5. sraz Beerborce na jihu Moravy

Zhruba v září se na serveru www.beerborec.cz, kde si každý může zapisovat svojí pivní spotřebu, objevila informace, že se bude konat sraz Beerborce (BB). Tento sraz je v pořadí již pátý (Praha – Na Verandách, Beroun – Berounský Medvěd, Plzeň – Purkmistr a Vojkovice – U Koníčka). O jeho pokračování ze zasloužil borec Moro z Kyjova a jako místo srazu vybral relaxační centrum v Čeložnicích u Kyjova. Zde mají ve stálé nabídce Starobrno, ale pořadatel na tuto akci zajistil pivo Kněžihorské, takže jsme se měli na co těšit. Na prezentační listině na BB bylo nakonec přihlášeno 24 lidí.

Již od pátečního poledne nás borci ze Žireče u Dvora Králového nad Labem zásobují na chatu BB svými informacemi, jak postupuje jejich cesta, že dorážejí na místo a že právě pijí první pivo. Já vyrážím, spolu se svojí sestrou, v sobotu ráno, kdy narychlo ještě upravuji termín odjezdu k časnější hodině vzhledem k počasí a sněhovým přeháňkám, přece jenom dálnice D1 nepatří mezi nejlepší... V půl osmé tedy vyjíždíme, cestou se ještě stavíme v Berounském Medvědovi (prodej piva nonstop) nakoupit dary pro ostatní borce a již si to frčíme směr Brno, kde máme sraz v Žebětíně s Dwarfem, dalším borcem. Téměř na minutu přesně přijíždíme, zdravíme se a jedeme dál.

Ještě je v plánu menší zajížďka do Uherského Brodu na Zlatého Havrana do minipivovaru Balkán, jelikož toto pivo jsem ještě neměl tu čest ochutnat. Ve Starém Městě u Uherského Hradiště na nádraží ještě vyzvedáváme opavského al_bundu (opět téměř na minutu přesně) a po hodině již sedíme v Balkánu. Všichni moji tři spolucestující si dávají sv. 12°, já sem nucen si objednat Birella, leč Havrana si nechávám natočit do PETky a po dobrém obědě se přesouváme do Čeložnic na místo srazu. Trochu nás zdržují práce místních silničářů, kdy na cestě dlouhé cca 50 km jsou tři objížďky. Inu, je třeba proinvestovat zbylé peníze před koncem roku.

Krojovaný uvítací výbor

Oficiální začátek srazu je stanoven na patnáctou hodinu, my dorážíme s menším zpožděním po půl čtvrté a ihned po vstupu do místnosti se nás ujímá krojovaný pár s podnosem štamprlat a lahví slivovice v ruce. Opravdu pěkné, stylové a nečekané přivítání. Ještě každý dostáváme malý zápisníček a tužku, abychom si zde vypitá piva poctivě zapisovali. Následuje vřelé vítání s ostatními, někdy již trochu přiopilými borci, seznámení se s neznámými a narychlo se ubytováváme v předem zamluvených pokojích. To nás již vítá i hlavní pořadatel Moro a sděluje nám, jak dnešní den bude probíhat. Je nám řečeno, že každý zaplatí 350,-, které zahrnují občerstvení ve formě švédských stolů, piva si každý čárkuje a platí sám.

Na čepu jsou připraveny čtyři druhy Kněžihorského, konkrétně polotmavý ležák, světlý ležák ležící 90 dnů, oproti běžným 30ti až 40ti (speciálně pro nás), medový ležák a bitter, vařený také speciálně pro tuto akci. Na ten jsem se taky nejvíc těšil. Vždy jsou naraženy paralelně dva sudy, nikdo ovšem neví, který druh to zrovna je, to musí posoudit chuťové poháry každého z nás. Jako první byly naraženy sv. ležák a polotmavé. Světlé bylo vynikající, obzvláště po tak dlouhé (400 km) cestě sem, byl jsem žíznivý jak pes. K polotmavému jsem se nedostal, ale z hodnocení ostatních bylo též podařené.

Proběhla i výměna suvenýrů, kdy skoro každý přivezl nějaké to pivo ze svého kraje na výměnu s pivem od někoho jiného, takže po srazu mám basu plnou různorodých značek od Krakonoše, Zlatovara, Černé Hory až po domácí piva jiných borců (lbh1, Moro).

Vynikající občerstvení

Celý sraz probíhal, jak jsem již psal, v relaxačním centru, ale pochybuji, že by o tomto víkendu zde mohl někdo relaxovat. Měli jsme zamluvený sálek přilehlý k hospodě, ten měl ovšem své výčepní zařízení s naším Kněžihorským, v hospodě pak bylo zmíněné Starobrno, ke kterému sem se ani nedostal. Naše stoly byly postaveny do podkovy přímo proti pípě a po straně byly ony stoly ze Švédska, které se opravdu prohybaly. Mohli jsme si pochutnat na řízkách, bramborákách, guláši, sekané, kolenu, pečeni, byla spousta těstovinových salátů, zeleniny, kuřecí stehýnka a i nějaký ten chleba tam byl, ten ale nijak na dračku nešel. Zkrátka radost pohledět i ochutnat.

