Za pivním poznáním na VŠCHT

Není pivovárek jako pivovárek. Zatímco minipivovary může navštívit téměř každý a domácí pivovárky jenom Luděk a jemu podobní, pro něž je poznávání umu homebrewářů jistým způsobem života, výukové školní pivovárky jsou takřka nedostupné. Nejste-li studentem dané vysoké školy či pokud nemáte na škole dobré známé, máte v podstatě jedinou příležitost v roce – den otevřených dveří.

Toho jsem využil i já, konkrétně v sobotu 22. listopadu loňského roku. Ne že bych co by absolvent a vlastně stále ještě student téže fakulty, pod níž zdejší pivovar spadá, neměl příležitost i v průběhu roku, ale na nějaké to ukecávání známých či bývalých spolužáků, kteří by mě tam protlačili po pracovní době, kdy už bych zde nepřekážel, tak nějak nejsem. To si raději počkám na oficiální příležitost a budu také spokojen. Možná i víc.

Den D

Je sobota ráno a do začátku DOD naplánovaného na 10:00 zbývají tři hodiny. Kdyby bylo léto, neváhám ani minutu a klidně vyrazím třeba hned, jen abych tam byl včas, ale je podzim, venku už sníh a stepovat někde dvě hodiny, tak to se mi zrovna nechce.

Po chvilce přemýšlení nad tím, co s načatým ránem, si uvědomím, že je dneska v Dejvicích vlastně i burza pohlednic. Sbalím tedy pár přebytků, kterých bych se tam možná mohl zbavit, a běžím rychle na vlak, ať nepřijdu úplně pozdě.

8:00 a jsem ve „Studentském domě“, tedy menze ČVUT, v níž se burza koná. Vstupné 50, prodejní stůl stovku. Trochu pálka, ale u akcí pořádaných „Klubem sběratelů kuriozit“ nic nového pod sluncem. Burzy pohlednic jsou prostě „in“, tak proč toho nevyužít, že jo? Navíc něčím musí být dotovány ryze prodělečné burzy kalendáříků a figurek z Kinder vajíček, tak se nakonec vyšším cenám ani nedivím a kromě vstupného platím i jeden stůl.

Letmý pohled sálem, kde je hlava na hlavě, a aniž bych se někde stavoval, zamířím si to přímo ke svému prodejnímu plácku. Vyskládám z krabice těch svých pár pohlednic, pěkně na hromádky podle okresů, a čekám na první zájemce.

Půlhodina za mnou a nikde nikdo. Občas někdo jen tak z dálky nakoukne, ale že by se zastavil, to ne. Asi každého odrazuje to malé množství. Ale já prostě nejsem majitel antikvariátu ani dlouholetý sběratel, který začal se sbíráním v době, kdy to bylo za pakatel a stejně to nikdo nechtěl, tak se mi nemůžete divit. Prodávám přebytky z konvolutů, které jsem kupoval kvůli Zábřežsku a taky pohlednice obcí, které jsem nedávno přestal sbírat, takže tisíce kusů jako jiní prostě nemám.

Čekám další půlhodinu a abych nezhynul nudou, snažím se ukrátit čas alespoň koukáním po něčem do své sbírky. Je jasné, že stůl opustit nemohu, neb bych byl rázem okraden. Musím tedy jedním okem vybírat a druhým hlídat.

Kolega od vedle je očividně profík – čtyři stoly plné pohlednic a k tomu manželka i s dětmi, kteří mu s prodejem pomáhají a kteří taktak stíhají uspokojovat zájemce. Poroučím si okres Šumperk a pak město Zábřeh a hledám něco, co bych ještě neměl. Ceny vysoké jako všude jinde, ale svým způsobem ještě v normě, takže z asi 15 pohlednic, které by mi udělaly radost, kupuji nakonec jen dvě ze Zábřeha – jednu novodobou z 60. let za 20 korun a jednu z počátku 20. let za 150. Mezitím se však u mého stolu shromažďují první potenciální kupci, takže rychle platím a jdu se věnovat „obchodu“.

