Český pivní festival 2010: den sedmý

Tak to máme za sebou. 17 dní trvající festival piva a jídla skončil. Jak probíhal den po dni, vám sice neřeknu, ale pokusím se vám jej přiblížit alespoň co se sedmého dne jeho trvání týče. Nejdříve se ale zkusme vžít do role zvídavého potenciálního návštěvníka a vydejme se společně na festivalový web a pokusme se o jakési přiblížení toho, co nás vlastně čeká a budeme-li mít štěstí, tak možná ani nemine.

Co náš čekalo aneb krátké zastavení na webu

Bez patřičných informací na webu to v dnešní době nejde, to už ví snad každý pořadatel větší akce. A nejinak tomu bylo i v případě Českého pivního festivalu konaného v pražských Letňanech. Pomineme-li fakt, že autor hned na úvodní webové stránce dával jasně najevo, že netuší, kdy užívat pomlčku a kdy naopak spojovník, ba co víc, v témže významu a na témže řádku klidně použije obojí, aniž by se nad tím nějak pozastavoval, tak jsme se zde mohli mj. dočíst, že budeme mít tu čest navštívit největší gastronomickou událost roku 2010, že v nabídce bude 70 značek českého piva, že vstup bude zdarma a že kromě možnosti sledovat přímé přenosy z MS v hokeji si zde budeme moci chytit také Ozzáka a požádat ho třeba o podpis či společné foto.

Hlavní stránka

V záložce "nabídka stanů" jsme se pak mohli ujistit, že na festivalu budou celkem tři stany, což bylo v rozporu s údaji v záložce "o festivalu", kde se již hovořilo o třech základních stanech a k tomu ještě o stanu pivních profesionálů. Ale co by člověk chtěl, když informace na webu měly být dle tiskové zprávy (TZ) z 21. května aktualizovány jenom denně, že jo?

Původní nabídka stanů
Pár obecných informací
Výňatek z tiskové zprávy

Z téže tiskové zprávy jsme se dále mohli dozvědět, že na festivalu nebude jenom 70 značek piva, ale hned 80, a že cena piva bude stejná jako v loňském roce, tj. 40 korun, což bylo navíc zdůrazněno vykřičníkem, čímž mělo být zřejmě dáno najevo, že to s námi – pouhými Čechy – myslí pořadatelé dobře, a to i přesto, že se podle nich jedná o akci se světovým dosahem.

Opusťme ale svět internetu a přesuňme se na místo činu, tj. přímo do Letňan.

ČPF v reálu

Jak už z názvu článku vyplývá, na letňanský pivní festival jsem vyrazil teprve sedmého dne jeho konání. Původně jsem tam cestu ani neplánoval, ale kvůli kamarádovi, kterého jsem dva roky pořádně neviděl, jsem se překonal a do Letňan nakonec přeci jen vyrazil.

Letňanská festivalová plocha se nachází jenom pár set metrů od stanice metra Letňany, takže i když jsem mohl jet tu jednu zastávku autobusem, šel jsem raději pěšky. Hned u brány mě přivítal velký plátěný billboard s ne zrovna hezkou slečnou v kroji a hlavně opět s pravopisnou chybou u termínu konání akce, která se tak díky něčí neznalosti zřejmě dostala úplně všude, kam jen mohla.

Vítejte!

Jelikož akce měla být bez vstupného, prošel jsem bez nechtěného zastavení přímo bránou, kterou sice hlídalo několik ostrých hochů, ale zřejmě jenom kvůli omezení vjezdu automobilů do areálu, poté jsem letmo pohlédl na všelijaké pouťové atrakce, jimiž pořadatelé letos chtěli na festival nalákat i rodiny s dětmi, nato se krátce zastavil u stánku s Ozzobírem a vším, co s ním souvisí, kde jsem si zakoupil pět tolarů – čekal jsem sice nějaký balíček, jak bylo všude proklamováno, ale obdržel jsem pouze tolary, jež byly předem naštosovány v komíncích po pěti – k tomu vzal festivalový prospekt a pak už jsem vyrazil vstříc novým zážitkům, do druhého stanu, kde už na mě čekal kamarád společně se svými kolegy z práce a také Evžen z našeho sběratelského klubu.

