Litovelský otvírák 2009
Slavnosti piva, pivní slavnosti, dny otevřených dveří ...
Litovelský otvírák 2009
České pivovarnictví. To není jen o velkovýrobnách piva mnohdy pochybné kvality či minipivovarech jsoucích záležitostí jedné dvou hospod. Je to také o tom středním proudu, o těch středních pivovárcích, díky nimž můžeme stále tvrdit, že máme nejlepší pivo na světě, nejlepší ležáky. A právě jedním z těch, co mají českému pivaři stále co nabídnout, je i pivovar v Litovli, kam se dnes společně vypravíme ochutnávat a současně i slavit. Koná se tam totiž pátý ročník Litovelského otvíráku a vlastně i oslava 116 let od založení pivovaru samotného.
Budeme vítáni
Výlet začíná
Je 15. srpna, sedmá hodina ranní. Tou dobou možná někdo z vás ještě řešil dilema, kam že dneska nakonec vyrazí, tj. zda na DOD do Chotěboře či Litovle, příp. na slavnosti do Štramberka, já však ne. Po Hanušovicích je mým druhým „komínovým“ pivovarem Litovel a tak nebylo o čem přemýšlet.
Hlavní program oslav byl naplánován sice až na odpolední hodiny, kdo však chtěl, mohl přijít už na devátou, kdy měly být oficiálně otevřeny pivovarské brány a s nimi začít i prohlídky. Po předloňských špatných zkušenostech, kdy jsem zde s exkurzí neuspěl, neb čekat půl hodiny na to, až se na mě dostane řada, se mi skutečně nechtělo, jsem se rozhodl, že letos vyrazím co nejdřív, a společně s kamarádem Romanem z Brna, s nímž jsme den předtím pivně poznávali Olomouc, se vydáváme prvním možným vlakem směrem ku Litovli.
Jsme v Litovli
Necelá půl desátá a jsme v Litovli čili Hanáckých Benátkách. Na zastávce „Litovel“ fotím zdejší ještě stále funkční obchodní sladovnu – dnes v majetku Sladoven Soufflet – ale jen z vlaku, protože pivovaru je blíže až zastávka „Litovel-město“, kam hned pokračujeme.
Obchodní sladovna
Výstup z vlaku, pár desítek metrů vlevo a už před námi stojí pivovar. Tedy ještě ne ten, kam se dnes chystáme, ale jeho „bráška“, tzv. měšťanský, kde už se sice pivo dávno nevaří, ale který naštěstí stále stojí, i když úpravě vzhledu se stejně neubránil.
Měšťanský pivovar na pohlednici z r. 1906
Nezbytná fotodokumentace a můžeme pokračovat. Stavujeme se ještě v informačním centru na náměstí – co kdyby tam měli něco nového do mé místopisné sbírky věcí ze Šumperska a Olomoucka, že jo? – kde nakonec beru zavděk několika letáčky a také dobrou radou: skočte si vedle do knihkupectví, mají tam hezkou knížku o Litovli a okolí a na pár stránkách je tam popisován i pivovar a sladovna.
Měšťanský pivovar dnes
Rázem jsem chudší o 240 korun, ale současně i bohatší o můj první dnešní přírůstek do sbírky, takže i kdybych už dneska nic jiného nesehnal, budu naprosto spokojený. To už jsem ale věděl, že tímto mé sběratelské úspěchy nekončí, protože seženu ještě i nový fotbalový půllitr. Měli ho totiž i v onom „íčku“, takže i kdybych neuspěl přímo u zdroje, vrátil bych se pro něj tam. Sice bych si 15 korun připlatil, ale to by ještě tolik nebolelo. Znám i horší případy...
Pivovarská hospoda před vchodem do pivovaru, dnes zavřená
Pár set metrů ulicí 1. máje, kolem zdejšího muzea, kde se předloni mj. konala i velmi úspěšná a pro mě také velmi přínosná výstava „Letem pivním světem“, pak kousek Palackého ulicí a jsme před pivovarem. Projdeme zdejší „hlavní třídou“ a jdeme přímo ke vstupu na varnu, kde už čeká pár zájemců o bezplatnou exkurzi, k nimž se přidáváme a společně čekáme na našeho dnešního průvodce. Ten, resp. ta se dostavuje po necelých 5 minutách a my tak můžeme začít s obchůzkou.