„Sbírám Příbramsko. Máte něco?“ na mě postarší pán. „Jo, ale jen tři kousky a z toho dva jsou z 80. let,“ odpovídám a současně mu pohlednice podávám. „Tuhle nemám,“ reaguje po jejich shlédnutí a hned se ptá, kolik za to. „Tři koruny...“ A s odchodem tohoto kupujícího pro mě dnešní obchodování skončilo. Ne že by už nikdo nepřišel, ale má nabídka prostě nebyla pro české sběratele zajímavá, nic dalšího už jsem tedy neprodal. Asi holt budu muset zase vyrazit na blešák do Olomouce, kde bych ze Šumperska, které tvořilo podstatnou část mých přebytků, zbavil určitě líp než někde v Praze, kam těch Moraváků zas až tak moc nepřijede.

To už se ale pomalu přiblížila desátá a s ní i začátek tolik očekávaného DOD na VŠCHT. Balím tedy svých pár švestek s tím, že dnes jsem vydělal 3 koruny minus 150 za vstup a za stůl, dávám ještě jednu točenou limonádu ve zdejším menzovním bufetu – dal bych raději pivo, žel lahvové G apod. nepiju z principu a točená desítka z Humpolce tu bývá vážně extrémně hnusná a přitom je to pivo, které mi točené jinde velmi chutná – a pak už rychle uháním do školy, abych něco nepropásl.

VŠCHT v Praze

Stejně jako všude jinde, tak i tady začíná DOD obecnými informacemi pro zájemce o studium. Ne že bych to potřeboval znát, ale nikdy není na škodu, když si člověk rozšíří obzor. Přeci jen se od té doby, co jsem nastoupil na školu, několikrát měnil školský zákon a s ním i studijní a zkušební řád naší školy, tak proč si to neposlechnout, že jo?

Necelá hodinka obecných informací o studiu, ubytování na kolejích, mimoškolních aktivitách apod. za námi a konečně se můžu vydat tam, kde jsem už sice čtyřikrát byl, ale kde mě zajisté čeká opět něco nového – do zdejšího školního pivovárku.

Prohlídky jsou dnes možné v 11:00 a ve 12:00, takže pokud bych tu první nestihl, mám ještě jednu šanci. Ale jelikož hořím nedočkavostí, neváhám a vydávám se samozřejmě na první z avizovaných termínů.

Sraz zájemců o exkurzi je před sekretariátem „Ústavu kvasné chemie a bioinženýrství “, tedy v prvním patře budovy A vlevo. Jsem tam za necelou minutku, ale nikde nikdo. Že bych přišel pozdě? Asi ne, mám ještě 10 minut času. Za chvíli ještě přichází jedna paní, z níž se později vyklubala také absolventka VŠCHT, i když úplně jiné fakulty, ale toť vše. Další „zájemce o studium na zdejší katedře“ nedorazil.

To už ale přichází náš dnešní průvodce – student, jak jinak – a po menším šoku z toho, že je nás tak málo, si nás odvádí do první z laboratoří.

Jsme v posluchačských laboratořích hned vedle sekretariátu. Na stolech pár mně známých i neznámých přístrojů a také vzorky lahvového piva – Moravan z Litovle a Plzeňský Prazdroj. Prý teď dělali nějaké testy, tak jim to tady zůstalo. Vyzvídám, na co je který přístroj a souběžně fotím, co můžu. Následuje ještě kratičká rozprava o tom, co všechno se zde vlastně analyzuje, a pak už zase přesun o laborku dále.

Laboratorní vzorky

Tentokrát jsme v místnosti s kapalinovým (tzv. kapaliňákem) a plynovým (tzv. plyňákem) chromatografem (pro neznalé této problematiky doporučuji zagooglovat a jako klíčová slova použít HPLC, GC, příp. i hmotnostní spektrometrie), pomocí nichž se stanovují např. obsahy jednotlivých složek piva – ať už žádoucích, tak třeba nežádoucích. S trochou nadsázky lze říci, že stačí přístroj nakalibrovat, vložit do něj vhodnou kolonu, na níž se budou jednotlivé látky dělit, připojit mobilní fázi, vstříknout do něj vzorek piva a pak už jen čekat na výsledek. Tedy víceméně. Bez praxe to nejde tak snadno, jak by si člověk myslel. Ale když se to dělá denně, pak už je to vážně rutina.

