Mádr-Modrava-Lyer

„Mader jest malá osada při stoku potoků Maderského, Velkého Mlýnského a Hanifského, jež od spojení svého tvoří řeku Vydru… Vedle Švarcenberské továrny na resonanční prkénka a na spracování bezsukého dříví, myslivny a hostince jest zde pouze několik chalup dřevařů. V hostinci „U dvou sluk“ jsou 4 čisté postele pro cestující a dobrá strava, proto může být Madr stanovištěm pro výlety do okolní divoké krajiny…“ Tolik „Řivnáčův průvodce po Šumavě“ z roku 1883.

Jen o rok dříve vyšel nejznámější román Karla Klostermanna „Ze světa lesních samot“. V době, kdy se román odehrává (šedesátá léta 19. století), byla Modrava (tehdy Mader, nebo česky Mádr) opravdu poslední výspou civilizace, dále už pak se rozkládaly jen hluboké lesy a zrádné bažiny. „…Šedé, mechem porostlé smrky, hrozná cesta plná černých vodotoků, samý kámen na ní a podle ní, a mech, nekonečný mech, …hluboký mech, který pod nohama se bořil…“ A hostinec „U dvou sluk“ (tehdy ovšem „Zu den zwei Schnepfen“) bylo místo, kam se chodili bavit dřevorubci z okolních samot, hajní i pytláci… “Vzduch tu byl hrozný, pivo děsné…“

Penzion Modrava

Ale dosti nostalgie (byť Karel Klostermann je můj oblíbený spisovatel). Ač se Modrava (původně rybářská a lovecká osada) výše zmiňované doby změnila, východištěm turistických cest stále zůstala, i když ne už do krajiny divoké. Bohužel, někdy i do krajiny dost smutné. I ty potoky se jmenují jinak: Modravský, Filipohuťský a Roklanský. A ze slavné Bienertovy pily na rezonanční dříví je stylový penzion Modrava. Ale to asi každý návštěvník Šumavy zná, to není nic nového.

Stavba v srpnu 2013

Ani to, že naproti zmiňovanému penzionu, přes potok, se daly vysledovat v bujném porostu staré základy bývalých stavení. A právě na nich loňského roku postupně vyrůstal objekt nový - Pivovar Modrava, penzion a restaurace s minipivovarem. Sama jsem při svých návštěvách tohoto koutu Šumavy sledovala se zájmem jeho budování a těšila se, až ochutnám nové pivo. Sen se stal realitou ve čtvrtek 13. února. Na běžky v letošní zimě nelze pomýšlet, tak aspoň pohorky a pěší turistika.

A dnes

Objekt sice nese ještě známky dobudovávání, ale dřevem obložená restaurace už funguje (provozovna byla otevřena ke dni 25. ledna). A právě tady sedím a povídám si střídavě s majitelem, panem ing. Radovanem Lyerem, sládkem, panem Jaroslavem Koubou a provozním, panem Petrem Novákem. Jako u všech nově vzniklých minipivovarů mne především zajímalo, co vedlo majitele k jeho vybudování. Zejména, když v této oblasti Šumavy nikdy v minulosti pivovar nebyl. Ty nejbližší byly na Prášilech, či v Kašperských Horách.

Restaurace

Pan Lyer je majitelem penzionu Modrava, který zatoužil po vlastní restauraci a… má rád pivo. A protože, jakožto ekonom, dobře ví, že jen mít rád pivo nestačí, přizval si na výstavbu i provoz odborníky. Pivovar Modrava je rodinným podnikem a v krátké době (určitě již v letní sezóně) budou mít hosté k disposici kapacitu 75 míst, jak v samotné restauraci s minipivovarem, tak ve 2. patře v salonku, ke kterému přiléhá rozsáhlá terasa s kapacitou až 120 míst (v létě i s grilem) s výhledem na Roklanský potok a jeho malebné údolí.