Stánek s Ozzobírem

Tam zatím asi třicet lidí a k tomu kolem 15 do krojů oděných dívek a mládenců, kteří se očividně sžírali nudou. Protože se však jednalo o stan společnosti K Brewery, jejíž pivní produkty jsou v Praze k vidění celkem často, při pohledu na nápojový lístek jsem měl co dělat, abych si vůbec něco vybral. Ne že by mě nic nelákalo, to ne, byť KB se podařilo z většiny z jejich donedávna špičkových piv udělat mnohdy obtížně pitelné patoky, ale tak nějak jsem nechtěl dávat 40 korun za něco, co si můžu dát jinde za 25 a méně. Nakonec jsem přeci jen našel něco, co už jsem dlouho nepil, a to Janáčka Extra. Ten sice nebyl nic moc, ale na vylití to tentokrát nebylo, takže první úspěch. Od kamarádových kolegů jsem si pak ještě vyslechnul kritiku Lobkowicze Premium, s jehož dopitím měli všichni velké problémy, byť se jednalo o oficiální pivo tohoto festivalu, což by mělo značit jakousi výjimečnost. Pak jsem ještě okoštoval od kamaráda pšeničného Velena, který však ani jednomu z nás nechutnal, byť během mých nedávných ochutnávek jsem na něm žádné závady neshledal, a poté už jsme se přesunuli do prvního stanu doufajíce, že tam si snad konečně pošmákneme.

Pivní nabídka druhého stanu

Zatímco druhý stan byl zasvěcen pivům jedné firmy, tak první stan byl o pivech dosud samostatných subjektů, přičemž jejich nabídka už vypadala mnohem lákavěji. Ne že by tady sice byla piva, která jsme dosud neochutnali, ale třeba k točenému Regentovi člověk nemá zrovna přístup, kdy se mu zlíbí, takže 40 korun se v takovém případě oželet dalo.

Pivní nabídka prvního stanu

Z nabízeného jsem vybral nejprve 11% Regenta, poté Regenta 16% a nakonec i 17% Bakaláře, přičemž 16ka se 17kou mi byly k mému překvapení naservírovány pouze v třetinkové podobě. Ne že bych dokázal těchto silných piv vypít hned půllitr, to asi ne, ale jednou je člověk tiskovou zprávou lákán na pivo točené do půllitrových džbánků (cituji doslovně: "Pivo je točeno výhradně do skleněných půllitrů"), tak by to mělo být i dodrženo a ne si to měnit dle potřeby a zákazníka tak vědomě klamat.

Stánky mých dnešních jedniček

Abych se ale vrátil k pivu, tak zatímco ve druhém stanu jsem byl spíše nespokojen, tak tady tomu bylo naopak. Regent s Bakalářem byli totiž tentokrát bez chyby. Alespoň z mého pohledu ano. Protože mi však zbývaly ještě dva tolary, které jsem potřeboval udat, a tady už jsem je nechtěl utrácet, vydal jsem se na obhlídku dalších dvou stanů, které tu dnes měly ještě být. Tentokrát jsem však musel sám, neboť nikomu dalšímu už se přesouvat nechtělo.

Prvním na řadě měl být sice stan pivních profesionálů, který by měl mít dle údajů ve festivalovém prospektu pod palcem Honza Kočka ze Světa piva, ale protože jsem chtěl vědět, co je to za hluk ve třetím ze stanů, šel jsem nejprve tam.

Třetí stan nabízel produkty Heinekenu ČR a také společnosti LIF vlastnící pivovary Náchod, Svijany a Malý Rohozec. Protože však tato piva celkem důvěrně znám a v Praze je až na drobné výjimky není problém ochutnat, a to za mnohem méně než za 40 korun, jenom jsem letmo nakouknul, abych věděl, cože se to tam vlastně děje.

Pivní nabídka třetího stanu

Uvnitř poměrně narváno, k tomu obří plátno a na něm přímý přenos utkání českého týmu na hokejovém mistrovství světa. No, ne že by mě hokej vůbec nelákal, ale tak nějak koukat na hokej bez piva by se mi moc nechtělo, takže třetímu stanu dávám sbohem a přemýšlejíce nad tím, proč je obří plátno zrovna ve stanu jedněch z největších a také nejbohatších hráčů na českém pivním trhu, jsem se konečně přesunul do nitra stanu čtvrtého.

Stan pivních profesionálů nesl zvenčí reklamu na jakýsi "pivní portál propagující pivní pestrost (PPPPP)", což mi tak nějak nic neříkalo, byť se o pivní dění docela zajímám. Teprve pohledem do festivalového prospektu jsem zjistil, že Kočkoweb už od počátku května není Světem piva, ale právě PPPPP. Proč však Honza svůj web přejmenoval, netuším, ale tipnul bych si, že už ho štvalo, že tento název používá kdekdo, čemuž se ani nedivím.

