Litovelský otvírák: již pošesté

Již pošesté od r. 2004, kdy pivovar oslavil 111 let své existence, se v Litovli konal den otevřených dveří neboli Litovelský otvírák. Coby sběratel všeho pivního od Litovle a navíc téměř místní jsem si to samozřejmě nemohl nechat ujít a jak to na Otvíráku probíhalo, se vám pokusím nyní ve stručnosti popsat.

Zatímco loňský Otvírák byl pro mě v rámci mého tehdejšího celovíkendového pivního vzdělávání se pouze chvilkovou záležitostí, na ten letošní jsem si nakonec vyhradil celý den. Původně jsem chtěl sice zvládnout ještě "Otevírání pivovarských sklepů " v nedalekých Záhlinicích, to bych však musel oželet oficiální zahájení Otvíráku, což se mi samozřejmě vůbec nechtělo. Navíc to v Záhlinicích mělo být o 99 korunách za vstup, což odrazovalo už samo o sobě, a také o nabídce spočívající převážně v pivech z minipivovarů, na která si upřímně řečeno raději zajedu přímo ke zdroji, kde mám přeci jen větší pravděpodobnost, že budu spokojen a že nebudu muset pivo vylévat do trávy či do kanálu.

Mými dnešními společníky měli být nejen kamarádi z olomouckého klubu, s nimiž jsem se měl setkat až na místě, ale také Evžen od nás z klubu a pivní turista "Rohlík", s nimiž jsem měl vyjíždět už z Prahy. Evženovi se však nějak nezdálo počasí, tak to nakonec vzdal, no a Rohlík na mě sice na nádraží původně čekal, ale když zjistil, že nestihnu plánovaný vlak a budu muset jet až tím následujícím za půl hodiny, otočil to a jel radši zpátky domů dohnat spánkový deficit. Cesta do Litovle tak zůstala jenom na mně. Vlastně jen do Červenky, kde jsem přestupoval a kde jsem tak trochu nečekaně potkal pár svých známých, pivní turisty a sběratele v jednom, hradeckého Oldu Vladyku a pražské bratry Kubičky. O zábavu během zbytku cesty tak bylo rázem postaráno.

Litovel předměstí, pak několik minut pěšky a byli jsme na místě, v místním pivovaru, řekl bych největší chlouby celých Hanáckých Benátek, jak se Litovli pro její složitý systém vodních toků a ramen řeky Moravy také přezdívá.

Račte vstoupit

Hned u vstupu nás přivítal stánek se suvenýry, kde jsem si kromě třetinkové skleničky na pití zakoupil také cyklodres, můj první pivovarský a jeden ze dvou, na které mám spadeno již několik měsíců, a k tomu ještě jedno tričko. Do sbírky přibyly kromě několika nových etiket a tácků, které byly jako obvykle zdarma, ještě dva ubrusy, o jejichž existenci jsem věděl z litovelského eshopu. Sice je tu zkraje neměli, neboť jaksi nepočítali s tím, že by to někoho mohlo zajímat, ale prý když se stavím za hodinu dvě, tak tu pro mě budou připraveny. A byly, za což obsluze zdejšího stánku dodatečně děkuji. Kéž by všude byli takto ochotní...

Nákup suvenýrů za mnou, nic už mi nebrání v koštování

Obloha byla tou dobou ještě zakaboněná, návštěvnost tedy zatím nic moc. U stánků to bylo díky tomu dost o založených rukách a nudě s tím související, což mi samozřejmì nevadilo, aspoň to bylo bez čekání, i když... Místy pivo totiž hodně pěnilo, o jistém posečkání to tedy přeci jen bylo.

Dopolední nuda v praxi

Pivovar Litovel si pro své dnešní hosty připravil hned 12 druhů piva: 10ku Classic, 11ku Moravan filtrovaného i kvasničák, 12ku Premium, 13ku (Sváteční) Speciál, dále pak Maestro, černou 10ku s exportní 12kou a jako zajímavosti také Punčovou 12,5ku, Citrónovou 11ku kvasničák a také višňovou 11ku. Pro řidiče a děti bylo k dispozici točené Freečko, příp. česko-řecká Kofola.

Jak ubíhal čas a lepšilo se počasí, počáteční nuda stánkařů se postupně měnila v nestíhačku. Na běžnou produkci se čekalo kolem 5 minut, na ochucená piva však výrazně déle, neboť na ně byly fronty až o 40 zvědavcích. Chudáci, kdyby vědìli, do jakých "sraček" to vlastně jdou, určitě by si čekání odpustili a dali si spíš něco normálního. Na druhou stranu každý se musí spálit, aby už v budoucnu podobné chyby nedělal a ochucených piv se vyvaroval, a to platilo i u mě.