Poslední místností, kam nás ještě průvodce vede, je laboratoř s průtokovým cytometrem, tj. přístrojem určeným pro monitorování průběhu kultivace kvasinek (více informací o měření pomocí tohoto přístroje např. zde... ). Jeden dva podobné jsem už viděl, ale tento je novější, s takovým jsem se ještě nesetkal, tak mě to docela zajímá.

Kromě cytometru je zde ještě laminární box, tzv. Flowbox, který slouží pro práci ve sterilních podmínkách, např. pro „přesazování“ jednotlivých kultur kvasinek, a také věc, která mě zde fascinuje ze všeho nejvíc – speciální kahan. Je plynový, není však připojen na potrubí (místnost je velmi malá, přípojka plynu by prý byla v rozporu s bezpečnostními předpisy), nýbrž na malou přenosnou bombičku. To by samo o sobě zas až tak uchvacující nebylo, ale to pohybové čidlo, to je prostě bomba. Stačí se ke kahanu přiblížit a on už se sám zapálí. Pro mě skutečná novinka, a to se s prací v laminárním boxu a tudíž i s kahanem setkávám každou chvíli.

Ale aby to nebylo jenom o kvasinkách či následné analýze hotového piva, přesouváme se konečně do míst, kde vzniká Lachout, tedy zdejší „pivo lahodné chuti“.

Technologická hala

Technologická hala

Jsme v pivovárku. Je malý, ale kouzelný. Je nám zde stručně vysvětlen výrobní proces, jsou nám představeny jednotlivé nádoby, ukázána spilka i sklep, ale toť vše. Jako správný zvídavec se sice ptám na detaily výroby, ale na ty mi náš průvodce není schopen odpovědět. Bohužel. Prohodím s ním tedy aspoň pár slov o společných známých, o jeho praxi v jednom českém pivovárku (detaily raději rozvádět nebudu, byste se zděsili, jak se tam šidí výroba), udělám ještě pár nezbytných fotek, mj. i fotku dvou etiket, které byly před pár lety jedněmi z nejpadělanějších vůbec, a společně si to zamíříme zpátky k sekretariátu, kde už by měla čekat další skupina zájemců o prohlídku.

Pivovárek

Etikety

Před sekretariátem, bohužel, nikdo. Průvodce je na jednu stranu rád, protože se bude moci věnovat své práci a nebude muset ztrácet čas výkladem něčeho, o čem třeba ani moc neví, na stranu druhou je to však současně pro něj zklamáním. Jinak se to asi nazvat nedá. Když vám z cca 150 lidí, kteří dnešního dne otevřených dveří využili, přijdou na prohlídku jen dva, a to ještě absolventi, určitě to zamrzí. No, možná by to chtělo ochutnávku piva zdarma. Ať už pro potenciální zájemce o studium, tak pro jejich tatínky, kteří je sem ze zvědavosti často doprovázejí. Tím by se návštěvnost určitě zvýšila. :-)

Je 12:05, další čekání nemá smysl. Rozloučíme se tedy a já se ještě vydávám na sousední „Ústav skla a keramiky“, kde potřebuju prodiskutovat pár věcí ohledně výroby starých pivních lahví a nějaké drobnosti kolem pivních půllitrů, které taky sbírám. Sice se toho nakonec moc nedozvídám, neb pan docent (jméno si teď nevybavuju) o dané problematice neví skoro nic, ale snaží se zachovat důstojnost a aspoň mi ukazuje literaturu, z níž by se možná dalo něco vyčíst. Zapůjčení sice nepřipadalo v úvahu, ale prý se jedná o celkem dostupnou literaturu, že prý ji seženu v každé lepší technické knihovně. Snad. Opisuji si tedy alespoň názvy, abych to pak mohl zkusit někde dohledat, poděkuju a mizím si užívat zbytku volného dne.

