Šestý sraz Beerborce, tentokrát v zahraničí

Když jsme se my, hoši, co spolu pijeme, naposledy sešli na 5. srazu v Čeložnicích u Kyjova, slíbil nám borec lbh1, že pro nás připraví sraz příští, tentokrát v zahraničí, a to na Slovensku. Sem tam na Beerborci proběhla nějaká informace či novinka jak to vypadá a zhruba měsíc před srazem se konečně na serveru objevily konkrétní informace.

Opět, stejně jako každý rok, se předem nahlašovali borci, kteří plánují dorazit na speciálně udělaném banneru a tam jsme se mohli dozvědět vše důležité. Čili, 6. oficiální sraz BB se koná v sobotu 25. dubna v salónku hotelu Záhoran v Jablonici od 15ti hodin.

Program srazu byl jasný, sejít se a ochutnat co nejvíce slovenských piv. Pořadatel Libor pro nás zajistil opravdu povedené laskominy, a tak jsme se mohli těšit na Kláštorný ležiak 11,5° kvas., Šurianský ležiak sv. a tm. 12°, Štamgast 12° sv., Brontvaiovské pivo 12° sv., Popper 12° sv. a Urpiner 12° sv.. Dále nám byla slíbena možnost zakoupiti zde nějaké ty lahváče na doma a samozřejmě se dal očekávat příval různých vzorků od dorazivších borců.

Zájemci si ještě mohli v pátek před srazem, nebo pak v neděli po srazu zajet do nedaleké Trnavy do nedávno otevřeného pivovaru Sessler. Jména na prezentační listině přibývala, převážná většina však byli borci, kteří se již nějakého srazu zúčastnili, téměř žádné neznámé tváře. Bohužel, cca 10 dnů před akcí spousta borců ze seznamu zase ubyla, někteří ze zdravotních důvodů, někteří z rodinných. Ve finále se nás na srazu tedy sešlo pouhopouhých 11, nejsilnější obsazení potom mělo město Žebrák ve Středních Čechách, odkud dorazili 4 borci včetně mě:-)

Já, spolu s borcem Radek.Z a zuzuka (jediná žena srazu) vyrážíme v pátek ve 12:00 osobním automobilem směr Brno, kdy po častých zastávkách způsobených údržbovými pracemi na D1 dorážíme do Brna - Žabovřesk, kde mám již domluvenu výměnu svého Hřbitovního ležáku za pivo místního vařiče pana Žižly a jeho Žižlavar. Po krátkém rozhovoru vyrážíme zaparkovat vůz do Brněnské čtvrti Ořešín, kde máme od našeho kamaráda, bývalého souseda a také BB slíbený nocleh.

Ihned po vystoupení z auta pelášíme na místní autobus, který nás odváží poblíž centra, kam po přestupu na tramvaj (pardon, šalinu) dorážíme a já se spojuji s Ludwigem, s kterým zde mám smluvenou schůzku ohledně archivních, třiadvacetiletých berlínských piv. Ten nám oznamuje, že je pro nás zamluven stůl U Hluché zmije na 18tou hodinu, letmým pohledem na hodinky zjišťujeme, že ještě nějaký čas je, a tak se chopíme příležitosti zaskočit do Pegase na Pegasa. Dávám si polotmavou 16°, řekl bych, že je bezchybná, poté žádám o pšenici a radši rovnou říkám, že bez citronu. Bylo mi vyhověno, ale i bez toho citronu je pivo dost nakyslé. Nic moc.

Polotmavá 16 u Pegase

Dopíjíme a hurá do Hluché zmije. Tu nacházíme snadno a je nám nabídnut Záviš. Dávám si dva a poté následují Král Šumavy, kvasnicový Kocour a 14° Krakonoš. Všechna piva hodnotím velice kladně, Kocour pak vítězí. Hospoda je neskutečně natřískaná, k svému překvapení zde poznávám i výše zmíněného pana Žižlu, který zde má sraz s několika ostatními domácími vařiči, mezi nimi i můj známý, o kterém vůbec netuším, že se také této bohulibé činnosti věnuje. Okamžitě ho oberu o jeden vzorek na doma a valíme spát. Před usnutím nám ještě náš hostitel nalévá své domácí likéry, jeden z průduškového čaje, jeden už nevím jaký a poslední je taky dobrý, ale nesmí se říkat, z čeho byl.