Litovelská nabídka ochucených piv

Višňovou pivní limonádu, která jediná se platila korunami československými, jsem musel po pár locích vylít do trávy, citrónový kvasničák coby pokus o spodně kvašenou napodobeninu pšeničného piva jsem sice dopil, ale kvůli extrémní citrónovosti s velkými problémy, no a punčové, které mi o Vánocích v mé domovské hospodě u nás na dědině docela chutnalo, bylo o nepříjemně hořkém doznívání a výrazné rumové pachuti. Prostě nic, na čem bych si dokázal pochutnat, doslova vyhozené peníze.

Višňové a punčové: piva, na která byly největší fronty

Další vzorky vyjma 12ky, která byla extrémně sladká, a to až nepříjemně, už byly mnohem pitelnější, přičemž nejvíc oslovil filtrovaný Moravan (byl rozhodně lepší než jeho kvasnicová podoba), dále pak Speciál, tmavá 12ka a kupodivu také na Freečko, kterému patřil závěr mého dnešního ochutnávání a od něhož jsem dal hned dvě "čtyrky".

Detailní žebříček spokojenosti mnou ochutnaných vzorků by pak vypadal ve výsledku takto:

1) Moravan 11%, 2) Speciál 13%, 3) Černé 12%, 4) Free, 5) Maestro, 6) Černé 10%, 7) Kvasničák 11%, 8) Classic 10%, 9) Punčové, 10) Citronový kvasničák, 11) Višňové, 12) Premium 12%

Litovelské slavnosti nebývají jenom o pivu, ale je to také o ukázce nejen místního gastronomického umu. Čuníkovi na grilu jsem kvůli vyšší ceně sice odolal, ale bramborákům neboli po našem "hovádkům" už ne. A velká spokojenost.

Je libo čuníka na grilu?

Jako již tradičně to v Litovli bylo také o možnosti shlédnout nitro pivovaru a seznámit se tak s výrobou zdejšího moku. Protože jsem však tuto proceduru absolvoval již loni a na lahvárnu, resp. sudárnu, kam bych se docela rád podíval, se stejně nechodilo, Litovelští zřejmě nechtějí, aby si někdo fotil jejich skryté HGB a kritizoval někde na netu, že se sice všude ohánějí klasickou výrobou piva, ale tento moderní výdobytek klidně používají, byť třebas jen na markeťáky, věnoval jsem se namísto toho raději konzumaci.

Pivovarské nádvoří

Jak to na Otvíráku probíhalo, můžete posoudit též z následující tiskové zprávy, vydané pivovarem několik dní poté, příp. i z videa, které jsem pro vás v Litovli natočil. Já bych k tomu snad jen ještě dodal, že vystoupení některých kapel provázely problémy s výpadky zvukotechniky; takhle např. Aleš Brichta se svým bandem zahráli jenom několik skladeb, pak museli cca hodinu odpočívat a teprve po vyřešení problému mohli pokračovat a že se zpráva nezmiňuje také o nedostatečné kapacitě záchodů, což jsem v Litovli zažil vůbec poprvé. Zákazy močení u keřů a všemožných stromů, které nádvoří pivovaru lemovaly, tak díky tomu brzy vzaly za své a močilo se, kde to šlo. Holt i takhle to může vypadat na akci, kterou jsem dosud považoval za profesionálně zvládnutou.

Také by se slušelo doplnit, že na videu je sice jako sládek stále prezentován pan Petr Kostelecký, pivovarské tamtamy však hovoří o tom, že jeho funkci převzala paní Nataša Rousková, někdejší sládková ze Zubra, a že byl pan Kostelecký přesazen na jinou pozici. Já pevně věřím, že to není pravda a že nám paní Nataša neudělá z Litovle to, co udělala ze Zubra, tj. pivo průměrné až podprůměrné chuti, a že budu mít na Moravě kromě Vyškova a občas i Janáčka ještě aspoň jednu další značku, o níž budu moci tvrdit, že je to první liga našeho pivovarnictví.

Ale nyní již k oné tiskové zprávě, resp. videu:

Šestý ročník Litovelského otvíráku zaznamenal opět vysokou návštěvnost. Více než deset tisíc zájemců si přišlo v sobotu 14. srpna poslechnout hudební produkci na dvou pódiích a ochutnat nejen speciální piva. Na pódia zavítaly například kapely Stracené ráj a Turbo, ale také Aleš Brichta a ABBand.

