Putování po pivní Moravě 1

Pivní hobby a rodina spolu mnohdy nejdou moc dohromady a vzhledem k tomu, že na přelomu července a srpna léta páně 2008 se mi má narodit potomek, tak jsem si říkal, že by bylo dobré předtím trochu probádat pro mě zatím nepoznané končiny pivní Moravy, kam se jako Pražák těžko dostanu a po plánované rodinné události už vůbec ne. Vzal jsem si tedy v polovině července na pár dní dovolenou a vyrazil na svoji objevitelskou cestu.

Zastavení první: Nošovice

Nošovický pivovar Radegast patří mezi největší v zemi, konkrétně je na třetím místě za Plzní a Staropramenem co se týká výstavu a je to nejmladší průmyslový pivovar v zemi (pakliže mezi průmyslové nepočítáme Zašovský pivovar Bon). Jeho výstav je něco přes 2 miliony hektolitrů.

Pohled na bránu pivovaru Radegast

Předem podotýkám, že v celém areálu pivovaru je zákaz focení, takže veškerá fotodokumentace byla pořízena skrze plot. Skupinka, ke které jsem se „přifařil“ byla rozdělena na dvě části, jednu vedla mladá paní a druhou postarší pán, ke které jsem se přidal já. Vyklubal se z něj bývalý zaměstnanec pivovaru, toho času v důchodu. Celá prohlídka začínala poněkud netradičně u CK tanků, které jsou opravdu ohromné. Dle informací nám sdělených kvašení probíhá dvoufázově, hlavní obvykle 6 dní a mladé pivo dokváší dní dvacet. Produkují se zde prakticky všechny značky skupiny Plzeňského Prazdroje vyjma značek Pilsner Urquell a Master, který se dělá ve Velkých Popovicích. Prazdroj se u nás vyrábí pouze v Plzni, jinak ještě v Polsku a Rusku.

Ohromné CK tanky v Radegastu

Poté jsme prošli kolem sudárny, kam se exkurze nevodí a zamířili na ochoz do lahvárny, což pro člověka, který nikdy v pivovaru nebyl, musí být velký zážitek. Nošovice mají nepochybně jednu z největších lahváren u nás. Trochu paradoxně až teď přišla na řadu varna. Jedná se o původní varnu z roku 1970, která byla ale samozřejmě zmodernizována. Esteticky velmi zajímavé bylo umístění akvária s rybičkami pod dnes již nefungující scezovací korýtko.

Škoda jen, že jsem si to nemohl vyfotit. Celá prohlídka je pak zakončena v takové menší restauraci ve vyhlídkové věži nad varnou a je to také jediné místo, kde se může fotit. Ovšem s jednou výjimkou. Z okna se nesmí fotit nedaleká automobilka Hyundai. Vůbec onen zákaz focení mi přišel velice úsměvný.

Z nabídky piv Radegast Premium, Radegast Birell a Kozel Černý jsou v ceně prohlídky dvě libovolná malá piva. Největší zájem byl o dvanáctku Radegast a zrovna ta nebyla nic moc, sud byl nepochybně již naražen několikátý den; když došel, tak se kvalita zvedla o sto procent. Rovněž bylo úsměvné pozorovat dvě děvčata (patrně brigádnice) při čepování, no ale jak se říká – žádný učený z nebe nespadl…

Celkově vzato, pivovar Radegast mile překvapil tím, že si nehraje na nic klasického, ale hlavně že se nejedná o prohlídku jako v Plzni, tedy že se exkurzent opravdu podívá do provozu.

Zastavení druhé: Ostrava

Do Ostravy jsem vyrazil ze dvou důvodů a to kvůli Ostravaru a Biovaru. Minipivovar v Ostravě – Zábřehu už bohužel nebylo možné při nejlepší vůli stihnout.

Pivovar Ostravar je tak trochu paradoxem na naší pivní scéně. Ač jeho majitel je již hezkou řádku let velká nadnárodní skupina, tak stále drží víceméně klasickou výrobu. Jeho výstav byl za rok 2007 760 365 hl. piva, což byl meziroční nárůst o plnou třetinu. Po pravdě řečeno, tento nárůst je docela zarážející, zdá se mi, že už Ostravar ani není to, co býval, ale bohužel ho mám jako Pražák možnost ochutnat pouze v lahvích a to ještě výjimečně. Je veřejné tajemství, že toto pivo díky obchodní politice Pivovarů Staropramen nesmí z regionu.

