Dwarf na Novém Zélandě: část 3.

Od neděle 27. února mě čekaly 4 týdny studia angličtiny a různých alotrií v krásném městečku Queenstown. Queenstown leží na břehu dlouhého jezera Wakatipu obklopen dvoutisícovkami a je nazýván hlavním městem sportu a adrenalinu. Dá se tu dělat skoro všechno, co vás napadne, kousek odtud je nejvyšší bungy-jump na světě, krásných 132 metrů do úzkého údolíčka (já tam nebyl, přece jen cena 260$ mě odradila – za to jsem měl celý měsíc obědy), dá se tu jezdit ve člunu nejen po jezeře, ale i po úzkých mělkých říčkách, lézt po skalách, do jeskyní, skákat padákem…

Queenstown

No a chlastat… Nebylo skoro dne, aby někdo ze spolužáků nepořádal nějakou BBQ párty na břehu jezera, aby se nešlo do baru, do hospody, dokonce jsem po mnoha letech byl i na diskotéce... 3x…

Arrowton Brewery

Vypil jsem mnoho mainstreamových piv a několikrát si pochutnal na sice dražších, o to však lepších pivech v místním minipivovárku Dux-de-Lux (sídlo má v Christchurch), udělal jsem si výlet do blízkého Arrowtown, starého zlatokopeckého městečka, kde mi pivo šmakovalo moc, a objevil dole na nábřeží v Atlasu asi nejlepší pivo z celého Zélandu – Emerson’s z Dunedine, které sice bylo za 8$/kus, ale tisíckrát lepší než Speight’s za 4-5$. Uznal to dokonce i můj kolega ze Slovenska, kterému se ta cena napřed vůbec nezdála.

Nejjižnější bod jižního ostrova

Zpáteční cesta do Aucklandu začala na jižním pobřeží, kde nám kvůli hnusnýmu počasí nevyšla návštěva Stewartova ostrova. Pivovar v Invercargill měl bohužel v době mé návštěvy zavřeno, takže jsem se mohl naplno věnovat odolávání zimě (8°C), větru a dešti. A potkávání lachtanů, tuleňů a tučňáků na plážích. V Dunedine jsem navštívil místní čokoládovnu, popil pár výborných piv v pivovarce Green Man a doplnil zásoby v pivovárku McDuff’s na další cestu, která vedla do Christchurch, kde jsem měl v plánu navštívit pivovárek Cassels&Sons a restaurační pivovar Twisted Hop. Ani jedno se mi nepovedlo. Adresy jsem sice znal, ale v prvním případě je provozovna dokonale utajená a v druhém dokonale zničená zemětřesením (dle vyjádření majitelů se bude stavět nový pivovárek mimo centrum), nicméně pivo od Twisted Hop se mi povedlo o pár dní později koupit v lahvovém provedení ve Wellingtonu a bylo naprosto úžasné :)

Kaikoura / velrybí ocas

Z návštěvy Christchurch jsem vůbec neměl dobrý pocit, z pohledu na uzavřené centrum, které vypadalo jak po těžkém bombardování, se mi nedělalo moc volno, takže jsem záhy sedl do auta a ujížděl pryč odtud dále na sever se zastávkami a ochutnávkami v pivovaře a palírně Kaiapoi a hlavně v krásné restauraci Brew Moon, kde jsem ochutnal vynikající Amberley Pale Ale a koupil pár vzorků na cestu. Mým cílem bylo město Kaikoura, tentokrát nikoli kvůli pivu, nýbrž kvůli velrybám, které tu lze vidět na vyhlídkových plavbách spolu se stovkami delfínů, mořských ptáků a dalších zajímavostí.

Lake Taupo ve větru

A potom už to šlo ráz na ráz. Přejezd na severní ostrov a takřka nonstop jízda do Rotorua s malou zastávkou v jednom z velkých průmyslových pivovarů Tui, jehož piv jsem vypil nepočítaně (hlavně Tui East IPA). O turisty se tu starají náramně - exkurze, ochutnávky, obrovský obchod se suvenýry, jak už jsem se zmínil výše. V Rotorua zopakování osvědčeného postupu – ubytování v Cranks a návštěva Kiwi Ale House s místním Croucher’s a organickým pivem Mike’s. Mňam :)

No a taky jsem si na adresu kamaráda, u něhož jsem pak strávil poslední 2 noci na NZ, objednal v Beer Store několik piv, ke kterým jsem se po cestě nedostal nebo ani nemohl dostat.