Zahrádka u Sesslera

Je tu sobota a nás čeká cesta za hranice. Po rozloučení se s naším hostitelem máme namířeno do Trnavského Sesslera, kam bez zádrhelů dorážíme. Pivovar je v nehezké části města, ale zato krásně opravený, nachází se v budově cukrovaru a my se usazujeme na hezké terase, kde není ani noha. Já, coby řidič, si objednávám jen 10°, ta ale není, musím si tedy dát 11,5°, která mi celkem chutnala, ale zase nic extrovního to nebylo.

Sessler 11,5

Zuzuka si objednává kvasnicové, které je až nějak nepřirozeně plné kvasnic. Večer se od Libora dozvídáme, že místní kvasnicové vyrábějí tak, že do sklenice hodí lžičku kvasnic a dotočí to ležákem. Divné. Dostáváme oběd a já jsem nucen si dát nealko pivo. Očekávám Bažanta, ale Jihoafričani jsou všude :-( Na mém stole přistál Birell.

Po krátké procházce Trnavou a jejími památkami (spousta kostelů, synagoga, biskupský palác a nejzachovalejší městské hradby na Slovensku) pelášíme do Jablonice, nacházíme hotel Záhoran a tam partu Beerborců, kteří v tak velkém salónku působí až směšně vzhledem k chabé účasti, kteří již s chutí degustují. Po vřelém a bouřlivém přivítání/seznámení si povyměňujeme dárky, takže ve finále to na stole vypadá jako ve skladu piva.

Místo srazu - Hotel Záhoran

Seznamujeme se s pravidly srazu, kdy platíme 25 Euro a co vypijem, to vypijem (okrem Brontvaiovského, to si musíme platit extra), v ceně máme večeři (výběr ze šesti jídel) a pozdněvečerní kyselica. A jako dárek nám každému Libor připravil velice příjemné překvapení ve formě poháru s logem Urpineru, kde každý jsme měli své jméno a nápis "6. sraz Beerborce" s datumem. Co kus, to originál. Kolik by nám za ně asi nabídli sběratelé :-)

Každý dostal půllitr na památku

Jako první přichází na řadu 50ti litrová bečka Kláštorného ležáku. Tento pivovar běžně nevaří, jen na různé akce a na objednávku, čili jsem rád, že ho tu máme. Kvasnicové pivo je velice pitelné a tak do mě tečou hned tři. Piva zde máme moc, lidí je málo, proto se rozhodne, že si natočíme zbytek sudu do PETek na doma, aby se dostalo i na ostatní kousky.

Druhým v pořadí je 5ti litrový soudek Šurianského ležiaku světlého. Oproti Kláštornému to taková dobrota není, stejně, jako následující pětilitránek tmavého ležiaku zo Šurian. Dovolím si tvrdit, že tato piva jsou ze všech na srazu nejméně povedená, přesto je paráda, že nám je Libor sehnal, těžko bych se k němu jinde dostával.

Nálada začíná být veselá, náš výčepní Karol se chlubí slušnou sbírkou sklenic a jiných suvenýrů, někdo sleduje hokej, jiní průběžně večeří výborná jídla, chvíli sedíme, pak jsme zase u baru, dochází na slovensko-české lingvistické oříšky, všichni si poctivě zapisujeme vypité vzorky, zkrátka i v tak malém počtu se převelice dobře bavíme.

Salónek vypadal poněkud prázdně, na náladě to však nic neubralo

Po Šurianech je nám točen Štamgast, ten byl, dle mého, nejlepší z celého večera. Škoda, že ho byl jen 5ti litrový soudek, čili pivo/osoba... Štamgasta jsme rychle vypili a to již na nás čeká Brontvaiovské pivo, které mělo vyšší pořizovací hodnotu, proto se nezapočítávalo do paušálu, ale to vůbec nevadilo. I toto pivo je velice slušné a dávám si hned dva kousky. Před námi je Popper, světlý ležák, který nám snad věnoval výčepní Karol, ale nejsem si jist.

