Na skok za jihočeskou hořkou perlou

Již téměř dvacet let trávím poslední srpnový týden v Dobronicích u Bechyně a je v tom i trocha zarputilého konzervatismu, že se tak rád stále vracím do důvěrně známých míst v jejich okolí. Ke své smůle jsem však dosud nikdy nebyl v Dražíči, neboť v bezdětných dobách, kdy by to nebyl problém, tam nic zajímavého nebylo a v letech posledních každá z plánovaných cyklistických výprav skončila neúspěchem a zkrácením trasy. Dražíčského Lipana jsem tak znal jen z Pivovarského klubu či z „donášky“ a o to víc jsem se na něj těšil.

Pivovarský dvůr Lipan

I když jsem vymyslel krásnou cyklotrasu, výprava se bez komplikací neobešla, avšak nejodolnější jádro nakonec vytyčeného cíle dosáhlo. V rámci prevence zdržení bylo rozhodnuto, že žádné děcko nepojede na vlastním kole resp. na tyči a i když už jsme se ocitli na hranici nosnosti dětské sedačky a dobrý čtvrtmetrák za zády přílišným akcelerátorem není, bylo to nakonec nejlepší řešení. Pěkně vyprahlí a natěšení se však po dobrých dvaceti kilometrech blížíme k Dražíči a cestou z Nepomuku nás dokonce v protisměru míjí osobně pan Papula ve svém velkém autě. Pivovarský dvůr Lipan pak už nacházíme celkem snadno a je jasné, že protentokrát plán plníme.

Výčep

Hospoda je to celkem obyčejná (v tom není vůbec nic pejorativního) a na první pohled nic nesvědčí o výjimečnosti servírovaného nápoje, ale pohled druhý, tedy pohled do odděleného salonku s varnou, již dává tušit cosi zajímavého. Připojuji se k probíhající „exkurzi“ a krátce naslouchám výkladu, který je z jedné strany shrnutím postupu vaření piva a ze strany druhé plamennou kritikou výroby „piva“. Podepsal bych se pod vše, co slyším, ale vzhledem k tomu, že jsem ještě neochutnal, vracím se zpět do lokálu, kde očekávám inspirativní chuťový zážitek a během pár sekund pak mám před sebou jeho zdroj.

Varna dražíčského pivovárku

Lipanova opojná vůně už maximalizuje činnost mých slinných žláz a přes to, že si tyhle momenty tak rád vychutnávám a tolik miluji ty natažené těšivé sekundy před prvním napitím, jsou tentokrát mé pudy silnější a o momentík dříve než bych i sám chtěl, nořím své vyprahle roztoužené rty do Lipánkovy pěny.

Čepovaný Lipan

Lehce svědivé a lehoulince kvasinkově štípavé klouznutí po jazyku, které plynule přejde do hořkého sevření jeho kořene je zážitkem tak příjemným, že se opakování snad ani nemůže omrzet. Když ona zmíněná hořkost má potom tak dlouhodlouhé přenádherné doznívání, stává se tento fakt pro cyklistu už životu nebezpečným. Jsem zkrátka nadšen a přestože odjíždím s pocitem ne zcela ukojené touhy, uvědomuji si, že ta tři vypitá piva už jsou víc než si bezpečnost mého dítěte zaslouží. Abych však nepřišel úplně zkrátka, nakupuji ještě čtyři PETky (víc pobrat schopen nejsem) o kterých správně tuším, že dlouho nevydrží a ještě večer mám to potěšení značnou část této zásoby zkonzumovat a fakt si to užít.

Zásoby na večer

Celá naše výprava se po nelichotivých referencích na tmavého Lipana s výjimkou mé drahé choti, která si dává řezané, zaměřila výhradně na světlé, a i když chci obyčejně ochutnat všechno, tentokrát mi nutná kapacitní omezení spojená s nadšením ze světlého diktují jinou taktiku. Jsem smířen s tím, že riskuji únik hezkého zážitku, ale nemohu mít vše.

Polívčička a pivečko

Kuchyni v Pivovarském dvoře si posoudit netroufám a jsem pouze schopen tlumočit spokojenost s nudlovou polévkou a pochvalně se vyjádřit o milé a rychlé obsluze. Trošku nás všechny překvapuje jistá „nepropagace“ tak skvělého piva, která se projevuje např. i absencí vlastních tácků. Zcela naprázdno však sběratelé předmětů nepřijdou neb vlastní sklo se skromným emblémem sice pivovar vyloženě nenabízí, ale zakoupit je lze. Malinko s podivem je také fakt, že pivo je standardně servírováno do půllitrů bez označení, ale co naplat mé emoční naladění je všeodpouštějící a všeobjímající a tak mi to tentokrát nevadí.

Naše plánovaná hodinka rychle končí, platíme a já tak zjišťuji, že Lipan letos stojí 26 K, což vzhledem ke kvalitě shledávám velmi příznivým. Loučíme se s Dražíčí plni energie, která bohužel v příštích kilometrech vezme za své a já už se moc těším na svou příští návštěvu napřesrok. Večer pak v sauně zcela znaven bilancuji konstatováním, že to byl skvělý výlet a že je veliká škoda nesetkávat se s tímto pivem častěji.

Diskuse k článku

Vložit komentář

Komentáře

Děkan

pátek, 5. září 2008
11:49

Lipana piji stále častěji a rovněž ho řadím k top pivům z minipivovarů. V červnu jsem několik dní pobýval přímo v Pivovarském dvoře a věřte, že když oknem do pokoje společně se sluníčkem pronikala vůně vařeného sladu následovaná až hypnotickým chmelovarem, do toho se ozývalo cinkání sudů na pivovarské dvoře, no nebylo v tu chvíli hezčího místa na Zemi.

---

napsal(a): Děkan [Odpovědět]

Kejna

středa, 3. září 2008
07:41

to Mnich: tak to jsem rád, že se shodnem, protože i já jej považuji za učiněný skvost .. vlastně perlu , je to jedno z nejlepších piv co jsem pil.

---

napsal(a): Kejna [Odpovědět]

Mnich

neděle, 31. srpen 2008
21:29

Lipan je úžasné pivo! Měl jsem to štěstí ochutnat ho dvakrát a v obou případech bylo perfektní. Tvůj článek mi hodně připomíná mou návštěvu Dražíče. Hezky jsi popsal ten pocit po napití ... A s tou propagací: V jednom z minulých Pivních kurýrů vyšel článek "Dražíčská bitva o Lipan", kde sládek popisuje, že má piva sám někdy málo, takže se nízké propagaci ani nedivím...

---

napsal(a): Mnich [Odpovědět]

Michal

neděle, 31. srpen 2008
16:26

Lipan sem chutnal jednou...bohužel Loni v Budějicích, už se těšim na další ochutnávku

---

napsal(a): Michal [Odpovědět]

Adsense

5. říjen 2024
10:49

---

posted by: Inzerce