Je libo nopálové pivo?

Opuncie neboli rostlinka z čeledi kaktusovitých. Nejeden z nás ji viděl v nějaké botanické zahradě, nejeden z nás ji má v květináči doma za oknem. Že je však synonymem pro opuncii slovo nopál, tak to ví asi málokdo a ani já jsem nebyl výjimkou. Píši v čase minulém, neb díky mému dnešnímu pivně-poznávacímu výletu už to vím a jsem tedy zase o něco málo moudřejší...

Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně - MZLU, škola s již více než 90letou tradicí a jedna ze tří vysokých škol u nás, která má vlastní výukový pivovárek. S jeho pražskými bratříčky na VŠCHT a ČZU jsme se na PI seznámili již loni, nejvyšší čas tedy vyrazit do Brna a trilogii tak dokončit.

Stejně jako v předchozích případech i v tomto byl vhodnou příležitostí k omrknutí místa zrodu zdejšího piva den otevřených dveří (DOD). První dva letošní termíny mi, bohužel, časově nevyšly, musel jsem tedy až na ten třetí, který se konal 5. února t. r.

Začátek akce je naplánován na desátou dopolední a jelikož cesta z Prahy do Brna trvá i se zpožděním vlaku, s kterým člověk tak nějak musí dneska vždycky počítat, 3-4 hodiny, nezbývalo mi nic jiného, než si na to vzít dovolenou a vyrazit brzy ráno.

Jede-li člověk sám, většinou si výlet užije víc, než když se jede v nějaké velké skupince, ale když jedou dva tři lidé, taky to není k zahození. Proto jsem zavolal kamarádovi Jardovi z Poděbrad, zda by se nechtěl připojit, a ten - coby pivní nadšenec a sběratel všeho kolem minipivovarů a domácích vařičů - samozřejmě neváhal a vyrazili jsme tak ve dvou.

Krátce před šestou nástup do vlaku EC Avala mířícího ve směru Brno, Budapešť a poté Bělehrad, pak téměř tři hodiny v kupé, v němž se při venkovní teplotě pár stupňů pod nulou samozřejmě netopilo, a chvíli před půl devátou - kupodivu bez zpoždění - jsme v Brně. Následuje výměna sklenic s kamarádem Romanem, který měl jít původně s námi, ale který nakonec nemohl, pak snídaně v našem oblíbeném bufetu naproti nádražní hale (Starobrno nepovažuji za pivo a na limonádu, kterou tu mají roztočenou předem, tak nějak nemám chuť, takže dávám jenom jídlo) a hurá směr Zemědělská univerzita.

Jsme na místě. Chvilka hledání, pár letáků a dobrých rad u stánku s informacemi a můžeme do posluchárny, kde to všechno začíná.

Budova Q MZLU, v jejímž suterénu se nachází výukový pivovárek

Nejprve jsou nám - coby potenciálním zájemcům o studium - sděleny obecné informace o přijímacím řízení, počtu přijímaných uchazečů, něco málo o ubytování na kolejích a pak jsou nám ve stručnosti představeny jednotlivé obory, na které se můžeme hlásit, včetně garantů daných oborů, kteří nás pak mají provést po jednotlivých laboratořích, které pod ten či onen obor spadají.

O zdejším pivovárku bychom s trochou nadsázky mohli říci, že sedí na dvou židlích současně, páč se o něj dělí obory, resp. ústavy, hned dva: "Ústav technologie potravin" a "Ústav zemědělské, potravinářské a environmentální techniky". Jak už to tak ovšem bývá, čekají nás komplikace, neboť skupinka "Technologie potravin", k níž se na základě úvodních informací připojujeme, dneska do pivovaru nejde. Ale to v tuto chvíli ještě netušíme.