Tolik moje loňská exkurze na VŠCHT. Ale protože bych byl špatným „reportérem“, kdybych se o pivovárku nechtěl dozvědět víc, zkusil jsem odpovědi na mé předchozí dotazy získat od lidí povolanějších, než je nezasvěcený student. Nejprve jsem tedy oslovil prof. Basařovou, žel 5 měsíců odpověď žádná. Zkusil jsem tedy štěstí podruhé a vyšlo to. Docent Pavel Dostálek odpověděl takřka obratem a nyní Vás s naším mailovým – osobně to, bohužel, nešlo, neb pan docent se zrovna rekreoval v lázních – rozhovorem seznámím podrobněji:

Pane docente, rád bych se Vás coby člověka, který má teď na VŠCHT na starost pivo, zeptal na pár věcí ohledně školního pivovárku. Zajímalo by mě zejména toto:

1) Odkdy vlastně na VŠCHT funguje pokusný pivovar? Na stránkách vašeho ústavu jsem se dočetl, že první pivovar zde fungoval již v r. 1937, pak byl zrušen a v r. 1952 opět uveden do provozu, ale nikde není zmínka o tom, jak je tomu s pivovarem, který je na škole dnes. Z jakého období asi pocházejí varné nádoby, spilka, ležácké tanky apod.?

Nádoby varny jsou z 50. let, tedy původní, i když trochu obnovené. Zhruba v r. 1990, kdy byly prostory pivovárku kompletně rekonstruovány, však byly nově sestaveny, dány na podestu a doplněny plynovými hořáky. Zhruba z těchto let pochází i zbytek zařízení – spilka i sklep, i když nádoby byly zakoupeny z Chmelařského institutu v Žatci, takže ty jsou o něco starší.

2) Kolik piva u vás můžete uvařit na jednu várku? Kvasné kádě odhaduji na 50 litrů, ale zda se z jedné várky naplní jedna či více nádob, tak to vážně netuším. A jaký je objem ležáckých tanků a jaký je běžný roční výstav, pokud se to vůbec na škole nějakým způsobem eviduje?

Jedna várka je maximálně 50 litrů a toto množství se vejde do jedné nádoby na spilce. Ležácké nádoby mají objem 75 litrů. Ročně vaříme tak 15 až 20 pokusných várek.

3) Jak procentuálně se při chmelovaru používá chmel, granulát, resp. extrakt?

Protože se u nás vaří jen pokusné várky, tak je to různé. Nicméně v našem pivovaru, protože máme chmelový cíz, můžeme svařovat i sušené chmelové hlávky. Většinou používáme sušený chmel a chmelový granulát.

Tolik doc. Ing. Pavel Dostálek, CSc. a nyní již fotogalerie, která podle mě skutečně stojí za to. Třeba miniatura CK tanku, tu jen tak někde neuvidíte. :-)

Fotogalerie
Pozn.: Původně jsem chtěl tento článek pojmout jako pozvánku na naším „Klubem sběratelů pivovarských suvenýrů Praha“ pořádané zářijové setkání sběratelů pivních suvenýrů, které mělo být spojeno s ochutnávkou pro tuto příležitost speciálně uvařeného Lachouta a navíc i s prohlídkou školního pivovárku VŠCHT, který se nachází cca 300 metrů od budovy menzy ČVUT, v níž se naše setkání koná, žel nakonec nevyšlo ani jedno. Že neklapne pivečko (naposledy jsem ho pil v r. 2002 a docela se mi po něm stýská), tak to jsem tušil předem, ale že nevyjde ani prohlídka, to ne. Pan Dostálek byl totiž velmi ochotný a dokonce nám to i domluvil u děkana fakulty, takže cca 40 zájemců by prý mohlo přijít. Pak však přišla překážka v podobě víkendových bezpečnostních předpisů školy a bylo po plánech. Ve všední den by to prý bylo bez problémů, ale v sobotu je to možné pouze jednou v roce, a to právě v den otevřených dveří. Bohužel.Pokud však budete chtít shlédnout tyto prostory, možnost budete mít už za pár měsíců. Koncem listopadu (tipuji 20. a 21., ale může to být i 27. a 28., takže sledujte zdejší kalendárium, já to tam určitě doplním) se zde opět koná den otevřených dveří a při té příležitosti i studentská vědecká konference (pouze v pátek), na níž budou studenti prezentovat své dosavadní výsledky, a to jak formou plakátů, tak i přednášek. Pokud vás tedy pivo zajímá i po odborné stránce, neváhejte a využijte této příležitosti. Je to zadarmo a hlavně se můžete mnohé dozvědět.

---

[Marek Kamlar] [Zobrazeno 14149x] [16. srpen 2009]
[Exkurze] [comments: 15] [Verze pro tisk] [Nahoru ↑]

---

Diskuse k článku

Vložit komentář

Jméno:	E-mail:

Komentáře