Rychnovské vítání jara

„Jarní cena českých sládků“ na Zvíkově, „Zabíjačkové hody“ na nádvoří pardubického pivovaru a v neposlední řadě též otevření nového pivovárku v Rychnově nad Kněžnou. To vše si na nás pivovarští připravili hned na první jarní sobotu (21. března), bylo tedy z čeho vybírat.

Vlastně ani tak moc ne. Zvíkovská akce je totiž ryze soukromou, takže chcete-li se tam dostat, musíte se na ni nechat pozvat nějakým sládkem z „mini“ a těch já – upřímně řečeno – osobně zas až tak moc neznám. A i kdybych byl tak vlezlý, že někoho oklikou nakonec ukecám, nejsem si jist, zda by mi nebylo proti srsti koukat na to, jak někteří z „méně poctivých“ účastníků přebírají ceny za pivo, které si nechali uvařit někde jinde. Podvody, i když třeba jen částečné, tak nějak nemám rád. Tuto akci jsem ze svých plánů na výlet tudíž vyřadil a v užším výběru tak zůstaly pouze Pardubice a Rychnov.

Podorlický pivovar

Jelikož vzdálenost obou měst je cca 60 kilometrů, usmyslel jsem si, že zkusím zvládnout obojí. Spojení mezi nimi není sice zrovna ideální, ale pokud člověk „překousne“ několik přestupů a téměř dvě hodiny trmácení se vlakem či autobusem, dá se to.

Vyrazil jsem v šest ráno. Tentýž den se v Pardubicích konala taky sběratelská burza. A když už to má člověk po cestě, tak by bylo skoro sběratelským hříchem se tam neukázat. Ne že bych tu někdy něco zajímavého sehnal, ale jezdí sem spousta známých, s kterými se jinak nevidím a s nimiž můžu dořešit výměnu či prodej věcí, které mají u mě odložené. Navíc jsem měl zrovna nové „Kocouří“ etikety, kterých jsem se potřeboval co nejrychleji zbavit, takže důvodů pro návštěvu bylo nakonec hned několik.

Pivovar Pardubice

Začátek burzy byl plánován na půl osmou. Já dorazil s kamarády, které jsem potkal ve vlaku, před osmou. Vyřešil jsem, co jsem potřeboval, prodiskutoval pár věcí týkajících se pivního sběratelství a našich pivovarů jako takových a chvíli po půl desáté společně s kamarádem Jardou vyrazil ku pivovaru na zmiňované Zabíjačkové hody.

Restaurace Pivovarka

Jsme na místě. Zatímco já začínám pivovarskou prodejnou, kde si chci koupit skleničky na to jejich nové nealko Backer, Jarda míří hned na nádvoří, neb suvenýry velkých pivovarů ho nikterak nezajímají.

Mám nakoupeno a chystám se vyjít z prodejny, když v tom vchází Petr Vaněk z Pivní galerie. Že prý z kelímku pít nebude, tak si jde pro sklo. Prohodím s ním ještě pár slov a utíkám za Jardou.

Pivovarský stan

Na nádvoří jeden velký stan a z něj vychází zklamaný Jarda: „Jdeme pryč, nestojí to za řeč, raději pojedeme hned do Rychnova!“ Jedno malé bych sice dal, ale nechal jsem se ukecat. Přes Pardubice přeci jen jezdím každou chvíli a není pro mě problém se zde stavit na jedno do Pivovarky, ale do Rychnova se jen tak nedostanu, takže uháníme na vlak, abychom stihli ten v 10:25.

Jeden přestup v Hradci, druhý v Častolovicích a jsme v Rychnově. Od nádraží k pivovaru jdeme asi dvacet minut. Cestou míjíme hotel Havel, jediné místo, kde se zatím „Rychnovské“ točí, ale nezastavujeme se, neb nás čeká pivo přímo od zdroje.

Cesta k pivovaru

Před námi pivovar v celé své kráse. Popojdeme ještě pár set metrů a jsme před branou. Zde každý dostáváme tři orazítkované etikety, které slouží jako poukázky na vzorek piva zdarma, tj. na každý druh jedna, a také několik neorazítkovaných, o které jsme si coby sběratelé samozřejmě řekli, a jdeme dále. Sice mi nějak nejde do hlavy, jak tady chtějí zajistit, aby si sem lidi nechodili opakovaně, ale možná mají holky u vchodu dobrou vizuální paměť, tak budiž.