Stan pivních profesionálů

Zdejší pivní nabídka vypadala na první pohled zajímavěji než v předchozím stanu, leč většinu z toho už jsem také pil a navíc docela dost po těch minipivovárcích cestuju, takže nelze říci, že bych něco z toho nemohl ochutnat přímo u zdroje a tudíž v mnohem čerstvějším stavu. Za výjimku, kterou ochutnám tak jednou za rok dva, bych sice mohl označit 26% Zlatou labuť ze Zvíkova, jenže ta byla jako naschvál v rozporu s informacemi ve výše zmiňované tiskové zprávě (cituji doslovně, i s chybami: "Platí jedno pivo jakékoliv značky rovná se jeden tolar.") nabízena pouze v 0,15litrovém provedení – tedy pokud je tou 0,15kou na letáku s nabídkou skutečně míněn objem – a opět v rozporu s předem avízovaným ne za tolar, ale hned za 2. A protože klamání já nemám rád, musel jsem popřemýšlet o něčem jiném.

Nabídka stanu pivních profesionálů

Lákavě vypadal ještě varnsdorfský Kocour s přídavkem tokajské esence a medu z jakési Agáty, u něho jsem však stejně jako u dalších kocouřích piv předpokládal nenormální hořkou chuť, která mě už asi nikdy neosloví, leda by zase změnili sládka. Nakonec jsem tedy objednal nedávnou novinku českého pivního trhu, Černého rabína z Pacova. Ten byl k mému překvapení – přeci jen je to produkt poměrně nového pivovaru, který to nemusí mít ještě úplně vychytané – velmi pitelný a srovnatelný např. s tmavými Mutějovicemi či vyškovským Havranem, takže velká spokojenost.

Kromě Tambora byl nabízen i Kocour s medem z jakési Agáty

Protože mě to tady ale samotného nebavilo a navíc vím od ostatních, že se piva ze stanu do stanu přenášet nesmějí, na což dbá všudypřítomná ochranka, rychle jsem dopil, abych mohl zpátky za kamarády, něco málo s nimi ještě probral a pak už hurá pryč. Letmo jsem přitom ještě kouknul na nabízené pivní suvenýry, které tu na můj vkus byly dost předražené (např. sklenice Kocoura za 4 tolary), a posléze také na zdejší výzdobu, která byla opět hlavně o Kocourovi coby pivu, které má být ve své PETkové podobě o fous lepší než ze skla, do něhož je Kocour také stáčen. Nebo že by tím chtěl autor následující reklamy říci něco jiného?

Pivo z PETky - o fous lepší

Tolik dnešní ochutnávka, během níž jsem utratil všech pět tolarů, které jsem měl k dispozici. Možná bych dal ještě jedno dvě další piva, jenže tolary se prodávaly jenom po pěti kusech, byť u stánku, kde byly prodávány, žádné fronty nebyly a nemusel být problém prodat konkrétní počet. Ale jejich blbost. Pořadatelé prostě musí sami přijít na to, že tímto přístupem zbytečně zákazníky odrazují. Nebo že by to bylo jejich cílem? Asi ne, vždyť když tu nenabízejí ani třetinky za nějakou sníženou cenu (třeba za 3/4tolary), je jasné, že tady o nějaké střídmé pití nejde. A potom věřte slovům pivních odborníků, kteří na jednu stranu kritizují českou pivní kulturu za to, že je v porovnání s pivní kulturou belgickou, německou či dokonce americkou zaostalá, a přitom se propůjčí k tomu, aby se na jimi pořádané akci točilo pivo výhradně do půllitrů...

Co pivo, to jiná míra a občas i podmíra

Ano, i tak by se dal označit zdejší způsob čepování piva. A teď zrovna nemám na mysli umění Pavla Béma coby výčepáka, kterému to očividně příliš nešlo - můžete to vidět na následující fotce, kdy má pouze jeden z pánů pivo natočeno tak, jak by se slušelo a patřilo - ani pivo, kterým se chlubí samotný Ozzák - ten se prý ukázal jako pěkné nemehlo a pivem se polil hned při prvním hltu - ale točení piva v reálu, jehož úspěšnost můžete posoudit třeba z třetí předkládané fotky.

