Dovolená 2013 aneb nespanilé putování (nejen) po pivovarech, díl druhý

Minule se událo

Středu 21. jsme zahájili dlouhým přesunem na sever do Mariánských Lázní s krátkou zastávkou v prodejně pivovaru Chodovar v Chodové Plané. S radostí jsem uvítal vylepšení silnic v oblasti od doby, kdy jsem tímto směrem jezdil k tchýni. O všem, co jsme prožili v ML, Chebu a Františkách se tu nebudu rozepisovat, pivo jsem si dal až večer po ubytování v kempu v Kynšperku nad Ohří, který mě vůbec ničím pozitivním nezaujal, což ale bylo bohatě vykoupeno posezením na terase obnoveného pivovaru.

Kynšperský pivovar

Krásné servírky a výborné pivo Kynšperský zajíc ve všech podobách (světlé, polotmavé i tmavé) mou špatnou náladu dokonale vylepšily. Poprvé jsem se se Zajícem setkal na slavnostech piva v Nepomuku letos v červenci a tam mi přišlo takové nijaké, sice bez chyb, ale vlastně prázdné. Tady přímo v jámě lvové bylo velmi chutné. V pivovaru funguje i prodejna, a pokud si dobře pamatuju, měla otevřeno denně až do 20 hodin.

a zajíc

Ve čtvrtek 22. jsme hned dopoledne popojeli do nedalekého Sokolova, abych Martě ukázal zvěrstvo, kterého se až moc dobře zhostilo vedení tohoto státu minulých desetiletí. Takovou zhovadilost, aby hned za kostelem a historickým náměstím a mezi zámkem a bývalým klášterem stály paneláky, jinde nenajdete (ale možná se mýlím, jiná města tohoto regionu jsem si tak podrobně neprohlížel). Je to děs… Radši jsme popošli kousek dál k pivnici U Permona, abych si ze Sokolova odnesl alespoň něco pozitivního, ale ani tady jsem neuspěl – lahvové pivo místního pivovaru bylo vyprodané.

Centrum Sokolova

Takže jsme se vrátili k autu a popojeli do Lokte nad Ohří, krásného městečka nad ohbím řeky Ohře s neméně krásným hradem uprostřed. V pivovarské pivnici jsem si dal malé světlé, prošli jsme si centrum a uháněli do Karlových Varů, kde mým hlavním cílem, světe div se, nebyly minerální prameny, ale dosud neochutnané pivo Karel IV. ze stejnojmenného pivovaru umístěného ve spodních prostorech tzv. Becherplatzu, tedy bývalé fabriky na výrobu světoznámé Becherovky.

Restaurace zabírá v podstatě celé sklepení, krom hlavního placu si lze sednout do mnoha skrytých salónků, v nabídce jídel jsou jak hotovky, tak jídla na objednávku, vč. ryb, které plavou za rohem v kádi. Opravdu pěkné místo. Pivo se tu točí do sklenic objemu 0,4 litru a cena začíná na 40 Kč.

V Becherovce se vaří pivo...

Po výborném obědě došlo i na ochutnávku nějakých těch minerálek na cestě k Vřídlu, ale moc jsem neriskoval. Na výstup na některou z vyhlídek a rozhleden, které se tyčí nad centrem Varů tentokrát nezbyly síly. Bylo potřeba se hnout k dalšímu cíli naší cesty – pivovaru Chalupník v obci Perštejn.

Musím se přiznat, že budova, kde pivovar s restaurací sídlí, mě překvapila svou velikostí a rozlehlostí, na takovou vesnici mi to přišlo skoro až moc. Ale firma, která sídlí hned vedle a celé to tu vlastní, asi ví, co dělá. Každopádně se mi tu líbilo a na terase jsem si vychutnal jak světlý tak tmavý ležák (krom těchto dvou měli na čepu i tmavou desítku).

Pivovar Chalupník

A abych jen nechlastal, sjeli jsme dolů k řece do obce Černýš a vystoupali na přilehlý kopec na zříceninu hradu Šumburk (Šumná), z níž je krásný pohled nejen na Klášterec nad Ohří, ale především na protější, prý jednu z nejzachovalejších zřícenin hradů u nás, Egerberk.

Pomalu se blížil večer a nezbylo než se vydat směrem k plánovanému ubytování, kterým se stal kemp Vikletice na břehu Nechranické přehrady. Večerní posezení na břehu přehrady jsem si zpříjemnil PET lahví 12° světlého Chalupníka kochaje se nádherným výhledem na tepelnou elektrárnu Tušimice.

Pokračování příště

Diskuse k článku

Vložit komentář

Komentáře