Je krátce po poledni a pivovarské nádvoří už docela žije. Na pivo však nečekáme déle než pět minut, což je velmi příjemné.

Zilvar

Začínáme desítkou Zilvarem, na tu stojí nejméně lidí. Příjemná nasládlost a bohatá krémová pěna mi tak trochu připomíná Dobrušku ve svých počátcích, nemám tedy výhrad a vzoreček (1,5 až dvě deci, celou třetinku natočili málokomu) je hned ve mně. Beru ještě degustační lístek, který se chystám později vyplnit a vhodit do schránky s tím, že se na mě třeba usměje štěstí, to však ještě netuším, že ten lístek vymýšlel nějaký „trotl“ a udělal tabulku tak, aby nešla vyplnit. No posuďte sami.

Degustační lístek

Pít z kelímku, když je možné si koupit skleničku, chce asi málokdo. Jdeme tedy ke stánku se suvenýry na nákupy.

Jak prodej suvenýrů (tácků a sklenic), tak točení piva má zde na starost jenom jedna paní, frontě jak za „totáče“ se tedy nelze vůbec divit. Kupuji pár půllitrů a třetinek, několik desítek tácků a nemoha se dívat na to, jak paní neví, co dřív, nabízím jí pomoc s točením. Zkušenosti mám, zdravotní průkaz taky, takže vůbec neprotestuje.

Mírně seřídím průtok piva, aby tolik „nechrstalo“, a ujímám se točení prvních vzorečků 11ky Kaštana.

Točím Kaštana

U „mého“ stánku je pivo točeno vzduchem, žádné nepříjemné říhání tudíž nehrozí a konzument si tak může vychutnat pivečko v podobě, v jaké mu jej pivovar uvařil. Jak tomu bylo u jiných stánků, to se mi zjistit nepodařilo, ale veškeré pivo bylo točeno ze sudů, což vím určitě, neb jsem koukal po nových sudovkách, které se lepí právě jen na víčka, a několik jich i našel. (To se z toho zase sběratelé pos..., až si to tady přečtou a budou muset zase do pivovaru, protože na nějaké sudovky úplně zapomněli...).

První soudek však po pár minutách dochází a já jsem nucen narazit nový. Sice to pění ještě víc než předtím, ale u nového soudku se není čemu divit. Však ono se to za chvilku ustálí, říkám si a pokračuji v práci.

Stánky u moštárny

„Nejsi náhodou malakin?“ „Jo,“ odpovídám mladíkovi, který stojí napravo od výčepu. „No, já jsem umbob“ a podává mi PETku, do které chce natočit pivo, zřejmě na nějaké to domácí koštování. Prohodíme ještě pár slov, ale vážně jen pár, neboť jsem v jednom kole a na vybavování se zrovna nemám čas, a zase se věnuji točení.

Po necelé hodině za pípou se mě paní ptá, zda nechci vystřídat, a já na to: „Počkejte, až opadne ta fronta, pak zmizím!“ Jak se pivo v soudku ustálilo, šlo natočit na jeden zátah a vše šlo rázem mnohem rychleji... a fronta za pár minut nikde. Do voskovaného kelímku, do nichž se začalo točit poté, co došly kelímky plastové, jsem si ještě natočil jedno pivo za odměnu, k tomu jsem dostal ještě pár etiket a s plnou krosnou na zádech jsem se šel konečně věnovat tomu, kvůli čemu jsem do Rychnova vlastně přijel, tedy ochutnávání.

Kněžna

Jedenáctka hnaná vzduchem byla podobně jako desítka také bez chybičky, možná i lepší. Jestlipak bude dobrá i 12ka Kněžna? Ta jediná mi zbývá ještě ochutnat. Před výčepem, kde ji mají, však fronta tak na půl hodiny či víc, na což se samozřejmě můžu vys... Popojdu kousek dál a téměř na řadě jeden z kamarádů, co jeli se mnou vlakem. Podávám mu tedy svoji třetinkovou skleničku, kterou jsem si zde zakoupil, a za chvilku už mi do ní výčepák točí pivo. (Jak jsem se od kamarádů dozvěděl, tak někde odmítali do skla točit, což vážně nechápu. Mají-li nedostatek kelímků, měli by být vlastně rádi, že jim chce někdo pár kousků ušetřit pro ty, co nechtějí za sklenici utrácet...)

