Výlet na Zvíkov

Na sobotní den „rosničky“ předpovídali pěkné počasí, tak padl návrh vyrazit na výlet. Přemýšlel jsem, kam asi tak v Jižních Čechách vyrazit, protože nádherných míst je tu spousta. Ale jak jinak, motivován svou zálibou a oborem, ve kterém jsem vyučen (sladovník), jsem zlákal bez větších nesnází ostatní k výletu na Zvíkov. Ale jak jistě správně tušíte, hrad nebyl pro mne zas tak úplně prioritní cíl! Takže naše první kroky po dosažení Zvíkova – podhradí směřovaly pod mým velením přímo do restauračního pivovaru Zlatá labuť.

Vzhůru na Zlatou labuť (foto z r. 2003)

Už jsem se nemohl dočkat až ochutnám jejich pivo. Po prohlédnutí lístku, který nám přinesla rozšafná blonďatá servírka jsem se pro jistotu informoval, jaké pivo nám nabídnou. Teď přes léto vaří pouze světlou 11° a tmavou 13°. Vzhledem ke své velké žízni a nabídce stupňovitosti (jak známo při degustaci se má začínat od slabších a lehčích piv) jsem zvolil 11°.

Interier restaurace a varna (foto J.Kaňa, 2005)

Když SLEČNA servírka (jak jsem byl upozorněn, opět velice rozšafně :o) přede mě postavila orosený půllitr, hned jsem poznal, že před sebou nemám jen tak nějaké pivo. Už jen ta barva! Pivo bylo od kvasnic lehce zakalené a jako sklenice medu! Ano. Nevím jak to popsat, ale to pivo mělo vyloženě medovou barvu a krásně hustou, smetanovou pěnu. I oči mi při tom pohledu slintali! :o) Vůně byla příjemná, spíše sladovější. To už jsem ale neodolal a napil se.

Spilka a sklepy na Zvíkově (foto z r. 2003)

No co vám budu povídat… i kamarád, který je ortodoxním konzumentem Prazdroje prohlásil, že takové pivečko se jen tak nevidí! Chuť je hebká, sladová až lehce nasládlá, „nepíchá“ vás do jazyka žádné umělé CO2. Je to opravdu kulaťoučké, chlebnaté pivo. Kdybych nevěděl, že jde o 11° (což je má nejoblíbenější stupňovitost, protože podle mne se v 11° snoubí pitelnost 10° s plností 12°), řekl bych, že popíjím výtečnou 13°. Můj kamarád „prazdrojař“ si sice posteskl, že by mohlo být více hořčí… ale pozor! Zdání klame! Po chvíli se vám rozjede po patře i jazyku při doznívání chmelová hořkost, ale taková čerstvá, živější… nevím jak to popsat… jako z „čerstvého chmele“. Byla to opravdová lahoda!

Jejich černá 13° je také výborné pivo, kdybych ji měl k něčemu přiblížit, tak ke sladšímu stoutu. Je to hebký, o něco sladší Kelt. Ale jen o trochu. Obzvlášť když si po napití olíznete rty, tak máte pocit, jako když vás někdo nachytal při mlsání karamelu… :o)

I na hrad se dostalo (foto z r. 2003)

Pivo vaří a od varny až po sklep své pivo „provází“ prý jeden sládek. Várka se vaří podle spotřeby, což je většinou o víkendu jednou za 1 až 3 týdny. Další druhy piva se vaří ještě v zimě.

Musím závěrem dodat, že prohlídku hradu jsme stihli jen tak tak na poslední chvíli a poté, co jsme se dostatečně pokochali krásou jihočeské přírody na soutoku Vltavy a Otavy a romantickou nádherou gotické architektury, vrátili jsme se opět ke Zlaté labuti.

Tak až jednou zavítáte do tohoto malebného kouta naší vlasti, nezapomeňte zajít na „jedno“… :o)

Diskuse k článku

Vložit komentář

Komentáře