní, nemáte pocit, že tohle už jste viděli asi tak na pětatřiceti místech, přičemž za týden ohlašuje plánované otevření šestatřicátý podobný podnik. Platí to i o pivu. Nečekejte ultraspeciály, ale ani zapomenutelnou minipivovarskou šeď.
Propper na čepu
V Rodinném pivovaru Propper jsme přesně nalezli to, proč se vyplatí si i hodinu číst na nádraží, zaplatit jízdné a místo levných lahváčů objednat u pana Proppera točené. Totiž skvělé pivo, rodinnou atmosféru, bezchybnou, ochotnou, usměvavou a společenskou obsluhu a dokonce i diskuzi o pivu u piva s panem sládkem, tedy z první ruky. Děkuji ti, Jiří, děkuji vám, manželé Propperovi!
[Jirka Kloubek a Rosťa Kaňa] [Zobrazeno 10517x] [28. červenec 2013]
[Minipivovary] [comments: 20] [Verze pro tisk] [Nahoru ↑]
Diskuse k článku
Vložit komentář
Komentáře
Honza Čočka
úterý, 6. srpen 2013
21:14
Asi z toho horka někomu přeskočilo, máme tady pod článkem uvedeny autory " Jirka Kloubek a Rosťa Kaňa " Nechci hned podezírat PI, že by záměrně vyrábělo nové pivní autory.
napsal(a): Honza Čočka (honza.cocka(a)seznam.cz) [Odpovědět]
rosta.kana
středa, 7. srpen 2013
08:40
to Honza Čočka:Ano, máte pravdu
napsal(a): rosta.kana [Odpovědět]
Adsense
5. říjen 2024
11:38
posted by: Inzerce
pepe
pátek, 2. srpen 2013
13:15
Článek moc pěknej. Jen by mě zajímalo, jak v jednonádobové varně vaří pivo na dva rmuty??? Kde mají zcezovačku???
napsal(a): pepe (pepepepe3(a)seznam.cz) [Odpovědět]
pepe
čtvrtek, 3. říjen 2013
12:28
to kisutam:Jak to dělají s jednonádobovou varnou??? Kde mají šrotovník?? Jak scezují??
napsal(a): pepe (pepepepe3(a)seznam.cz) [Odpovědět]
Mosquit
čtvrtek, 3. říjen 2013
12:54
to pepe:
Tak jak se to normálně dělá, při rmutu si odpustíš polovinu díla do jedné až dvou připravených nádob vedle. Povaříš rmut a celý ho odpustíš do těch odkládacích nádob. To je varna prázdná. Vloží se do ní zcezovací dno a z odkládacích nádob se tam pivo přeleje (ručně!). Odkládací nádoby se vypláchnou a může se do nich začít zcezovat. Po vyházení mláta z varny a vypláchnutí se tam sladina naleje (ručně!) a začne chmelovar.
Noviik
čtvrtek, 1. srpen 2013
12:07
Krásný článek! K tomu rakytníkovému pivu - vloni na Zahradě Čech v Litoměřicích byl i stánek specializovaný na rakytník (a brusinky) a nabízeli omezený počet rakytníkového piva. Náhoda?
napsal(a): Noviik [Odpovědět]
Mosquit
úterý, 30. červenec 2013
14:25
to Sekal:
Viz web:
BEER CAMP
Dlouhou dobu byla poptávka po ubytování v blízkosti pivovárku PROPPER. Nyní máme možnost Vám nabídnout přespání v našem "pivním kempu" jen pár metrů od pivovárku. Zatím je to jen hezká, posekaná louka s WC ale do budoucna kdo ví. Takže Vám stačí jen stan a spacák. Kemp je oplocen s uzamykatelnou brankou. Cena je 50 kč /noc a 100 kč vratná záloha na klíč. Abychom Vám mohli v ubytování vyhovět, tak prosíme o závaznou objednávku 48 hodin předem. Tel.: ....
Felčar
pondělí, 29. červenec 2013
22:06
Maje doma BNN v počtu tří, byť podstatně mladší (i v kumulativním součtu jejich věku) než v případě Jirky, tak jsem se rozhodl, že tuto zkratku rovněž hodlám zařaditi do své nejen pasivní ale i aktivní slovní zásoby.
A teď něco pivního; pokud mě paměť neklame, tak drahá polovička pana Rambouska je ze Slovinska, tudíž by to vysvětlovalo použití onoho slovinského chmele.
Rosťo a Jirko, váš článek lze nazvat sametem na duši.
Pivomír
pondělí, 29. červenec 2013
21:41
Hezkej článek,pochvala.
V Praskačce jsem byl min.rok v září,jel jsem na kole. Bylo hezky,od pivovaru Tambor (kde bydlím) to mám cca 45 km. Jel jsem na jedno,pro fotku,no znáte to.
Návrat po půlnoci,hmm ((
Jo,s tou WIFIkundací souhlas,je plno hospod kde hosté čumějí do tel jak zhypnotizovaný kobry..
Tož tak,přeju spoustu stejně příjemných zážitků.
Dan.
napsal(a): Pivomír (danv34(a)seznam.cz) [Odpovědět]
Méďa Béďa
pondělí, 29. červenec 2013
22:41
to Pivomír:
"je plno hospod kde hosté čumějí do tel jak zhypnotizovaný kobry"
Mno, ono je plno hospod, kde maj TV, ale vypnutou, a lidi se baví, ale chodí tam denně nějakej vocas, kterej vylemtá nějakých 15 malých Gambrihnusů a k tomu 5 čajů s rumem, a ten pak řekne hostinský "pusťte nám bednu" a je to v pr...
Roman Holoubek
pondělí, 29. červenec 2013
17:52
Rostíku a Jirko, krásně jste to napsali. Skoro cítím, jako bych tam s vámi byl. A hned jak jsem na fotce spatřil varní zařízení, tak jsem si říkal, to přeci znám od pana Rambouska. Jak ještě před Krajským úřadem měl tuto varnu za drogérií ve dvoře. Jojo ...
---------------------------------
Zpráva byla upravena 29.07.2013 ve 17:54:00
napsal(a): Roman Holoubek [Odpovědět]
strevlas
neděle, 28. červenec 2013
15:43
Pánové, až bude knižně vycházet sborník příspěvků PI, tak toto bude vrcholná kapitola. Jinak jsem se tam včera večer stavoval cestou do Phy a potvrzuji, že si je třeba pivo zasloužit - bral jsem do PET tmavou 12, která tak pěnila, že jsem to po 20 minutách vzdal a odjel s poloplnou, jelikož jsem nechtěl rodinu čekající v autě dráždit bosou nohou. Doma jsem si ovšem pochutnal. (Možná by stálo za to vypilovat techniku točení/čepování do PETky). 11 světlé ještě čeká v lednici, ale barevně i hustotně připomíná burčák, tak nevím. Podnik ale velmi sympatický, kdybych měl víc času...