Popper bych označil za takový průměr, nikterak nevybočoval, ani do plusu, ani do mínusu. Poslední, tentokrát již 50ti litrový sud, je Urpiner , sv. 12°. Je jasné, že celý sud již nemáme šanci vypít, večer se pomalu změnil v noc, v sobě již má každý z nás spoustu vzorků a abych se přiznal, již si ani moc nepamatuju, jak vlastně Urpiner chutnal. Každopádně zbytky ze sudu prý budou dotočeny v hotelu jako Bažant. To si hosti budou asi pomlaskávat.

Každý něco přivezl a na stole bylo plno

Ostravský Doris ještě rozlévá dovezené PETky piva Garážmistr, které uvařili v Hobitovi a toto pivo mě opět utkvívá v paměti jako moc dobré a podařené, bohužel, PETek je málo, musím se spokojit s jedním. Pravá kyselica, kde je více kapusty (zelí, opět proběhla lingvistická debata) než vody přichází k chuti, ale já se cítím znaven a ke všemu mě zítra čeká 350 km za volantem.

Dávám si tedy na dobrou noc vzorek Homebrewingu Čalovského kocúra z Veľkého Medera a opouštím již beztak trochu prořídlý salónek. V noci mě ještě probouzejí podivné zvuky ze společné toalety připomínající vylévaní leča do misky, zřejmě si někdo dělal místo na další vzorky :-)

Beerborci

V neděli ráno se probouzím mezi prvními a navštěvuji místní zámeček, na kterém se nehezky podepsal minulý režim, který jej přidělil zemědělskému družstvu. Po návratu na pokoj zjišťuji, že i můj spolubydlící je již vzhůru a po snídani (Lounský ležák). Ještě odvážím několik borců na vlak, ti pokračují k návštěvě Sesslera a pak vyrážíme k domovu, kdy mezi spolucestujícími koluje dovezená PETka Medlešického piva a já si hledím volantu :-(

Po zastávce na oběd v Hodoníně U Kunce, kde ochutnávám jedno malé (řidič) a jeden Birell, si ještě fotím hodonínský zámek (já jsem na ty hrady a zámky ujetej). Cesta do Prahy ubíhá hezky, jen to nehezky fouká. V Praze vysazujeme krušnohorce a v odpoledních hodinách se již vítám s manželkou a dcerou, které jsou určitě rády, že jsem se vrátil celý, v pořádku a s 26ti vzorky piv na doma...

Minipivovar Kunc v Hodoníně

Akce byla velice podařená, bez nejmenšího problému, vše proběhlo ke spokojenosti nás všech, a tak jedinou chybou byla žalostná účast, kdy se Libor zapřísáhl, že toto byl poslední sraz BB, který dělal. I tak jsme se shodli, že další určitě bude, leč ne v tak krátké době po sobě, čili rok 2010 to jistí.

V první řadě všichni ďakujem Liborovi za skvěle zvládnutou organizaci, za výběr super místa na sraz, za, pro nás Čechy, neobvyklá piva, další poděkování zaslouží výčepní Karol, který se bohužel konce srazu nedočkal, usnul dříve, než stačil poslední borce ze salónku vyhodit a v neposlední řadě patří poděkování všem, kteří neváhali opustit své rodiny, své kmenové restaurace a vypravit se sem. Jsou to lbh1, verex, vemnr, Doris, Slávista, krušnohorec, umbob, G je patok, Radek.Z, zuzuka a xsikix. Díky!

---

[Michal Sýkora] [Zobrazeno 8554x] [29. duben 2009]
[Pivní cesty] [comments: 11] [Verze pro tisk] [Nahoru ↑]

---

Diskuse k článku

Vložit komentář

Jméno:	E-mail:

Komentáře