Rychnovské info

Jako všude jinde, tak i zde pivo extrémně pění. Po deseti minutách je ale dotočené a já s pocitem, že už mám poslední z nabízených druhů, odcházím na exkurzi. Kámošům se moc nechce, protože prý jsou tam velké fronty, ale já prostě bez toho, aniž bych omrknul pivovar, domů nepojedu a jdu tedy sám.

Opět se na mě usmálo štěstí: místo exkurze je špatně označeno, nikdo tedy pořádně netuší, kde se má vlastně čekat. Něco mi však říká, že by to mohlo být za oněmi zamčenými dveřmi a já tedy zůstávám. Se mnou čekají ještě dva lidé a záhy se objevují další a další. Po chvilce nastává onen kýžený okamžik: dveře se otevřely a následovalo pozvání dál.

Sklep

Jsme ve sklepě, resp. místnosti s ležáckými tanky. Úvodního slova se ujímá jakýsi pán z lihovaru, na což nás hned raději upozorňuje. Asi abychom se ho raději na nic neptali... :-) Po pár minutách čekání postupujeme dále, tedy na varnu, kde střídáme skupinku, která zde byla před námi.

Varnička kouzelná, ale vážně malá. S krosnou na zádech mám problém se otočit, ale jsem první, můžu si tedy vybrat místo, kde budu překážet nejméně, tj. u stolu v rohu místnosti.

Varna

„Dobrý den. Jsem zdejší sládek a rád bych vám pověděl pár slov o našem pivu. Zkraje musím poděkovat mému učiteli, Láďovi Černohorskému, který vlastně vymyslel recepturu, navrhl technologii celého pivovaru a se vším mi i pomáhal... Vpravo vidíte rmuto-mladinovou nádobu, vlevo nádobu rozdělenou na dvě části: horní scezovací a dolní s vířivkou. Na těchto nádobách jsme schopni vařit až 600 litrů piva denně. Slad máme z Dobrušky a chmelíme natřikrát... Tady za sklem je spilka se dvěma kvasnými nádobami o objemu 1200 litrů. Zde pivo kvasí asi 5-7 dní a poté je odsud přečerpáno do ležáckých tanků. V nich pak zraje desítka 30 dní, 11ka 35 a 12ka 40-50 dní. Pivo zatím stáčíme pouze do sudů. O lahvování ani 5litrových soudcích v současné době neuvažujeme...“

Rychnovský pan starý

Tím výklad skončil a s ním i celá exkurze. Následovalo vystřídání skupinou, která mezitím čekala ve „sklepě“, a náš odchod zpátky na pivovarské nádvoří. Procházejíc kolem fronty dalších zájemců o exkurzi jsem si říkal, že jsem to ještě vychytal. Teď už bych nečekal pár minutek, ale spíš desítky minut.

Jsem opět na nádvoří. Mezitím, co jsem se pivovarsky vzdělával, dorazily další stovky zájemců o rychnovské pivo a fronty se prodlužovaly a prodlužovaly. Čekat na další pivo skutečně nemělo smysl, vydal jsem se tedy zkusit štěstí do hotelu Havel, kam pár minut přede mnou odešli i kamarádi, neb podobně jako já doufali, že tam bude méně lidí.

Nemažete, klepe to

Chtěl jsem to vzít vláčkem, který měl mezi pivovarem a hotelem jezdit, ale ten se, bohužel, pokazil. Prý jestli nevím o někom, kdo by měl doma svářečku, ptali se mě chlapi, co se v tom zrovna vrtali. Asi jsem s tou 30kilovou krosnou na zádech vypadal jako místní, jinak si jejich dotaz nedokážu vysvětlit.

Hotel Havel

Pár set kroků a jsem před hotelem. Zatímco v hotelové restauraci, kam jsem nejprve automaticky zamířil, v podstatě liduprázdno, v hotelové pivnici, kam mě posléze poslala jedna ze servírek, zcela narváno. Kamarádi už „bumbali“, žel u jejich stolu už místečko pro mě nebylo, musel jsem tedy pár minut počkat, než dopijí a odejdou lidé od vedle. Zatím jsem tedy omrknul, co zde mají vlastně na čepu, udělal pár foteček interiéru a za chvíli už jsem skutečně seděl vedle ostatních.