Místo srazu exkurzentů
Litovelská varna zvenčí
Na prohlídce pivovaru
Jsme na varně. Ta je zde dost nevšední, je totiž pětinádobová. Vystírací káď, rmutovací pánev, scezovací káď a mladinovou pánev tu ještě doplňuje pánev na ohřev vody. Nezvyklé a nikde jinde jsem to zatím neviděl, ale možná jsem toho viděl vážně ještě málo. Nevím.
Vystírací káď + rmutovací pánev
Scezovací káď
Objem varny je 250 hl a jako ve většině českých pivovarů se zde vaří na dva rmuty a chmelí natřikrát. Žádné vysokostupňové vaření a následné dořeďování vodou však tady nečekejte. V Litovli se vaří na původní stupňovitost a už na varně je tedy jasné, zda vznikne desítka, jedenáctka, dvanáctka nebo třináctka.
Pánev na ohřev vody + mladinová pánev
Co se sladu týče, tak webové stránky sice hlásají, že si slad v Litovli připravují sami, to však není tak úplně pravda, protože slad už se v Litovli nevyrábí od konce 90. let a nyní se nakupuje jinde: světlý ve sladovně v Zábřeze, která je dnes už vlastně součástí holdingu PMS, a tmavý či jiné speciální slady v již zmiňované litovelské obchodní sladovně. (Naše průvodkyně nám zpočátku tvrdila, že slad mají z Olomouce. Když jsem jí však vysvětlil, že v Olomouci už žádnou funkční sladovnu nenajde, byla očividně v úzkých. Ale naštěstí zdejší vedoucí varny a také jedna z dnešních průvodců, ing. Najmanová, věděla při našem následném rozhovoru víc.)
Historický koutek před vstupem na spilku
To už se však z varny přesouváme na spilku. Cestou ještě míjíme zdejší kvasničné hospodářství, kde se pečuje o kvasnice pocházející z propagační stanice v jejich sesterském pivovaru v Přerově a které se zde používají obvykle 4x, pouze výjimečně i 5x. (Naše průvodkyně nám, bohužel, opět vnucovala nesmysly a tvrdila nám, že se zde kvasnice používají i 7x po sobě. Tomu jsem samozřejmě nevěřil a poptal se i jinde...)
Spilka
Vcházíme na spilku. Zde celkem 28 nerezových kádí o objemu 250 až 300 hl a celkové kapacitě 7400 hl. Po původních betonových a železných kádích, které sice nepamatuju, ale znám je aspoň z fotek, bohužel ani stopy. Ale i nerezové jsou hezké a určitě se i lépe čistí a také se v nich díky plášťovému chlazení lépe udržuje konstantní teplota, tak proč ne. Navíc stěny mohou být v tomto případě mnohem užší a tím lze kapacitu pivovaru také navýšit, o což šlo pivovaru při rekonstrukci spilky především.
Ležácký sklep
Posledním místem, kam se dnes v Litovli ještě podíváme (lahvovna ani sudárna z pro mě neznámého důvodu zpřístupněny nebyly), jsou ležácké sklepy. Na kapacitu jsem se ptal, žel průvodkyně opět nevěděla. Dokázala říci pouze jediné: „Čím více chmele v pivu je, tím déle tady pivo zraje.“ :-)
A tolik exkurze. Byla krátká, ale poučná. A to i přes jistá pochybení naší průvodkyně. Holt se do pivovaru podívám zase za rok. To už si však na průvodce budu dávat větší pozor, nebo si počkám, až bude provázet někdo typu paní Najmanové, tedy člověk, který se kolem piva pohybuje celý život a něco o něm i ví.
Pivo je připraveno
A nyní již k samotnému ochutnávání, resp. zábavě.