Na srazu probíhala vzájemná družba, povídání si nejen o pivu, někteří z borců opřeli svá čela o desku stolu, někteří zase obletovali jednu ze dvou borkyň (ta druhá tam měla přítele), další se starali o občerstvení, já si vypil spolu s Morem přivezeného Balkána, probíhalo focení so šohajem a frajárečkou v krojích, zkrátka nálada se s přibývající hodinou zlepšovala, piva v sudech ubývala. Po několika hodinách došel sv. ležák a naráží se další sud. Opět nám není řečeno, co to je za pivo, ale okamžitě poznáváme medové, které bylo opravdu medové, ale nikterak moc, zkrátka jeho chutě byly vyváženy, ne jako u některých jiných medových piv, kde je chuť piva přebyta chutí medu.

Krakonoš Svally při nandavání guláše

Rád bych ještě zmínil ony žirečské borce (Krakonošové), kteří hrdi na svojí domovskou značku (Krakonoš) přijeli vskutku vybaveni. Kromě samozřejmosti, jako je basa Krakonoše, kterou ovšem rozdali, tak měli na sobě nejen krakonošovská trika, ale někteří i čepice, zástěry, vyjímkou nebyly vlastní krakonošovské půllitry a kupodivu si na stůl dali i svůj krakonošovský ubrus. Chyběly jim snad jen podtácky. Zde bych rád napsal, že Krakonošové zde byli již od pátku, v sobotu pak začínali s konzumací hned po ránu, takže někteří z nich si již ke konci dne hledali různá místa, kde by spočinuli, výborně se hodil gauč na chodbě, méně pak již podlaha pod stoly. Velice nás pobavil i ostravský borec Bartus, který kolem půlnoci oznámil, že jde spát, ale po půl hodině byl spatřen, jak jezdí na nějakém hadru po zábradlí. Nahoru, dolů, nahoru, dolů...

Na chvíli nám náladu trochu překazila výčepní, když nám oznámila, že platíme a končíme (kolem desáté), jelikož se jí ztrácejí lístky a někteří si točí pivo sami, ale po menší domluvě jsme jen zaplatili, co bylo na lístkách a od teď se už muselo platit při každém natočení.

Sedící pan Kovář, objímá ho Moro, po jejich levici sládek pan Paták

Zhruba v půl šesté nás Moro utišuje, že má pro nás překvapení a do místnosti přicházejí dva pánové. Jeden je pan Radek Paták, sládek Kněžihorského pivovaru, druhý pak pan Mireček "Panáček" Kovář, technický ředitel pivovaru, který ovšem pije většinou jen slivovici. Přivítáme je a někteří se s nimi zapojují do družného hovoru.

Poslední fotka

Pro mě akce končí po jedné hodině noční, jdu spát, beztak už je tu celkem mrtvo. Ráno se probouzím po osmé a dozvídám se něco o pokračování některých borců. Ač Beerborci, přesedlali na slivovici a jejich ráno bylo těžké. Pomalu se balíme a chystáme se k odjezdu, kdy nám ještě paní uklízečka stačí vynadat, že kdosi znečistil červený koberec na chodbě. Cesta domů je dlouhá, takže po ránu hned po rozloučení se s ostatními borci vyrážíme. Ještě se stavíme ve Velkém Meziříčí v Jelínkově vile na oběd, u mého jídla opět přistává Birell a v 17 hodin jsem již doma, plný zážitků, dárků a již natěšen na sraz další, který dle borce lbh1, kterýžto je ze Slovenska, by se měl konat právě tam, takže tu bude historicky první zahraniční sraz.

Společné foto

Nezbývá, než poděkovat Morovi za skvělou organizaci srazu, příjemné překvapení ve formě krojovaného přivítání, vynikajícího jídla a hlavně za dobré pivo. Další poděkování patří borci Los Pedros z Ostravy za vyrobení beerborcovských triček a nakonec i všem beerborcům, kteří se nezdráhali dorazit...

Nakonec se vypily pouze necelé tři sudy, bitter, na který sem se nejvíce těšil, zůstal nezdolán a cca posledních třicet piv z načatého sudu prý bylo roztočeno lidem v hospodě a vůbec jim nechutnalo.

Takže Moro, děkujem a sejdeme se na Slovensku!!!!

---

[Michal Sýkora] [Zobrazeno 8730x] [29. listopad 2008]
[Pivní cesty] [comments: 4] [Verze pro tisk] [Nahoru ↑]

---

Diskuse k článku

Vložit komentář

Jméno:	E-mail:

Komentáře