Výčep U Havla

Desítku netočili, dal jsem tedy malou Kněžnu a pak malého Kaštana, abych mohl porovnávat. Dvanda, bohužel, nic moc, tedy ve srovnání s tou, co jsem koštnul dole v pivovaru, ale Kaštan byl velmi pitelný. Možná trošku méně než ten, co se točil u „našeho“ stánku, ale chutnal mi, což bylo hlavní. O tom, co si nechám natočit s sebou, nebylo třeba dlouho přemýšlet a hned jsem vytahoval prázdné PETky a dával je číšníkovi na pult s tím, že chci do toho polotmavé.

Dvě malá piva ve mně, 4 Kaštánci v PETkách a 10 minut do odjezdu vlaku. Nejvyšší čas zaplatit a běžet na vlak, aby mi to neujelo. A neujelo.

Rychnovské pivo

A hodnocení celé akce?

Počasí super, pivo taky (nejlepší byl jednoznačně Kaštan a na tom jsme se shodli všichni), ale co se organizace týče, tak totální propadák.

Poukázky na piva zdarma se vydávaly bez jakékoliv kontroly. Lidé, pokud měli tu drzost, tak klidně mohli přijít znovu a znovu a znovu a nikomu by to nevadilo. Na spodní stranu, kam se dávala razítka, taktéž nikdo nekoukal. Kdybyste chtěli podvádět a dávat poukázky bez razítka, nikdo by to ani nepostřehl.

Pořadatelé také jaksi zapomněli na to, že by konzumenti mohli chtít i malá piva, tak s tím pro jistotu v cenících ani nepočítali. Když už jste si malé pivo objednali, nikdo pořádně nevěděl, kolik za něj chtít. O tom, že v některých stáncích odmítali točit do skla, se už raději zmiňovat nebudu.

Mnozí z výčepáků (prý se jednalo o zaměstnance pivovaru, lihovaru, moštárny i sodovkárny) jevili známky nulových zkušeností s točením piva a s kohouty, které slouží na regulaci průtoku, hýbali opakovaně sem a tam. Zřejmě jim nikdy nikdo neřekl, že čím častěji s tím budou hýbat, tím víc to bude pěnit.

S postupem času docházely i malé plastové kelímky. Našlo se sice několik voskovaných z 90. let, ale ty byly rázem taky pryč. Pak už to nešlo jinak a vzorky k ochutnání se musely točit do kelímků s logem Mattoni.

No a degustační lístky? Tak k tomu už bych se nerad vracel. Horší provedení jsem jaktěživ nezažil.

Ad záchody: Podobně jako v případě piva, tak i zde byly mnohdy nekonečné fronty. Já byl jen jednou a kupodivu bez čekání, ale to byla asi vážně jen náhoda. Jinak se pořád čekalo a čekalo.

Ad jídlo: Kvalitu jídla hodnotit nemůžu – na podobných akcích totiž moc nejím – ale kamarád říkal něco o tom, že si vystál frontu na maso a pak mu řekli, že má jít jinam, že tady mu maso nedají. K tomu asi netřeba nic dodávat. Prostě naprostá neprofesionalita.

Jak to všechno nakonec v Rychnově dopadlo, ještě nevím, neb oficiální tisková zpráva zatím vydána nebyla, ale snad nedošlo na nejhorší a nedošlo jim nasudované pivo, čehož se prý velmi obávali. Jeden z výčepáků říkal něco o tom, že počítali tak s třemi sty hostů, ale že jich přijde mnohonásobně víc, to prý vůbec netušili. Že by za to mohlo pivo zdarma? Možná ano, možná ne. Někdo třeba tento nápad bude kritizovat, ale až čas ukáže, zda to byl dobrý tah či ne. Třeba lidem místní pivo zachutnalo natolik, že už si ani jiné dávat nebudou a G tak konečně zmizí z Rychnova a širokého okolí. A proč nezačít třeba s G u Havla?

Nashledanou

I přes výše uvedené organizační problémy jsem rád, že jsem si sem udělal výlet. Pivo zde vaří velmi dobré, jen ho ještě neumějí řádně „naservírovat“.

Takže rychnovský pivovárku, někdy příště třeba zase na viděnou. Snad ono příště dopadne o něco lépe než dnes a lidé od tebe nebudou odcházet naštvaní, ale s pocitem, že byli na akci, která se vážně povedla.

---

[Marek Kamlar] [Zobrazeno 8940x] [24. březen 2009]
[Minipivovary] [no comments] [Verze pro tisk] [Nahoru ↑]

---

Diskuse k článku

Vložit komentář

Jméno:	E-mail:

Komentáře