Začínáme s degustací
Oproti předloňskému ročníku, kterého jsem se zúčastnil, si pro nás zdejší sládek, pan Petr Kostelecký, připravil hned několik novinek. Blíže o tom však už přímo on. Já jen pro pořádek dodám, že člověk, který mu v úvodu předává mikrofon, není moderátor akce, ale někdejší litovelský sládek a dnes ředitel pivovaru, pan Miroslav Koutek.
Tři novinky, to se jen tak nevidí, že jo? A k tomu ještě světlá 13ka, kterou člověk taky jen tak neochutná. Bylo se prostě nač těšit.
Peppermintka
Protože jsem chtěl mít to nejhorší za sebou hned zkraje, začal jsem peppermintovým pivem. Tedy ne že bych věděl předem, že to bude nejslabší pivo dne, ale tak nějak jsem tušil, že mi kombinace máty a kopřivy (přesné složení mi, bohužel, nikdo neprozradil, ani sládek, že prý je to výrobní tajemství) chutnat nebude. A nechutnala. První lok ještě ušel, stačilo však několik dalších loků a bylo to úplně o něčem jiném: štiplavá chuť jakoby kopřivy, která tam možná ani nebyla přítomna, mi prostě nesedla.
Punčák
Další zajímavůstkou, kterou jsem se jal ochutnat, bylo punčové pivo. To už bylo o poznání lepší. Tedy taky bych nedal víc než jedno malé, ale bylo prostě lepší – vonělo a chutnalo to skutečně po punči a trochu i po vaječném koňaku, které já můžu.
Ochucená piva za mnou a já se tak můžu pustit do skutečných lahůdek, tj. zbytku litovelské produkce. Proč říkám zbytku a nejmenuju přitom pouze piva, která považuju za zdejší lahůdky? Vysvětlení je jednoduché: Litovel řadím společně s Heroldem mezi dva nej pivovary u nás a nějakého zklamání v podobě nepovedeného piva se tedy obávat nemusím.
Řada výčepů
Malé Maestro, kvasnicová 11ka, 12ka, speciál, pak tmavá exportní 12ka následovaná tmavou 10kou, jejichž označení se v průběhu dne měnilo z „dark“ na „tmavé“, neboť zákazníci se prý pořád ptali, cože to znamená dark, a nakonec ještě „fríčko“ a na úplný závěr vskutku špičková desítka, kterou v Litovli vážně umí. Prostě vše dle mého gusta.
Ředitel pivovaru mezi lidmi
Následuje ještě krátký rozhovor s panem ředitelem – řekl bych druhým Láďou Zíkou z Holby – který se nebojí „sestoupit z výšin“, tj. vyjít mezi lidi a jen tak si s nimi popovídat – a pak už pomalý přesun k velké scéně, kde bude za chvíli oficiálně zahájen dnešní otvírák, a to naražením soudku s pivem.
Cestou k pódiu potkávám ještě Pavlíka Jákla, který mi prozradí, že už mu k dokončení druhého dílu jeho pivovarské encyklopedie zbývá týden dva a který mě o něco později představuje samotnému sládkovi, pak ještě prohodím pár slov s jeho dnešním souputníkem Standou, autorem knížky „Vůně pražských nádraží“, kterého jsem neviděl aspoň 4 roky, a nakonec už jen nákup nových suvenýrů do sbírky, a to včetně již výše zmiňovaných půllitrů.
Velká scéna
V batohu však víc než 30 kilo. Původní plán na toulky po okolních zaniklých pivovarech vzal tedy rychle za své a musel být radikálně pozměněn na odjezd autobusem do nedalekých Příkaz, kde si mohu vyfotit aspoň bývalou sladovnu, pak na opožděný oběd následovaný jedním litovelským Moravanem ve zdejším Hotelu Záložna a nakonec i odjezdem zpátky do Olomouce, kde budeme dneska opět přespávat a taky se ještě trošičku pivně toulat či spíše vzdělávat. Ale o tom zase až někdy jindy.