Litovelský sládek Petr Kostelecký letos pro návštěvníky připravil celkem 12 druhů piva od nealkoholického až po citrónové či višňové. Piva se vytočilo téměř 400 sudů, tj. stejně jako minulý rok. Nejvíce se pilo sváteční 13% pivo a kvasnicový 11% Moravan. Zájem byl také o 12% tmavé, které se vyrábí pro německý trh. Pivo s lavinovým efektem Maestro šlo již tradičně dobře na odbyt. Řidiči ocenili nealkoholické pivo FREE, vypili ho celých 25 sudů. Zpestřením byly pivní speciály, jako pivo višňové, citrónové a punčové. Pivo teklo z 68 kohoutů.

Sobotní obloha byla jako vymalovaná, počasí je vždy při letních akcích alfou a omegou úspěchu.

Pod pokličku sládkovi nahlédlo rekordních 2340 zájemců o exkurzi. Exkurze v pivovaru probíhaly od 9.00 až do 17.00.

V 11.00 hod. odstartoval z pivovaru starosta Litovle MVDr. Vojtěch Grézl 218členný peleton závodu BOBR BIKE 10. Jednalo se o 9. ročník na horských kolech, již potřetí byl tento závod zařazen jako mezinárodní mistrovství ČR vodáků.

Zajímavý byl také prodej pivní kosmetiky, která se vyrábí právě z litovelského piva. Zájem byl i o koupi pivních sklenic s novým designem.

Na pódiu proběhlo předání části výher velké letní soutěže Hanácké žně. Šťastní výherci si odvezli nejen pivo, ale také čtyřkolku a pěkná horská kola.

Slavnostní narážení klasickou pípou za dohledu sládka provedl v 16:00 kombajnér Pepin z Hané. Básně o krásné a bohaté Hané přednesla v hanáčtině pěkně krojovaná Hanačka. Kombajnér Pepin z Hané předal sládkovi kytici ječmene s přáním, aby z něj uvařil opět to nejkvalitnější pivo pro jeho četné příznivce.

Noční oblohu ve 22:00 prozářil u pivovarského komína pestrý ohňostroj. Hudební produkce pak byla zakončena Rock n Roll bandem Marcela Woodmana.

O Litovelském otvíráku

Litovelský otvírák se poprvé konal na podzim roku 2004, kdy v pivovarském parku 9. června 2004 proletělo tornádo a za oběť padly téměř všechny stromy parku. Na vzniklé travnaté ploše se od té doby koná tento oblíbený festival plný hudby, přátelských setkání a samozřejmě litovelského piva.

Tolik dnešní akce. Krátce před půl sedmou jsem se rozloučil s kamarády, kteří ještě hodlali zůstat, ve stánku se suvenýry zakoupil jeden multipack se třemi pivy (kvůli nové krabici, kterou ještě nemám ve sbírce, to se rozumí) a poté jsem se společně s bratry Kubičkovými vydal ku vlaku a poté k domovu do Zábřeha, resp. ku Zábřehu. Protože nám však v sobotu na dědinu jezdí jen dva autobusy za den a ten poslední byl už víc než 4 hodiny pryč, měl jsem před sebou ještě 5 kilometrů po svých. V batohu naštěstí jenom pár kilo, takže doma jsem za necelou hodinku.

Tedy ne tak úplně, páč když už si to člověk špacíruje kolem domovské hospody, bylo by skoro hříchem se tam nestavit. Na Šeráka jsem však náladu neměl a má oblíbená litovelská desítka nebyla, musel jsem se tudíž spokojit pouze s její tmavou verzí. A ta byla kupodivu velmi dobrá a dokonce mnohem lepší než přímo u zdroje, což je co říct, když chlapi u nás na dědině neradi experimentují a soudek takového speciálu se tam díky tomu mnohdy točí i 10 dní...

No, když už jsem u toho tmavého piva, tak mám pro vás potěšující zprávu: stejně jako v případě Freečka už to není o doslazování sacharinem, což lze označit za velký průlom, neboť užívání sacharinu mělo v Litovli tradici již od předválečných dob (viz např. jedna z níže vyobrazených etiket). Kdy přesně však k tomuto průlomu došlo, vám neřeknu, protože to nevím. Nicméně na loňských etiketách s označením "Czech Beer" už sacharin ve složení nenajdeme, zatímco na těch bez tohoto označení ještě ano...

Pár etiket (dolní etiketa: Pivety.com, ostatní: archiv/sbírka autora)

---

Autor je pivním turistou, sběratelem pivních suvenýrů a členem KSPS Praha

---

[Marek Kamlar] [Zobrazeno 18154x] [3. říjen 2010]
[Pivní slavnosti] [comments: 13] [Verze pro tisk] [Nahoru ↑]

---

Diskuse k článku

Vložit komentář

Jméno:	E-mail:

Komentáře