Zlej tejden v Nuslích

To tady ještě nebylo! Akce, kterou pan Charvát řečený Hanz naplánoval na poslední májovou dekádu letošního roku, měla být snem všech pivomilců, noční můrou jejich žen a prostředkem k fyzickému i psychickému zhroucení personálu Zlejch Časů. Mám to tam rád a i když už tady o této nádheře padlo pár slov, dovolím si obtěžovat svým pohledem.

Hanz je príma kluk i hospodskej, kromě toho, že „má rád lidi“, má i skvělou vlastnost, kterou by plkači z assesment center označili za drajf. On ten chlapec chce být totiž pořád lepší, chce naslouchat, chce se učit a každé zlepšení je pro něj jen předstupněm nějakého dalšího. Kdo si v tomto kontextu přebere tři roky Zlejch Časů, ví, o čem mluvím. No a zkrátka, když tenhle talent přišel s myšlenkou posunout se nápadem pivního festivalu „vo level vejš“, bylo jasné, že ta akce bude prostě skvělá a já nesmím chybět.

Zlý časy

Už dlouho dopředu jsem ten týden plánoval, přesouval pracovní povinnosti, vymýšlel logistická řešení a doma sbíral kladné body s jediným cílem – být u toho. Předem se zde musím pochválit za výsledek, neboť i když to někdy bylo jen na jedno, mohu říct, dokázal jsem to každý den. Ke známým slovům jednoho nabubřelce „kdo z Vás na to má?“ dodávám „čas“ a přiznávám, že to byl opravdu ten největší problém a pro splnění cíle jsem byl nucen někdy nějakou povinnost ošidit. Děkuji milované choti za shovívavost a slibuji, že od pondělka budu hodný.

Těsně před začátkem jsem pak těšivě registroval zprávy, kam všude se Hanz či Čuky vypravili, jak strašně brzo kvůli tomu vstávali a hlavně co na těchto výpravách ukořistili. V pátek 22. května pak za celkem hezkého počáska festival začal. Byl to bohužel zrovna jeden z těch dní, kdy mi to vůbec nevycházelo, ale i tak se mi jeden řidičský Zábřeh podařil. Když vidím ty tabule popsané nabídkou dobrot, zamáčknu lítostivou slzu a těším se na zítra.

Vstup do lokálu a zásoby

Sobotu jsem původně plánoval trošku jinak a zapomněl na představení Michala z Kouzelné školky v Městské knihovně, ale protože to příliš nezdržoval a já jsem rozený diplomat, tak už krátce před šestou vstupuji v doprovodu všech tří mých milovaných dívek na dvůr/zahrádku v Čestmírově 5. Dcerky v bílých punčoškách a růžových šatičkách jsou nadšeny z odpadní hadice výčepu a spolu s několika dalšími dětmi mají o zábavu postaráno na celý večer. Barva jejich oděvu sice poněkud vzala za své, ale i když bych osobně preferoval Hanzem slibované pískoviště, užívám si jejich spokojenosti.

Nabídka dne

Ctěnou paní pak uspokojuji Avarem, Rambouskem a Kopřivnicí a sám si užívám u Rambouska, Pikárda, Qásku i světlého Broumského a lehce neosloven zůstávám pouze navoněným malinovým Zvíkovem. Konečně si mohu vychutnat to, po čem jsem tak toužil, to co je pravým naplněním „nuselského festivalu pivní lásky“ a totiž POHODU. Hanzova dcerka Bára griluje úžasné klobásky (neuvěřitelné, jak může mít tak mladý člověk tak velké děti) a já ochutnávám a současně se postupně laskám se všemi těmi dobrotami. No, nádherné poetické odpoledne.

Nedělní romantika - otevíráme zahrádku

Neděle má být jiná. V neděli mě do ZČ má doprovodit můj mladší, větší, silnější, vlasatější bratr a správně tuším, že to nebude žádná selanka. Začátek je však opět romantický, otvíračka ve dvě, téměř tropické počasí a dva klucí Kejnovic zahajují provoz na zahrádce, Martina točí, Bára griluje, slunce pálí, kaštany stíní a svět je krásný. Mně tu naší nádhernou planetu ještě zkrášlují Bělečský Car, Rampušák, Javořický Kozlíček, opět kaštanovomedový Rambousek, pak ještě nádherná mlynářská Chýně a neděle najednou končí.

Bára griluje

V pondělí se mi pak daří relativně brzy zaplnit garáž, servat kravatku, osedlat bicykl a už kolem sedmé zahrádkařit v ZČ. Čas mám však bohužel jen na jediný superrychlý Qásek z ostravského Biovaru a protože mi žádný preweet nevypustil kola, hraju idiota a pod tímto silným vlivem si dávám krátkou vrchařskou prémii, abych ještě stihnul zahrát i hodného taťku a přečíst pohádku. Velmi pozdě večer, už znovu převlečeného mě ještě menší společenská konzumace čeká, ale to už je zase jiná kapitola a jiný podnik.

Úterý je opět ve znamení krutého pracovního vytížení a rychlé řidičské zastávky ve formě malé chýňské kukuřice. No jsem rád, že jsem ji premiérově ochutnal, ale přišla mi taková prázdná. Ve středu pak jednu lehce pracovní schůzku organizuji na pátou na zahrádku, poprvé se setkávám s Jakubem z Vyššího Brodu, následují Hukvaldy, Sládkova Chýně a oblíbený Lipánek. Dohodnuto je vše, co potřebuji, a mohu si tak zaškrtnout další úspěšný den.