Bývalá sladovna v Příkazech
A co závěrem? Snad jen poděkování pořadatelům „otvíráku“ za další výborně zvládnutý ročník. Až na menší faux pas během prohlídky bylo vše, jak má být. Takže ještě jednou díky – hlavně za super pivo – a za rok doufám na viděnou. Třeba opět u nějaké té pivní novinky.
[Marek Kamlar] [Zobrazeno 10602x] [20. srpen 2009]
[Pivní slavnosti] [comments: 10] [Verze pro tisk] [Nahoru ↑]
Diskuse k článku
Vložit komentář
Komentáře
val
pondělí, 24. srpen 2009
21:05
to Jiri.J: Ano, máte pravdu. Rozšiřování pivních obzorů široké veřejnosti je chvályhodné. Ovšem je třeba na to jít pozvolna, s citem a dát tomu čas. V tak pivně konzervativní zemi, jako je Česko, není možno jen tak prostě vmést lidem do tváře jak je eskymácké pivo fajnové a že by si měli rozšířit obzory. Touto metodou nechtěně dosáhnete opačného účinku a budete považován za nafoukance apod. Přiznám se, že tento náhled mám částečně i já. Je to důsledek příspěvků zde na fóru. Neznám Vás osobně a jestli jsme se někdy viděli, tak o tom nevím. Během mých letitých internetových zkušeností jsem se nesčetněkrát přesvědčil, že je přinejmenším zavádějící posuzovat člověka čistě podle příspěvků na fórech apod. Stále trvám na tom, že česká piva obecně jsou ta nejlepší. Ano, je to do jisté míry ovlivněno rozsahem toho, co pravidelně konzumuji, nicméně denodenně se o kvalitách vybraného českého piva přesvědčuji. A to, že mě doposud český ležák neomrzel (přesto že jsem již ochutnal docela dost jiných druhů piv), považuji za známku kvality daného piva. Zneužití mých daní Vám nemusí dělat těžkou hlavu, vězte, že hnědočeši zneužívají mých vydřených peněz v o dost vyšší míře, tudíž Vám odpouštím
Adsense
12. říjen 2024
11:26
posted by: Inzerce
val
pondělí, 24. srpen 2009
08:23
Ale my máme to nejlepší pivo na světě Poctivý český ležák je pivo vytříbené chuti, vhodné pro každou příležitost - jedno na osvěžení po práci, při posezení s přáteli i při sváteční příležitosti. Je to pivo, které se dá pít na chuť i v poněkud větším množství při bujaré oslavě. Je to pivo, které vždy chutná a neomrzí. A to všechno ne proto, že by to byla plytká univerzální voda bez chuti a zápachu, tudíž poživatelná kdykoli&kdekoli, alébrž právě díky své špičkové kvalitě a vyváženosti.
Co se ostatního týče, je to přeci jen poněkud primitivní ironie, zřejmě pramenící ze zakyslosti z toho, že "ti blbí čecháčci furt chlemtají ty pilsnery" a vůbec nedokážou ocenit vytříbené chuťové nuance eskymáckého stoutu, který jste objevil při své poslední polární výpravě. Ach ti čeští burani, že. Tahle země je morálně zbídačená, přesto má však nejlepší pivo. Můžete své vlasti pomoci pozvednout se ze sraček (ano, chce to opravdu nelidskou vůli a odhodlání...) anebo dál ohrnovat nos a třeba emigrovat do Belgie a tam každé ráno plavat ve spilce v nějakém belgickém speciálu.
Malakin
pondělí, 24. srpen 2009
10:43
to val: Hezky řečeno, ale obávám se, že Petr Žalio jen tak někam neemigruje. Sice se narodil v zemi, kde je všechno špatné včetně lidí, ale na nějaká radikální řešení on není. A proč taky. On si pro sebe a kolegu Jobánka vždycky nějakou tu lahůdku (pivo, víno, sýr apod.) obstará a zbytek národa mu může přece být u pr..., ne?