Není nad správně natočené pivo (foto: ČPF)
Martin Dejdar coby Ozzák prezentující podměrečné pivo (foto: ČPF)
Co pivo, to jiná míra

Bylo to též o jídle

Jak již bylo uvedeno v úvodu tohoto mého dnešního příspěvku, tak Letňany neměly být jenom o pivě, ale také o jídle. Na jaké úrovni však zdejší gastronomie nakonec byla, vám, bohužel, neprozradím. Od konzumace nějaké té krmě mě totiž odradily nejen vysoké ceny (např. vepřový guláš za neskutečné 3 tolary, tj. 120 korun), ale hlavně velikost porcí, které by možná neurazily na papírovém či v horším případě plastovém tácku, ale na talířích o průměru cca 30 cm ano. Bylo to víc než trapné a typickou ukázkou toho, že od líbivých slov někde na internetu je k uskutečnění mnohdy hodně daleko.

Jeden ze tří gastronomických koutů

Co nám prozradil festivalový prospekt?

Jak už jsem naznačil v úvodu, tak ČPF měl také svůj vlastní prospekt. Hned na jeho první stránce jsme se tak mohli dozvědět, že ceny jídel by se na festivalu měly pohybovat od 1 do 6 tolarů, což bylo v rozporu s informací ve výše zmiňované TZ, která hovořila o cenách od 1 do 5 tolarů.

Na stránce druhé jsme se pak mohli dočíst o rozdělení pivovarů do stanů, kdy už se oproti údajům na webu správně hovořilo o 4 stanech. Dále jsme se zde také mohli dovědět to, proč byl festivalovým pivem zvolen právě Lobkowicz Premium – prý kvůli jeho lahodné chuti, pro poctivý způsob jeho výroby spočívající v použití ověřených výrobních postupů (že by tím měli na mysli protivínské CK tanky?) a pro dokonalou harmonii chuti, která má být výsledkem jeho zrání po dobu 35 dní – něco málo o stanu pivních profesionálů, kdy nám autor daného příspěvku (ač je to psáno anonymně, tipnul bych si na Honzu Kočku) dává jasně najevo, že současným světovým lídrem rozvoje pivní kultury jsou Spojené státy americké, že se belgická pivní kultura těší z pozice jedné z nejvyspělejších na světě a že se v tomto stanu můžeme těšit mj. také na dvě desítky bavorských speciálů.

Na třetí straně je mj. opět zmínka o stanu pivních profesionálů, přičemž je zde zdůrazněno, že se návštěvníci tohoto stanu mohou těšit na degustační nabídku zahraničních piv, neboť české pivo se prý konkurence nemá proč bát a konfrontaci přímo vítá. Co na tuto konfrontaci říká dnes již zaniklý pivovar v Kutné Hoře, který byl loni touto dobou uzavírán, zatímco nás Honza prostřednictvím svého webu lákal na svou akci "Objevte svět pšeničného piva", příp. co na to říká pivovar ve Vyškově, který obdobně téměř rok poté počal svou hru o přežití, zatímco v Letňanech byla česká piva konfrontována s pivy zahraničními, tak o tom už se příspěvek jaksi nezmiňuje.

Na poslední straně pak nalezneme něco málo informací o tom, kdy si na festivalu budeme moci chytit Ozzáka, a také pár řádků o Honzovi Kočkovi. U textu však chybí jakýkoliv úvodník a neznalý čtenář tak vůbec netuší, co má onen Honza Kočka, který je mu zde z nějakého důvodu představován coby člověk, který se pivu věnuje již deset let, který byl jako degustátor na největších pivních světových akcích, který již několik let provozuje server Pivo-pivo.cz, resp. který provozuje cosi s pivovarem Kocour ve Varnsdorfu, s ČPF vlastně společného. A přitom by stačilo nadpis "Co nám o sobě prozradil Jan Kočka" doplnit o "spolupořadatel ČPF a člověk, který bude mít na starost stan pivních profesionálů".

Celkový dojem ryze amatérského provedení tohoto prospektu pak dokresluje chybné užívání desetinné tečky namísto desetinné čárky (např. 2tečka8 namísto 2,8 v případě procent alkoholu u "desítek"), všudypřítomnost chyb v procentech, kdy si autor plete podstatné jméno s přídavným a např. namísto 95 % Čechů (rozuměj 95 procent Čechů) píše 95% Čechů (rozuměj 95procentní Čechů) atd.