Jako první jsem zamířil do Biovaru, protože do začátku exkurze v Ostravaru byl ještě čas. Biovar je svým způsobem zvláštní. Nachází se v Přívozské ulici v prostorách klubu Hobit a neznalý člověk na první pohled vůbec nezjistí, že v objektu se rovněž vaří pivo. Na soutoči jsou tři piva Bernardu. Pivovar vaří pivo Qásek a to jak světlé tak tmavé, alespoň tak ho nazýval majitel, spíše ale se jedná o granátovou barvu. Jak mi bylo sděleno, je to kvůli tamní klientele, sladké tmavé pivo prý moc nešlo na odbyt.

Nádoby na hlavní kvašení v Biovaru

Nejprve jsem si dal světlé, které se vyznačovalo krásnou zakulacenou a dlouho doznívající hořkostí; pivo velice příjemně překvapilo. Zato tmavé bylo značně vodové a zrovna mi moc nejelo. Pak jsem byl na požádání proveden; pivovar totiž nemá varnu jako většina minipivovarů součástí lokálu, ale je o patro níže. Varna je dvounádobová a opravdu velice malinká, tuším, že velikost je pouhé 2 hl. Dokvášení pak probíhá v KEG sudech a v této souvislosti jsem si dovolil poznámku, jakže dlouho je sud s tmavým naražen, že bych to tipoval na nějaký ten den. Prý od včerejška.

Ležácký sklep v Biovaru

Nicméně po návratu do lokálu mě čekalo nové tmavé pivo s omluvou, že jsem dnes první, kdo si dává tmavé, tj. první pivo bylo z trubek. To už chutnalo výborně, tak doufám, že se tento případ stal ojediněle.

Čas se nachýlil a já celý natěšený vyrazil směr Ostravar. Již při prvním kontaktu s vrátným jsem znejistěl, o žádné prohlídce neměl ani tušení, a tak zavolal slečně, co má exkurze na starosti. Jaké bylo moje překvapení, když po položení sluchátka mi s notnou dávkou nezúčastněnosti oznámil, že exkurze byla zrušena a druhý vrátný s náznakem cynismu na mou otázku, kdo že mě tedy provede, sdělil, že nikdo.

Bezprostředně poté jsem se snažil dovolat oné slečně, ale pochopitelně už to tam nikdo nebral (zkoušel jsem to dost dlouho). Myslím, že tato zkušenost se nedá nazvat jinak než srážka s arogancí moci. S takhle nesolidním jednáním jsem se už dlouho nesetkal, v pivovaru snad ještě nikdy. Hlavně že na internetových stránkách je uvedeno ohledně exkurzí: „pondělí - čtvrtek: 9-15 hod. pro objednané“; se slečnou jsem se telefonicky domlouval předchozí den. Snad se tato informace dostane k mocipánům Ostravaru, respektive Staropramenu a už se to případně nebude opakovat.

Zastavení třetí: Prostějov

Prostějov je nepochybně znám zdejším čtenářům díky minipivovaru U krále Ječmínka, který vaří pivo Ječmínek. Původně se tento minipivovar jmenoval Fénix a první várka v něm byla uvařena v roce 2000. Patrně až poté, co získal ochranou známku Ječmínek od koncem devadesátých let uzavřeného průmyslového pivovaru, se přejmenoval. Méně je pak už známé, že v Prostějově je jedna z pěti českých sladoven francouzské společnosti Soufflet včetně sídla společnosti a zejména, že tato společnost ovládá kolem poloviny trhu s českým sladem, v případě nepivovarských (obchodních) sladoven dokonce přes šedesát procent.

Ale zpátky od sladařství k pivovarnictví, respektive ke králi Ječmínkovi. Počínaje letošní sezónou je restaurace rozšířena o část dvora, takže se její kapacita poměrně výrazně zvýšila. Mimo běžných piv tu je na čepu višňové a pšeničné, které považuju za ne zrovna povedené, zbytek sortimentu je celkem v pohodě.

Jak už i na tomto serveru bylo několikráte uváděno, rozhodně by návštěvník pivního Prostějova neměl vynechat Pepovu Hospodu na samém začátku Olomoucké ulice. Asi nejlépe by tento hostinec charakterizovalo, že je to podnik čtvrté cenové skupiny, nicméně šíře nabídky tomu rozhodně neodpovídá. Střídají se zde nejčastěji produkty z Trutnova, Vysokého Chlumce, Broumova, Svijan atd. Velice zajímavý a široký je rovněž sortiment lahvových piv. Nabízí se zde rovněž humpolecké pivo s etiketou Prostějova, což je jistě velice vyhledávaný sběratelský artikl.

---

[Felčar] [Zobrazeno 10341x] [3. srpen 2008]
[Exkurze] [comments: 15] [Verze pro tisk] [Nahoru ↑]

---

Diskuse k článku

Vložit komentář

Jméno:	E-mail:

Komentáře