Loučení s Aucklandem /foceno z Mt. Eden

Průjezd Aucklandem a blesková třídenní návštěva nejsevernějšího výběžku Zélandu (Northlands) se subtropickým podnebím, kde mě to teplo kolem 25°C až překvapilo poté, co jsem dole na jihu skoro mrzl, přinesla obohacení mého pivního rejstříku o návštěvy Brauhausu Frings ve Whangarei a pivovárku Sawmill Leigh s opět velmi milým a sdílným sládkem. Poslední koupání v Tasmanově moři, poslední poležení na pláži, poslední potloukání ulicemi Aucklandu s návštěvami Brew on Quay, Galbraith’s a Cock&Bull a pak už jen balení (včetně 15 lahváčů, z nichž 3 jsem musel vypít v Aucklandu před letištěm pro nadměrnou váhu zavazadla) a odlet domů (s ochutnávkou plechovkového zaručeně tradičně vařeného amerického rýžového budweiseru v letadle).

Závěrečný výřad v Přelouči

Co mi návštěva Nového Zélandu dala a vzala…? Krom nějakých mizerných peněz mi jen dala - spoustu zážitků, spoustu milých setkání s lidmi z celého světa i se zvířaty, která tady nemám šanci vidět jinde než v ZOO, otevřelo mi to celé oči a hlavu ohledně pohledů na „problémy“ naší české kotliny. Na Zélandu se setkáte s multikulturní společností, najednou vidíte, že bílých nemusí být většina ani v takovém městě jako je Auckland – všude spousta Asiatů a Polynésanů, samozřejmě i místních Maorů. Lidi jsou tam obecně ohleduplní a ochotní pomoct, většinou se usmívají a nikde nevidíte věčnou rozmrzelost nebo kyselé úsměvy. Nikdo se vás v hospodě nesnaží natáhnout podměrečným pivem nebo menší porcí; když si nemůžete vybrat, personál ochotně natočí šnyt z každé pípy, povykládá, co z které teče a nechá vás v klidu vybrat. Takřka všude se dá byť i za jediné pivo zaplatit kartou. Mnohokrát jsem se zapovídal s barmanem nebo přímo sládkem nejen o pivu a cestování, aniž by se některý z nich tvářil, že obtěžuju nebo zdržuju.

A to hlavní – všechny hospody, bary, restaurace jsou nekuřácké!

A že by měly nouzi o zákazníky, to jsem si nevšiml.

Druhá věc, pro niž jsem se moc netěšil zpátky domů, je stav silnic. Ujel jsem po levé straně na Zélandu kolem 6300 km a potkal asi 4 díry… A blbců, kteří si potřebujou dokazovat, že předpisy se dodržovat nemusí a že když maj silný auto, že jsou něco víc, tam taky moc nenajdete. Silný a velký auto mají totiž skoro všichni, ale stejně drtivá většina řidičů dodržuje max. rychlost 100 km/h, flastry tomu odpovídají, reputace policie je taky trochu jinde.

Rekapitulace: Kolik piv jsem vypil, to vlastně ani nevím, vím jen, kolik peněz jsem za pivo dal (ani se neptejte)… Do žebříčku na BB mi přibylo 66 NZ značek a k tomu i pár jiných, něco z Austrálie a pár dalších z okolních zemí, většinou celkem běžně dostupné značky typu Bintang, Asahi a další „mňamky“. Nejmíň 7 NZ značek mi uteklo, takže máte borci šanci mě předehnat v pořadí :-) adresy rád dodám, ať to máte lehčí.

Bylo to nádherný…

Fotky z cest najdete zde...

---

[Zbyněk Melichar] [Zobrazeno 7631x] [15. srpen 2011]
[Pivní cesty] [comments: 7] [Verze pro tisk] [Nahoru ↑]

---

Diskuse k článku

Vložit komentář

Jméno:	E-mail:

Komentáře