Pan majitel na terase

Výhled je opravdu nádherný i v zimě, byť nyní terasa připomínala spíše kluziště. Ani cyklisté nepřijdou zkrátka, pro ně byla vybudována přes potok nová lávka, takže cyklostezka vede přímo pod okny pivovaru. Stojany na kola budou na léto samozřejmostí. Penzion poskytne ubytování pro 50 osob, počítá se i s pivními lázněmi, masážemi a saunou. Ideální relaxace po horské túře a navíc s místním pivem Lyer (čti Lír). A než se „ponořím“ do útrob samotného pivovaru, tak mne ještě zajímá zvolený název piva. Že by „kult osobnosti“? Možná, tak trochu, ale než by se majitel dočkal konce úřední mašinérie schválení žádaného názvu (prozrazovat nebudu, třeba se dočkáme), tak pivo pojmenoval po sobě.

Varna

Po panu majiteli se mne ujímá pan Kouba, sládek zbrusu nového pivovaru (samozřejmě - absolvent Podskalské, pak sládkování v Samsonu a v Dalešicích, to abych ho alespoň trochu představila) a vede mne do svého království. Dvounádobová měděná varna (2x 10 hl), výrobek Pacovských strojíren, je umístěna přímo v restauraci. Hosté tak budou moci plnými doušky nasávat libou vůni vaření piva. Varna je vytápěna parou, vyvíječ páry je elektrický. Vaří se na dva rmuty, slad je z Kounic, chmel ŽPČ a Sládek, kvasnice z Budvaru. Vodu výborných kvalit odebírá pivovar z místního řadu.

Sládek ve svém království

Bohužel, pivovar nemá spilky, jen CKT - 8x 20 hl. První várka byla uvařena 9. ledna. V den mé návštěvy sládek stáčel do sudů světlou 10°, světlé 11° zbýval tak ještě týden do stáčení. Pivovar počítá se stálým sortimentem jedenáctek – světlé a tmavé a světlé 12°. Případně s příležitostnými speciály (vánoční 14°?). Zatím sládek vaří 2x týdně, v budoucnu podle potřeby. Pivo se vytočí především v místě, u komína, počítají však i s odbytem mimo vlastní provozovnu, na akcích a hudebních festivalech (třeba Modrava fest v červenci).

CKT

Sortiment bude v prodeji v 1,5l PET láhvích, později i v 0,5l skleněných láhvích s keramickým uzávěrem. Keramické jsou i pivní tácky. S logovaným sklem se počítá pouze na prodej. Cena piva je v současné době stanovena na 28 Kč pro 11° a 33 Kč pro 12°. A jaké pivo Lyer bylo? Desítka, která jako jediná byla „zralá“, neměla chybu, příjemné hořké pivko, lákající k další (určitě více než jedné) konzumaci. Ideální pro letní popití. Škoda, že se s ním nepočítá v pravidelném sortimentu. Zasnila jsem se a představovala si, jak v létě přijedu na kole, dám si dvě tato pivka a v pohodě pojedu dál. Inu, třeba k tomu i dojde. Přímo z tanku jsem dostala ochutnat „ještě ležící“ 11°, i ta byla příjemně hořká, pitelná, ale jak jsme se sládkem shodli, její čas na čep ještě nedozrál.

Jedenáctka

K pivu patří i něco k jídlu a v Pivovaru Modrava host určitě hladem trpět nebude. Restauraci a kuchyni vládne člověk s dlouholetými zahraničními zkušenostmi, pan provozní Novák. Moderně vybavená kuchyně, lokální dodavatelé surovin, zkušený vrchní kuchař, který v minulosti vařil v jedné z TOP10 restaurací. Na jídelním lístku domácí kuchyně, hotovky v ceně od 89 Kč. Vrcholem byla ovšem kančí kýta s domácím karlovarským knedlíkem. K tomu místní pivo… Snad mi posléze asi šestnácti kilometrový pochod domů nějaké ty kalorie ubral!

Kančí s karlovarským knedlíkem a desítka

Díky vám, milí lidé, za příjemné přijetí. Další místo, kam se budu určitě vracet. A rozhodně další záslužné místo na pivní mapě. Jediné, co bych novému mini vytkla je absence samostatné spilky. Ale prý – co není, může v budoucnu být.

---

[Jana Běhounková] [Zobrazeno 15310x] [24. únor 2014]
[Minipivovary] [comments: 44] [Verze pro tisk] [Nahoru ↑]

---

Diskuse k článku

Vložit komentář

Jméno:	E-mail:

Komentáře