Výčep

Ve čtvrtek se mi poštěstí vyndat kolo až kolem půl deváté a to, že jsem hlava děravá a nemám peněženku, zjišťuji až při templářské objednávce. Sportovně odmítám velkorysou nabídku na zatnutí sekery a úplně splavený mohu cca za dvacet minut objednávku zopakovat. Oslavany jsou pro mě novinkou stejně jako polotmavý Mazel, kterého osobně panu Karaivanovovi chválím, no a pšenice pana Matušky je na závěr dokonalost sama. Počasí se však čtvrtkem posunulo zpět do apríla a na zahrádce je vážně kosa. Notně prochladlý jsem tak celkem vděčen za rozehřívací kopec a opět tak pomyslně okovanou botou dupu po liliových okvětních lístcích militantního cyklistického abstinentstwee.

Lokál

Páteční ledově vichrné přeháňky bohužel hodně poznamenávají návštěvnost, na zahrádce to vážně nejde a mně se navíc daří stihnout jen návštěvu v brzkém odpoledni a s ní i trio Belveder, Matuška, Prokop. Dobře vím, že je to o jeden kousek víc než jsem zamýšlel a potřeboval. Odpoledněvečerní povinnosti však nakonec zvládám, ale vysněná druhá návštěva ZČ mi o vlásek uniká. Po tuhém vnitřním boji nakonec blažím rodinu svou přítomností.

Sobotní sychravý den mi nakonec přinesl i večerní vichřici, resp. velmi společenský večer, který jsem zahájil ve společnosti kalifornského ale z jedné plzeňské garáže a musím říct, že po rozehřátí (byl ze zahrádky) to byl příjemný zážitek, následovala chuťově ne až tak zajímavá moravská trojice Moritz, Svatováclavské a Ječmínek v malých a pak příjemní světlí hoši Pukmistr, Jakub, Avar. No vydařený nákup.

A přece se točí

V neděli kmitám, připravuji rodině kola na dovolenou, zapojuji se do domácích prací, snažím se naplno bodovat, a když pak, lehce se ošívaje, sděluji, že bych se v podvečer na chvilku vzdálil, dělá paní na oko zlou jakože „ani mi neřikej, kam chceš zas jít“ či „ vem si občanku, ať Ti tam rovnou přepíšou bydliště“, ale propuštěn jsem nakonec s láskou. Počasí se už trošku umoudřilo a závěr této náročné dekády tak trávím opět na zahrádce s klobáskou, Sentickým Kvasarem, světlým od Medvídků, Medlešickým a úžasným polotmavým Hastrmanem.

Světlá klobáska

Týden končí a je čas bilancovat. Akce to byla parádně pokroková a budou-li se Zlý Časy ubírat tímto směrem, je věru nač se těšit. Myslím, že dokonale ozkoušena byla nejen jednoznačně existující poptávka, ale také odolnost personálu, neboť celá sestava Martina, Míša, Pavel, Jenda, Michal si užila své. Za sebe mohu hodnotit, že největší krizi jsem vypozoroval ve čtvrtek a není se čemu divit, snad jediná nepodrážděná ten den zůstala na zahrádce zamrzlá Martina.

Zlý muž Čuky

Jak se blížil závěr a vidina zaslouženého odpočinku, tváře těch dobrých lidí se už zase začaly vyjasňovat. Tím, že jsem nebýval přítomen v těch nejexponovanějších hodinách, nemohu z vlastní zkušenosti potvrdit některé stížnosti na „neobsluhu“ či dlouhé frontové čekání, ale i když se takový problém vyskytl, bezmezně věřím, že Hanz s tím pro příště něco udělá, že to vymyslí, zlepší. To byl také, pokud vím, jediný zádrhel celé téhle akce.

Charvátovic

Jsem vážně zvědav na budoucnost, zvlášť mnohoslibně vypadá hromada dřeva složená na dvoře, protože zahrádka s pevnou střechou a třeba i zateplená by byla něčím, co by způsobilo, že bych si ZČ oblíbil ještě víc a nemusel se odsud vracet s prohuleným oblečením.

Bylo to náročné a ač letňanské pivní slavnosti (resp. jejich šestý stan) byly něčím, co bych si normálně nechtěl nechat ujít, nelituji, v ZČ by mi v tu dobu určitě uteklo něco zajímavějšího, navíc ta atmosféra byla jistě příjemnější. Někdo to může nazývat snaživým amatérismem, pozérstvím, diletantstvím (a já už nevím, co všechno padlo na PI za slova), ale mně je to zkrátka milejší než jakákoli unifikace. Do toho počítám i ty přemoudřelé, ale v zásadě milé diskuze o ochutnávaných vzorcích, kterých se občas tak rád účastním s lidmi, které znám jen od vidění či vůbec ne. Takových rozhovorů jsem si v uplynulém týdnu užil (opravdu užil) víc než dost.

Nashledanou ve Zlejch časech

Bylo to prostě prima a přes všechny nedostatky rád Hanzovi vzkazuji „So weiter ...“, protože nepochybuji o tom, že příští časy Zlých Časů budou ve znamení „lépe, dále, výše“.

---

[Jan Kejnovský] [Zobrazeno 12514x] [2. červen 2009]
[Pivní slavnosti] [comments: 20] [Verze pro tisk] [Nahoru ↑]

---

Diskuse k článku

Vložit komentář

Jméno:	E-mail:

Komentáře