Pan průvodce si nás vede do jedné z učeben, kde nás seznamuje s dalšími obecnými informacemi o oboru našeho zájmu a současně také odpovídá na naše dotazy. Kromě jiného se zde dozvídáme, že "všichni Češi rozumí sportu, politice a potravinám" a také to, že "jako absolventi zdejší školy, resp. oboru "Technologie potravin", nebudeme potraviny (tedy i pivo) vyrábět přímo my, ale budeme pouze dohlížet na ty (v případě pivovarů např. na stroje), kteří dané potraviny skutečně vyrábějí". Pak už se ale vydáváme na obchůzku laboratoří. Protože však tušíme, že je něco v nepořádku, raději se zavčasu ptáme na možnost zhlédnutí pivovárku a následně jsme odesláni jinam.

Chvilku takhle chodíme z budovy do budovy, až se dostaneme do "eNka", kde sídlí vedení "Ústavu technologie potravin" a kde nám snad nějak poradí. Máme štěstí, narazili jsme na velmi ochotnou studentku, která hnedka odbíhá o poschodí výše, aby nám prohlídku pivovaru zařídila. A zatímco čekáme, obhlížíme zdejší pivní výstavku, jejímž autorem je dle informační cedulky jeden zdejší student, Jan Němeček.

Zdejší pivní výstavka

Za sklem se tyčí několik starých, i když ne zrovna raritních, lahví, dále pak několik lahví novějších (zřejmě plných), mezi nimiž nechybí ani zástupci malých pivovarů typu Bakalář, Chodovar, Chotěboř, Náchod, Rebel, Rohozec, Vyškov či Želiv. Dále se zde nacházejí různé pivně-vzdělávací publikace (např. "Osudy olomouckých sladoven...", "Stavební kniha - české a moravské pivovary", "Kalendář regionálních pivovarů ČR"), spousta pivních tácků, etiket, několik pivních kelímků a v neposlední řadě také reklamních letáků, mj. i nejnovější leták Železné Rudy, který byl poprvé představen teprve v lednu na Regiontouru a je tedy zřejmé, že výstavka dostává proměn, jak jen to je možné, a že tedy člověk, který o to tady pečuje, má k pivu a všemu kolem něj víc než vřelý vztah.

To už se ale vrací naše zachránkyně a vede nás zpátky do budovy Q, odkud jsme původně přišli. Nejdříve klepeme na sídlo jakéhosi docenta, ale tou dobou jde zrovna kolem František Přikryl, zdejší sládek, takže náhoda jak hrom a do pivovárku si nás odvádí přímo on.

Dvounádobová varna a na ní pan František Přikryl, zdejší sládek

Jsme v technologické hale, resp. laboratoři těžké potravinářské techniky, jak tomu tady říkají. Zde dvounádobová varna, jedna otevřená kvasná káď, jeden CKT a dva ležácké tanky. Vše o objemu 100 litrů a původem z Destily Brno. Technologické zázemí zde dotváří ještě zásobník glykolu, chladicího média, dále pak zásobník teplé (ohříváno elektricky) a také studené vody a v neposlední řadě též zásobníky na sanitační prostředky.

Kvasné nádoby, vlevo otevřená, vpravo CKT
Ležácké tanky
Zásobníky teplé (na zdi) a studené vody
Zásobník glykolu - média pro nepřímé chlazení
Nádoby na sanitační prostředky

Jak se tak pana Přikryla ptáme na detaily výroby zdejšího piva, dozvídáme se následující: "Pivovárek funguje asi 3,5 roku a je čistě výzkumného charakteru. Z jedné várky se zde připraví asi 80 litrů piva, vaří se aspoň jednou za měsíc a průměrný roční výstav dosahuje 1 000 litrů. Kvasnice jsou původem ze Starobrna nebo z Černé Hory a slad z Černé Hory či odjinud. Co se kvašení a následného zrání týče, tak jelikož tu máme otevřenou káď i CKT, můžeme zkoušet obojí. Po hlavním kvašení však vždycky následuje zrání v ležáckých tancích, žádné urychlovací metody tady neaplikujeme."