Co pochválit? Určitě dřevěné podlahy ve stanech, které v období dešťů, které festival provázelo, umožňovaly celkem komfortní posezení, a také že se ve stanech v případě potřeby topilo. Možná by se slušelo ještě udělit pochvalu za záchody s tekoucí vodou a také za to, že jsem nezaznamenal rozdíl v přístupu k českému a zahraničnímu zákazníkovi a poprvé jsem tak neměl pocit, že jakožto Čech, resp. Moravák, nejsem pouhý póvl, na což jsem zvyklý např. z některých pražských minipivovarů.

Co chybělo? Zatímco pro pivovary byl ČPF příležitostí, jak se snadno a relativně za pár korun zviditelnit – dle mých informací to spočívalo pouze v dodání výčepu a piva s 10% slevou – aniž by museli platit vlastní lidi a jejich nocování někde v Praze, tak pro zákazníka to bylo spíše o pouhém chlastání. Kontakt s výčepáky totiž chyběl, obsluhující "krojandy", byť převážně velmi pěkné, vám k objednanému pivu nic neřekly, nemohli jste si koupit suvenýry daného pivovaru, prostě jako by člověk byl v nějaké obyčejné hospodě, kde vám je pivo pouze naservírováno až pod nos a nic víc.

Co přebývalo? Ve stanech se kouřilo, nežádoucí byla též hlasitá hudba, díky níž jste neslyšeli vlastního slova, dále pak přítomnost harmonikářů ve flekovském stylu, kteří měli navozovat dojem něčeho typicky českého, přičemž opak byl pravdou a podobně jako v případě hrajících kapel spíše obtěžovali, zejména pokud přišli přímo k vašemu stolu a nedali se vůbec odradit. Dle mého názoru si pořadatelé mohli odpustit též hlouposti jako pivní brýle, plyšové půllitry a podobné zbytečnosti, které dodávaly festivalu spíš ráz kýčovitosti než něčeho světového, dále pak přítomnost primátora, hereček a jiných celebrit, bez nichž by se to také určitě obešlo.

Další velkou vadou na kráse bylo již výše zmiňované klamání zákazníka, což ale zřejmě souvisí s neaktualizováním webu, byť bylo všude vytrubováno, že se web aktualizuje každý den. ČPF byl také prezentován coby festival, kterého se účastní i zahraniční návštěvníci. Informace na nápojových lístcích tomu ale téměř nenasvědčovaly. Přitom by stačilo dotisknout nějaký slovníček pojmů, aby hned bylo každému cizinci zřejmé, co si má např. představit pod pivem označeným jako "nef. sv. sp.".

A jak to celé nakonec dopadlo? Očekávaná návštěvnost 130 tisíc návštěvníků kvůli ne zrovna ideálnímu počasí sice nevyšla, na 100 tisíc jich prý ale přišlo, z čehož asi 40 % měli tvořit cizinci. Jak se toho ovšem pořadatelé dopočítali, mi však jasné není. Vstupné se zde neplatilo a o jiném způsobu, z něhož by se toto dalo snadno určit, nevím. Ale je možné, že se to jenom odhadovalo na základě zaplněnosti jednotlivých stanů a že je tedy tento počet pouze orientační a že ve výsledku tak mohl být třebas jen poloviční. Tomu by ostatně nasvědčovalo i množství vypitých piv – 200 tisíc – neboť spotřeba 4 piv na osobu vypadá mnohem důvěryhodněji než jenom dvou. A pokud byste měli zájem o zhlédnutí několika dalších fotek z tohoto festivalu, můžete mrknout např. sem...

Na úplný závěr snad jen přání, aby pořadatelé s vytýkaným do příštího ročníku něco udělali. Jedině tak mají totiž šanci být jakousi českou alternativou k mnichovskému Oktoberfestu, jak o svém festivalu hovoří, a ne jenom druhořadým festivalem trapnosti. Když to dokázali Moraváci např. v Olomouci, tak proč by to nemohli zvládnout i Pražáci, že jo?

---

Autor je pivním turistou, sběratelem pivních suvenýrů a členem KSPS Praha

---

[Marek Kamlar] [Zobrazeno 9344x] [17. červen 2010]
[Pivní slavnosti] [comments: 27] [Verze pro tisk] [Nahoru ↑]

---

Diskuse k článku

Vložit komentář

Jméno:	E-mail:

Komentáře