V Kostelci potřetí Vysmoleno

Kostelecké vysmolení, mladší bratříček kosteleckého Vykulení se má čile k světu, v sobotu 24. května oslavil již třetí narozeniny. Tentokrát v duchu komornějším než v loňském roce. Hlavní pozornost však byla upřena na piva vskutku již „Kostelec made“, byť zatím jen z minipivovaru Šnajdr. Jejich charakteristiku nebudu vypisovat, myslím, že pozorný čtenář se s ní již seznámil. Mým favoritem se stal witbier 11% Smolinec, pivo belgického typu, kterého jsem si dala „nášup“. Lepší byla varianta přímo z hospody, neboť u stánku měli problémy s čepováním a pivo silně pěnilo.

Žitovec

Ovšem chutnal mi i 13,7% Žitovec spodně kvašený žitný speciál, jakož i 14% ŠPA Šnajdr Pale Ale svrchně kvašené pivo anglického typu s vyšší hořkostí. Posledně jmenovaný byl ovšem chutnější přímo z vysmoleného sudu. Mým favoritem nejsou ochucená ani silná piva, ale 20% Vysmolence (barrel aging baltic porter dozrávaný v dřevěných sudech od francouzského Bourgogne AOC Pinot Noir) bych si jako „šláftruňk“ představila.

Čekání na pivo

Z ostatních nabízených piv mne vůbec nezaujal kynšperský 11% Zelený Zajíc, chmelený zeleným chmelem odrůdy Sládek macerací v mladinové pánvi. Z piv hostomických mi více chutnala jejich 10° a 12° přímo v místě, než zde 11% Hostomická Křížovka, která byla sladovější, než jejich piva výše zmiňovaná.

Ranní fronta nedočkavců

Vysmolení se ovšem nese v duchu řemesla bednářského. Báječný řemeslný koncert sehrané party bednářů jako obvykle přilákal mnoho návštěvníků, ostatně v Kostelci je (předpokládám) jediná možnost vidět toto staré řemeslo in natura. Pokud jste na Vysmolení chyběli, tak se podívejte alespoň zde na fotkách. Široké veřejnosti byl poprvé umožněn průlez ležáckým sudem a bylo zajímavé pozorovat, jak se do sudu nesoukaly jenom děti, ale i korpulentnější postavy obého pohlaví.

Průlez sudem

Dětský program, prohlídky muzea, staročeská žranice, suvenýry, sběratelé, hudebníci…, jako vždy. Hlavním účelem, proč se do Kostelce jezdí, je ale (a asi nejen pro mě) setkávání s přáteli, se známými, které člověk vidí třeba jenom jednou v roce. Taková koncentrace fajn lidí, kamarádů, pivních odborníků se opravdu pohromadě vidí málokdy. A ani po celý den člověk nestačí si s každým popovídat, jak by třeba chtěl. Zábava se prý protáhla až do ranních hodin, ale to už jsem tam bohužel být nemohla.

Nad Kostelcem zataženo

Domnívám se, že účast byla nižší, než v roce loňském, či jaká bývá na podzimním Vykulení, ale možná, že v tom hrála roli i nepříznivá předpověď počasí. Naštěstí se nevyplnila. A pro tentokrát jsem si odpustila i obvyklý hrůzný zážitek cesty autobusem z Jižního Města a zvolila cestu ze směru opačného, byť pro mne trochu komplikovanější.

Diskuse k článku

Vložit komentář

Komentáře