Vnitřek CKT, v němž kvasí medová 12ka

Pan Přikryl nám dále rožíná světla a my tak máme příležitost omrknout vnitřek CKT, resp. ležáckých tanků, přičemž nám dále prozrazuje, že v současné době je navařeno 12% medové pivo (zatím kvasí v CKT, ale za pár dní by mělo být přečerpáno do ležáckého tanku) a v jednom z ležáckých tanků dozrává 11% medové s nopálem neboli mexickou opuncií. Nopál prý používá v podobě prášku, který se den před užitím rozvaří a teprve pak se přidává do piva. V jaké fázi, tak to bohužel netuším, neb jsem se ho v tom závalu informací zapomněl zeptat, ale nemá-li dojít k dalšímu znehodnocení látek v nopálu obsažených, tak bych tipoval, že to bude až těsně před koncem chmelovaru či po něm. Ale jenom hádám. Skutečnost může být úplně jiná.

Vnitřek ležáckého tanku, kde dozrává nopálová 11ka

Jak už bylo zmíněno výše, pivovárek je ryze výzkumného charakteru. Várky však nejsou určeny pouze pro potřeby výuky, ale též pro potřeby některých pivovarů, k čemuž pan Přikryl dodává: "Většinou to funguje tak, že nám pivovary dodají suroviny, přiblíží nám svoje představy a my jim to tady navaříme a pak se to degustuje a případně dále ladí. Jedním z pivovarů, pro které jsme tady v poslední době dělali pokusné várky, je např. hanušovická Holba. V nejbližší době zase pro nejmenovaný pivovar budeme zkoušet várky biopiva s přídavkem již výše zmiňovaného nopálu. Víc ale prozradit nemůžu."

Degustační vzoreček

Nakonec se pana sládka ptáme, zda bychom nemohli něco málo ochutnat, když už jsme tu, a on že když jsme jenom dva, tak že jo a hned dostáváme vzoreček nopálové 11ky. Pivo světlejší, chuťově po dužině z aloe (jinak vám to přiblížit nedokážu, nopál jako takový jsem dosud neokusil, ani plody, ani listy), ale jak se dá od pokusného pivovárku čekat, výborné. Protože jsem zvědavý, ptám se ještě pana sládka, zda studoval nějakou pivovarskou školu nebo ne a on že ne, že je původem vinař a že prý ho zpočátku zaučoval sládek z Uherského Brodu (zda současný nebo nějaký bývalý, také netuším), ale že teď už pivo vaří sám.

Následuje loučení, předání vizitek a dotaz na možnost získání některé z jimi vydaných etiket. Ale máme smůlu, neb zrovna prý není nic natištěno. Tak snad někdy příště.

Pár pivních etiket

Tolik dnešní DOD na Agronomické fakultě MZLU v Brně. Jak to zpočátku vypadalo blbě, tj. že se do pivovaru vůbec nepodíváme, nakonec to dopadlo velmi dobře. Viděli jsme vše, co jsme chtěli vidět, něco málo jsme také ochutnali a mohli jsme tak odjíždět do Tábora na slavnosti, které nás ten den ještě čekaly, příjemně naladěni. V Táboře to sice letos za moc nestálo - alespoň já to tak po ochutnání devíti vzorků piva, z nichž čtyři byly na hranici pitelnosti a měl jsem co dělat, aby neputovaly do umyvadla na WC, cítím - ale v nejhorším tam prostě příští rok nepojedu a budu se věnovat nějaké ušlechtilejší činnosti. Třeba psaní článků o výletech, které stály za to.

Tak za pár dní zase na viděnou, resp. na čtenou. Tentokráte zabrousíme do severočeských, tedy CzechBeerManových vod. :-)

---

[Marek Kamlar] [Zobrazeno 9515x] [23. únor 2010]
[Exkurze] [comments: 1] [Verze pro tisk] [Nahoru ↑]

---

Diskuse k článku

Vložit komentář

Jméno:	E-mail:

Komentáře