Jiri.J
pondělí, 24. srpen 2009
16:18
to val: Emigrovat? Dnes by snad bylo příhodnější označení přestěhovat se. A k tomu nejlepšímu pivu na světě. Je to každé české pivo nebo jen nějaká konkrétní značka? Jestli je to značka, tak mě ji prosím rychle sdělte. Já bych totiž strašně rád ozkusil "nejlepší pivo na světě", protože jsem je ještě nikdy neměl. Pane VALe, když chcete ozkusit prvotřídní ležáky, tak zkuste zajet malý kousek od našich hranic, do bavorských Franků. Uvidíte, že tam mají taky skvělé pivo. Pravda, možná nemá takové univerzální využití jako český ležák (k e všem druhům jídla, slavnostní přípitek, sociable beer, atd.), ale třeba Vám zachutná. Nemohu se v této souvislosti ubránit asociaci na vtipně psanou vzpomínku od Martina Jaroška, na jeho teens. (Jarošek, M., Na druhé straně výčepu. Šenov u Ostravy: Tilia, 2008, s. 11.). Třeba se v tom najdete...
napsal(a): Jiri.J [Odpovědět]
val
pondělí, 24. srpen 2009
16:52
to Jiri.J: Kdepak emigrovat, čili utéct, v tomto případě před "pivní bídou a tomu odpovídajícím národem" Ano, ve Francích vaří skvělé pivo. A má být? Já chci prvotřídní pivo z Česka a vím, že je tu potenciál taková piva dělat. A že támhle za kopcema vaří skvěle, tím líp, aspoň si člověk pochutná i za hranicemi. Ale fakt miluju tu nafoukanost, kdy člověk ohrnuje nos nad českým pivem a přitom pro pozvednutí úrovně českého pivovarnictví neudělá nic, kromě výkřiků, jak to ti eskymáci uměj vařit a Češi ne. Každý má svoje chutě, každý ať si pije co chce, ale tu prezentovanou rádoby světáckost ať si nechá pro sebe, případně pro nějaké mladé dámy, které mu to snad budou baštit. Výše zmíněné se netýká jen piva, ale čehokoli, a zdaleka to není případ jen PetraŽ. Podobné projevy mi vždycky připomínají floutky, kteří za peníze daňových poplatníků vystudují školu, odejdou do zahraničí a každému na potkání vyprávějí, jak je to v Česku příšerné. A přitom k nápravě ve společnosti absolutně ničím nepřispějí. Ale to už sem nepatří, to je jiná kapitola.
Jiri.J
pondělí, 24. srpen 2009
19:47
to val: Milý VALEe, tady přece nejde o pouhé kritizování, ale o i obeznámení širší veřejnosti, že není jen "to naše". My s P.Ž. např. píšeme do Kvasného průmyslu cca 6 let pravidelně o evropském pivovarnictví. Tak jako v každé jiné "pivní zemi" i v ČR jsou piva mizerná a piva dobrá, ba i vynikající. Ano potenciál pro dobré pivo tu byl a je, proto se snažme podporovat to dobré, o tom asi nebudeme vést žádný spor. Avšak tvrzení, že u nás je pivo nejlepší (i v případě ležáku) je minimálně nadnesené. Jinak mě mrzí, že jsem 2x v životě zneužil Vaších daní a vzdělával se za ně. Uklidňující pro Vás musí být, že skutečně nejsem multimilionářem a piji i to naše pivo velmi rád. Ovšem neglorifikuji jej, jako to nej.
napsal(a): Jiri.J [Odpovědět]
Petr Ž.
sobota, 22. srpen 2009
13:27
To Malakin: Nejen, že máme nejlepší ležáky na světě, jak píšete, ale také buchty, chleba, maso (hlavně bravčové), párky a konzervy. Taky auta, ty jezdí jedna báseň. Neopomenul bych taky ty krásné vesničky, hlavně v pohraničí. No a v neposlední řadě - ludia.
Na to jste vše zapomněl. Ať žije CZ!
napsal(a): Petr Ž. [Odpovědět]